Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Kornblumenblau P12

5. března 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
Trochu s nechutí nechá Severus Snape spolupracovat vševědku Hermionu Grangerovou na svém lektvarovém projektu a postupně objeví jak přednosti této spolupráce, tak spíše neznámé vlastnosti známé přísady do lektvarů.




Story: Kornblumenblau - Omámený chrpou (schválený překlad)
Autorka: Morag McAdams
Autorka fotografie: Morag McAdams
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P12
Žánr: Romance
Pairing: SS/HG
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.


Severus seděl v křesle a zíral do plamenů. Zabředl do pochybování o sobě samém, a aby to sám sobě mohl přiznat, potřeboval k tomu pouze půl láhve Ohnivé whisky a chrpu.
"Dokonce i ta hloupá kytka se mi vysmívá!" burácel a chtěl svítivě modrý květ vytáhnout z knoflíkové dírky, když tu někdo zabušil na jeho dveře.


Byl to první víkend o velkých prázdninách. Jako tradičně se všichni učitelé sešli ve Velké síni na poslední večeři, než se i oni na léto rozloučí. Severus se podíval na své kolegy podél stolu. Hagrid, hajný, seděl na protilehlém konci, a tím byl i nejvíce vzdálený. Ačkoli proti němu Severus nic neměl, pociťoval jídlo takto jako příjemnější. Bez přímé blízkosti hajného se mu jedlo zřetelně poklidněji. Židle učitele Obrany proti černé magii byla prázdná. Chudák chlapík zmizel hned po zkouškách NKÚ a OVCE. Šok, že minimálně vyšší třídy sotva mohl něco naučit, byl příliš velký. Přece jen měla většina studentů sourozence nebo jiné příbuzné, kteří bojovali ve druhé válce. Severus se mohl jen domnívat, kde se v tuto dobu ten takzvaný učitel nacházel. Každopádně ho neviděl ani v zázemí, ani na bitevním poli. A možná že se na něj Severus jednou příliš výsměšně zatvářil, když zase ležel na ošetřovně. Ten hlupák nepochopil, že traumata z války a hůlky studentů jsou vrtkavé.
Rolanda Hoochová a Pomona Prýtová se přátelsky dohadovaly o poslední kousek pečeně. Na Flitwickově židli už dva roky seděl Raban Hershwing, ale pro Severuse to navždy zůstane Filiusovo místo. Hershwing byl dvakrát vyšší a dvakrát starší než jeho předchůdce a bohužel také dvakrát otravnější. Severusovi velice chyběl malý profesor kouzelných formulí, ačkoli to nikdy nevyslovil.
Minerva McGonnagallová seděla ztuhlá a vrásčitá na svém vyvýšeném místě. Vedle ní se Sybill Trelawneyová snažila zachytit jeho pohled, a Severusovy koutky pohrdavě zacukaly. Profesorka Věštění byla v pohodě, myslel si, dokud setrvávala ve své věži a nechala ho na pokoji.
Jeho pohled sklouzl přes nového profesora pro Staré runy, jehož jméno si stále ještě nemohl zapamatovat, a pak se náhle zarazil. Díky svému dlouholetému cviku zůstal na jeho obličeji žádoucí neutrálně-odmítavý výraz. Jak mu to mohlo pro všechno na světě uniknout?
"Slečno Grangerová!" zasyčel na osobu, která seděla přímo vedle něho, což ihned vyvolalo káravý pohled Minervy.
"Hermiono," zopakoval proto tišeji, ale ne méně naštvaně, "co tu děláte?"

"Co víte o chrpách?" vyjel, sotva Hermiona otevřela dveře do pokoje. Od večeře na konci školního roku uběhly dva týdny a Severus zjistil, že Hermiona Grangerová, někdejší zlatá dívka Nebelvíru, byla zástupkyní Septimy Vectorové na její sabatový rok. Kromě toho zůstávala během prázdnin na hradě, což znamenalo, že staré zdi už neměl zcela pro sebe. Přesto probíhaly její zřídkavé návštěvy zdvořile a pokojně, takže Severus se rozhodl, že zahrne dívku do svých plánů na léto. Proč to udělal, mu však bylo hádankou, proto neslyšně zavrčel, když na jeho otázku odpovídala nevyhnutelně:
"Chrpa. Její odborný název zní CentaureacyanusL. Svůj lidový název (v němčině Kornblume, Korn = zrno, pozn. překl.) získala, protože v zásadě roste tam, kde se také pěstuje obilí. Má ráda suché půdy a klíčí, kvete a odumírá během jednoho roku. Její květy jsou svítivě modře zbarvené a opředené mýty. Například muži hledající nevěstu nosí chrpu na klopě. Pokud během hodiny zvadne, zbožňovaná dívka k tomu chudákovi nic necítí. Mnohem důležitější je ovšem význam chrpy a jejích květů pro výrobu některých léčivých lektvarů a tinktur. Och."
Během Hermionina výkladu vytahoval Severus svá obočí vzhůru. Sám tomu byl vinen, položil koneckonců vševědce otázku. Bylo jasné, že má ke všemu co říct. Aspoň že přestala přednášet, když za jejími slovy následovalo poznání. Zkombinovala své poznatky o válce s jeho otázkou a došla k jedinému možnému zjištění.
"Jsou to Vaše oči, že, Severusi?" šeptala Hermiona téměř uctivě.
Zabručel, což mohlo znamenat všechno nebo nic. Proto se snažil na její otázku odpovědět:
"Ano a ne, Hermiono. Jed Nagini, jako jed mnohých jiných plazů, nenapadl můj zrak jako takový. Ovšem moje spojivky jsou teď extrémně náchylné, což mě nutí k vyvinutí tinktury, která potížím zabrání nebo je alespoň efektivně zmírní po celém dni u dýmajících kotlíků a potících se studentů. Potřebuji chrpu kvůli jejímu uklidňujícímu účinku na sliznice."
Hermiona přikývla. Patrně už v hlavě procházela další možnosti a přísady, pospíšil si tedy a předběhl ji:
"Základ tvoří heřmánek a černý čaj." Podrážděně viděl, jak se zvedla její obočí. Nehodilo se to k ní, jak zjistil, dělalo ji to starší, než byla. Pak mu došlo, že opravdu byla starší, než si myslel. Teď už jí musí být třiadvacet a už dávno nebyla dívka. Najednou se mu vzduch v chladném hradě zdál příliš horký k dýchání. Tady měl ten důvod, proč se k ní na své poměry zdvořile přibližoval, proč chtěl, aby se nadchla pro jeho projekt. Jak to mohl přehlédnout? Jímalo ho zděšení nad sebou samým, ale bylo už pozdě.
"Pojďte," vyrazil ze sebe, "půjdeme na jednu mýtinu v Zapovězeném lese. Vím, že tam roste velké množství chrp."
"Je to ta mýtina na území kentaurů? Dříve se chrpa spojovala s nimi, proto ten její odborný název."
Severus zkoprněle přikývl a nechal ji jít první. Tak mohl pozorovat její malou postavu, okolo níž povívaly lehké šaty. Na slunci se leskly zářivou modří. Severus k ní došel velkými kroky. Mlčky šli cestou přes bradavické pozemky.
Jakmile přišli k mýtině, zatočila se Hermiona bujaře dokola. Skvěle se hodila do této klidné krajiny, myslel si Severus. Uprostřed plochy porostlé květinami a travinami vypadala jako rozkvetlý život.
Prohlížel si ji v letních šatech.
"Dávejte pozor," zamumlal nevrle, "abych nedopatřením neposbíral Vás."
Nato se na něho usmála, čemuž neporozuměl.

Potom, co se předchozí den nevydařil k jeho spokojenosti ani třetí odvar pro oční tinkturu, započal Severus další rešerši. Nyní seděl šikmo proti Hermioně u stolu v knihovně. Bez studentů a madam Pinceové tu bylo ještě větší ticho než obvykle. Jen příležitostné obracení stránek nebo tiché škrábání brků na pergamenu narušovaly ticho. Když se Severus opakovaně přistihl při tom, že naslouchá Hermioninu tichému dechu, zasténal a vstal. Vysokým oknem zíral na Zapovězený les. Co se s ním jen stalo? Hermiona přece nebyla první ženou, která se na něj usmála, tak proč se chová jako slintající starý zhýralec? Zdálo se, že v jeho myšlenkách je místo jen pro ni a věci, které by s ní rád dělal. To děvče zcela jistě nevědělo, jakého démona to probudilo. Ubohá Hermiona.
"Hermiona," utvořily jeho rty bez jeho přičinění a Severus by byl nejraději frustrovaně zavrčel. To musí přestat!
Rozhněvaný sám na sebe vytáhl nějakou knihu z regálu a položil ji na už i tak velký štos na stole.
Hermiona se usmála. Pak ukázala na místo v textu v tlusté knize před sebou.
"Svatá dobroto, to si poslechněte, to mohla napsat leda tak Merlinova prababička!"
Severus se přes ni naklonil, aby mohl číst spolu s ní. Její rameno mu teple tlačilo do boku a její vlasy přímo křičely, aby do nich ponořil svoje ruce a ještě více je rozcuchal.
Vnitřně se obrnil a příkře ji vyzval: "Předčítejte."
"Potřebuješ-li kouzlo k vlastní ochraně, pověs sobě s pečlivostí uvázanou kytici chrpy do své komnaty. Barva její jako nejtvrdší meč udrží od tebe všechno zlo. Rada panně: než se odebéřeš do komnaty pána svého, dopřeješ sobě koupel v odvaru květovém. Takto připravena před svého pána předstoupíš, jenž onen rituál dokoná."
Zhluboka se nadechl a ihned toho litoval. Voněla snad po chrpách?
Takový nesmysl, chrpy sotva měly svou vlastní vůni. Už z toho má halucinace. A tím byla vinna jen ona - svými vlasy, svým věděním, svým úsměvem. Severus vytvořil naléhavě požadovaný odstup mezi nimi a začal přednášet:

"Tento text je skutečně připisován samotnému Myrddinovi, nikoli jeho prababičce. Jak víte, tenkrát byli hlavně lesní a luční kouzelníci, kteří se museli spolehnout na magické síly přírody. Teprve se vznikem hůlek, a tím i silnějších ochranných kouzel, začalo potlačování starých zvyků, které často byly podřazeny novému způsobu kouzlení."
Radu panně raději nekomentoval.

Severus právě prolétal svou laboratoří. Hábit odložil, rukávy vykasal až k loktům. V jedné ruce držel hůlku, v druhé filigránskou vařečku z jasanového dřeva. Rozkrájel květy heřmánku, v hmoždíři rozmělnil chrpu a vše přesně přidal do zcezeného odvaru černého čaje. Jakmile se konzistence začala měnit, tvořila pastu a zbarvila se do lesklé stříbřitě modré, věděl, že to zvládl. Proč přesně fungovala tato směs, nemohl sám říci. Jednoduše to věděl. Možná, tušil koutek jeho mozku, který se nezabýval mícháním, formulemi a plněním, to bylo to, co ho dělalo mistrem lektvarů. Možná to byla intuice.
Okrajově vnímal, že ve své laboratoři není sám. Jeho školené smysly mu však sdělily, že nehrozí žádné nebezpečí. Jak se otáčel po vykonané práci s lehce zdviženými koutky úst, viděl Hermionu, jak se opírá o veřeje a zírá na něj s otevřenými ústy. Jak rád by ta ústa políbil! S touto myšlenkou jeho výsostná nálada zmizela. Nutně musí podniknout něco proti této nežádoucí a neopětované náklonnosti!
"Vyrážíme, naposledy musíme na mýtinu. Sklidíme zbývající chrpy, než odkvetou, abych mohl vyrobit dostatečnou zásobu."
Setřel si pot z čela a sáhl po hábitu. Byl to skotský letní den, zamračený a větrný. Hábit bude potřebovat.
Aniž by o tom přemýšlel, nabídl Hermioně rámě. Společně šli nyní již důvěrně známou cestou k mýtině kentaurů. Kdyby nebylo jeho zrádných myšlenek, byl by si mohl užívat, že Hermiona mu jemně položila ruku na předloktí, že se jeho dlouhé kroky přizpůsobily jejím kratším, že k němu stále vzhlížela a že konverzace probíhala tak lehce a nenuceně jako vždy. Ale Severus Snape, bývalý smrtijed a špion, se bál.
Bál se konce léta, konce prázdnin. Jakmile opět přijdou studenti do hradu, bude po klidu. Byl to klid, který tak rád sdílel s tou mladou ženou po svém boku a který by s ní rád sdílel i nadále. Ale se studenty jako hlídacími psíky končil tento krásný život. Jistě se k němu Hermiona už nebude obracet, jakmile se vše vrátí do obvyklých kolejí. A to, to věděl, by nesnesl. Ochutnal ambrosiu a byl ztracen.
Severus se bál, že bude mít svůj klid zase jen a pouze pro sebe.
Hermiona utrhla poslední chrpu. Zdála se smutná, když se na ni dívala, ale jemu nenapadlo nic, co by mohl říci. Jeho hrdlo bylo jako sešněrované, jako kdyby na něm stále ještě visela pevně zakousnutá Nagini. Ale on nemusel nic říkat, aby ji rozveselil. Hermiona jakoby si náhle na něco vzpomněla. Místo aby položila chrpu do košíku, přišla k Severusovi. Její oči se usmívaly, když mu modrý květ zastrčila do klopy.
Severus ji toužil políbit. Tolik to chtěl, že sevřel své ruce v pěst a zíral přes Hermionu, aby si nad sebou udržel kontrolu.
A pak se rozhodl.

Severus strnule pozoroval svůj odraz v zrcadle. Nebyl už to tragické zjevení jako za válečných dob. Měl kratší a čistější vlasy, jeho nos a zuby byly rovnější. Za to vděčil jednomu příliš horlivému léčiteli, který pro něj chtěl zřejmě udělat něco dobrého, když ležel v posteli u Svatého Munga, zesláblý po kousnutí od Nagini. Severus si nestěžoval, ale zdráhal se zaplatit tyto položky na účtu z nemocnice.
Přes tato jemná zlepšení byl i nadále tak bledý a vyzáblý a mrzutý jako vždy.
Hermiona si z toho naproti tomu zřejmě nic nedělala. Zdálo se, že si jeho společnost dokonce užívá, a on si užíval společné diskuse i práci. A velice se snažil, aby ji rozesmál.
Severus si z rukávu odstranil uvolněný vlas. Dnes byl poslední den, než se ostatní profesoři vrátí z prázdnin. Většinu z nich měl rád, ale Hermiona se mu stala nejmilejší.
Když už se jednou rozhodl, neodradí ho od toho něco tak směšného jako osobní nejistota. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili s kvítky a zeptá se Hermiony, jestli si s ním nevyjde. Nechtěl být už zanechán napospas klidu ve svém sklepení. Chtěl svůj klid sdílet s ní. Svůj klid a své jídlo, své knihy a svou postel. Vzdychl a byl rozčilený sám ze sebe.
Už se vnitřně utužoval, připravený na odmítnutí, které ho čeká. I odraz v zrcadle se na něho tvářil výsměšně, jako by se ho chtěl zeptat, jestli přišel o rozum. Co na něm mohla mít inteligentní mladá žena jako Hermiona?
Severus vzal svůj lehký hábit ze židle a vklouzl do něj. V klopě stále měl chrpu. Světle zářila v šedi sklepení a stále byla krásně čerstvá.


Dveře se otevřely a nazlobená Hermiona stála před ním. To zdvižené obočí odkoukala od něho, to si byl i ve svém stavu jistý. Rozhodl se, že v tomto rozhovoru udělá první krok on.
"Nejsem opilý!" obhajoval se a jen maličko blábolil. Nebylo to to, co chtěl říci, ale alespoň to neznělo příliš plačtivě.
Hermiona protočila oči.
"Severusi," nadávala mu, "ty jsi naprosto omámený!"
"Správně," souhlasil logikou opilce a ukázal jí květ ve chvějící se ruce.
"Omámený chrpou."

*
Tady je jedna velká omluva, že jsem nedokázala lépjeji převést závěrečnou hříčku do češtiny. V němčině zní takto:
"Severus," schimpfte sie, "du bist total blau!"
"Richtig… Kornblumenblau."
Tedy:
"Severusi," nadávala mu, "ty jsi naprosto opilý!" (blau = opilý a zároveň i modrý)
"Správně... Modrý jako chrpa."

Pokud některou z Vás, čtenářek, napadne nějaké trefnější formulování závěru, dejte vědět, ať si to užijeme ještě vííííce!
Mrkající Arda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 6. března 2017 v 0:03 | Reagovat

Díky moc za překlad ♡
Mila modra povídka :)
p.s. Severus si oblékl kvetovanou kosili? To musel být úplně pod obraz :-D

2 ardazlyry ardazlyry | 6. března 2017 v 9:41 | Reagovat

[1]:  Díky za díky. :-) Severus má k našemu všeobecnému úžasu v šatníku i květované košile, dámy. :-)

3 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 19:07 | Reagovat

Tak tohle byla opravdu chutná jednohubka! :)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:38 | Reagovat

[3]: Gabux, přišla Tvoje chvíle, co říkáš? Píšeš, že bys ráda znovu koketovala s němčinou - tak zkus, jestli Tě napadne trefnější vyřešení hříčky v závěru. Už do toho hledím tak dlouho, že nevymyslím nic.

5 Gabux Gabux | Web | 15. května 2017 v 21:53 | Reagovat

[4]: Koukám na to. A usilovně přemýšlím. Ale sakra, co to je za hlavolam? :D Podle mě to asi lépe do češtiny přeložit nejde. Vymyslela jsi to parádě. Ale německy to zní líp, to je pravda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.