Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Urtica P16 - 2/5

5. února 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
2.

Znovu ho Hermiona spatřila teprve o tři dny později.


V pološeru se konečně vzchopila a vydala se na zpáteční cestu. Morgan jí šla naproti s baterkou. Zeptala se, jestli Hermiona Shanea zná, a spokojila se s pouhým přikývnutím jako odpovědí, za což byla čarodějka ráda. Nevěděla, co by měla starší ženě říct. Jak by mohla vysvětlit, že tento muž stejně jako ona bojoval ve válce, která si vyžádala životy mnoha dobrých čarodějek a kouzelníků? Ještě hůře; že viděla tohoto muže umírat, že na svých rukou měla jeho krev, a když se jeho oči zavřely, opustila ho. Musel ji nenávidět, proto byl tady. Chtěl se pomstít za všechnu nespravedlnost, za každé zlé slovo každičkého ze studentů, a ji nechá pykat za tu neuvěřitelnou vinu, kterou na sebe v Chroptící chýši vzal.
Ale to nebylo nic, co by Morgan měla vědět. Hermiona tedy ve tmě ještě jednou kývla a mlčela.

Během těch tří dnů se Hermioně podařilo dostat duchy minulosti pod kontrolu. Byla napjatá a hlava ji bolela úsilím nenechat se znovu vtáhnout do údolí zoufalství, nicméně ruce se jí už netřásly a hlavu měla hrdě vztyčenou. Byla silná. Ať už od ní chtěl Snape cokoli, bude mu čelit se zvednutou hlavou.
__________________________________________________________________________________

Když vyšla ze svého karavanu pro vodu, opíral se o bok vozu.
"Louise." Jeho hlas byl sotva něco víc než šepot. Hermioně přeběhl mráz po zádech, když jí to připomnělo, jak zraňující mohou pouhá Snapeova slova být. Přísahala si však, že pro toho děsivého muže nebude lehkou kořistí.
"Co chcete, Shane?"
"Jste šarlatánka, Louise." Nakrčila nos, když ucítila jeho dech.
"A vy jste opilý. Přijďte znovu, až vystřízlivíte."

Jistě je to chronický pijan, přemítala, zatímco u vodovodního kohoutku plnila dva plastové kanystry. S tímto alkoholovým odérem bylo podivuhodné, že ještě mohl stát, nemluvě o jeho bezchybné výslovnosti. Pokud jí chtěl uškodit, proč se po jejích slovech obrátil čelem vzad? Něco tu nesouhlasilo, a Hermiona cítila ozvěnu zvědavosti, která jí rozechvívala žaludek.
______________________________________________________________________________

Bylo slyšet hlasité bučení a mikrofonem zkreslený hlas nějakého muže. Trh se pomalu probouzel k životu, dva kolotoče už se točily a u některých stánků byly nabízeny látky a koření. Většinu obchodníků Hermiona neznala; nejezdili s její skupinou, ale po vlastních trasách. Na přilehlé louce se shromáždili rolníci a několik jejich manželek; prohlídka dobytka byla v plném proudu. K Hermioninu stanu, jehož přední celta byla připevněná nahoře, se postavila vyzáblá hospodyně. Za nízkou lavičkou stál nad ohněm kotlík a po straně byly na úzké pracovní ploše postaveny plechovky a prázdné skleněné lahvičky.

Žena posunkem přivolala Hermionu a tajnůstkářsky zašeptala: "Moje přítelkyně mi o Vás vyprávěla. Zachránila jste jí manželství, říkala. Můžete mi taky něco dál tam, no, na spodek?"
Hermiona se přátelsky pousmála. Vytáhlá žena byla jedna z mnoha, které k ní přicházely s touto nebo podobnou prosbou.
"Samozřejmě, madam, něco Vám nachystám."
Dala do jedné lahvičky lžíci usušených listů z jedné z dóz a naběračkou do ní dolila odvar z kotlíku.
"Je to speciální varianta s kontryhelem," vysvětlovala. Měla užitek z toho, že staré vědění bylo léty zapomenuto. "Přeceďte si každý den plnou štamprli a vypijte to. Vydrží Vám to tři měsíce, pak by se měly Vaše potíže na dlouhou dobu zlepšit."

"Už nejsem opilý a Vy jste stále šarlatánka, Louise."
Hermiona se lekla, když se z temnoty jejího stanu náhle ozval Snapeův hlas. Její ruka provedla bleskový pohyb a z rukávu jí vyklouzla hůlka.
"Profe- ", ujelo jí bezděčně.
"Držte se pravidel hry, Louise!" Nenáviděla, jak zdůrazňoval její jméno. "Ten muž, o kterém jste si myslela, že jste ho znala, je mrtvý, v neposlední řadě díky Vám, a Vy ho nenecháte znovu oživnout. Vyjádřil jsem se srozumitelně?"
"Co chcete, Shane?" Musela se přinutit přistoupit blíž, ale chtěla mu vidět do očí. V šeru stanu se musela spolehnout na všechny své smysly. Vůně bylinek, které visely na tyčích jako dekorace, zcela nepřekryla pach Snapea.
"Nejste střízlivý," zjistila a ptala se sama sebe, odkud bere tu odvahu, postavit se tomu muži tak rázně.
"Ne." Ani nezkoušel to popřít. "Střízlivého mě nezažijete," řekl bez emocí.
"Jste šarlatánka," opakoval své obvinění. "Nebo se proviňujete proti dohodě o utajení tím, že mudlům prodáváte kouzelné lektvary."
"Prodávám přírodní léčiva! Jediná magická věc na mých lektvarech je kouzlo na lahvičkách pro prodloužení doby použitelnosti!" obhajovala se Hermiona. "Ale prosím, přesvědčte se sám!" Očekávala, že kouzelník zkontroluje její dózy, přičichne si k bylinám a zamíchá základní odvar, ale on se nepohnul z místa. Místo toho přes jeho obličej přelétl náznak úsměvu, jako by se mu ulevilo.

"Dokonce se i oblékáte jako čarodějka!" Tentokrát chyběla výčitce síla. Jeho ruka se zastavila ve vzduchu a Hermioně bylo jasné, že měl v úmyslu se dotknout jejího pláště.
"Protože se to ke mně hodí!" zasyčela. "Lidi u mě nakupují, protože jim nutím myšlenku, že vím věci, které oni jen tuší. Proto také moje bylinné lektvary lépe působí." Netrvalo dlouho, než Hermiona vybrala byliny, které mohla přimíchat do lektvaru na uklidnění nervů. Tento recept našla v jedné staré knize na bleším trhu. Nyní měla v zásobě přísady na téměř jakoukoli zdravotní obtíž. Bylo jen dobře, že mnohé léčivé rostliny měly široké působení, jinak by v jejím malém stánku nebylo dostatek místa.
"Rozumím", řekl Snape.
"A teď jděte!"
Snape okolo ní bez námitek prošel a Hermiona viděla, že lehce kulhal. Jak vystoupil na denní světlo, všimla si znovu žlutavého tónu jeho kůže a vpadlých tváří. Jizva na jeho krku se bledě rýsovala a Hermionu zamrazilo v zádech, jak vší silou potlačovala vzpomínky.
"Počkejte!" zavolala tiše a Snape ji poslechl. Hermiona sáhla po jedné z vystavených lahviček.
"Třezalka a pelyněk," vysvětlovala, "A Species sedativae." Doplnila odvar až po okraj. "Denně dva půlšálky. Až láhev vyprázdníte, přijďte znovu. A méně alkoholu!"
Vzal jí láhev z ruky. Výraz jeho obličeje nebylo možné rozluštit. Pak na ni kývnul. "Louise."
______________________________________________________________________________

Když Hermiona uzavírala těžkou celtu poutky, zdobily tmavé nebe první hvězdy. Pokradmu se ohlédla, aby následně zajistila svůj stánek kouzlem proti nočním vetřelcům. Při provádění tohoto opatření měla před očima zvláště jednoho muže, okolo něhož se její myšlenky točily celé dopoledne.

Snape a jeho příchod do jejího stáda - Hermionu nenapadlo žádné lepší slovo - ji uvrhlo do díry naplněné vzpomínkami a strachy. Téměř se znovu ocitla v tekutých píscích beznaděje, kde uvízla před dlouhou dobou. Zároveň však jí to nabídlo nový cíl. Musela zjistit, proč se tu Snape objevil a co od ní chtěl. Nebyla si jistá, jak by měla posuzovat jeho chování. Na jedné straně byl tím zlým učitelem, kterého znala; neměla strach z něho, ale z důsledků, jaké by mohla jeho přítomnost mít na její duši. Na druhé straně se od ní nechal vykázat do patřičných mezí a její požadavky na slovo splnil. Při jejich setkání ve stanu dokonce nabyla dojmu, že se mu ulevilo, když dostal jasný příkaz. To přece nebylo normální. Ale ona sama taky nebyla normální. Jestlipak válka u Snapea také zanechala hluboce zjizvenou duši?

Hermiona opatrně přešla skoro sto metrů až ke svému karavanu. Začalo mrholit a ve vyšlapaných pěšinách se vytvořily kaluže. V dětství jednou jela s kamarádkou do konírny. Zatímco Cathy se nadšeně vrhla ke zvířatům, držela si Hermiona raději odstup. Fascinovaně pozorovala jednoho koně, který klopil uši, přešlapoval neklidně sem a tam a kopal po každém zvířeti nebo člověku. Ale jakmile se jezdec chopil udidla, podřídil se jeho ruce. Následoval jemné, téměř neviditelné povely, odložil všechna znamení strachu a vzteku a brzy spokojeně přežvykoval, zatímco pozorně respektoval vůli svého jezdce.

Hermiona zakroutila hlavou. Snad nechtěla Snapea srovnávat s koněm?

Otevřela dveře a vyšplhala dva schůdky nahoru do karavanu, a pak za sebou pečlivě zavřela. Špinavé boty postavila do malé přihrádky přímo u vchodu a zvlhlý plášť pověsila, aby uschnul. Po nakouknutí do téměř prázdné skříňky na zásoby se rozhodla, že večeřet nebude. Byla tak unavená, že stejně necítila hlad. Postupně se připravila na noc, karavan magicky zajistila a zhasla světlo.

Až už ležela pod tlustou přikrývkou, vrátily se její myšlenky znovu ke Snapeovi. Možná by mu měla začít i ve své hlavě říkat "Shane". Pak by se jí už tak snadno nepodařilo se přeřeknout. Snape - Shane - jí taky přece říkal jejím novým jménem, ačkoli ho vždycky vyplivl jako odporný hmyz, který mu vlétl do úst. Poté, co mu dala lektvar, na ni však kývl a řekl jí "Louise" naprosto bez vzteku a odporu. Její jméno tak nenabylo žádného zvláštního významu a také neznělo přátelsky. Shane vyslovil její jméno zcela neutrálně, což znělo svým způsobem mile.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 5. března 2017 v 22:49 | Reagovat

Děkuji za další skvělou kapitolu ♡
Dvě opuštěné a poznamenane duše - doufám, že si nakonec pomůžou.

2 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 9:53 | Reagovat

Tomu věříme všechny, že? Proto to čteme a doufáme v happyend. :-)

3 Sally Sally | 19. března 2017 v 3:15 | Reagovat

Diki za preklad! Som naramne zvedava na Severus pribeh 🙂

4 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 17:56 | Reagovat

Tohle je dost smutná povídka, ale tak krásná. Tak krásná!

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:28 | Reagovat

[4]: Smutná a krásná. Má své kouzlo. Proto ji tu máme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.