Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Urtica P16 - 1/5

29. ledna 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
Po bitvě o Bradavice opustí Hermiona kouzelnický svět. Kočuje Velkou Británií a i přes svoje trauma z války žije skoro šťastně. Potom se však znovu setká s minulostí a téměř cítí Snapeovu krev, která jednou zbarvila její ruce a hábit do ruda.



Story:Urtica (schválený překlad)
Autorka: Morag McAdams
Autorka fotografií: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P16
Žánr: Drama, přátelství
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já si chci jen hrát.

Original story: http://www.fanfiktion.de/s/563860910001b43733673bd1/1/Urtica


_____
Prolog
Kopřiva je užitková rostlina s mnoha oblastmi využití. Není ovšem jednoduchým úkolem rozeznat její mladé výhonky, jejichž žahavé chloupky dosud nejsou vytvořeny a jichž se nelze bezpečně dotknout. Kdo se neopatrně dotkne starších, tmavě zelených listů, toho žahnou, až se spálí.

1.
Naučenými pohyby si Hermiona na hlavě zavázala malý šátek, který měl zadržet její vlasy. Její divokou hřívu protkávaly silné šedé prameny a na hřbetech rukou se ukazovaly hnědavé skvrny. Nikdo by jí nevěřil, že jí je teprve jedenatřicet. Stejně se nesetkávala s nikým, pro koho by byl její věk důležitý. Jejím sousedem byl nevrlý starý muž s pažemi jako kmeny. Ostatní, kteří kočovali společně s nimi, od něho udržovali uctivý odstup, a tak se Hermiona v jeho blízkosti cítila bezpečně.

Když se připojila ke kočovným obchodníkům tři roky od vítězství nad Temným pánem, na nic moc se jí neptali. Její ztrápený obličej a staré oči mluvily za ni a sotva se lišila od svých spolukočovníků. To malé společenství sestávalo z kejklířů, stánkařů a mužů hledajících příležitostnou práci v každém novém městě, do kterého přijeli na každoroční trhy. Každý byl vítaný, když nejednal proti blahu celé skupiny. Nehledě na to mohl každý přijít a odejít, jak chtěl. Bylo to trochu jako v nějaké velké rodině. Všichni by si navzájem svěřili vlastní život. Přesto však zůstaly životní osudy většiny z nich tajemstvím.

Hermiona vzdychla a přejela si rukou přes oči. Ze spánku ji vytrhly noční můry a po zbytek noci kvůli nim zůstala vzhůru. Můry ji sice trápily jen zřídka, neztratily však nic ze své síly. I po více než deseti letech stále ve spánku viděla Voldemortovy rudé oči, vnímala chladné ostří dýky na své kůži a cítila kovový pach, který vydávala krev profesora Snapea na zemi v Chroptící chýši.

Hermiona křečovitě sevřela záhyby široké sukně, aby nemohla zvednout ruce k obličeji. Kdyby k nim přičichla kvůli ujištění, že už na nich neulpívala krev, znovu by se ocitla na bitevním poli, křičela by a vysílala kletby na všechny strany, stále doufajíc, že svému nejlepšímu příteli zajistí dostatek času k tomu, aby zastavil šíleného kouzelníka. Pohled do minulosti byl to poslední, co by teď Hermiona potřebovala. Za pár hodin potáhnou stánkaři dál, do dalšího města, jehož jméno ji nezajímalo. Bylo to příliš velké množství měst, vesnic a trhů a dojmy se rozpíjely. Jak se vraceli každý rok, lidi Hermionu poznávali a nakupovali od ní, ale v zásadě se o to nestarala.
__________________________________________________________________________________

Hlasitá lidová hudba pronikala z obytného vozu dvojčat Morag a Morgan, když kolem Hermiona procházela. Pochybovala, že ty starší ženy byly sestry, ale tady to nikoho nezajímalo. Ani to, že jména byla zjevně vymyšlená. Kočovní obchodníci byli dobří znalci lidí. Spokojili se s tím, že osobnost byla bez falše.
"Brýráno, Louise!" zavolala Morgan z otevřeného okna a Hermiona na pozdrav zvedla ruku. Pak vykročila rychleji směrem k blízkému lesíku. Nutně potřebovala kozlík a kontryhel a různé další byliny, aby doplnila zásoby. Její úspory byly téměř vyčerpané a na příštím trhu musela vydělat nějaké peníze.

Tohoto dubnového rána bylo ještě chladno, sezóna trhů teprve začínala. V zimě nechala svůj obytný vůz za opuštěnou stodolou někde ve waleských údolích, ochránila ho zastíracími a mudly odpuzujícími kouzly a přemístila se do Londýna, aby mohla odletět do teplé Austrálie. Měla podstatně více důvěry v technologii moderních letadel než v košťata, která používali kouzelníci, a proto absolvovala velice klidný let vedle starého pána, který stále uklimbával. Vánoce a britskou zimu strávila stejně jako v minulých letech v blízkosti Wendella a Monicy Wilkinsových, kteří už nebyli jejími rodiči. Hermiona se domnívala, že tato její část utrpěla ve válce, protože neměla žádný všední den, ke kterému se mohla vrátit. Weasleyovi, téměř všichni studenti Brumbálovy armády a sám Harry - pro ně všechny šel život dál, protože se mohli vrátit tam, kde měli podporu. Mladší studenti měli své rodiny, Weasleyovi měli sebe a Harry měl Weasleyovy. Ron nemohl Hermionu zadržet. Co znamenal jeden polibek plný adrenalinu uprostřed boje?

Hermiona neměla žádné zvláštní vzpomínky na dobu po svém zhroucení. Mlhavě se vynořovaly obličeje jejích spolužáků a jednoho kulhajícího muže na letní louce, a jednoho večera se najednou nacházela u ohně stánkařů. Podali jí naprasklý hrnek s grogem a ona jim řekla, že se jmenuje Louise. Rozhodla se připojit ke kočovným lidem, protože další možností by bylo posadit se někde pod strom, opřít o něj hlavu a už nevstát. Jack, který byl něco jako vůdce jejich skupiny, jí výhodně sehnal auto s přívěsem. Od té doby jezdila po Skotsku a severní Anglii s těmi lidmi, které by v jiném životě ustrašeně pozorovala koutkem oka. Pracovala, když mohla, a unikla do samoty lesů a bažin, když musela. Její život neměl cíl, ale účel.
__________________________________________________________________________________

Hermiona pečlivě uložila jeden obzvláště veliký svazek šťavelu do své kožené tašky, aby se vydala na zpáteční cestu zvlhlou trávou. V bezpečí svého obytného vozu už probublával základ jejích lektvarů, který musela zcedit, než se připojí ke zmatku spojenému s odjezdem. Nepřítomně odrýpávala jakousi skvrnu na stole. Její život probíhal v určitém rytmu: každý týden od čtvrtka do neděle nabízela své zboží na trhu. V pondělí vždycky všechno sbalili a kolona se dala do pohybu. Města, do kterých přijížděli, byla od sebe většinou přes sto kilometrů vzdálena. Každý rok musela být trasa plánována nově a Hermiona se někdy sama sebe ptala, jak dlouho ještě mohou všichni žít ze svojí práce. Stále méně vesnic organizovalo vlastní trhy. Ale čas na tyto úzkostlivé myšlenky ještě nenadešel - Jack šikovně vedl jejich cesty do míst, kde mohli prodávat své zboží a pracovní sílu. Člověk musí být jedinečný, aby si udržel zákazníky, zněla Jackova devíza. Ustanovil taky po úterním zakotvení středu jako den klidu, než se vždy ve čtvrtek nejpozději v jedenáct hodin dopoledne otevíral další trh.

Hermiona vzala velké síto, které položila na druhý kotlík, a jemnými otvory prolila odvar. Naučeným mávnutím zápěstím zajistila lektvar konzervačním kouzlem, uzavřela černý kotlík, aby nevytekl, a pověsila ho vprostřed vozu na připravený hák. Jako obvykle se do něj praštila hlavou, když si brala trochu chleba a sýra ze skříňky na zásoby, a tlumeně zaklela. Ve dnech, kdy cestovali, bylo lehké ji vyvést z míry. Na jedné straně jí tyto dny dávaly pocit, že jednu úlohu ukončila, ale na té druhé si jasně uvědomovala, že byla neklidná a nezakořeněná.

Cílenými švihy svou hůlkou se postarala o to, aby bylo jejích pár věcí zabezpečeno během jízdy. Uzamčela dveře obytného vozu a šla ke svému autu napojit karavan. Už dávno nepotřebovala nikoho, aby ji naváděl při couvání. Brzy zařadila svůj vůz do dlouhé kolony a čekala jako další harcovníci na signál k odjezdu.
__________________________________________________________________________________
Dvě hodiny trvající jízda proběhla bez problémů. Pozdě odpoledne zapálil Jack uhlí v ohništi a jeho nejmladší syn se šklebem v obličeji obracel maso. Všude stály malé skupinky lidí a bavily se spolu. Hermiona pozorovala Keitha. Měla ráda toho tichého teenagera, který česal své červené vlasy do malého copánku. Během jejích těžkých začátků jí často dělal společnost a dal jí důvod dát se do kopy. Když zachytil její pohled, zaškaredila se na něho a on se rozesmál.
Keith vzal z grilu první steaky a všichni si hledali místo. Spousta si jich sedla stejně jako Hermiona na kus dřeva nebo na zem, jiní se opírali o boky obytných vozů okolo.

"Kde je zase Jack?" zeptal se Bill, jeden z pracovníků. Bylo nepsaným zákonem, že společná jídla bez něho nezačínala.
"Už du!" volal pohřešovaný. Prošel mezi vozy a následoval ho nějaký vytáhlý muž. Jeho černé, zanedbané vlasy rámovaly zažloutlý obličej s vyčuhujícím nosem a křivými zuby, které dotyčný odhalil v pokusu o jakýs takýs úsměv.

"Lidi, to je můj kamarád Shane."

Hermionu polilo horko a následně jí přeběhl mráz po zádech, když spatřila studené oči toho, o kom si myslela, že je mrtvý. Beze slova vstala. Neběžela, ale nezastavila, dokud její lýtka nemučily křeče a sama nebyla zcela vyčerpaná. S pláčem klesla na kraji cesty. Jejím tělem otřásaly vzlyky. Se Severusem Snapem se na světlo denní vrátily i vzpomínky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 evi evi | Web | 1. února 2017 v 10:53 | Reagovat

Tak to vypadá zajímavě - Hermiona kočující v karavanu - to jsem ještě neviděla!

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 1. února 2017 v 16:02 | Reagovat

Taktak, v německy psané FF jsem objevila různé zajímavosti. Proto překládám, abyste se taky pokochaly (holky). :-)

3 grepik03 grepik03 | 5. března 2017 v 22:40 | Reagovat

Moc děkuji za překlad ♡
Čte se to krasne, az mi sel mráz po zádech. Život bez cíle - Hermiona by si zasloužila mnohem víc než prezivani...

4 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 9:49 | Reagovat

Díky a čti dál.

5 Sally Sally | 18. března 2017 v 17:47 | Reagovat

Ahoj! Tak toto velmi netradicne posadena poviedka. Som zvedava co sa z nej vykluve, lebo obycajne som zvyknuta na silnu a vyrovnanu Hermionu. Zaujimalo by v ktorej krajine kocuju (mozno som to prehliadla, potom prepacte)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 18. března 2017 v 19:12 | Reagovat

Zřejmě už jsi mezitím dočetla, že? Země úplně přesně jmenována není, ale předpokládám, že stále Anglie. Která to máte čerstvě v hlavě, můžete nám připomenout.

7 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 17:41 | Reagovat

Originální nápad. Ještě jsem nečetla FF z takového prostředí. Ale je i strašně líto Hermiony. A vlastně i Severuse.

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:27 | Reagovat

[7]: Souhlasím - originální, netradiční, zvláštní, ale přesto uvěřitelné.

9 Michelle Michelle | 5. července 2017 v 21:00 | Reagovat

Hm, hm.. tahle povídka začíná moc zajímavě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.