Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Urtica P16 - 3/5

12. února 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
3.

Nebe zbarvily červánky a studený vzduch zaštípal Hermionu v nose. Přitáhla si vlněný plášť více k tělu a kráčela ke karavanu, který obýval Jack se svou rodinou. Její boty zanechávaly stopy v jinovatce.


Elinor jí pokynula, aby šla dál, a posadila ji na lavici u malého stolu v přední části obytného vozu.
"Sněz něco, Louise. Jsi příliš vyzáblá!" Jack popíjel kávu velkými doušky a volnou rukou jí přistrčil talíř a nůž. Hermiona se nesměle obsloužila. Nerada využívala pohostinnost ostatních, jenže jí kručelo v žaludku. Tentokrát to nestačilo ani na šálek čaje, protože jí došel plyn v bombě. Celá rudla při líčení svého problému vůdci tábora.
"Je mi to tak trapné," mumlala. "Nevím, jak se mi to mohlo stát."
"To není problém, to zvládneme," zaduněl dobře naladěný Jack.
"Keith ti donese naši náhradní bombu," souhlasila Elinor. Stála v prostřední chodbě a před zrcadlem na šatní skříni si česala vlasy. Šikovně se pohybovala a nevrážela pažemi do zdí. To bylo něco, co se Hermioně nikdy nepodařilo. Už z toho měla zrohovatělou kůži na loktech.
Keith zíral před sebe unavenýma očima a Hermiona se usmívala nad důvěrností této scény. Když už nebyl chlapeček a trošku vyrostl, často se mu vyhýbala, ale teď už to tolik nebolelo, že jí tak připomínal Rona.
"Jack pak zajede do města," volala Elinor otevřenými dveřmi z malé koupelničky. "Může vzít tvé bomby s sebou a nechat je naplnit."
"Děkuji," řekla Jackovi Hermiona. Jeho pohled zvážněl.
"Teď to pro tebe není moc lehké, co? Teď, když je tu Shane…"
Bylo to tak. Snape - Shane - s nimi cestoval do dalšího města. Od té doby, co přišel do jejího stanu, ho však už neviděla. "Já to zvládnu," zamumlala a polkla poslední sousto chleba. "Děkuji."
__________________________________________________________________________________

Po dlouhé procházce lukami a poli se Hermiona vrátila zpět do tábora. Pozdravila pana Hamishama, svého nerudného souseda, a jako vždy nedostala žádnou odpověď. Nenechala se tím vyvést z míry. Starší muž jí trochu připomínal nějakého lorda nebo hraběte ze starých časů, a možná také někdo takový byl. Pěšáci ho nezajímali, a přitom z něj vycházela autorita, že by se, jak Hermiona tušila, postavil za ni a za všechny ostatní z jejich skupiny, kdyby to bylo nutné.

Posadila se zrovna u vchodu a uvolnila tkaničky svých vysokých bot, když jí výhled zatemnil stín. Hermiona pocítila dávný strach, ale zdolala ho.
"Buďte zdvořilý, Shane," varovala ho, "můj den prozatím není příliš dobrý." Všimla si, že zaváhal, a vzhlédla.
"Dobré ráno, Louise."
Hermiona zrudla. Zrovna Snape ji upamatovává na pravidla slušného chování.
"Brýráno," zabručela. "Co chcete?"
Podal jí prázdnou láhev. "Řekla jste, že mám zase přijít."
Naplnil ji hněv a její slova zněla ostřeji, než zamýšlela. "To mělo být včera. Nerespektoval jste moje doporučené dávkování. Takhle Vám nemůžu pomoct."
"Omlouvám se."
Hermiona vyvalila oči. Shane na ni přímo pohlédl. Nezdálo se, že by se styděl nebo klopil zrak k zemi, ale nepochybovala o tom, že to myslel upřímně. Její hněv vyšuměl a zanechal prázdnotu. Zvolna se zdvihla, aby se ponožkami nedotýkala vlhké země.
"Pojďte dovnitř. Ale bez bot, nechci mít binec ve voze." Zdvořilosti jako "prosím" a "děkuji" nebyla s to zvládnout.

Keith už připojil náhradní plynovou bombu, zjistila s ulehčením, a postavila konvici s vodou na sporák. Do dvou šálků dala čajové lístky z několika plechovek, přelila je vřící vodou a jeden šálek čaje postavila před Shanea na stůl. Chystala se umýt láhev a znovu naplnit lektvarem, který mu připravila před několika dny. Teprve pak si také vzala svůj šálek čaje a přinutila se posadit naproti Shaneovi.
"Tak už pijte, není to otrávené. Taková čarodějka nejsem." Bezděčně se usmála, když ji poslechl.
"Takže, Shane." Měla toho čekání dost. "Kvůli čemu jste tady?"
"Jack je můj přítel."
To nebyla odpověď, kterou chtěla slyšet, ale aspoň nějaká odpověď to byla.
"Kvůli čemu?" opakovala a ihned věděla, že své otázky musí formulovat přesněji.
"Chodil jsem s jeho… sestrou."
Hermiona pomyslela na Lily Potterovou a na to, jak málo věděla o tom muži, který seděl u jejího stolu.
"Chcete se mstít?" vyhrkla. "Chcete se mi pomstít?"
Shane se jí podíval do očí a ji na malý okamžik napadla letní louka. Ta myšlenka zmizela tak rychle, jako se objevila, a v Shaneových očích uviděla špatně skrývanou bolest.
"Ne," zašeptal.
__________________________________________________________________________________

Pozdě odpoledne se Jack zastavil namontovat její plné plynové bomby. Hermiona za to byla ráda, neboť nebe se zatáhlo. Bylo zima a ona toužila po teplém jídle. Samozřejmě že mohla zapálit oheň pomocí magie, ale bez paliva plameny moc rychle zhasly a nemohly by sloužit jako sporák. Kouzla, která k tomu byla vhodná, byla příliš nebezpečná. Používala několik běžných kouzel, ale velkých magických jednání se bála. Měla nepříjemný pocit, když nadmíru používala své síly. Ke kouzelnickému světu se obrátila zády a většinu věcí vyřizovala pomudlovsku. Po odchodu z kouzelnické společnosti si rychle všimla, že jí zahálka nedělala dobře. Nepamatovala si, jak žila, než se připojila k lidem od trhů, ale pak zaměstnávala své ruce a svým soukmenovcům nezavdala jedinou příčinu, aby ji podezřívali z čarodějnictví.
Jack zkontroloval svou práci, dostal od Hermiony peníze za plynové bomby a obrátil se na ni:

"Řekni mi, ty a Shane, vy se tedy znáte z dřívějšího života?"
Mladá žena ztuhla. "To říkal?" zeptala se podezřívavě, ale Jack se zašklebil.
"Jako kdyby Shane něco říkal. Já si na něho skoro nepamatuju, na to, jaký byl předtím, myslím. Ale samotář byl už tenkrát. A teď se zas objevil. Už vůbec nevím, proč. Najednou tu byl a já sem věděl, že ho mám vzít s sebou k ostatním. Hm." Podrbal se ve vousech a Hermiona se nutila tvářit neutrálně. Velice to připomínalo paměťové kouzlo a vysvětlovalo by to skutečnost, proč Jack používal Snapeovo falešné jméno. Pokud by měl vztah s jeho sestrou, musel by Jack znát jeho pravé jméno.
"No, Shane stejně mluví nejvíc s tebou, jestli sis toho nevšimla. Ale, Louise," Jack se na ni vážně podíval, "pokud se k tobě moc přiblíží, řekni mi a já mu nakopu do prdele, že doletí až zpátky do Cokeworthu!"
Vděčně se usmála. "Vidíš, proto jsi tady šéf."
"Jo, protože umím tak dobře jednat s lidima," smál se.
"Ne, legrace stranou, já to zvládnu. Shane pro mě není nebezpečný. A teď ven, než se tu objeví Elinor s pánvičkou v ruce!"
Hermiona se podivovala svojí naději, ale opravdu si byla jistá, že ji Snape neohrožoval. Přinejmenším ne ve fyzickém nebo jakémkoli jiném ohledu, který myslel Jack. Jeho příchodem si sice stále ještě lámala hlavu, měla z něj noční můry a rozvířené vzpomínky, ale věděla, že to neměl v úmyslu, a tím to tedy nebyla přímo jeho vina.

Letmý pohled do sušičky jí potvrdil, že může byliny nasekat a naplnit do nádob. Sušička nebyla nic jiného než pevná kovová bedna, jejíž dno a horní část byla opatřena malými otvory, kudy mohl proudit vzduch. Hermiona objevila tu starodávnou krabici na bleších trzích a hned ji napadlo, jak ji využije. Sušička teď stála tam, kde v jiných karavanech velká šatní skříň, tedy přímo u topení. Byliny musely být během procesu sušení pověšeny v teple a temnu. Nyní otevřela Hermiona dvířka a nasála kořeněnou vůni, která se linula zevnitř. Sáhla po jednom svazku pelyňku a pustila se do stejnoměrného krájení. Potom bylinu pečlivě zamíchala pod listy v nádobě. Tak brzy z jara získala pouze omezené množství a věřila, že se svými zásobami vyjde do května a června, kdy všechny rostliny nově vyženou a ona je bude moci sklidit v nejlepší kvalitě.

Když si uvědomila, že všechny základy pro svoji práci se naučila od profesora Snapea, užasle pozorovala pohyby svých rukou. Stříbrným nožem krájela rozložené listy libečku na stejnoměrné kosočtverce; ostří nejprve projelo jedním směrem, krájeje úzké proužky. Pak Hermiona dřevěné prkénko trochu pootočila a krájela diagonálně, dost opatrně, aby jí usušený list nesjel. Při této meditativní činnosti se její myšlenky vrátily zpět k muži, který ji naučil pečlivosti a přesnosti v zacházení s přísadami lektvarů, což používala dodnes. Zdálo se, že už je to tak dlouho, že to stejnětak mohl být i sen. Jiný život, říkal Jack, a nyní Shane vstoupil do jejího života. Hermiona nevěřila na náhody.
__________________________________________________________________________________

Její noc byla neklidná a spánek plný snů. Tak to bylo vždy, když pracovala s libečkem a jeho vůně ulpěla na jejích vlasech a oblečení. Obraz louky plné květů kopretin, řebříčku a pampelišek jí nešel z hlavy. Toto ráno dělala všechno pro to, aby se Shaneovi vyhnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 16. února 2017 v 14:49 | Reagovat

Je to úžasné, četlo se to fantasticky :)

2 ardazlyry ardazlyry | 17. února 2017 v 15:46 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem ráda, že se ti třetí díl líbil. Ještě nás čekají dva kousky. :-)

3 grepik03 grepik03 | 5. března 2017 v 22:56 | Reagovat

Děkuji za další bezva kapitolu ♡
Zdá se, že Hermiona už nemá tak hrozne sny - louka plna kopretin, to zni krasne.

4 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 9:55 | Reagovat

Pěkné sny člověku hned zvednou náladu. ;-)

5 Sally Sally | 19. března 2017 v 3:23 | Reagovat

Holky, ja mam s tymi vasimi nazvami kvetin stale problem. Rozoznam len pampelisku a serik 😃 Vdaka za preklad, vrhnem sa na dalsiu cast

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. března 2017 v 20:00 | Reagovat

[5]: Milá Sally, v této kapitole je pelyněk - Artemisia absinthium, libeček - Levisticum officinale, pampeliška (tu znáš) :-P, kopretina - Leucanthemum vulgare a řebříček - Achillea millefolium L. Při problémech s porozuměním stačí zadat do vyhledávače, zjistit latinský název a dohledat si poslovensky. :-)

7 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 18:11 | Reagovat

Strašně hezky se to čte. Originál musel být skvěle napsán a ty jsi ho brilantně přeložila. Díky ti. Tohle je totiž poklad. :)

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:30 | Reagovat

[7]: Děkuji za chválu originálu i překladu. Morag jsem si velice užívala, její příběhy jsou jedinečné.

9 Michelle Michelle | 5. července 2017 v 21:15 | Reagovat

Úplná poezie, nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.