Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Tanz der Emotionen P18 3/3

9. dubna 2017 v 20:00 |  Balariel
Pro odpovídající náladu žhavého tanga doporučuji "alespoň" Antonia Banderase zde. Mrkající


Smutně pohlédla do velkého zrcadla a nasadila si stříbrné náušnice. Dnes byla v Bradavicích naposledy, zítra odcestuje a jednoduše uzavře jednu opravdu důležitou kapitolu svého života. A hlavně, už HO znovu nespatří.

S povzdechem otáčela hlavou před zrcadlem a naposledy kontrolovala účes a líčení. Pak se zasmušile zvedla a sešla do společenské místnosti, kde na ni čekali zbylí přátelé a zahrnuli ji komplimenty. Mlčky je přijala, krátce se usmála a všichni společně odešli do Velké síně. Její nálada však zůstala žalostná, protože pro ni to žádný důvod k oslavám nebyl.

Ve sklepení se Severus Snape oddával podobným myšlenkám. Nepotřeboval se dívat do zrcadla, aby věděl, že vypadá ještě podrážděněji než obvykle. Dnes byl poslední den, kdy si mohl užívat Hermioninu přítomnost. Potom už navždy zmizí z jeho života. Jeho typicky černý frak vystihoval jeho náladu. Jediným ústupkem ve prospěch slavnostní události byla bílá košile. Došel k baru a nalil si první sklenku Ohnivé whisky. Věděl, že to bude první z mnoha. Neboť tento večer nepředstavoval žádný důvod pro povznesenou náladu.

Snape nespustil oči z Hermiony, ačkoli věděl, že to bylo nápadné. Právě v té chvíli, kdy vstoupila do Síně, ho očarovala. Měla na sobě vysloveně zmijozelské, tmavě zelené šaty, které mu o to více ztěžovaly dýchání a sebeovládání. Rovně střižené šaty neměly žádná ramínka, obepínaly přímo její krk a byly ozdobeny stříbrnými kamínky. Horní díl byl mírně nařasený.
Její překrásné hnědé vlasy zářily a ona je úspěšně zkrotila. Účes lehce vyčesala nahoru a několik pramenů nechala splývat kolem obličeje. Hermiona neměla žádné šperky a dle jeho názoru to naprosto nebylo nutné. Decentní make-up zdůrazňoval její přirozenou krásu.
Zarmouceně konstatoval, že chybělo to nejdůležitější. Její úsměv. Hleděla na zem před sebou a mlčky se usadila vedle svých přátel. Rozhovorů se vůbec neúčastnila.
Jednou svůj pohled zvedla a setkala se s jeho. A samým překvapení si snad namlouval, že přes její rty přelétl malý úsměv. Pak spěšně znovu sklonila zrak.
"Že je to každý rok těžké, nechat je odejít, Severusi?"
"Komu to říkáš, starče?"
Brumbál se na něj vědoucně usmál a ve Snapeovi vzrostl neklid.
"Někdy je třeba se překonat. Zbytek se už poddá, Severusi."
S těmito slovy se ředitel zvedl a rozpažil, aby začal svou řeč.

Hermiona poslouchala Brumbálovu závěrečnou promluvu se sklopenou hlavou a nezvedla ji ani tehdy, když se začala předávat první vysvědčení. Když tleskali ostatní, také zvedla ruce, dvakrát tleskla a znovu je nechala klesnout do klína.

Snape znuděně sledoval hordy studentů procházející okolo. Věděl, že Hermiona jako primuska bude jmenována až jako poslední, a tak jednotlivým studentům jen pokývl nebo ve výjimečných případech potřásl rukou. Právě když myslel, že nudou snad usne, se kolem něj mihl Blaise Zabini. Snape se ihned narovnal, vždyť nyní přijde Hermiona.
"A nyní to nejlepší nakonec. Velký potlesk pro naši primusku Hermionu Grangerovou, která ukončila studium s výbornými výsledky."
,Výbornými,´ odfrkl Snape. To byla bagatelizace století. Nikdo nečekal nic jiného - Hermiona v každém předmětu bez výjimky dosáhla hodnocení Vynikající, a to dokonce s plným počtem bodů. Tím se zapsala do "Dějin Bradavic".
Zrudlá Hermiona potřásla nabízenou ředitelovou rukou, převzala vysvědčení a pevně se objala s McGonagallovou, načež obešla i ostatní učitele.
"Jako vždy perfektní, slečno Grangerová. Nic jiného jsem od Vás nečekal."
Překvapeně na Snapea zamrkala, když uslyšela jeho laskavá slova. Až pak si uvědomila, že jeho teplá, trochu drsná ruka uchopila tu její a potřásla jí.
"Děkuji, pane."
Plaše se usmála a Snape cítil, že jeho srdce snad přestalo bít. K jeho lítosti Hermiona poodešla a loučila se s ostatními učiteli. Ztrápeně otočil hlavu, aby nemusel sledovat, jak od něho odchází pryč a znovu se střetl s Brumbálovým vědoucím pohledem. Jako malý chlapec pak rozpačitě sklopil oči ke svým černým botám.

Závěrečný ples tradičně otevíral ředitel spolu s primuskou. Brumbál byl i přes svůj velmi pokročilý věk nadaný tanečník a Hermiona byla opravdu šťastná, že na chvíli přijde na jiné myšlenky.
"Proč tak smutně, slečno Grangerová? Úsměv Vám sluší mnohem líp," začal přívětivě. "Začíná nová část života, neměla byste se z toho radovat?"
"Asi, ale celou dobu myslím jen na to, co tu nechávám."
Její pohled zalétl nenápadně, jak si myslela, ke Snapeovi, který se zasmušile opíral o bar se sklenkou Ohnivé whisky v ruce.
Brumbál se usmál. "Pak je zřejmě na místě ty věci, na kterých Vám záleží, neopustit úplně. Někdy se stane i to nejzvláštnější."
Formálně se před ní uklonil a dovedl ji zpět na její místo. "Děkuji Vám za tanec, slečno Grangerová."

Snape pohrdavě pozoroval Hermionu, která právě tančila s Weasleym a zřejmě toho velice litovala - podle jejího útrpného výrazu. Patřila k němu! Ale jak to mohla vědět? On své pocity neukázal a ona byla mladá. Byl ten poslední, kdo mohl vyčítat.
"Severusi?"
Trhnul sebou, neboť byl velmi ponořen do sledování Hermiony. Nasupeně se obrátil k mluvčímu.
"Ano, Albusi?"
"Mno, oficiální část večera hned skončí, ještě bys měl prezentovat výkony svého kurzu."
Severus ředitelovi nevrle vtiskl svou skleničku do ruky a odešel vyhledat účastníky kurzu. Brumbál ho pomalu následoval.

"Potter, Weasleyová, Abbottová, Patilová, Longbottom, Macmillan. Sem."
Tón mistra lektvarů nepřipouštěl žádný odpor a studenti k němu ihned přistoupili.
"Ředitel si myslí, že je na čase prověřit Vaše schopnosti."
"A co já, pane?"
Tichý hlásek ho přiměl zastavit a on si dovolil krátce zavřít oči a neslyšně vydechnout.
"Slečno Grangerová, nemám v úmyslu působit při tomto představení. A Vy bohužel nemáte tanečního partnera, pročež se účastnit nebudete."
Hermioně zklamaně poklesla ramena a Snape pocítil potřebu vzít ji do náručí a utěšit ji. Navenek však zůstal tvrdý.
"Ale, ale, Severusi. Přece slečně Grangerové nezkazíš tento krásný večer. Nebude to tvá nevýhoda, když budeš také tancovat. Při tom bys mohl jistým kritikům," zdůraznil a podíval se k Prýtové a Vectorové, "dokázat, co v tobě vězí. Kromě toho jsi vedoucí tohoto kurzu. Vystupovat budeš."
Snape užasle zíral do pobaveně se blýskajících modrých očí a nutil své ruce, aby zůstaly v klidu a v žádném případě nešly Albusovi po krku. Provokativně pomalu svlékl frak a pověsil ho přes opěradlo jedné židle. Pak se otočil k Hermioně, která se na Brumbála vděčně usmála, a chytil její ruku.
"Smím prosit o tanec, slečno Grangerová?"
Formálně mu přikývla a Brumbál zmizel, aby udělal místo na taneční ploše. Páry spořádaně nastoupily na volný prostor, zaujaly základní postavení a čekaly, až zazní hudba.

Elegantně jako vždy kroužil Snape s Hermionou v náručí parketem a naposledy si užíval její blízkost. Tajně byl i on Albusovi vděčný za jeho zásah, neboť mohl držet v náručí tuto úžasnou mladou ženu a na moment se oddat představě, že by mezi nimi bylo ještě něco víc než hluboký respekt. Tichý povzdech ho přiměl pohlédnout dolů a uviděl, jak Hermioniny oči klouzají po přihlížejících tvářích.
"Je mi líto, že se nyní stanete terčem posměchu svých spolužáků, když tančíte se mnou," pronesl Snape s nechutí.
Hermiona k němu překvapeně vzhlédla a ten pohled byl tak zvláštní, že by se Snape nejraději rozesmál. Neudělal to, protože by to poškodilo jeho pověst.
"Dokážete si představit, jak lhostejní mi moji spolužáci jsou, profesore?"
Formální oslovení způsobilo neznatelné zacukání jeho ruky.
"Tak copak Vás rmoutí?"
"Ještě dnes to všechno skončí. Nejsem na to zatím připravená."
Snape s porozuměním kývl. Ne, ani on nebyl připraven nechat ji odejít. Bohužel odezněl i poslední tón melodie. Snape ji jen nerad pouštěl a chystal se ji odvést na její místo.
"Děkuji vám za toto opravdu pěkné vystoupení," zněl sálem Brumbálův hlas.

"Pokud chcete vidět něco pěkného, měli byste nechat profesora Snapea a Hermionu zatančit tango!" vykřikl nějaký hlas.

Snape stejně jako Hermiona ztuhli, když Ernieho hlasitá slova slyšeli.
"Macmillan," zavrčel Snape a chtěl se vydat směrem k nešťastníkovi.
"Ne, pane. Ne tady, kde je spousta svědků," šeptala Hermiona a držela ho zpátky.
"Co to říkáte, pane Macmillane? Tango? Severusi, ty jsi mi chtěl něco zatajit?"
Sál vybuchl smíchem a Snapeův temný pohled byl přímo vražedný.
"Takže, Severusi. Odlož svou nesmělost nebo dokonce falešnou skromnost. Hop hop."
Brumbál nadšeně zatleskal rukama a Snapea naprosto ohromil. Hermiona po jeho boku na tom byla podobně. Zoufale podnikla poslední pokus.
"Profesore Brumbále, opravdu mě to mrzí, ale profesor Snape a já na to nejsme vhodně oblečeni."
Její šaty opravdu neumožňovaly žádné výpady, bez nichž by tango bylo nemyslitelné. Snape rychle souhlasně přikývl.
"To by neměl být problém."
Brumbál bleskově vytáhl svou dlouhou hůlku a zamířil na oba dva. Hermiona polekaně zalapala po vzduchu a když Snape zíral na své oblečení, jeho stisk Hermioniny paže povážlivě zesílil. Z obecenstva se ozvalo tlumené pochichtávání.
"Albusi!"
Jeho hlas nabral ledový tón, při kterém každý prvák ihned propukl v pláč. Brumbál bohužel nebyl prvák, takže se jen potěšeně pohupoval vpřed a vzad.
"No tak už začněte."
Jen pomalu odlepoval Snape pohled ze svého oděvu. Brumbál mu přikouzlil zelenou šerpu okolo boků a jeho kalhoty okolo kotníků zřetelně rozšířil. To nejhorší však byla jeho košile. Měla neuvěřitelně široký střih a žádné knoflíky, které by mohl zapnout, takže každý bývalý student včetně jeho kolegů měl skvělý výhled na jeho bledou hruď. Otočil se k Hermioně a strnul. Držela ruce překřížené před tělem v zoufalé snaze vypadat tak o něco cudněji. Její překrásné šaty teď měly rozparek až téměř ke kyčli. Zadní díl zcela chyběl a horní díl ji těsně obepínal. Tak těsně, že tu téměř nebyl žádný prostor pro fantazii. Ramínka byla zapnutá na šíji.
"Severusi, nenech nás čekat."
S něčím, co podezřele znělo jako "To si odpykáš" chytil Snape Hermioninu ruku a táhl ji zpátky na taneční parket. Pustil ji a šel ještě o několik kroků dál, aby se v potřebném odstupu postavil do pózy.

Rozezněla se hudba, a zatímco Hermiona k němu kráčela s nedbalou elegancí, jeho pohyby připomínaly šelmu. Síla a potlačovaná agrese sálaly z každého kroku. Hermiona se dotkla jeho ramen, přiblížila obličej blízko k jeho, jak to nacvičovali, jen aby se pak otočila a sklouzla zády po jeho těle s jednou nohou nataženou. Jeden rychlý krok ji odnesl od něj, jeho ruka se však jakoby náhodou vymrštila dopředu a objala její zápěstí. Jemně za ně zatáhl a ona k němu opět přišla. A poprvé v tomto tanci jí položil ruku na záda. Tedy spíše na holou kůži, úžasně měkkou pod jeho dlaní. Hermiona se hluboce zaklonila tak, že se volné prameny jejích vlasů téměř dotkly podlahy. Snape ji pomalu vytáhl zpět a vedl ji trochu doleva, kde Hermiona znovu klesla. Znovu ji svižně zvedl na nohy a tanec se stal dynamičtějším. Několik rychlých otoček a kroků je neslo do různých směrů po kamenné podlaze. A ačkoli ji pevně držel ve svých rukou, střihla si Hermiona krátké sólo a pohrála si se svýma štíhlýma nohama.
Jeho kroky byly najednou silné a nevědomý divák si myslel, že ji bude tlačit zpět. Náhle zůstali tiše stát, pouze jeho ruka jí klouzala po zádech. Jejich nosy se dotkly a oba mohli cítit teplý dech toho druhého na svém obličeji.
Snape ji bohužel musel v další části tance pustit, objal jen vzduch okolo ní, zatímco se k němu přivinula a její ruce klouzaly přes jeho hruď a ramena. Jeho nos jí lehce přejel po lícní kosti a zatančili několik dalších pomalých taktů. Také mohl konečně zase majetnicky položit ruku na její záda, jen aby se Hermiona v rychlé otočce vyvlékla a jeho ruka jí sklouzla po plochém bříšku. Hermiona nemohla potlačit malé zamrazení a byla ráda za tu krátkou chvíli odluky. Netrvala dlouho a oba znovu svištěli prostorem.
Pak přišel moment, kterého se oba teď, před očima všech, trochu báli. Hermiona vstala, opírajíc se o něho zády, a hlava jí klesla dozadu na jeho rameno. Zavřela oči. Zdvihla chvějící se ruku a jemně ho pohladila po pravé tváři. Zlehka se přitulil k její malé ruce a vdechl její vůni. Nechal Hermionu, aby mu otočila hlavu k sobě, a jejich rty se znovu téměř dotkly. Byl to tak intimní moment, který by oba nejraději prožili v soukromí. V Síni zavládlo absolutní ticho.
Snape klouzal nosem v jejích vlasech a pomalu se odtáhl. Dělil je jeden krok, ale Hermiona k němu ihned znovu přiletěla, objala ho pažemi a táhla dopředu, zatímco uhýbala stranou. Jeho ruka se jí znovu položila na záda, kde nenápadně prsty maloval kroužky, což pod jeho rukou vyvolalo husí kůži. To nebyla součást tance, ta chvíle však byla velice vhodná, než aby ji mohl promrhat.
Hermiona nesměle objala jeho obličej a jejich rty se znovu pomalu přibližovaly. Projela jím silná lítost, když Hermiona znovu klesla a rukama zanechávala na jeho hrudi stopu pohybu. Drsně a vášnivě zároveň ji chytil za ramena a zvedl ji, své rty téměř přitiskl na její. Dělily je pouze milimetry, avšak on si nedovolil využít situace. Vyvolalo by to skandál, který by se s ním i Hermionou táhl ještě celé roky. Tančil s ní v náručí několik rychlých kroků zpět a zdálo se mu, že celá Síň úlevně vydechla.
Pak chytil Hermioninu malou ručku a znovu kolem ní kroužil jako šelma. Ona jeho kroky pomalu následovala. Jeho sólo netrvalo dlouho a ihned se s ní zase točil po tanečním parketu, rychleji než kdy předtím v tomto tanci. Ve velkém finále zdánlivě uvolněně spadla a on ji několik kroků táhl po zemi. Její napjaté nohy však svědčily o tom, že své tělo dokonale ovládá. Náhle se zastavil a naposledy k sobě přitáhl, přiblížil své rty k jejím a s radostí pozoroval, jak zavřela oči. Tak setrvali po několik vteřin, než publikum pochopilo, že představení je u konce, a začalo tleskat.

*
Stáli naproti sobě a ztěžka dýchali. Snape cítil její rychlý dech na svém obličeji, na svých rtech. Lehce sklopil pohled na její hruď, která se prudce zvedala a klesala.
Zdálo se, že oba ještě byli polapeni ve svém vlastním světě, černé oči se střetly se zářivě hnědými, hledaly něco, co kvůli strachu zřejmě nenacházely.
Snape se od ní s politováním lehce odtáhl, její ruku však nepustil. A před užaslými pohledy všech se hluboce a elegantně před Hermionou uklonil, přičemž se jemně dotkl svými rty její ruky. Hermiona oněměle hleděla na svou ruku, kterou Snape právě pustil. Projel jí trpký pocit ztráty.
"Severusi, to bylo fantastické."
"K službám, Albusi," zazněl ledově jeho hlas.
"Děkuji Vám za úžasný tanec, slečno Grangerová."
Bylo fascinující, jak rychle mohl měnit tón svého hlasu, neboť jakmile se obrátil k ní, byl hebký jako samet.
"Když mě nyní omluvíte…"
S těmito slovy se prudce otočil a razil si cestu mezi studenty, kteří mu pohotově uhýbali. Sáhl po svém fraku a vyrazil ze Síně. Hermiona za ním bezmocně koukala a jen v poslední vteřině byla schopná zadržet ruku, vztáhnuvší se po něm.

Zanedlouho byla Hermiona obklopena hroznem mladých mužů, kteří ji chtěli požádat o tanec. Měla dojem, že to mělo přímou souvislost s jejím odvážným outfitem. Bez nálady tancovala s Blaisem, Erniem a Justinem, pak ji na chvilku zachránil Harry.
"To bylo opravdu šílené, Hermiono. Ještě nikdy jsem nikoho takto tančit neviděl, bylo to ještě intenzivnější než tenkrát v kurzu. Opravdu to vypadal tak, že jste se chtěli políbit."
Hermiona mlčela, nemusela svému nejlepšímu příteli vyprávět, že po tom skutečně tajně toužila. Harry si všiml, že jeho nejlepší přítelkyně opravdu neměla náladu na rozhovory a nechal ji samu sobě. Jakmile ji doprovodil k jejímu místu, využila toho a blízkými dveřmi vyběhla ze Síně. Tak měla alespoň jistý náskok.

Cíleně zamířila k portálu, aby se dostala na čerstvý vzduch. Zrovna otevřela, když se ozval hlas.
"Hermiono."
Rozčileně zavřela oči a otočila se na Seamuse. "CO?"
"Chceš si se mnou zatancovat?"
Přišel k ní s širokým úsměvem a byl si zřejmě velmi jistý sám sebou.
"Ne, nechci s tebou tancovat. Když odcházím z Velké síně, má to svůj smysl."
Ir zůstal překvapeně stát. "Ale proč ne?"
"Možná ses mě měl zeptat, když jsem ještě byla oblečená do normálních šatů, a taky ne tak, že tvoje oči jsou všude, jen ne na mém obličeji."
Vztekle vyrazila ven z hradu a ulevilo se jí, když se za ní těžký portál zavřel. Šla ke schodům, sedla si na ně a čelo opřela o pokrčená kolena. Zavřela oči a mumlala si pro sebe: "U Merlina, až potkám Brumbála. Přesně věděl, že jsme nechali hůlky na pokojích. Jako bych si kdy oblékla něco takového. A ti všichni puberťáci. A ten idiot ještě něco zažije!"
"Doufám, že nemluvíte o mně."
Vyděšeně vykřikla. Uklidnilo ji, když uviděla Snapea vystupujícího ze stínu.
"Omlouvám se, slečno Grangerová. Měl jsem vědět, že jste si mě ve svém hněvu nevšimla. Máte něco proti, kdybych se posadil?"
Hermiona rychle zakroutila hlavou a Snape se s povzdechem usadil vedle ní. Pobaveně zvedl obočí a pohlédl na její téměř odhalené nohy. Díky rozparku se totiž šaty dost vyhrnuly. Hermiona zrudla, natáhla nohy a snažila se šaty dostat alespoň zčásti do normální pozice.
"Znovu na útěku?"
"To říká ten pravý. Vy jste to měl jednoduché, jak jste si tak jednoduše zmizel," odfrkla si.
"Je mi líto, pokud jsem Vás uvedl do rozpaků."
"To jste tedy neuvedl."
Zavanul vlahý větřík a ona se lehce zachvěla.
"Je Vám zima?"
Nečekal na její odpověď, setřásl frak a položil jí ho okolo ramen. Uslyšel, jak se zhluboka nadechla, a překvapeně sledoval, jak zabořila nos do látky.
"Děkuji, pane."
Zase se na něj tak jemně usmála a on překonal své pochyby.
"Říkej mi Severusi."
Překvapeně k němu vzhlédla a on se snažil, aby na jeho obličeji nebylo nic vidět. Soustředěně hleděl do dálky a pozoroval hvězdy.
"Děkuji, Severusi."
Nově používané jméno potřebovalo chvilku, než jí přešlo přes rty, ale jakmile ho vyslovila, usmála se, jako by jí tím dal nějaký obzvláště cenný dar.
"Měsíc je dnes v noci jasný," prolomil ticho.
"Od kdy chodíš mezi kentaury?"
Tiše se zasmál, když ji uslyšel, a otočil se k ní. Přistihla ho naprosto nepřipraveného. Měsíční světlo ozařovalo její obličej a vnášelo jí jiskry do očí tak, jak to miloval. Kudrlinky stále ještě rámovaly její obličej, jednotlivé prameny se pohupovaly v jemném vánku a frak na ramenou dílo dokonal.

Zdráhavě vztáhl ruku k její tváři a jemně ji pohladil. Zmátlo ho, že Hermiona zavřela oči a otřela se o jeho dlaň.
"Hermiono." Jeho hlas zněl nakřáple a on si ztrápeně odkašlal.
"Vím, že dnešní večer je tvůj poslední večer tady a zřejmě ti ho naprosto zkazím, ale chtěl bych, abys věděla jedno."
S očekáváním k němu vzhlédla. Jeho ruka jí stále ještě spočívala na tváři.
"Jsi úžasná žena, atraktivní, inteligentní a neobyčejně přitažlivá."
Tato slova pronášel tak váhavě, jako by mu každé z nich působilo bolest.
"Pro mě přitažlivá. Proto mi promiň, co nyní udělám."
A než ztratil veškerou odvahu, pohladil její tvář i druhou rukou a spěšně se k ní sklonil, dokud se ještě neprobrala ze své strnulosti. Naprosto tiše čekala, až se jeho teplé rty dotknou jejích. Oba se zajíkli a Snape ihned začal své pohyby zintenzivňovat, byl rozhodnější a naléhavější.
Trvalo několik vteřin, než pochopil, co právě dělá, a že ji k tomu vlastně nutí. Okamžitě se chtěl odtáhnout, ale Hermiona mu udělala čáru přes rozpočet tím, že své paže položila okolo jeho krku a ruce mu zabořila do vlasů. Maličko se narovnala a vyšla mu vstříc, aby znovu pocítila jeho opojné rty. Snape byl ohromený, přitáhl si ji na klín, aniž by polibek přerušil.
"Prosím, nehraj si se mnou," odklonil smutně hlavu.
"Proč bych měla, Severusi? Chci to. Chci TEBE, rozumíš? Už tak dlouho. Právě jsi z tohoto večera svým doznáním učinil ten nejkrásnější v mém životě."
Opatrně zašmátrala po jeho ruce a spletla své prsty s jeho. Snape užasle seděl s Hermionou na klíně a vstřebával její slova, dokud nedorazila až do nejzazšího koutku jeho mozku. Náhle její tělo bouřlivě objal a těsně přitiskl k sobě. Zabořil nos do jejích vlasů a zhluboka se nadechl. Pak laskal měkké místečko pod jejím uchem a nakonec svými ústy žhavě prošel podél její čelisti.
"Utíkej, než bude příliš pozdě. Než tě chytím a už nikdy nenechám odejít."
Jeho hlas nepřirozeně chraplal touhou.
"To bys asi chtěl."
"Ne."
A znovu si ji přitáhl k vášnivému polibku a udusil v něm každé další slovo. Jakoby samozřejmě se zvedl i s ní v náručí. Hermiona se k němu s důvěrou přitiskla a políbila ho na spánek.

Snape dával veliký pozor, aby je nikdo na cestě do jeho bytu neviděl. Do řečí se stejně brzy dostanou, tuto noc si chtěl s Hermionou v klidu vychutnat.
Nechal ji užasle se rozhlížet ve svém prostorném obývacím pokoji a klesl s ní na pohovku.
"Jsi tak překrásná, Hermiono."
Mrštně se zavrtěla na jeho klíně a s úsměvem na něho pohlédla.
"Můžu o Tobě říct totéž."
Aniž by si to uvědomil, znovu ji objal, začal kreslit kroužky na jejích nahých zádech a rozechvíval ji tím znovu a znovu. Hermiona se šikovně nahnula a své ruce zasunula do hlubokého výstřihu jeho košile, aby s nimi jemně přejížděla přes jeho hruď a břicho.
"Hermiono, tvé prsty na mojí kůži mě přivádějí k šílenství."
Šibalsky se usmála a maličko se předklonila. Snape očekával políbení a zavřel oči.
"Takže teď víš, co se mnou provádějí tvé ruce na mých zádech."
Když žádný polibek nenásledoval, Snape podrážděně otevřel oči, jen aby uviděl, jak Hermiona svými rty míří k jeho hrudi. Syčivě se nadechnul, neboť tento pocit byl naprosto nezvyklý. Jeho ruce začaly automaticky dál hladit Hermionina záda a přitáhly si ji blíže. Hermiona se pomalu vracela nahoru. Její ústa rozdávala jemné polibky po jeho hrdle, maličko sála a motala mu hlavu.
"Pokud nechceš, abychom oba zanedlouho leželi nazí v mojí posteli, měla bys teď přestat, Hermiono." Jeho hlas zněl namáhavě, snažil se ovládat, a přece si Hermiona myslela, že ještě nikdy nezněl tak svádivě.
Sklouzla z jeho klína, což u Snapea způsobilo zklamání. Minimálně na tak dlouho, než ho chytila za zápěstí. Pomalu se zvedl a nechal se táhnout. Štěstí bylo na Hermionině straně, neboť našla správné dveře napoprvé. Snape ji však zastavil.
"Jsi si opravdu jistá? Když teď překročíme práh, nebudu se už umět zabrzdit," zazněl zhruble jeho hlas, načež doplnil: "Máme tolik času, kolik chceš, k ničemu tě nenutím."
Hermiona prudce zavrtěla hlavou a on se šťastně usmál. Tentokrát neváhal, ale chytil ji a nesl ke své posteli, kde ji opatrně položil a odstoupil, aby si vychutnal pohled na ni na jeho černém hedvábném prostěradle.
Tušila vůbec, jak svůdně právě vypadá? Věděla, jak na něho působí?

Natáhla paže za hlavu na polštář a hleděla na něho s nádherně zčervenalými rty, svědčícími o jeho polibcích. Jemně, jako by tím mohl ten obraz rozbít, se usadil na okraji postele a vztáhl k ní ruku. Chytila ji a zlehka se vzpřímila. Cílevědomě jí zajel do vlasů a uvolňoval vlásenky jednu po druhé, až jí její vlnitá hříva divoce spadala přes ramena. Prohrábl ji rukama, vychutnával si ten pocit a fascinovaně pozoroval hnědé vlny.
Hermiona třesoucíma se rukama uvolnila uzel na zelené šerpě, která stále ještě obepínala jeho boky. Odhodila ji a látka téměř plula vzduchem. Své měkké ruce mu zasunula pod košili a on mohl v jejím obličeji zřetelně pozorovat změnu emocí. Košili mu jistě přetáhla přes hlavu a poprvé hleděla na jeho zcela neoblečenou hruď.
Nebyl přílišně osvalený, ale jeho svaly se rýsovaly. To byla ta skrytá síla, která v něm přebývala a kterou by mu jinak nikdo nepřipisoval. Začal se smát svým hlubokým hlasem, když ho jemně tlačila dozadu a on klesl do peřin. Vyklouzl z bot a dále se posunul po velké posteli. Hermiona ho následovala a pobaveně se mu posadila na klín. Snapeův smích náhle utichl, ale pohnulo se něco jiného. Hermiona se všetečně třela o jeho klín, dokud ji nechytil za boky jako do svěráku a nepřidržel.
"Ty zákeřná čarodějko."
Sklonila se k němu se zářivým úsměvem a vtiskla mu polibek na ústa. Snape využil její nepozornosti, chytil ji za zápěstí a obrátil, takže nyní ležel na ní a ona na něho zírala s doširoka otevřenýma očima. Vášnivě sklonil svůj obličej k jejímu krku a ona vzdychla. Celý krk bude mít zítra zřejmě pokrytý znameními, ale v tomto okamžiku jí to bylo jedno. Snažila se osvobodit svá zápěstí, ale on se jen usmíval. Aby ji pozlobil ještě více, obě zápěstí sevřel pouze jednou rukou, čímž ji stále ještě mohl jemně přidržet. Uvolněná ruka klouzala přes krk, mezi jejími ňadry a setrvala na bříšku. Její šaty ho velice rušily, zašmátral jí proto za krkem, kde tušil zapínání. Cvaknutí jeho domněnku potvrdilo a on jí mohl šaty stáhnout z těla. Zlehka zdvihla boky, aby je mohl odstranit úplně.

Snape musel polknout, když před ním ležela pouze v kalhotkách. Téměř nábožně pustil její zápěstí, aby mohl její tělo prozkoumat oběma rukama. Její kůže byla měkká a perfektně se přimkla k jeho rukám. Sklonil hlavu a vzal do úst jednu bradavku, což Hermionu přinutilo sebou trhnout, načež své ruce prudce ponořila do jeho vlasů. Snape ji lehce kousal a sál, a pak se věnoval druhému ňadru.
Hermioniny ruce klouzaly mezitím přes jeho záda. Vnímaly četné jizvy po nespočtu kleteb, ale nezastavilo je to. Klouzaly podél okraje kalhot dopředu a rozepnuly je. Snape se ihned zvedl a setřásl kalhoty z boků společně s boxerkami. Pak pod sebou znovu tiskl Hermionino tělo, vychutnával si pocit dotýkající se nahé pokožky a stáhl i její kalhotky.
A ačkoli si to představoval jinak, věděl, že jeho sebeovládání nedovolí, aby čekal ještě déle. Vsunul jednu nohu mezi její a Hermiona je s porozuměním roztáhla od sebe. Opřel se o lokty, shlížel na ni a vědomě prožíval první dotek její vlhkosti na svém vzrušení. Dívala se na něho s planoucíma očima a stáhla ho k sobě k polibku, zatímco do ní zvolna pronikal. Zajíknuvši se, prohnula záda a své tělo ještě těsněji přimkla k jeho, zatímco on si ji mučivě pomalu bral. Usmíval se její nedočkavosti, když překřížila nohy za jeho zády a chtěla ho tak více a rychleji tlačit k sobě. Milostivě jejímu tlaku podlehl a vnikl do ní jediným pohybem.
Hermiona vzrušeně zasténala. Snape se začal pohybovat v pomalém rytmu a také krátce zavřel oči. Oba na to čekali příliš dlouho, než aby si teď dávali přehnaně na čas.
Snape zrychlil tempo a Hermiona mu vycházela vstříc. Supění a sténání znělo místností a Snape byl vděčný za ochranná kouzla prostor, protože jinak by byly tyto zvuky slyšet jistě až na chodbu.
Všiml si, že už je téměř na konci. Soustředěně si skousl ret a po čele a zádech mu stékal pot. Nemělo by to skončit, pokud by si na své přišel jen on. Spěšně zvedl jednu ruku z postele a vsunul ji mezi ně, aby Hermionu mohl třít po naběhlém klitorisu. Hermiona začala oddychovat ještě hlasitěji a svíjela se pod ním. Mohl přesně cítit, jak se okolo jeho údu stále více svíraly její svaly, stlačovaly ho, takže se musel ještě více ovládat. A pak konečně Hermiona překročila hranici. Tiše vykřikla a její svaly jakoby kolem něho explodovaly. Tuto zátěž vydržel jen po dva další přírazy, než do ní se sténáním vyvrcholil.
"Severusi," vydechla Hermiona a přitáhl si vyčerpaného muže těsněji k sobě. Počkala, až popadne dech. Až zase mohl zpola jasně myslet, skutálel se z ní, aby jí odlehčil, a vyhledal její ruku, která se chvěla v té jeho v dozvucích orgasmu.
Snape rozevřel náruč a Hermiona se do ní stulila. Hlavu položila na jeho hruď. Než je oba přikryl dekou, pevně ji sevřel v náručí.
"Jsi pro mě velmi, velmi důležitý," mumlala do jeho hrudi a ještě krátce pohnula obličejem, načež usnula.
Snape si užasle prohlížel mladou ženu ve svém náručí, která se k němu tak důvěrně přitiskla, usnula a ještě předtím se mu odevzdala.
"Také jsi pro mě velmi důležitá," šeptal koktavě, ačkoli věděl, že už ho neuslyší. Jeho srdce náhle tlouklo neuvěřitelně rychle a ještě nějakou dobu trvalo, než rovněž usnul.

Hermiona se začala unaveně protahovat a trošku zmateně se kolem sebe rozhlížela. Nějaká nahá paže byla obtočena kolem jejích boků a ona sama ležela hlavou na rovněž nahé hrudi. Její pohled se setkal s černýma očima a dostihlo ji poznání, že se nejednalo o žádný sen.
Snape na ni shlížel s očekáváním, neklid ho téměř zcela ovládal, zatímco čekal na její reakci. V tom okamžiku se Hermiona rozzářila a uzel v jeho hrudi se rozvázal. S ulehčením si ji k sobě přitáhl.
"Dobré ráno, Severusi."
Neodpověděl, nýbrž si jen užíval její přítomnost.
"Kolik je hodin?"
Snape šokovaně otevřel oči a rychle šmátral po hodinkách. S uklidněním znovu klesnul do peřin. "Máš ještě tři čtvrtě hodiny, než přijedou kočáry, Hermiono."
"Nechci odejít," reptala a jemně ho hladila ukazováčkem po hrudi.
Pak si povzdechla a podepřela se, přičemž po ní přikrývka sklouzla a zůstala jí svůdně ležet okolo boků.
"Ale musím, jinak budou řeči. Ginny se stejně bude divit, kde jsem byla."
Proti své vůli kývl, svůj pohled však od ní odtrhnout nemohl. Hermiona prokmitla do koupelny a Severus zůstal zmoženě ležet v posteli, než se dveře znovu otevřely a Hermiona z nich vystoupila s ručníkem okolo boků.
"Měl bys nějaké oblečení? Šaty, které navrhl Brumbál, si totiž už znovu na sebe nevezmu."
"Něco takového budeš nosit jen v mé přítomnosti a zcela jistě ne kvůli ostatním," zavrčel souhlasně a zvedl se, aby jí nějaké věci podal.
"Měla bych jít."
Přes svá slova zůstala Hermiona stát a hleděla na něj, jak stojí stále ještě zcela nahý ve své ložnici. S lítostí na ni upřel svůj zrak. Váhavě přistoupila a objala jeho obličej, aby ho stáhla k sobě. Pohotově její ruce následoval.
"Opravdu bys měla jít," vymáčkl ze sebe mezi dvěma polibky. Hermiona kývla, ale nevzdálila se.
"Jen když budu moci znovu přijít."
"Vždycky."
Opatrně odtáhl hlavu a zahlédl její upřímný úsměv. Náhle se obrátila a zmizela z jeho bytu dřív, než si to rozmyslí.

*
Na obličeji měl obvyklou znechucenou masku, kterou vždy ukazoval světu. A přitom měl tak dobrou náladu, jako už dlouho ne.
"Jak se ti daří, Severusi? Včera jsi tak rychle zmizel."
Brumbál k němu přistoupil s naprostou nevinností a Snape zaskřípal zuby.
"Což nemělo vůbec nic do činění s tvým jednáním."
Snapeův pohled přelétl přítomné studenty, kteří se už s ním rozloučili a začali postupně nasedat do kočárů. Jistou Nebelvírku a její přátele však prozatím neobjevil.
"Zdá se mi, že tvá nálada není ani z poloviny tak špatná jako obvykle, Severusi," pokračoval Brumbál pobaveně v rozhovoru, ale Snape jen něco zabručel.
Konečně dorazili i Nebelvíři, všichni se smáli a také Hermiona se pro sebe tiše usmívala. Snape se okamžitě napřímil, a Brumbál se tomu téměř zasmál.
"Překonej se, Severusi."
Snape zmateně koukl na ředitele. Dal mu právě svolení? Starý muž zřejmě už věděl, co se tuto noc v jeho bytě stalo.
Nebelvíři se seřadili a vykročili k učitelům, aby se naposledy rozloučili. Snape se ušklíbl, když viděl Hermionu nenápadně zaujmout poslední místo v řadě.
Jako omámený potřásl rukou Potterovi, všem Weasleyům a ostatním studentům, avšak oči měl upřené jen na jednu bývalou studentku, která se k němu pomalu blížila.
Právě přátelsky třásla rukou Brumbálovi a chtěla se pustit. Brumbál ji však zadržel. Zmateně k řediteli vzhlédla a také Snape svraštil čelo.
"Slečno Grangerová, mám pro Vás nabídku."
Z širokého rukávu vytáhl svitek pergamenu.
"Pokud byste měla zájem, cítil bych se poctěn, kdybych Vás mohl v Bradavicích uvítat jako učnici. Nechte si tu nabídku v klidu projít hlavou. Máte týden čas na rozmyšlenou."
Přidrzle na ni mrknul a vtisknul jí svitek do ruky. Celá nesoustředěná přikývla a postoupila o krok stranou, ke Snapeovi.
"Slečno Grangerová."
"Profesore Snape."
Formálně jí potřásl rukou, a v jejích očích zářila šibalská světýlka.
"Tak už, chlapče. Dej se do toho."
Podrážděný z Brumbála protočil Snape oči a Hermiona se začala tiše smát.
Když se však Snape podíval na mladou ženu před sebou, jak k němu vzhlíží a září, překonal všechny své pochybnosti a přede všemi ji objal. A nejen to, také ji bouřlivě políbil.
Hermiona maličko ucukla, neboť absolutně nepočítala s tím, že to udělá takto veřejně. Pak ho však objala okolo krku a vášnivě mu polibek oplácela. Brumbál si za nějakou chvíli lehce odkašlal a oba rozpačitě, ale šťastně polibek ukončili. Hermiona musela potlačit silné nutkání se rozesmát, když uviděla všechny ty šokované tváře okolo.
"Slečno Grangerová, i když mě to velice mrzí, kočáry už musejí vyjet."
Snape ji na rozloučenou jemně pohladil po tváři. Hermiona spokojeně odkráčela ke kočáru, kde už seděli její přátelé a vypadali skoro tak, jako kdyby se měli pozvracet.

Kočáry se daly drkotavě do pohybu a Hermiona otočila hlavu, aby ještě naposledy spatřila Bradavice a učitele. Byla si jistá, že je uvidí znovu. A ještě důležitější bylo, že tam na ni bude čekat Severus.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 8. května 2017 v 0:15 | Reagovat

Draha Ardo, děkuji za skvělý překlad taneční povídky ♡
Byla to jízda, opet se sklanim, překládat vášnivé scény musí byt horor, ale my čtenáři si je pak uzivame :))))
p.s. tango s Banderasem nejvíc miluju na píseň Roxanne z moulin rouge - doporučuji!

2 Gabux Gabux | Web | 9. května 2017 v 22:38 | Reagovat

Dokonalost. A pohlazení po dušičce. :))

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 10. května 2017 v 19:43 | Reagovat

[1]: Díky za díky. ;-) A také díky za soucítění, vášnivé scény se čtou jedním dechem, ale překládání je opravdu dost pracné.
Díky i za tip na další tango, hned to jdu najít. 8-)

[2]: Děkuji. Ať jsi spokojená i nadále. ;-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 8. září 2017 v 22:21 | Reagovat

Čekám tu na Sisi a její celkové zážitky z tancování se SS, ale kochá se nějak dlouho. :-) Nebo si to čte ještě jednou celé znova. 8-O Anebo jednoduše nemá slov, to se tady taky stává. 8-)
Věřím, že to zvládne bez jakékoli újmy. Přeji dobrou noc, už musím na kutě. [:tired:]

5 sisi sisi | 9. září 2017 v 0:02 | Reagovat

Nad touhle kapitolou jsem dlouho dlela, neboť jsem si pro zvýšení efektu z četby pouštěla labutí jezero od Čajkovského, také Spící krasavici a další krásné zpěvy, vše mě notně chytlo u srdce a nemohla jsem se posunout dál.Tak ještě rozdýchávám poutavý děj a jsem ráda, že se Hermiona může vrátit jako učednice. Kéž jim osud dopřeje pěkný vztah. Jsem zvědavá na reakci mazánka Weasleyho. :-D Děkuji za překlad a jak jsem zastihla očkem, v úvodu stránky je již ono "i"  
Seva si užívám velmi, děkuji :-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 9. září 2017 v 20:16 | Reagovat

[5]: Sisi: Vždyť jsem to říkala: kochala se! A od toho tu jsme. ;-) Další reakce kromě obličejů téměř zvracejících :D se asi už nedočkáme. Snad někde jinde. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.