Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Urtica P16 - 4/5

19. února 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
4.

Týdny ubíhaly, jeden trh následoval druhý. Mezi Hermionou a Shanem nastala rutina.

Každé úterý, někdy taky až ve středu, přicházel k ní pro lektvar, který měl uklidnit jeho myšlenky a ukonejšit jeho žlučovitost. Věděla, že množství, které mu dala, nevystačí na sedm dní, ale měla se na pozoru a nepodporovala jeho hrdost tím, že by naplnila větší láhev. To on k ní měl přijít, když to bylo nutné. Většinou z něj byl cítit alkohol a on sám vypadal špatně, oslabený a vysílený, a ona před něj postavila první dávku čaje na nervy čerstvě připravenou. Pak pili společně, někdy mluvili, často se hádali, ale po setkání se Hermiona cítila neuvěřitelně osvěžená a připravená na náročný pracovní víkend.
Kromě těchto úterků se sotva potkali. Někdy Hermiona Shanea viděla, když pomáhal Jackovi stavět starý mechanický dětský kolotoč, ale po většinu času byl pryč. Ani nevěděla, kde spal.

Jednoho večera ho Hermiona viděla vrávorat mezi karavany. Neustále pohyboval rty a sem tam zaslechla z jeho úst hlasitou nadávku. Narazil do skládací židle a zavyl, pak se posadil na zvlhlou večerní trávu, objal si kolena a houpal se sem a tam.
Hermiona položila hořící tvář na chladné okno a zavřela oči. Styděla se, že pozorovala Shanea v této slabé chvíli. Co se jen stalo z toho muže, který hlídal svůj soukromý život jako cenný poklad? Předsevzala si, že ve středu si opatří informace o alkoholismu. Byl to dobrý pocit, mít nějaký plán.
__________________________________________________________________________________

Následující ráno začalo chladně a mlhavě. Bylo druhého května a počasí se hodilo k Hermionině náladě. Nachystala si chleba a sýr a trochu oschlého koláče, který jí dala Elinor, vzala si koženou tašku a opustila tábořiště. O každém výročí hrozilo, že se její nálada náhle změní. Nechtěla se před nikým obnažovat. Lidé jí věřili, ani po tak dlouhé době společně stráveného času si nechtěla dovolit jakékoliv citové uklouznutí.
Zatímco rázně vykročila namoklými lučními cestami, kroužily její myšlenky okolo roků v Bradavicích, okolo malého počtu přátelství, které tehdy uzavřela, a pak kvůli novému životu zahodila. Harrymu a Ronovi napsala dopis až po nějaké době mezi kočovníky. Nezkoušela hledat vysvětlení nebo se omlouvat. Jen jim oznámila, že se jí daří dobře, a poděkovala jim za jejich přátelství. Harry jí odpověděl, že ji už hledat nebude, ale ona ho může kdykoli kontaktovat. Chudák Harry, zase se ocitl mezi ní a Ronem a prokázal více pochopení, než od něj očekávala. O Ronovi po celá ta léta nic neslyšela.

Teprve večer se vrátila zpátky mezi ostatní. Přinesla Elinor velký svazek rukoly, který natrhala cestou. Pak pověsila nasbírané byliny, které potřebovala pro své živobytí, aby uschly. Její pohyby byly mechanické a v jejím duchu vládl klid. Fyzicky a citově vyčerpaná padla do postele.

__________________________________________________________________________________

"Chtěla bych, abyste mi něco vysvětlil, Shane." Mlha předchozího dne a následujícího rána přešla ve vytrvalé mrholení. A přitom potřebovali dobré počasí, aby lidé navštívili trhy a obchodníci mohli vydělat peníze. Hermiona pustila jednou rukou šálek, kde si hřála prsty, a bedlivě pozorovala muže naproti ní. Nebylo jí příliš dobře, ale byla si jistá, že dokáže správě posoudit jeho reakce. Hůlku by měla jediným pohybem v ruce, ačkoli zakouzlení obranného nebo dokonce útočného kouzla by pro ni mělo horší následky než pro něho. Noční můry by se zintenzivnily a ona by znovu prožívala každou kletbu pronesenou během velké bitvy. Naučila se však, že mohla od Shanea žádat mnoho, pokud bylo zřejmé, že to neformulovala jako prosbu - a tomuto zjištění důvěřovala.

"Hladinkový alkoholik", řekla mu pojem. Shaneova tvář byla bez výrazu, a pak odříkal něco na způsob poučky:
"Hladinkový alkoholik je nemocný člověk, jehož intoxikace musí být stále na určitém stupni, aby měl pocit, že může fungovat. Tento způsob závislosti se většinou vytvoří za delší dobu pravidelného zneužívání alkoholu."
"Řekněte to!" vyzvala ho Hermiona. Viděla, jak se sebou bojuje. Tiše seděl na lavici, ale jeho pohled neustále těkal po interiéru vozu. Jeho pocity byly bolestivě odhaleny a Hermiona to téměř vzala zpět, když tu on konečně odpověděl.
"Jsem hladinkový alkoholik." Jeho hlas zněl tvrdě a rozzlobeně, ale díval se jí do očí a ona poznala, že jeho zloba není namířená proti ní.
"Správně." Znělo to jako pochvala. Hermiona sotva mohla skrýt svou úlevu, ale chtěla od něj ještě víc. "A teď mi řekněte, jak Vám mohu pomoci."

"Nikdo mi nemůže pomoci."
"Copak už jsem nepomohla? Copak ten lektvar nepůsobí proti neklidu a nemírní bolesti?" Shane měl v sobě něco, co ji lehce mohlo rozzlobit. "Musíte méně pít, jinak co nevidět pohřbím Vaše studené tělo do země. A to já nechci!" Opravdu jí chtěl odporovat a Hermiona na něho ostře pohlédla.
"To já nechci," opakovala pevným hlasem. "Už jednou jsem Vás nechala umřít. Nevím, jestli bych tuto vinu dokázala nést ještě podruhé," dodala o něco jemněji a podivovala se nad vlastní otevřeností. "Nuže?"
Shane mlčel a pomalu upíjel svůj čaj. Hermiona vyčkávala, zatímco zjevně zkoušela nabýt zpět svůj duševní klid. Působilo jí bolest, že tento kdysi tak uzavřený muž byl nyní tak jednoduše čitelný. Pro něho samotného to muselo být ještě mnohem horší, a stejně se za ní vždycky vrátil. Řešení této hádanky se nepřiblížila prozatím ani o krok. Když už bylo dlouhé mlčení nesnesitelné, zvedla se, aby naplnila Shaneovu láhev, ale on ji zadržel.
"Už mi nedávejte nic do zásoby."
Zírala na něho.
"To by mohlo fungovat," řekla pomalu. Dvakrát denně by pak musel přijít k ní. Působení čerstvě připraveného lektvaru by bylo dokonce lepší. Shane by zodpovídal za své jednání, ale ona věděla, že pití omezil, už než k ní přišel. Musí překonat svou hrdost a ona nebude vinna, pokud nepřijde. Odpovědnost byla zcela na něm. Hermioně bylo jasné, že ho nemůže vyléčit. Byl alkoholikem a vždycky bude. Ale může mu pomoci zmírnit jeho největší obtíže. Bude žít život, který si zaslouží toto označení. Shane nebyl zchátralý, ačkoli jeho vlasy byly mastné a jeho obnošené oblečení bylo zjevně udržováno čisté jen povrchovými čisticími kouzly, ale bylo na něm vidět, že své bytí po dlouhou dobu jen trpěl, místo aby je vzal pevně do rukou.

Trochu podrážděně si všimla, že stále ještě stojí, a klesla na lavici. Přitom převrhla svůj šálek a sedlina vytekla. Než mohla jakkoli zareagovat, natáhl Shane ruku a nechal skvrnu zmizet. Poprvé od doby, kdy se přidala ke kočovným obchodníkům, viděla někoho kouzlit. Že to byl Shane a že k tomu navíc použil kouzlení bez hůlky, v ní vyvolalo jedinečný pocit. Nebyla to důvěra ani důvěrnost, a přece šlo o tak intimní záležitost, že mu za to chtěla něco dát.
"Tenkrát - v jiném životě - jsem ráno seděla u Weasleyů. Harry tam byl taky a bavili jsme se a všechno bylo úplně normální. Pak sešel Ron po schodech dolů a něco ve mně přestalo fungovat. Beze slova jsem vstala a odešla. Jak jsem se dostala sem, to nevím, ale je to tak v pořádku." Opatrně se na něj usmála.
"Vy si nevzpomínáte? Vůbec na nic?" Zíral přes její pravé rameno a Hermiona doufala, že neudělala žádnou chybu. Zakroutila hlavou.
"Všechno se mi rozpilo. Někdy se vynoří obličej nebo místo, když myslím na tu dobu. Zcela určitě jedno místo, ale neumím ho zařadit."
"Já si pamatuji na všechno."
Nebyla si jistá, jak naložit s tímto výrokem, tak se zase zvedla a postavila šálky do mísy se špinavým nádobím. Shane to vnímal jako znamení k odchodu. Než vyšel ze dveří, otočil se k ní a Hermiona viděla záblesk učitele, kterým kdysi byl.
"Nezapomínáme bez důvodu. A když si znovu vzpomeneme, je pro to vždycky důvod, Louise."

Když vykročil ven, táhl za sebou nohu a jeho postava zmizela v šedi deště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 5. března 2017 v 23:03 | Reagovat

Děkuji za další úžasný překlad ♡
Kapitoly jsou krátké, ale je v nich tolik smutku, naděje, snů, vzpomínek. ...opravdu si čtení moc užívám

2 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 9:57 | Reagovat

[1]: Ano, tato povídka je opravdu zvláštní. Zcela jiný pohled na situaci po kouzelnické válce.

3 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 18:27 | Reagovat

Tolik smutku, tolik smutnu. Ale už vidím, že naděje začíná vystrkovat růžky. A to mě hřeje u srdíčka. :)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:33 | Reagovat

[3]: Zvláštní až do poslední chvilky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.