Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Was muss man eigentlich tun, um... P18 3/6

23. dubna 2017 v 20:00 |  Lydia
Díl 3

Odbila 3. hodina ranní, když Ginny konečně vstala z Hermioniny postele a pořádně se protáhla, načež postavila svou skleničku vína stranou.

"Jsem opravdu ráda, že už jsi taky tady, Miono," řekla tiše a vtiskla své nejlepší kamarádce něžný polibek na čelo.


"Ale myslím si, že už je opravdu čas odejít do postele. O víkendu snídáme ráno vždy všichni společně v 10:00 hodin v zahradě. Věřím, že chlapi v tomto domě by byli velice potěšeni, kdyby ses zítra ráno také zúčastnila. Na druhou stranu to však taky pochopí, pokud se po tom celém spontánním bláznovství budeš chtít radši pořádně vyspat," usmála se zase a Hermiona na ni spokojeně kývla.

"V deset budu v zahradě," odpověděla opatrně.
"A - Ginny?" zavolala na ni ještě, když se obrátila k odchodu.
"Děkuji ještě jednou za všechno. Bylo to od tebe velmi drzé a také neuvážené. Ale už teď mám pocit, že to bylo to jediné správné, co jsem mohla udělat," vymáčkla ze sebe trochu rozpačitě.

"To jsem chtěla slyšet. Pěkně se vyspi," bylo všechno, co jí zářící Ginny pověděla, než vyklouzla z jejího pokoje.


Sotva Hermiona se svými myšlenkami osaměla, zasněně bloudila pohledem v plamenech obrovského krbu a naposledy se napila svého sladkého vína.
Nelhala Ginny ani jí neříkala hezké věci, aby byla v klidu. I když by o tom nikdy předtím ani nesnila, opravdu se na Malfoy Manor cítila dobře. Už teď. Jistěže její malý byt nebyl nic ve srovnání s luxusem, který jí sídlo nabízelo. Ale to nebylo to, co Hermionu právě přivádělo do stavu blaženosti. Více to způsoboval fakt, že teď měla klid od Justina.
Nepříjemnosti s ním doteď řešila jen povrchně a obcházela je. Až do dnešního večera si stále říkala, že už to není tak strašné, že se po nějaké době uklidní sám od sebe a dá jí zase pokoj.
Ale tak to bohužel nebylo. Teror, který jí nyní způsoboval, přetrvával i po tom, kdy s ním vztah ukončila - už celé týdny, ne-li měsíce. V sídle Malfoyů byla v pohodě, a tudíž v bezpečí - na místě, o kterém věděla, že Justin nikdy nenajde.

Manor by jí navíc také dával příležitost dát z malého bytu výpověď. Ginny měla pravdu. V blízkosti mudlovské univerzity, kterou Hermiona několik let navštěvovala kvůli svému studiu knihovnictví, se nacházela malá opuštěná ulička. Tam by se mohla každé ráno bez problémů přemisťovat, aniž by byla objevena. Takto by už nemusela vydávat peníze za pronájem svého bytu a snad by mohla i přerušit i své vedlejší zaměstnání, kde jí za to množství času, které tam strávila, platili příliš málo. Investovala by svůj čas mnohem lépe a užitečněji - do své přípravy na ukončení studia.
Také se upřímně těšila z toho, že se znovu setkala s Harrym, Ronem a Nevillem. Na dlouhou dobu se od nich příliš vzdálila, jak během posledních hodin bolestně zjistila. Chtěla využít svou neočekávaně nabídnutou šanci a znovu s nimi navázat v tom, co je jednou tak silně spojovalo. Jak jen to bude možné.
Draco a Lucius se naproti tomu při jejím příchodu objevili jen krátce. Oba ji ve svém domě přivítali s netušenou vstřícností a zdvořilostí a Lucius jí velice rád ukázal její místnosti, které pro ni nechal zařídit. Nikdy by ji nebylo napadlo, že by tento muž mohl být tak přátelský a příjemný. Ale nemohla mu upřít to, co už říkala Ginny. Opravdu se velmi změnil.
A nakonec tu byl ještě Snape. Nečekala, že ho ještě někdy v životě uvidí a ještě méně předpokládala, že ji dnes večer společně se třemi mladíky vyzvedne. On to však udělal, takže ho spatřila znovu. A to, co v něm viděla, se jí velice líbilo. Na povrch znovu vyplavalo všechno, co v sobě kdysi pečlivě uzavřela.
Hermiona Ginny nelhala. Ale svou slabost pro Snapea v době školy záměrně bagatelizovala. Byla nadmíru nadšená tím vysokým, tichým, temným mužem, který se přes svůj komplikovaný charakter ukázal být jedním z opravdových hrdinů; skromný a tichý hrdina poslední bitvy. Nadšeně zaregistrovala, že byl dost silný a nezemřel na otravu jedem Nagini. Musel bojovat opravdu tvrdý boj o svůj život, ale rozhodl ho ve svůj prospěch. Přežil. A pak zase začal neuvěřitelně rychle vyučovat. Hermiona za to byla velice ráda. Věděla, že snad není lepší učitel než on. Jeho chování bylo chladné, tvrdé, nepřístupné a částečně také opravdu hrůzu nahánějící, ale co se týkalo jeho vědění a umu, sotva ho kdo předčil. To na něm vždy nadmíru cenila. Vpravdě toužebně si ho přála pro závěrečný ročník zpátky. A on jí prokázal tu laskavost, aniž by o tom věděl.
Postupně se jí však do upřímného respektu vůči jeho osobě vloudilo i něco víc. Nejen že si ho po nějaké době vážila, ona ho dokonce obdivovala. Postupně se jí také už vůbec nezdál tak nevzhledný. Líbil se jí tím víc, čím déle a častěji ho sledovala. Jeho hlas a jeho inteligence, ale také jeho markantní mužné vyzařování u ní způsobovaly stále větší slabost. Krátce a stručně: objevila pro sebe svět mužů - i když si dala ve srovnání s jinými děvčaty dost načas. A se světem mužů si pro sebe objevila Severuse Snapea.

Bylo jí přirozeně jasné, že on ji pro sebe nikdy neobjeví. Celá léta jí přímo dával najevo, co si o ní myslí. A také po velké bitvě v jejím oficiálním posledním ročníku nebyl o moc přístupnější než dřív. Mnozí jistě doufali, že se promění v milejšího muže, když z něho po bitvě spadla všechna zátěž. Z velké části však zůstával sám sebou. Co tedy mohlo Hermionu přimět k víře, že by ho na sebe mohla upozornit?
Byla to tichá, jednostranná a také trýznivá a zdánlivě nikdy skutečně neukončená fascinace, kterou Hermiona vůči Snapeovi chovala. Přitažlivost, kterou před Ginny dlouho záměrně shazovala.
Ale tento večer vyšlo všechno znovu na povrch, a když se k tomu samozřejmě postavil do jejích dveří jako temná strážní věž poté, co mu Ginny vyprávěla, že si není jistá, jestli se třeba Justin ještě znovu neobjeví, Hermionino srdce se tím naprosto otevřelo.
Věnoval jí jen jeden malý pohled. Byl to zřejmě první pohled, o kterém věřila, že jí ho poslal člověk, muž Severus Snape. Byl to pohled plný starosti, soucitu, ale také zlosti, sliboval ochranu a - pokud si to příliš nenamlouvala - byl také žárlivý.

To všechno ji teď přimělo se spokojeně převalit na bok a oddat se příjemnému spánku. Konečně byla zase na místě, kterému ráda říkala své "doma", protože se tu konečně zase mohla takto cítit. V jejím malém bytě se jí to nikdy nepodařilo.


Ráno sice nastalo rychle, ale Hermiona spala nekonečně dobře, a proto v půl desáté vyskočila z postele a stihla i sprchu. Když krátce po desáté vstoupila do zahrady, seděli už všichni pospolu u obrovského kulatého, královsky prostřeného stolu. Všichni, až na ni a Snapea.

"Dobré ráno, slečno Grangerová. Doufám, že jste se první noc v mém domě vyspala dobře," usmál se na ni Lucius Malfoy přátelsky a vstal, jakmile ji viděl přicházet ke stolu. Hermiona se musela pro sebe pousmát. Jak rozdílné bylo chování kouzelníků podle starých způsobů oproti tomu, co prováděli mnozí mudlovští muži… Zdálo se jí, že je toho až moc, ale Luciusovo chování se jí velice líbilo. Po Justinovi a jeho často ne příliš pěkných manýrech bylo Luciusovo vybrané lichocení vůči její osobě balzámem na duši.

"Velice děkuji, pane Malfoyi. Nemohla jsem se vyspat lépe. Musím Vám ještě jednou poděkovat, že jste mi dovolil tu bydlet," řekla mu tiše, když ji blondýn pozdravil polibkem na hřbet ruky, sotva přišla ke stolu.

"Smím Vás o něco požádat, slečno Grangerová? Říkejte mi prosím Lucius a dovolte mi oslovovat Vás Hermiono. V naší malé společnosti zde v sídle je to to nejvhodnější," pronesl jemně a ona souhlasně přikývla.
"Těší mě, že se Vám tu líbí, moje milá. Posaďte se ke mně. A prozraďte mi prosím, co máte ráda k snídani k pití. Ptal jsem se už Rona, ale on mi bohužel nedokázal říct, jaký je Váš ranní oblíbený nápoj," pokračoval Lucius vznešeně.

Hermionu to maličko píchlo. S Ronem chodila něco přes rok. Celkem by si dokázala představit, že by mu zůstalo v hlavě, čím nejraději začínala den. Ale na druhé straně Ronovi v hlavě nic dlouho nezůstávalo. Kvůli tomu jistě nebyl špatný chlap. Ale zřejmě měl jiné priority než ona.

"Silný černý čaj se smetanou a medem," zaslechla náhle za sebou chladný Snapeův hlas a obrátila se k němu, zatímco Lucius ji stále ještě držel za ruku.

"Profesore?" vydechla překvapeně. Měl naprostou pravdu. Odkud to věděl? Pozoroval ji? Je to opravdu tak? A pokud ano, jak to, že si to pamatoval i po tolika letech?"

"Mám pravdu, slečno Grangerová?" zeptal se přísně, ale malý úsměv zacukal jeho koutky.

"Ano, máte, pane," souhlasila a posadila se vedle Luciuse, který jí právě naléval šálek horké vody, připravil sáček černého čaje a přichystal také smetanu a med. Hermiona si nevšimla ničeho. Její oči byly stále ještě nasměrovány na Snapea, který se vedle ní nezúčastněně posadil, takže seděla mezi oběma staršími Zmijozely.

"Necivte na mě takto, slečno Grangerová. Léta jsem byl špiónem, to jednomu příliš mnoho neunikne. A teprve ne, když se jednalo o Pottera. A protože jste patřila k přímému okolí Pottera, nemohl jsem se vyhnout tomu, abych nepoznal i Vaše záliby," zavrčel na ni ze strany. Hermiona však už nebyla to malé děvče, které by před ním ucouvlo. A tak se rozhodla, že nejlépe na něho vyzraje útokem.

"Škoda. A já malá naivní školačka už jsem doufala, že jste mi snad nakloněn, a proto jste se o mně zkoušel dozvědět víc," vypálila nazpět a propalovala ho očima v očekávání souboje.

"Nebuďte směšná, slečno Grangerová. Jako kdybyste to chtěla," povzdechl si klidně a začal si na talíř nabírat míchaná vajíčka.
Hermiona se naopak zarazila. Jeho slova zněla nějak šíleně smutně a poraženecky, že k tomu neměla co víc říct. Všechno, co si ještě dovolila, byl tázavý pohled na Ginny sedící na druhé straně stolu.

Přitom jí unikl trochu zkroušený obličej Luciuse Malfoye přímo vedle ní a vědoucí úšklebek Draca Malfoye, který toho rána seděl vedle své přítelkyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 7. května 2017 v 14:43 | Reagovat

Dva impozantní muži a Hermiona. Škoda,že už má vybráno. ..snad se autorka smiluje a Luciusovi prihraje také spřízněnou duši :)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 7. května 2017 v 19:56 | Reagovat

[1]: Pravda, Lucius se tady chová opravdu vybraně. Užijme si tentokrát i jeho, než se v jiné ff zase promění. :-P

3 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 16:29 | Reagovat

Teda já mám ráda parchanta Luciuse i parchanta Snapea. Ale tahle jejich stránka je taky moc fajn! Nevím, koho z nich bych si vybrala...

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:16 | Reagovat

[3]: Tady je volba opravdu těžká, co? Dvorný Lucius je naprosto osvěžující. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.