Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Urtica P16 - 5/5

26. února 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
5.

V týdenním nákupu, který jí přinesl Keith, objevila dva sáčky z barevného celofánu.


"Pomerančové květy," zvolala překvapeně. "Odkud jsi věděl, že je potřebuji?"
Keith trhnul rameny. "Bylo to na lístku."
Běžně vyřizoval její pochůzky Jack. Hermiona se vyhýbala situacím, ve kterých byla konfrontována s normálním životem ostatních. Její nestálé bytí bylo v pořádku, dokud neviděla, jak by to mohlo být jinak. Věděla, že nomádský způsob života potřebuje kvůli své duši, ale stejně si někdy takzvaně rozšířila obzory. Pak její myšlenky a pocity otrávila závist a ona musela prchnout do samoty, aby se znovu uklidnila. Prožívat slavnosti nepředstavovalo naproti tomu žádný problém, neboť to, co bylo pro Hermionu denním chlebem, byla pro místní lidi zvláštnost narušující všední den.
Ztracená v myšlenkách přičichla Hermiona k hnědavě zbarveným květům, které svou barvu získaly v procesu sušení. Byly jednou z mála přísad do jejích lektvarů, které nemohla sama nasbírat a zpracovat. Ráno si všimla, že se jí tenčí zásoby, ale byla si jistá, že tento bod nenapsala na nákupní seznam, se kterým poslala Shanea k Jackovi.

Bylo prozatím nezvyklé začínat den se Shanem, ovšem už ne tak nemotorné jako na začátku. Přesně v sedm hodin zaťukal na bílé kovové dveře jejího karavanu. Měla ještě unavené oči a vlasy rozcuchané od spánku. Zatímco stavěla konvici na plynový sporák, on odměřoval čaj ze dvou různých nádob do obou šálků. Do jeho směsi po několika dnech přidala o něco více třezalky a nasekaného kořene kozlíku a snížila podíl pelyňku. Když mu jednou řekla, jak je to dobré, že už méně pije, byl večer naprosto opilý. Následující ráno se jí nemohl podívat do očí. Ona si pak nebyla jistá, jestli muselo být její kázání tak tvrdé, ale od té doby se Shane už k pití v takové míře nevrátil.

Hermiona začala pověřovat Shanea menšími pochůzkami. Někdy proti tomu protestoval, ale měla dojem, že tato reakce byla jen nadsazená. Pokud na vyřízení trvala, podvolil se a někdy ho dokonce viděla se usmát. Byl to pravý úsměv, žádné výsměšné pošklebky, které se naučila spojovat s jeho obličejem. Nevypadal tím lépe, byly vidět jeho křivé zuby a nos jako ptačí zobák ještě více vyčníval. Jeho úsměv však zjemňoval přísné vrásky okolo očí. Působil pak téměř jako člověk, který už si na svůj osud nenaříkal.

Hermiona podala Shaneovi šálky ven. Bylo dost teplo, aby nechali den doznít venku. Nacházeli se na jednom z větších trhů, které se konaly v létě. Poté, co uzavřela svůj stánek, odešla z oploceného prostoru. Obytné vozy skupiny stály stranou, ale křik a dunící basy kolotočů doléhaly až k nim. Tento trh se více podobal festivalu s pokladnami u vchodu a nejrůznějšími atrakcemi a představeními. Hermiona se radovala, že ten největší frmol už měla za sebou.
Z vyvýšených dveří svého obytného vozu shlížela na Shaneovy černé vlasy, které mu sahaly přes kostnatá ramena, a zašklebila se, když náhle pocítila nutkání ho poškádlit. Vyšla z karavanu, vzala si od něj šálek a zeptala se jen tak mimochodem:

"Barvíte Vy si vlasy?" Několik sekund na ni hleděl bez výrazu, a pak konečně zavrtěl hlavou. Zdálo se jí, že zahlédla malý úsměv, který se pokoušel skrýt upitím doušku ze svého šálku. Ten klidný moment zmizel příliš rychle.

"Potřebujete dvoje nové oblečení." Ošoupaná látka na kolenou jeho kalhot byla s konečnou platností roztržená, jeho tričko a svetr se nacházely v podobně zuboženém stavu. "Pokud nemáte peníze, zaplatím to já. Ale musíme si rozmyslet, čím můžete přispět, pokud chcete dál jezdit se mnou." Hermiona se naučila nenechávat mu u zásadních věcí žádnou možnost volby. Na začátku jí to připadalo bezcitné a počítala s jeho hněvem, ale zdálo se, že Shane to tak potřebuje. Splnil její požadavky, jakoby celá jeho bytost k tomu byla určena.
Po několika měsících, kdy ji doprovázel, byly jejich finanční prostředky vyčerpané. Prodejem lektvarů přírodní medicíny nevydělávala špatně, ale nestačilo to k tomu, aby vedle nákladů na údržbu, pronájem stánku a dalších výloh trvale uživila ještě druhou osobu.
"Napadá Vás něco?" Napjatě čekala. Jakýkoli návrh by byl dobré znamení, neboť by dokazoval, že se opět zapojuje do svého života.
"Mýdlo," řekl nakonec Shane. "Výroba mýdla není obtížná a s určitými přísadami by to přitáhlo podobné publikum jako Vaše lektvary. Možná bych si mohl zřídit stánek vedle Vašeho. Pokud by Vám to nevadilo."
"Můžeme to zkusit do konce sezóny. Zvětšíme na to můj stan. Jen trošku, aby to nebylo nápadné, ale pro začátek by to mělo stačit." Zkoumavě na něj pohlédla. "Sice jste měl výhrady k mému čarodějnickému oblečení, ale pro tento záměr byste se měl přizpůsobit."
"Nebudu nosit hábity!" Strach se vkradl do jeho pohledu a Hermiona ho rychle uklidnila. Neočekávala, že tato vzpomínka na druhý život ho zasáhne tak tvrdě, ale na druhé straně ji to nepřekvapilo. Tušila, že jeho ležérní styl oblékání, ten naprostý protiklad přísné módy jeho starého života, byl výrazem protestu a pravděpodobně také něco na způsob ochranného krunýře.
"Jen plášt v chladnějších dnech. Dlouhé vlasy a Vaše vyzařování doladí zbytek." Přistihla se při tom, že chtěla natáhnout ruku, aby se mohla dotknout jeho černých pramenů. Odkašlala si. "Kdy začnete?"
__________________________________________________________________________________

"Je mu s tebou dobře. Shaneovi, myslím."
Hermiona a Elinor, Jackova žena, stály před velkými pračkami v prádelně. Čarodějka zamyšleně sledovala, jak se její prádlo točilo v mýdlové vodě. Shaneův plášť a jeho mikiny vzala s sebou, protože to bylo praktické.
"Mně je s ním taky dobře," přiznala otevřeně. Nevěřila, že by to bylo možné, ale čas ji poučil o opaku.
"Už skoro nepije. Jack říká, že musí hlídat svou kořalku. Uzavřeli spolu dohodu nebo něco v tom smyslu. Ráno skleničku, v poledne a večer po dvou. To není skoro nic!" Elinor naplnila sušičku velkými kusy látky. "Včera jsem slyšela, že si Bill stěžoval, že Shane mluví ze spaní. Proč ho vlastně nenecháš spát u sebe? Možná by pak v noci nebyl tak neklidný." Svraštila obočí a Hermiona na ni ohromeně zírala.
"Elinor!" zvolala. "My přece nejsme… tedy tím způsobem… on je… on byl…"
"Ano? Copak byl?"
"To už není důležité," zamumlala Hermiona a tváře jí zrudly.
"Tak vidíš!"
__________________________________________________________________________________

V srpnu přišla do země vlna veder. Když v neděli večer Hermiona konečně mohla zavřít svůj stánek, cítila se naprosto vyčerpaná. Unaveně se šourala ke svému karavanu a ulehla do trávy.
"Moje záda mě zabijou."
Shane vzhlédl od vany, v níž míchal mléčnou základní hmotu. "Hned tu budu hotový. Mohl bych ti nabídnout masáž."
"To by bylo skvělé!" Hermiona stáhla šátek z vlasů. Stále častěji jí Shane prokazoval malé laskavosti, které nečekala a nikdy by je nepožadovala. Určovala velkou část jeho života a on s tím byl spokojen. Někdy se vzbouřil a ji to stálo mnoho sil se prosadit, ale časem poznala, že ji jen provokoval, aby viděl své hranice. Možná, že to, že ztratil oba pány, nezávisle na tom, jak špatně s ním jednali, ho připravilo nejen o motivaci, ale dokonce o důvěru k životu. Vstoupil s ní do jakéhosi druhu symbiózy, kterou jako by právě hledal. Když o tom příliš přemýšlela, nahánělo jí to strach. Ale jejich společný život a práce fungovala.

Přihlížela, jak klidně pokládal připravené pampeliškové květy do forem a přelil je mazlavým mýdlem. Zítra ráno bude moci mýdlo vyklopit a připravit k prodeji. Nakonec se posadil před vchod do karavanu. Nemocnou nohu si opatrně natáhnul. Hermiona se ho nikdy neptala, proč kulhá. Usadila se na schodě pod ním a odhrnula si vlasy stranou. Jeho ruce byly teplé, ale suché, a její duch téměř okamžitě relaxoval, zatímco Shane masíroval a uvolňoval její zatuhlé svaly. Vzduch voněl pampeliškami a posečenou trávou a jedna neuvěřitelná vzpomínka se vynořila v její mysli.


Před pár hodinami opustila Doupě. Slzy jí oschly a nezanechaly nic než prázdnotu. Neví, kde je, ale to není problém, může se přece přemístit. Nějaký sedlák v dáli seče pole. Hermiona běží přes louku, je jako omámená a přesto si je naprosto vědomá svého okolí. Neví, co má dělat, když tu potká muže, o kterém myslela, že ho ztratila. Stále ještě z něho má trochu strach, jak tak před ní najednou temně a hrozivě stojí. Musí mu poděkovat, musí mu něco dát, a ona má jen to jediné, co může darovat. "Vyspěte se se mnou," říká, a pak ho provede krátkou chvílí štěstí.

Obrazy znovu vybledly. Shaneovy ruce spočinuly na jejích ramenech.
"Už jsem si zase vzpomněla," zašeptala Hermiona.
"Je to dobře nebo špatně?" Cítila v něm napětí. Opatrně se pohnula nazpět, až se mohla opřít o jeho nohy.
"Dobře, myslím." Slyšitelně vydechnul, jako by hodně dlouho zadržoval dech. Jeho ruce se znovu uvolnily a on položil paže okolo ní. Hermiona zavřela oči a usmála se, když na temeni ucítila jeho rty.

__________________________________________________________________________________


Epilog
Kopřiva je užitková rostlina s mnoha oblastmi využití. Není ovšem jednoduchým úkolem rozeznat její mladé výhonky, jejichž žahavé chloupky dosud nejsou vytvořeny a jichž se nelze bezpečně dotknout. Kdo neopatrně se dotkne starších, tmavě zelených listů, toho žahnou, až se spálí.

Kdo však ví, že i staré výhonky kopřivy mohou být utrženy bezpečně, pokud je chytí správně a silně, ten bude odměněn bohatou sklizní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Birma Birma | 3. března 2017 v 16:53 | Reagovat

Tak jsem jedním dechem přečetla i tuhle povídku, děkuji za překlad :)
Milá hezká... a úplně něco jiného, co jsem kdy doteď četla.
Díky ještě jednou :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. března 2017 v 20:54 | Reagovat

Děkuji, ráda překládám, abych mohla potěšit další. :-)

3 grepik03 grepik03 | 5. března 2017 v 23:14 | Reagovat

Děkuji za dokonalý závěr ♡
Vůbec jsem netušila co očekávat a tohle předčilo všechny me myšlenkové pochody. Cela povidka byla jina, zvláštní a zanechala ve mě silný dojem. A jsem vážne ráda, že se tyhle dvě duše opět potkaly a pomohly si navzájem. Krása, ještě jednou veliké díky :)

4 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 10:00 | Reagovat

[3]: Souhlasím, tady člověk opravdu neví, jak to dopadne. Očekávání "něčeho" až do samého závěru. Jsem ráda, že sis pěkně početla. 8-)

5 Sally Sally | 19. března 2017 v 23:27 | Reagovat

Hodne zaujímavé, zápletku z minulosti som vôbec nečakala! Človek by si pomyslel, že ho zvláštny a mlhavý začiatok neosloví, ale po 2 kapitolách som si tento štýl obľúbila. Príjemná zmena oproti iným príbehom. Veľmi príjemne sa poviedka (preklad!!) čítala, takže ešte raz vrelé ďakujem :)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 20. března 2017 v 12:44 | Reagovat

Je to opravdu něco jiného. Děkuji, jsem ráda, že se ti líbilo. :-)

7 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 18:39 | Reagovat

Tak tohle bylo dokonalé a správné zakončení. Žádný neuvěřitelný happy end a ani nic, co by nějak zvlášť trýznilo dušičku čtenářů. Tenhle konec mě dráždí, trošku to bolí, ale tak hezky. Opravdu povedený konec.
A ta kopřiva? Nemám slov.

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:35 | Reagovat

[7]: Přesně, je to celé uvěřitelné, akceptovatelné, i když pochmurné a obtížné. Jsem ráda, že Tě to obohatilo.

9 Michelle Michelle | 5. července 2017 v 21:45 | Reagovat

Nádherná povídka, děkuji za překlad

10 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 6. července 2017 v 17:32 | Reagovat

[9]: Michelle: Díky Ti za díky, zůstaň věrná i dál. Bude stále co číst. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.