Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Was muss man eigentlich tun, um... P18 5/6

30. dubna 2017 v 20:00 |  Lydia
Díl 5

Baterie Hermionina notebooku byla stále ještě plně nabitá, protože se předchozího dne nedostala ke studiu.
A tak se Hermiona, Ginny a Lucius krátce po snídani - která se i tohoto druhého rána, které Hermiona prožila na Malfoy Manor, proměnila v brunch - setkali v rozlehlé zahradě sídla.



Podzimní slunce bylo dnes nízko a ještě příjemně hřálo, takže Hermioně v těsných světlých džínách do pasu, bílém topu a světle šedém kardiganu ani venku nebylo chladno.
Lucius zprvu pozoroval notebook nanejvýš skepticky, ale když mu pak Hermiona něco málo okolo mudlovského přístroje vysvětlila a on tak rychle poznal, čeho všeho je ta malá plochá věc schopná, byl nakonec opravdu nadšený.
Hermiona vyhledala několik písní starých mistrů z Buena Vista Social Clubu a zkoušela Luciusovi přiblížit alespoň náznakem kubánský cit pro rytmus. Naprosto však pohořela a Ginny ho tedy rychle zaskočila. Společně se svou nejlepší přítelkyní zapomněly na všechno okolo, užívaly si hudbu a stále se bezstarostně chichotaly v zahradě sídla před očima Luciuse a také Draca, kterému jeho přítelkyně chyběla, a přišel ji hledat.

Mladé ženy si to užívaly a zářily. Hermiona však na sobě náhle ucítila ještě jeden další pohled kromě toho Luciusova. A když se otočila, kousek za Luciusem a Dracem, usazenými na pohodlné sedačce, opravdu stál Severus Snape a rovněž ji pozoroval. Trochu polkla, protože jeho pohled nedokázala přesně rozklíčovat. Stále ještě byl uzavřený, jak to u něj bylo běžné, ale bylo v něm ještě něco dalšího, co u něho ještě nikdy nevnímala. Byl to obdiv? Opravdu se mu líbilo, na co se právě koukal? Nebo ji dokonce snad obdivoval? Všechno bylo možné v tomto okamžiku, kdy ji obdařil tímto pohledem.

"Profesore?" vydechla Hermiona a tázavě na něho pohlédla. Ihned se uzavřel. To jí neušlo. A mrzelo ji to. Nechtěla ho zastrašit. Copak už od příchodu na Malfoy Manor nečekala na příležitost přiblížit se tichému a do sebe uzavřenému mistru lektvarů?
"Pojďte, zatancujte si prosím se mnou, pane," poprosila ho tiše a přistoupila k němu.

"Ne, děkuji, slečno Grangerová. Při tanci máte tu nejlepší společnost s Ginevrou a já naproti tomu nemám potřebu se zesměšňovat," odsekl ledově, na místě se otočil a rychlými kroky zase zmizel v budově.
Hermiona okamžitě svěsila hlavu a zklamaně koukla po Ginny.


"Pokud máš náladu na mužskou společnost, Hermiono, jsem rád k tvým službám," zaznělo nepříjemně od Luciuse, který se pomalu zvedl ze svého místa. Bylo na něm jasně vidět, že se za hrubé chování svého přítele trochu stydí.

"Otče, nechci ti brát iluze, ale myslím si, že ty nejsi ta mužská společnost, kterou si Hermiona přeje," pronesl váhavě Draco za ním, a Lucius se k němu obrátil. Dracův obličej jedna ku jedné odrážel jeho vnitřní rozpor. Na jedné straně nechtěl svého otce zranit očividnou pravdou, ale také ho nechtěl nechat pokračovat. Příliš se bál, že by ho zranilo Hermionino odmítnutí, které by dříve nebo později stejně přišlo.

"Je to tak, Hermiono? Doufám marně ve tvou náklonnost?" zeptal se Lucius vážně, když se znovu obrátil k ní. V jeho pohledu bylo poznání.

"Já...," začala rozpačitě a zhluboka se nadechla. I když byla teď Dracovi vděčná, byla to pro ni neuvěřitelně nepříjemná situace. Ještě že přes víkend nemohla zrušit podnájem svého malého bytu…
"Luciusi, mám tě opravdu ráda a cením si také té veliké změny, kterou jsi v posledních letech viditelně prošel. Také si užívám tvou pozornost, tvou přátelskou vstřícnost a tvé pohostinství tady. Ale Draco má pravdu. Profesor Snape na mě udělal veliký dojem už ve škole. Pokud bych tady opravdu toužila po pánské společnosti, tak skutečně po té jeho. A to už několik let. Promiň," vyložila pak otevřeně své karty před Luciusem na stůl. Bylo jí to líto, neboť si velmi dobře všimla, že si ji velmi rychle oblíbil a jistě doufal v něco víc. Po smrti Narcissy si jistě zasloužil trochu nového štěstí v lásce. Ne však s ní. Nebyl tu pro ni. A tak ani ona tu pro něho nemůže být.

"Tak proto tě včera večer náhle přešla chuť zůstávat v baru, sotva jsme se s Dracem objevili," řekl Lucius zahloubaně, ale také zraněně a pomalu se zase posadil.

"Ano. Já… já myslím, že si zase zabalím věci a odcestuji," zamumlala Hermiona, které byla celá situace čím dál tím nepříjemnější.

"Nesmysl, děvče. K čemu by to bylo?" zeptal se Lucius náhle hlasitě.

"No, myslím si, že ti moje přítomnost tady po mých slovech už nebude příliš po chuti," vysvětlovala v rozpacích a rozčileně na něho hleděla.

"Opravdu mě máš za tak přízemního, Hermiono? Nemohu ti to ovšem zazlívat. Až do nedávna jsem se jistě ukazoval jen jako muž, kterému takové myšlení a jednání slušelo. Ale myslíš si to špatně. Neboť i když mě to nyní velmi zklamalo, protože jsem věřil ve vztah s tebou, tak musím konstatovat, že jsi nikdy moje naděje neopětovala. Byla jsi milá a zdvořilá, ale nic jsi svým chováním neslibovala. Neuváděla jsi mě v omyl. To jen já sám. Proto mi teď nepřísluší, abych se na tebe zlobil. Je mi to jen nepříjemné, že jsem na tebe za těchto podmínek v posledních několika hodinách opravdu velice dorážel. Pokud jsem ti byl nepříjemný, velice mě to mrzí.
Ale tvá přítomnost tady je však i nadále více než nutná. Proto, aby ses konečně sblížila s mužem, kterého obdivuješ místo mé osoby. S mým nejlepším přítelem, kterému přeji a dopřeji všechno štěstí. S mužem, o kterém vím, že také on pozoroval malou vševědku z Nebelvíru - od té doby, co před rokem a půl navštívil mudlovskou knihovnu v Londýně a náhodou tam na ni natrefil při práci a učení," usmál se Lucius informovaně a Hermiona zalapala po dechu.

Byla to pravda. Před rokem a půl absolvovala jeden semestr praxe během studia v knihovně v Londýně. Ale Snapea tam nikde nezahlédla. Co by taky v mudlovské knihovně pohledával?
"Přiznávám, že jsem raněný, že to nejsem já, který se tě může ujmout a okouzlit tě. Je však lepší, když se to dozvídám už teď, tady a od tebe, než mnohem později, nějakou nepříjemnou náhodou nebo od někoho jiného. A Severus je - jak už jsem řekl - můj nejlepší přítel. Z důvodu našeho přátelství a kvůli mně se se svým vlastním zájmem o tebe neangažoval. On ví, že jsi i pro mě velmi atraktivní a žádoucí, připsal mi však nepoměrně lepší šanci u tebe. Myslí, že máš všechny důvody ho nenávidět po tom, kdy byl tvým učitelem a kdy tě týral a šikanoval. Že se mi proto nepostaví do cesty a dopřeje mi všechno krásné s tebou. Ale pokud se věci mají tak, jak jsou, měl bych se zachovat jako přítel, který pro Severuse jsem, a nyní nestát v cestě jemu a popřát mu štěstí s tebou. Otázkou zůstává, jak to tomu tvrdohlavému skopci zprostředkujeme?" ptal se Lucius a neměl tušení, do jaké míry právě Hermionu všemi svými slovy dojal. Pokud tohle nebylo opravdové přátelství mezi oběma muži, tak už Hermiona nevěděla. Těšila se z nich obou, že i přes Snapeovu špionáž pro sebe stále tolik znamenají. A také Lucius právě značně vylepšil její pohled na Zmijozely.


Lucius pak ještě slíbil, že o tom bude přemýšlet, a Hermiona se na něho vděčně usmála a kývla. Byl přece jen nejlepším přítelem muže, kterého zbožňovala z celého srdce. Kdo by ho tedy měl znát lépe než Lucius? A kdo by mohl vědět lépe, než Lucius, jak to s ním teď zařídit?



Po rozhovoru s Luciusem ubíhaly další dny a týdny opravdu rychle a bez dalších zvláštních událostí. Podzim pomalu, ale jistě přešel do zimy.
Neville se konečně zvládl dát dohromady s Lenkou, a v sídle Malfoyů byl sotva kdy k sehnání, neboť svůj čas radši trávil se svou milovanou a u ní, než se svými knihami, které však byly pro jeho studium dost důležité… Ron se krátce po Hermionině příchodu odebral na několikatýdenní trénikový pobyt a Harry se znovu zabral do přípravy na bystrozora a v sídle trávil svůj čas sporadicky. I přes to všechno si Hermiona užívala okamžiků, kdy se s Harrym a také Nevillem alespoň krátce znovu setkala. S Dracem se postupně skamarádila a vybudovala si k němu opravdu dobrý vztah. S Ginny se sblížily ještě více. A s Luciusem udržovala přátelský, avšak s ohledem na jeho city spíše distancovaný vztah. K tomu se stále přibližovalo zakončení jejího studia, měla tedy hodně práce, vypisovala, psala, učila se, odevzdávala, a čas svištěl kolem ní během všech těch termínů, které měla a musela dodržet.
Pouze se Severusem Snapem se zdánlivě nepohnulo nic. Hermiona ho sotvakdy potkala v sídle. Nedostala z něho, jak tráví svůj čas. Pokud se někdy snížil k tomu, aby s ní mluvil, byl stále odměřený. Pokud vešla do knihovny, odešel. A tak dále a tak dále. Tvrdit, že jí šel důsledně z cesty, by bylo velmi jemným opisem jeho chování vůči ní.
Pomalu už začínala být v jeho případě zoufalá a už téměř byla schopná se ho jednoduše vzdát. Už skoro nevěřila Luciusovým slovům, že o ni Snape má rovněž zájem. Vyzkoušela všechno možné, aby se mu přiblížila. On však vše odmítal. Nyní už zbývaly pouze způsoby, při kterých by byla za lacinou. A to ona tedy nebyla. Ani pro Severuse Snapea. Navíc silně pochybovala o tom, že by ho laciné chování ženy opravdu oslovilo. Zřejmě tedy skutečně nebyla pro něj.


Ty opravdu pěkné dny v roce byly sečteny a stále vzácnější, a tak si Hermiona užívala nedělní ráno, které se ukázalo zahalené do zářícího slunečního svitu a chladného, jasného vzduchu. Rozhodla se, že den využije pro posun ve svém studiu. Půjde si zaběhat, pak se vysprchuje, dopřeje si brzkou a energetickou snídani s ovocem, jogurtem, medem a mysli, a pak se vrhne do práce.
Na Snapea se snažila nemyslet. I když by ho dnes viděla, jistě by ji vyšachoval stejně, jako to dělal v posledních týdnech, když se potkali. Sice ji to šíleně bolelo, ale stále více poznávala, že se s ním hnala jen za nějakou iluzí, kterou si sama vytvořila. Nebylo pro ni dobré se zatěžovat s ním, myšlenkami na něho i s jeho odmítavým chováním zrovna v této době, rozhodující pro její studium.
Milovala jogging. Začala v době, když ještě bydlela na studentské ubytovně a běhání jí poskytovalo okamžiky klidu, ticha a času jen pro sebe a se sebou. Od té doby ho neopustila. Ani v letech, kdy konečně získala svůj vlastní malý byt. Sport jí od začátku dělal velmi dobře. A protože se počasí toho rána jevilo jako nádherné a také park u Malfoy Manor k tomu přímo zval, vklouzla rychle do běžeckých bot a sportovního oblečení a vyrazila ven.

Po několika minutách už se dostavil onen efekt, který Hermiona při běhání vítala. Její hlava se uvolňovala a vyprazdňovala a ona nějakou dobu necítila nic jiného než své tělo. Postupně vstoupil jas do jejího ducha, což opravdu oceňovala. Její myšlenky bylo náhle možné jasně a lehce uspořádat.
Přemýšlela, co všechno ještě musí udělat pro své studium, aby dosáhla nejlepšího možného zakončení. Dumala nad tím, v jaké nejvýhodnější posloupnosti zpracovat vše důležité. Plánovala také své žádosti o zaměstnání po studiu a znovu přemýšlela o tom, jestli úplně přerušit svou práci, když už přes dva měsíce bydlela na Malfoy Manor.

Její myšlenky ovšem po chvíli sklouzly samozřejmě také ke Snapeovi.
Druhého dne jejího pobytu na Malfoy Manor jí Lucius slíbil, že bude přemýšlet o tom, jak poslat Snapea jejím směrem. Ale od té doby se nic dalšího nestalo. Od Luciuse věděla, že už se Severusem několikrát mluvil, ale on že jednoduše nechtěl věřit tomu, co se z těch rozhovorů dověděl. Ani na Dracovy náznaky a rady nereagoval a nevěnoval jim pozornost. Nevýslovně ji to bolelo. Ani potisící si nechtěla připustit, že ji jeho neustálé odmítání ničí.

Náhle za sebou zaslechla rychlé kroky. Jasné a slunečné ráno pozdního podzimu zřejmě vytáhlo ven ještě i někoho dalšího. Otočila se a viděla, jak se k ní přibližuje Snape.

"Dobré ráno, profesore," zářila na něho. Dostala tedy další šanci. A stoprocentně ji chtěla využít. Nebyla z těch, kteří se lehce vzdávají. Aspoň minimálně civilizovaný vztah snad mezi nimi může nastat, aniž by se jí Snape vyhýbal, jako kdyby měla nějakou nakažlivou nemoc. Vždyť s Ginny to u něho taky bylo možné. On jí ovšem jen stroze přikývl.
"Běháte za mnou?" zeptala se i přesto a mrkla na něho. Útok byl vždy to nejlepší.

"To byste asi ráda, Grangerová," kontroval tak ledově a povýšeně, že se náhle cítila tak ubohá, hloupá a laciná, jako ještě nikdy v životě.
Naprosto v rozporu se svými zraňujícími slovy však zůstal vedle ní a viditelně zpomalil své tempo, aby mohl běžet společně s ní.

"Ano, profesore. To bych opravdu ráda. Dokonce velice ráda. Ale už je mi také jasné, že v to u Vás nemohu doufat. Už několikrát jste mi to vyjádřil dostatečně silně," povzdychla si zraněně.
Jeho slova v ní rozlila neuvěřitelný vztek. Cítila se tak šíleně bezmocná ve vztahu ke svým vlastním pocitům vůči němu. Také nesmyslností celé situace byla jednoduše bezradná. Údajně ji chtěl stejně, jako ona chtěla jeho. Proč jí tedy nešel vstříc?

"Možná bych měla za Vámi běhat já? Ach, to taky na nic není. Zapomněla jsem, že to dělám už dlouho a Vy mě vždycky jen od sebe odkopnete jako špínu. Promiňte, nechtěla jsem Vás obtěžovat nebo na Vás tlačit, pane. Přeji Vám pěkný den!" vychrlila ze sebe jako opřekot, načež nasadila ďábelské tempo, řítila se za roh a běžela zpátky k sídlu s náhle pálícíma očima.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 7. května 2017 v 23:10 | Reagovat

Díky za další kapitolu ♡
I když mám pocit, že všem na Manoru trochu hrabe: Lucius se necha odmítnout ženou a nejde zabít ji ani svého soka, Draco je citlivý a chapavy. ..jo jo Já mám prostě ráda zaporňáky :)
Ginny asi pritvrdila v halucinogenech :-D

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. května 2017 v 19:57 | Reagovat

[1]: Oba Malfoyové měknou... Zřejmě je to však jen ojedinělý případ. Možná. :-x

3 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 16:47 | Reagovat

Já nevím, takhle povídka je fajn, ale nemá svůj náboj, protože postavy se opravdu chovaní úplně jinak než by měly! Ale i tak ji musím dočíst

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. května 2017 v 19:19 | Reagovat

[3]: Přiznávám, že je to zvláštní příběh, kde si postavy dělají, co chtějí. :D V poslední kapitolce pochopíš, kam to všechno směřuje (a proč to všechny fanynky HGSS čtou). :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.