Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Felix Felicis - P12

22. ledna 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
Hermiona se po válce a rozchodu s Ronem dostala na velice podřadné oddělení Ministerstva kouzel. Nyní se pravidelně setkává se svým bývalým učitelem, profesorem Snapem, a zdá se, že se mu chce pomstít za všechna ponížení během její školní docházky. Je však všechno takové, jak se zdá? A co s tím má společného červený inkoust?


Story: FelixFelicis (schválený překlad)
Autorka: Morag McAdams
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P12
Žánr: Romance, Humor
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original story: https://www.fanfiktion.de/s/549a6e970001b437220469cd/1/Felix-Felicis



Felix Felicis

Tentokrát si Severus ze svého malého domu v irské provincii nevychutnával pohled na nádherný východ slunce. Po válce, zdlouhavém léčení a monstrprocesu k uspokojení veřejné zvědavosti ho osud zavál na toto místo s poetickým jménem Last Liverleaf. Jeho nejbližší soused bydlel dvě a půl míle daleko a on sám byl naprosto odloučený od společnosti kouzelníků Velké Británie, což bylo hlavním důvodem pro to, aby se usadil zde.
Severusovi se nežilo špatně z malé profesorské renty a z lenivosti kouzelnické populace. Na jeho jméno byla registrována více než stovka patentů. Některé z jeho lektvarů distribuovala velká firma s názvem Pharmatrunk. Produkty jako Tříměsíční lektvar nebo Posilovač zraku jim lidi přímo rvali z ruky. Severusův bankovní účet byl díky pohodlnosti lidí stále doplňován. Samozřejmě že existovala kouzla, kterými bylo možné docílit stejného účinku jako jeho lektvary, ale bylo to tak neuvěřitelně praktické, nemuset tyto záležitosti vyřizovat samostatně. Kromě toho se domníval, že v případě, že prostředek selhal, se takto dala svalit vina na někoho jiného. Ne že by to někdo někdy udělal, receptury byly bez vady. Ne nadarmo byl mistrem svého oboru. Ale dost dlouho byl špionem, aby lidské psychice porozuměl alespoň v základních rysech. Právě teď však nerozuměl vůbec ničemu. Když zíral na žádost o schválení svého stojednadvacátého patentu, kterou mu právě doručila sova z ministerstva, vřel v něm starý známý vztek a směsice dalších podobně silných pocitů. Dole stálo čistým rukopisem červeně napsané slovo "odmítnuto".
Severus zuřil. Ihned poznal to rozmáchlé písmo a se sténáním vstal. Co zas od něj ta ženská chce? Vyřítil se ke dveřím, aby se mohl přemístit na ministerstvo a promluvit si s ní.
Když rozrazil dveře do kanceláře pro magické patenty, téměř je vyvrátil z pantů.
"Odmítnuto?" zasyčel na drobnou čarodějku u prvního stolu. "Kdo to má na starosti?" To byla pouze rétorická otázka, ale byla naprosto skvěle vhodná k tomu, aby katalyzovala jeho hněv.
Ta šedá myška jen něco zakoktala a oběma rukama ukázala dozadu, ale on už ji tam našel také. Seděla se založenýma rukama na židli. Své nemožné vlasy svázala do konzervativního uzlu a její kostýmek byl střižený právě tak hluboko, aby přitáhl Severusův pohled. Na jejím psacím stole se vršily spisy a vedle jejího brku stály hned tři nádobky s červeným inkoustem. Před ním seděla opravdu atraktivní žena, ale to jeho špatnou náladu téměř nezlepšilo. Zdálo se, že čeká jen na něj.
"Pane Snape," řekla nezúčastněně, "co pro Vás mohu udělat?"
Mrsknul svou žádost na uklizený psací stůl Hermiony Grangerové a pocítil zvláštní uspokojení z toho, když inkoust z jedné skleničky vyšplíchnul a ona spěšně odsunula jeden spis do bezpečí.
"Vy!" vztyčil se před ní a chyběla mu další slova. Rovněž založil paže na hrudníku a zkoušel ji zastrašit pohledem. Bohužel se zdálo, že to nemá potřebný účinek. Buď to bylo tím, že už nenosil svůj přísný učitelský hábit, nebo tím, že před ním Grangerová opravdu ztratila veškerý respekt. Jinak si její opovážlivost nedokázal vysvětlit.
"Odmítla jste mou žádost o patent," pronesl nebezpečně potichu.
"Ano."
Toto jediné slůvko stačilo, aby ho to naprosto rozohnilo.
"Vy nestydatá osobo! S kým si myslíte, že jednáte? Celých šest let jsem Vás a Vám podobné učil, o jak vysoké umění se při vaření lektvarů jedná. Kolik umu a obětavosti je třeba k sestavení perfektního lektvaru. Toto je perfektní lektvar. A vy ho odmítnete, protože se Vám nelíbí jeho jméno? To jste se úplně zbláznila?"
"Jistě."
Copak ta ženská nemohla odpovídat v celých větách? Tušila vůbec, jak velice ho to ruší? Co se stalo s tím děvčetem, které ho přivádělo k šílenství svými sáhodlouhými esejemi? Tsss, to uměl taky. Nastal čas jí to oplatit.
"Skvělé," vysmál se jí a vypadal spokojeně, když její klidná fasáda zůstala tatáž a za ní to začalo vřít. "Proč?"
"Proč?" zablýsklo se jí v očích a vyskočila. "Proč? Protože všechno v tomto zatraceném kouzelnickém světě je aliterace. Chcete příklady? Tady jsou! Holyheadské Harpyje, Tutshillská Tornáda, Caerphillské Katapulty, Sarleroiské Sovy, Kolínští Košťatoletci."
"To všechno jsou famfrpálová družstva," zjistil a ptal se sám sebe, jestli jí Potterův zrzatý přívěšek zatemnil mozek svým sportovním poblouzněním. "Já nejsem Weasley, jak jste si jistě všimla. Dejte mi nějaký rozumný příklad!"
"Severus Snape!" Bylo by to k smíchu, kdyby v té hře neviselo tolik peněz. Její zrudlý obličej a opravdu pěkný pohled na její vzdouvající se výstřih za to zcela jistě nestál.
"Hermiono Grangerová," řekl pomalu a důrazně, jako by mluvil s některým z idiotů, které tak dlouho musel vyučovat.
Nedočkavě zamávala rukou.
"Filius Flitwick."
"Ronald Weasley." A už tu zase byla ta zlost v očích Grangerové.
"Hojič hematomu", zavrčela. "To stačí, pane Snape. Tady mám slovo já a žádný patent Vám nevystavím, dokud mi neřeknete nějaké rozumné jméno. Lektvar, který všechno rozzáří - to není rozumné jméno. Chci aliteraci, nebo žádný patent nebude!"

Po krátké zastávce v lékárně v Obrtlé se Severus cítil o něco klidnější. Rozhodl se, že si v jedné z hospůdek ještě dopřeje silný čaj na nervy. Při tom hned zapracuje na řešení problému Grangerové.
V Kendřině kuchyni, jedné z novějších restaurací, si vyhledal ten nejtmavější kout, objednal si a splynul s pozadím dřív, než přišli další hosté. Nechtěl být rušen, chtěl přemýšlet. A jedna velmi malá část jeho samého chtěla najít rychlé řešení jen proto, aby mohl Grangerovou ještě jednou vidět v jejím úžasném outfitu. Byl konec konců taky jen chlap a ta žena ho vždy tak jako tak lákala. Od té doby, kdy byla přeložena do patentové kanceláře, odmítla čtyři z jeho žádostí. U jedné měl skutečně chybný propočet, ale ta ostatní zdůvodnění byla přitažená za vlasy. Ovšem tato diskuse o názvu tomu všemu nasadila korunu.
Bohužel Severus nemohl jinak, než přiznat, že si to hádání s Grangerovou užíval. Přece jen byla jedna z mála inteligentních lidí, se kterými byl v kontaktu. Jeho dům v Irsku byl pěkný, krajina kouzelná, klid nádherný, ale jeho svobodně zvolená samota už několik měsíců nebyla nejvyšší prioritou.
Odfrkl si. Komu tady chce něco namlouvat? Chtěl ji znovu vidět. Jen to byl ten důvod, proč uprostřed léta přihlásil lektvar, jehož rozstříknutí pokryje vše zářivým zlatým filmem. O Vánocích se bude dobře prodávat, pokud se do té doby najde nějaký výrobce. Jenže to všechno má ještě několik měsíců čas.
Ta žena s hustými vlasy, zářícíma očima a vynikající inteligencí mu pořádně zamotala hlavu, a on si to užíval všemi smysly. Příliš dlouho si tyto pocity odpíral, nemluvě o tom, aby v souladu s nimi jednal. A také nyní nevěděl, jak s touto situací naložit.
Pronikavý smích přicházející od stolu na druhém konci restaurace přerušil jeho zádumčivé myšlenky a přitáhl jeho pozornost. Poznal po hlase mladé ženy, které tam seděly. Koneckonců, za posledních dvacet let vyučoval polovinu kouzelnické Británie. Co však vzbudilo jeho zájem, byla příhoda, kterou dala k lepšímu Holly Hogsworthová.

"Už jste to slyšely o Grangerové? Je šest měsíců moje nadřízená," - Severus mohl přímo slyšet uvozovky - "od té doby, co vypěnila po rozchodu s Weasleym v bystrozorské kanceláři. Rigsby ji chtěl jednoduše odstranit bokem, je naprosto nevypočitatelná. Normálně vždycky žádosti o patent jen odsouhlasí. Ale je tu jeden muž, kterého pořád otravuje a rozčiluje s tak praštěnými odůvodněními, že mu z toho brzy vstanou vlasy na hlavě - přesně jako jí!"
Následoval smích a Severus zaskřípal zuby. Jak si může dovolit takhle mluvit o Hermioně?!
"Dneska přišel zase," pokračovala. "A já si skoro myslím, že na něj chce Grangerová udělat dojem. Odeslala jeho žádost zpátky, a pak se vyfikla. To tedy vypadalo! Dokázaly byste si představit tu šprtku v sexy šatech? A když se pak skutečně vřítil do kanceláře, nedostala jsem ze sebe ani slovo, protože to bych jinak určitě vyprskla. Říkám vám, Grangerová je zamilovaná!"
"No a co?" vmísila se do hovoru Levandule Brownová. "Jen ji nech, určitě jí to udělá dobře!" Sklidila další smích a také "To mi povídej." a Severus si vzpomněl, že to děvče bylo důvodem rozchodu Hermiony a Weasleyho.
V jeho břiše začal vřít vztek zcela jiného druhu než ten dopolední. Ty ženské si dělaly z Hermiony legraci takovým způsobem, že to volalo po pomstě.
Hogsworthová se sotva vzpamatovala ze záchvatu smíchu.
"Těžko tomu věřit," lapala po dechu, "protože ten týpek je Snape!" Následoval vícenásobný smích a Snapovy myšlenky na pomstu zmizely. Nazvaly ho podstatně hůře než jeho příjmením, a on teď měl na starost důležitější věc. Musel za Hermionou.
Nemohl si ovšem odpustit, aby při vycházení z restaurace ledově nekývl na každou z pěti dam a nevychutnal si hrůzu, která vstoupila do jejich očí.

Severus si ušetřil strach nahánějící příchod, protože Holly Hogsworthová ještě seděla se svými kamarádkami v restauraci. Zcela způsobně zaťukal na dveře Hermioniny kanceláře a ptal se sám sebe, co to vlastně právě teď dělá. Dalšího přemýšlení ho však ušetřilo stručné "dále" a už se opět nacházel před pracovním stolem, který za sebou před pár hodinami v naprostém vzteku nechal.
Z Hermionina drdolu se uvolnilo několik pramenů. Koukala na něho vyvalenýma očima.
"Pane Snape!" pronesla překvapeně.
Náhle mu chyběla slova. Jak jí má vysvětlit, co se právě stalo? Možná ty posměvačné klepny i on interpretovali ta znamení naprosto chybně. Možná ho opravdu jen ráda zlobila a nic dalšího v tom nebylo. Proč by si měla jejich verbální souboje užívat stejně jako on? Neměl jí co nabídnout - kromě nerudné osobnosti a přemíry inteligence. Zcela jistě se mýlil. Raději by měl odejít a už nepřihlašovat žádný další patent, dokud bude ona sedět v této kanceláři. Nebude to už trvat dlouho, než se vše uklidní a ona zase dostane práci, která bude odpovídat jejím schopnostem.
Severus schoval svou nejistotu jako vždy za aroganci a znuděnost.
"Zlatozář," řekl. "nebo pokud vyloženě chcete: Zázračná Zlatozář. Tady máte tu Vaši aliteraci."
Jeho srdce začalo zběsile tlouci, když uviděl zklamání v Hermioniných očích. To byl ten důkaz, který potřeboval. Na něj čekal, a přesto nevěděl, co teď má dělat.
"Fajn. Zítra Vám pošlu potvrzení patentu," zašeptala bezvýrazně.
Došel už skoro ke dveřím, když jeho mozek opět začal pracovat.
"Hermiono," začal a jeho instinkt konečně převzal velení. "Mohu Vás pozvat na večeři? Znám jedno místo v Irsku, kde je možné pozorovat úchvatné západy slunce."
Její radostný úsměv byl nádherný. Uzavřela nádobky s inkoustem, sáhla po svém plášti, přišla k Severusovi a položila svou ruku na jeho paži. Zdola na něj pohlédla.
"Ráno piji kávu s mlékem a cukrem," informovala ho a on nemohl jinak než se usmát.
"To se dá lehce zařídit," zamumlal a užíval si dotyk její štíhlé ruky na své paži.

Když Holly Hogsworthová po polední přestávce znovu přišla na ministerstvo, zahlédla svou nadřízenou právě mizet ve víru černého pláště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 23:20 | Reagovat

pěkné řádky

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 23. ledna 2017 v 18:37 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti překlady líbí. Zdá se, že tento blog má první skalní fanynku, čtenářku i pisatelku komentářů. :-P

3 evi evi | Web | 1. února 2017 v 12:04 | Reagovat

Cha! No vida, typická srážka s úředníkem, teda tady s Hermionou:D

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 1. února 2017 v 16:03 | Reagovat

Úřední šiml Hermiona si se Severusem mává, jak chce. :-D

5 Birma Birma | 3. března 2017 v 16:06 | Reagovat

Hezká jednorázovka, díky za překlad :)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. března 2017 v 20:53 | Reagovat

Děkuji, jsem ráda, že se ti líbí. :-)

7 grepik03 grepik03 | 5. března 2017 v 23:52 | Reagovat

Díky za překlad ♡
Chybi mi tu sice Severusova aura, ale bylo to mile :)

8 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 9:47 | Reagovat

Tentokrát tu byl jen a pouze vytočený Severus. Aura zase bude někdy příště.:-)

9 Sally Sally | 18. března 2017 v 17:38 | Reagovat

Ahoj! Natrafila som na tvoje stranky a obavam sa ze tu chvilu este zotrvam. Poviedja sa mi moc pacila a tesim sa na dalsie Snamionky - mohe oblubene 🙂 Je fajn vediet, ze sa najdu ochotne duse prekladat z nemciny!

10 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 18. března 2017 v 19:08 | Reagovat

Zdravím i sestru zo Slovenska. ;-) Jsem ráda, že si stále ještě rozumíme natolik, abychom společně mohly sdílet i romantiku SS/HG. <3 Klidně zde zůstaň natrvalo, četby bude dost a dost. Překládání chce svůj čas, ale to potěšení (nejen moje) stojí za to. :-)

11 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 17:33 | Reagovat

Dokonalá jednorázovka. ♥ Opravdu jsem si ji užila. A Levanduli a ten zbytek těch hus bych zabila. -_- Moc se mi líbila výměna názorů a ten konec byl jednoznačně dokonalý :D

12 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:26 | Reagovat

[11]: Těší mě, že se povídka líbí. Popravdě - byla spouštěčem mých prvotních myšlenek na překládání ff.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.