Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Tanz der Emotionen P18 2/3

2. dubna 2017 v 20:00 |  Balariel
Hermiona ležela v posteli a podrážděně schovala obličej do polštáře.
Tento den ji zmátl, a to v mnoha ohledech.

Ačkoli to už předtím fyzicky jednoznačně cítila, teprve dnes jí skutečně došlo, že Snape byl muž. A ne tak ledajaký. Věděl, co chce a co mu život musí nabídnout. Jeho přímé, určující chování bylo něco, co ho činilo ještě mužnějším. Pokud pomineme jeho vzhled. Postupem času si skutečně ještě vykasal rukávy u košile a ona jako hypnotizovaná zírala na jeho bledou pleť. Když s ní provedl otočku, měla v nose zase jeho vůni, což po celou dobu úspěšně potlačovala. Směsice bylinek, lehké vody po holení a jeho samotného. Bylo jí příjemné vše vdechovat, takže se jen zamyšleně usmívala a užívala si pocit jeho těla na jejím.
Se sténáním se v posteli obrátila na druhý bok.
Jeho černé oči. Zakryla si rukama obličej. Dlouho si myslela, že jeho oči měly jen velice tmavě hnědou barvu, ale mýlila se. Byly naprosto černé. Tyto oči jí způsobovaly husí kůži znovu a znovu a jímaly ji takovou intenzitou, se kterou nepočítala.
Po celou tu dobu, kdy k němu byla přitisknutá, si také všimla, že jeho vlasy nebyly mastné. Byly hedvábné a měly překrásný lesk. Dnes se zase musela opravdu ovládat, aby jimi neprojela prsty. To by vyvolalo katastrofu.
Hermiona si nebyla jistá, kdy začala přemýšlet tímto způsobem, bylo jí jen jasné, že s tím nedokáže jen tak přestat. Severus Snape se nenápadně vkradl do jejích myšlenek a pohodlně se tam zabydlel.
Ať už na něho myslela v poslední době kdykoli, způsobilo to v ní zvláštní chvění a ona se jen jemně usmívala. V jeho přítomnosti se opravdu musela hlídat, aby se jí nestala nějaká nepříjemnost, která by ho upozornila na její pocity.

*
"Dnes se k Vašemu štěstí koná poslední taneční hodina. Nedostali jsme se ani přibližně tak daleko, jak jsem doufal, nicméně alespoň nedošlo k žádnému zvláštnímu zranění. Nezapomeňte však, co jste se tady naučili. Za několik týdnů je ples a Vy musíte tančit. Dnešní hodina je poslední proto, že se budete připravovat ke svým zkouškám. Snad to dokonce u někoho z Vás přinese nějaký výsledek," doplnil nakonec posměšně.
Uvnitř si ovšem musel přiznat, že kurz udělal opravdu velké pokroky. Minimálně u valčíku, jediného tance, který se naučili. Plynule klouzali prostorem z jedné figury do druhé.

Přišlo mu, že když hodina skončila, byl s to vnímat kolektivní úlevné oddechnutí. Pustil se Hermiony a chtěl odejít, když na své paži ucítil malou ručku, která ho zadržela.
"Pane?"
Překvapeně koukal na její ruku a Hermiona ji rychle stáhla a v obličeji zčervenala. Snape to se zájmem pozoroval; bylo opravdu fascinující identifikovat v jejím obličeji téměř každý pocit.
"Ano, slečno Grangerová?" prolomil mlčení, které se kolem nich rozhostilo.
"Ehm," maličko se zarazila. "Naše setkání se už také nebudou konat?"
"Správně, slečno Grangerová. Nechci být zodpovědný za to, pokud při Vašich zkouškách ztratíte i jeden jediný bod."
"Cítím snad ve Vašich slovech náznak sarkasmu?" usmála se na něho a v kombinaci s jejími slovy ho tím krátce připravila o řeč. "Zatančíte si se mnou ještě poslední tango? Prosím, pane."
Její úsměv byl teď natolik otevřený a upřímný, že měl Snape pocit, že mu srdce vynechá jeden úder.
"Vždycky, slečno Grangerová."

Postavili se v určitém odstupu a začali tančit. Hermiona si jen okrajově všimla, jak je její přátelé i ostatní účastníci udiveně sledovali, a zdatně to ignorovala. To jediné, co bylo v tento moment pro ni důležité, byl onen muž před ní. Muž s černýma očima, který ji perfektně vedl v rytmu, jehož tváře se právě něžně dotkla rukou a který s hranou vášní zavřel oči a opřel se o její dlaň.
Bez dechu setrvala v hluboké pozici, než se zdvihla nazpět, pohlédla na něj zvláštním plamenným pohledem a se smutným úsměvem se otočila.
Její přátelé a dva z Mrzimoru ji rozčileně pozorovali, ale ona jednoduše vklouzla do svého hábitu a naposledy pohlédla na Snapea.
"Děkuji, pane."
Po boku ostatních Nebelvírů opustila Velkou síň a Mrzimorové spěchali za nimi.

Snape stál v Síni jako zasažený bleskem a hleděl za Hermionou. Viděl, jak se její boky lehce houpají, a věděl, že je to jeho zásluhou. Příliš dobře si vzpomínal na ten pocit jejího těla pod jeho prsty, když ji vedl. Její vlasy, které znovu spletla do copu, při každém kroku poletovaly sem a tam a jemu při té podívané vyschlo v ústech. Rychle se otočil a ruce sevřel v pěst. Nemusel tu vášeň hrát. Už nějakou dobu to nedělal. Naposledy ji směl držet v náručí. Užívaje si její teplo a blízkost, vdechoval její lehkou a nevtíravou vůni po růžích.
Často se usmívala, ale tím mu to neulehčovala.
Zatraceně!
Přejel si rukama přes obličej.
Byla jeho studentka a věděl, že byla chyba pustit se do soukromých hodin v Komnatě nejvyšší potřeby. Ale přece jen byl pouze muž. Muž se svými potřebami. Blízkost a náklonnost, to toho chtěl tolik?
Hermiona byla mladá, atraktivní, inteligentní a nerozvážná, jak to má u mladého člověka být. A přiváděla ho k šílenství. Zosobňovala všechno, co by si přál. Kdyby nebyla tak mladá… a kdyby nebyla jeho studentka…
Nazlobeně přerušil tok svých myšlenek. Byla mladá A byla jeho studentka, to se jen tak rychle nezmění. A mimoto tato mladá žena nikdy nemohla plánovat, že by jejím partnerem byl takový starý muž, který byl zahořklý a neatraktivní a nemohl jí nic nabídnout.
Trhaně se nadechoval, otočil se a strnul. Ve dveřích stál Brumbál a se zájmem si ho přeměřoval pohledem.
"Albusi. Jak dlouho už tu stojíš?"
"Dost dlouho na to, abych věděl, že se už zase mučíš."
"Copak to nedělám vždycky?"
"Ano, Severusi. A je na čase, aby sis dopřál trochu štěstí."
Štěstí? Snapea napadlo, že se Brumbál zjevil až po zmizení Hermiony, jinak by mu nedával takové rady.
"Nech to být, Albusi."
S povzdechem zvedl svůj hábit a oblékl se.
"Nech to jednoduše být."
A s těmito slovy prošel okolo ředitele, aby zmizel v hlubinách svého sklepení.

"U podělaných Merlinových spoďárů, co to bylo, Hermiono?"
Kdyby Hermioně nebylo do usedavého pláče, protože výuka byla u konce, při pohledu na Ginny by asi vyprskla smíchy. Vykulené oči a otevřená ústa Hermioně dávaly pocit, že takto může spatřit celý vnitřní život Ginniny hlavy.
"To bylo tango, Ginny," zamumlala jen tak slabě.
"Ne, Hermiono Jean Grangerová. To byl ryzí sex."
Nyní jí Hermiona věnovala plnou pozornost a začala se tiše smát. "Sex?"
Ginny, Parvati a Hannah souhlasně kývly, zatímco chlapci jen stydlivě koukali stranou.
"To vypadalo tak žhavě, Hermiono. Kdy ses to naučila?"
V jednu chvíli chtěla Hermiona říct svým kamarádům pravdu, ale pak ji napadlo, že Snape by z toho nebyl příliš šťastný.
"Sama jsem se to naučila."
Ostatní na ni koukali skepticky, pak to však přešli a mrzimorští se odpojili.

Hermiona se poraženecky zamotala do přikrývky a zkoušela se soustředit na učebnici Přeměňování, která ležela před ní. Nepovedlo se jí to a po několika minutách ji s povzdechem zavřela. Při čtení textů opravdu nebylo příliš ku pomoci, když její vnitřní hlas najednou nabral tón profesora Snapea. A obzvláště ne, když se ho křečovitě snažila vypudit ze svých myšlenek. Tento muž však byl natolik fascinující, že nedokázala pochopit, jak jí to dříve mohlo uniknout. Pod objemným učitelským hábitem se skrývalo hubené, lehce osvalené tělo.
Když začal Snape tančit, jeho obličej se uvolnil, působil méně tvrdě a výsměšně. A poslední dobou si čím dál častěji všimla, že se začal i usmívat. Jeho úsměv dokonal skutečnost, že mu naprosto propadla. Jeho černé oči u toho vždy zářily, působily hřejivě a přátelsky. To jí bude chybět. Vzdychla a znovu hmátla po Přeměňování. Nesmí se nechat vyrušovat mužem, který pro ni není dosažitelný.

*
Hermiona zasněně koukala a nevšimla si, že ji někdo pozoruje. Za regálem stál schovaný Snape a sledoval ji úzkou škvírou mezi knihami. Působila tak překrásně. Díky slunečnímu svitu vycházejícímu z okna za ní vypadala, jako kdyby zářila. Ta zář propůjčovala jejím hnědým vlasům barvu tekutého medu. Prach staletí jemně poletoval okolo, zvířený pohyby a knihami, viditelný jen v tomto slunečním svitu, který mu ji zjevil tak nepopsatelně krásnou. Právě začala zamyšleně motat jeden pramen okolo prstu. Bylo to něco, co ho jinak vždycky u studentek rušilo, protože to působilo afektovaně a falešně. Ale u Hermiony ne. Zahloubaná do myšlenek se pro sebe usmívala a tímto gestem nechtěla ničeho dosáhnout. Dělala to, aby jí myšlenky lépe proudily. Tolik si přál, aby on sám mohl mít její vlasy mezi prsty. Nebo ještě lépe, její měkkou pleť, její tak smyslně tvarované, plné rty. Snape strnul a sevřel ruce v pěst. Asi už mu nebylo pomoci. Rozezleně prásknul do regálu a obrátil se, aby knihovnu opustil.

Hermiona se lekla tupého zvuku a maličko nazlobeně se rozhlížela, kdo ji to ruší. Knihovna však byla opuštěná. Nervózně se podívala na hodinky, a pak si uklidila věci. Hromádku knih odnesla k madam Pinceové, aby si je vypůjčila a zpracovala v následujících dnech.

*
Den před zkouškami Hermiona odešla ze společenské místnosti, protože tam bylo moc rušno. Chtěla prchnout do knihovny, tam se však příliš dobře schovat nemohla, protože ji pronásledoval houf především Nebelvírů, kteří na poslední chvíli chtěli její pomoc a podporu v různých předmětech. Rychle si všechno sbalila a běžela pryč, stále nahoru, až stála před Komnatou nejvyšší potřeby.
Zrychleně dýchajíc spěchala třikrát sem a tam okolo zdi a přála si klidnou místnost k učení. Její podvědomí však požadovalo něco jiného, neboť jakmile otevřela dveře, stála ve svém starém tanečním sále. Pokrčila rameny a vstoupila dovnitř. Vlastně to bylo jedno, o jakou místnost se jednalo, jen když ji ostatní studenti nenajdou. V klidu si rozložila své podklady a eseje a zahloubala se do učiva.

Snape rozzlobeně vyrazil ze sborovny. Na co jen myslel, že tam šel? Věděl, že jinak neměl ani na vteřinu klid a dnes tomu bylo zrovna tak. Přišel Brumbál, široce se křenil a začal debatu o tanečním kurzu, k čemuž se ihned připojil Flitwick. Ti blázni opravdu chtěli, aby kurz vedl i příští rok. Oběma kolegům nevybíravě vysvětlil, že to nikdy nenastane. A právě když si myslel, že už snad bude mít klid, přišly do toho Prýtová s Vectorovou a hlasitě se vyjadřovaly, že se jenom dělá, protože tancovat vůbec neumí.
Jako kdyby existoval jediný Zmijozel, který neznal všechny společenské tance minimálně teoreticky. O skutečném praktikování se mohly vést spory, především u tak elegantních bytostí jako u Goyla, Crabbea a Bullstrodeové. Ale ve srovnání s ostatními kolejemi ty tance alespoň znali.
Popuzeně se zvedl, ačkoli nikdo z přítomných s výjimkou Brumbála skutečně nemohl tušit, jak rozezlený těmi slovy byl. Jakmile za ním zapadly dveře sborovny, hned měl pocit, že může dýchat volněji. Ale kam teď jít? Bylo léto a on nechtěl v tomto ročním období vysedávat ve svém vlhkém sklepení, leda že by teploty vystoupaly do závratných výšin, což se však v Anglii stávalo jen zřídka.
V mysli se mu zjevila jiná místnost, ve které se cítil velice dobře a s ulehčením se vydal na cestu do sedmého poschodí. Nevěřícně ztuhl ve dveřích, když si všiml druhého hosta v Komnatě nejvyšší potřeby. Bohužel nemohl zabránit slyšitelnému výdechu, čímž byla Hermiona upozorněna na dalšího návštěvníka.
"Profesore."
Spěšně se zvedla ze země a upřímně se na něho usmála. Zakrátko se přinutila k troše sebeovládání a úsměv jí zmizel. Pouze oči prozrazovaly její radost.
"Slečno Grangerová, zůstaňte klidně sedět, nechtěl jsem Vás vyrušovat."
Měl v úmyslu Komnatu opustit, ale dostihla ho její slova.
"Nerušíte, profesore. Je tu dost místa pro nás oba."
Snape nerozhodně stál, než se znovu obrátil. Váhavě k ní přistoupil a elegantně odhrnul hábit, aby se mohl posadit na tvrdou zem. Hermiona se rychle posadila také a své poznámky si srovnala na úhlednou hromádku.
"Co děláte zrovna tady, slečno Grangerová?"
Vzdychla a podívala se stranou. "Jsem na útěku před všemi, kteří teprve teď přišli na nápad, že by se měli učit."
Pobaveně si odfrkl a pozoroval, jak nervózně posunuje své materiály sem a tam.
"Můžu se zeptat, proč tu jste Vy, pane?"
Její hnědé oči se na něho upíraly s důvěrou a on dlouho nepřemýšlel.
"Jak se zdá, oba jsme pronásledovaní a štvaní," pronesl lehce zadumaně a zvedl jedno obočí. Hermiona ztrápeně uhnula pohledem, aby si hlasitě nepovzdechla.
"Proč se ještě pořád učíte, slečno Grangerová? Jistě už není žádná otázka, která by Vás překvapila."
"Protože je stále něco, co nevím, pane. Nebyl byste náhodou ochotný nadiktovat mi znění otázek?"
Jeho koutky se krátce zkroutily a do očí mu vstoupil ten zvláštní lesk, který prozrazoval ukrytý úsměv.
"Ne, slečno Grangerová," řekl jemně. "Ani Vám ne."
Hermiona strnula a skryla obličej za závěsem svých vlasů. Zdálo se, že ta slova myslel přátelsky. Aby se ujistila, zdvihla oči a pohlédla mu do obličeje, kde se na okamžik mihnulo zděšení.

Jeho nerozvážnost ho málem prozradila. Byl by tloukl hlavou o zeď, aby se za to sám potrestal. Hermiona na něho zmateně hleděla a zřejmě si všimla, že jeho slova obsahují daleko víc, než zamýšlel.
Odkašlal si a vstal. "Radši bych měl jít a nechat Vás v klidu učit."
"Ne, prosím, zůstaňte."
Ohromeně na ni zíral, na ruku, kterou k němu automaticky vztáhla.
"Vaše přítomnost je příjemná a uklidňujete mé nervy," brebentila, aby zamluvila své trapné jednání.
"Kromě toho je pěkné mluvit s někým o čemkoli jiném než jen o zkouškách. A Vy nepožadujete, abych Vám něco vysvětlovala."
Hermiona v rozpacích zmlkla a kousla se do rtu. Takové hlouposti říkala zřídka. Snape se zase mlčky posadil. Všiml si jejího spěchu a ptal se, co za tím bylo. Pokud by byl upřímný, vyšla mu svou žádostí dokonce vstříc. Alespoň si teď může užívat její blízkost a přítomnost, aniž by to vypadalo divně.
"Váš ret za Vaše slova nemůže a nezaslouží si být tak zákeřně probodávaný."
Ihned nechala ret na pokoji a zakroutila hlavou.
"Proč nejste pořád takový, pane? Je příjemné s Vámi hovořit. I když mě mrzí, že moje soustředění teď poleví. Protože se opravdu musím ještě učit."

Snape mlčel a upřeně sledoval Hermionu, jak se sklonila nad učivem a neslyšně artikulovala slova během psaní. Soustředěním stáhla obočí a lehce svraštila čelo. Mohl by ji pozorovat hodiny a věděl, že by jí nikdy neměl dost. Nenápadně začal hlouběji nadechovat její vůni a v témže momentu se za to znovu káral. Proč si to takto ztěžuje?

I Hermiona si byla velice vědoma blízkosti muže a zoufale zkoušela vytěsnit přítomnost té lákavé vůně. Koutkem oka viděla, že Snape je čím dál tím více napjatý. Ta uvolněnost mu opravdu slušela a Hermiona měla touhu dotknout se jeho obličeje, aby se ujistila, že ten jemný výraz na ní byl opravdu skutečný. Drzost jejích myšlenek ji zmátla a musela několikrát zamžikat, než byla znovu schopná přečíst své malé písmo na listech.

"Slečno Grangerová, musím se nyní rozloučit. Podává se večeře. Ostatně, měla byste se jí účastnit také," promluvil poprvé za několik hodin.
Hermiona však zavrtěla hlavou. "Tam jen uvidím všechny ty lidi, od kterých jsem utekla. Tak beznadějná a hladová ještě nejsem, pane."
Na rozloučenou pobaveně sklonil hlavu.
"Vaši přítomnost jsem si velice užíval, slečno Grangerová."
S těmito slovy se otočil a zmizel, zatímco Hermiona se je pokoušela rozklíčovat. Snape si naproti tomu nadával za tento zkrat.


Zpětně Hermiona vůbec nemohla říct, jak pro ni zkoušky probíhaly. Dva týdny jednoduše šly okolo ní a ona se na zkouškách mechanicky objevovala a vykonávala je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 7. května 2017 v 23:51 | Reagovat

Naprosto souhlasim s Ginny - dobre tango vypadá jako vášnivý sex :-D
V kombinaci s popsanou vuni Severuse, kterou Hermiona inhaluje - divim se, že neomdlela (se mnou by to flaklo :)))

2 Gabux Gabux | Web | 9. května 2017 v 21:56 | Reagovat

Tango je sex. Takže pravdu měly obě :D
Jinak se mi líbí, jak kolem sebe krouží O:)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 10. května 2017 v 19:40 | Reagovat

[1]:, [2]: Těší mě, že jsem se s tanečně laděnou ff trefila do čtenářského vkusu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.