Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Wie ein Licht P12 - 3/4

6. dubna 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
Přátelství
Netopýři jí svištěli kolem hlavy, vzduch byl znatelně chladnější a duchové vypadali obzvláště strašidelně.

Hermiona se chvěla zimou, kterou nemohlo zahnat ani množství hořících pochodní a luceren. Nerozuměla tomu, proč Minerva McGonagallová každý rok trvala na oslavách Halloweenu v takové míře. Viděla už dost duchů, nemrtvých a temných bytostí a byla si jistá, že většina učitelů, a dokonce i někteří studenti na tom byli stejně. Hermiona by možná projevila porozumění v případě, že by se prováděl některý z prastarých rituálů Samhainu kvůli získání rady ze světa duchů. Ale hrůza jen kvůli hrůze měla špatnou příchuť, znevažování nebezpečnosti černé magie, pevně spojené s Halloweenem. Bylo téměř lehkovážné vystavit se těmto zlo věstícím energiím, které dnešního dne mohly obzvláště lehce překročit hranici vědomého světa, bez provedení příslušných preventivních ochranných opatření. Bradavická ochranná kouzla byla sice silná, ale chránila proti útokům zvenčí. Zdi během století však viděly tolik děsu a temných kouzelníků, že nepřítel byl spíše uvnitř hradu. Hermiona už více než jednou zkoušela ředitelku přemluvit. Minerva však trvala na tom, že teď je tu nová generace studentů a jejich bedra by se neměla zatěžovat hrůzami války.

Po večeři se Hermiona stáhla do svého bytu. Vedle dveří pověsila kytici chrp. Květiny spolu se svazkem levandule přinesla z jednoho ze skleníků a nyní, stejně jako v předchozích letech, věřila na ochranu, kterou slibovaly. Vyděšeně sebou cukla, když se otevřely dveře. Byl to však Severus, kdo vešel dovnitř.
"Och. Myslela jsem, že máš dozor," řekla omluvně. "jinak bych na tebe počkala."
Nezabýval se tím, ačkoli si byla jistá, že neudělala nic špatně. Neboť to by jí vyčetl. I po mnoha letech jejich neobvyklého přátelství byl mistr lektvarů velice uzavřený člověk, který se nenechal vyprovokovat. Hermiona mlčky pozorovala, jak položil misku se sušenými bylinami na okno a zapálil mírný plamen. Hnědozelené listy doutnaly a pozvolná vůně šalvěje se rozprostírala po místnosti. Teprve pak si vysvlékl svůj těžký plášť, který v teplém pokoji nepotřeboval, a posadil se na druhý konec sedačky.
Hermiona zkusila co možná nejméně nenápadně nasát vůni, kterou s sebou do pokoje přinesl.
"Měsíček, Severusi?" zeptala se konečně.
"Chrpa, Hermiono?" vrátil jí stejným tónem a zíral na ni, jako by chtěl dohlédnout až na samé dno. "Také to cítíš."
Kývla, než mu položila otázku, která ji pálila na jazyku už od rána:
"Jak je možné, že jsme jediní, kteří to vnímají?"
Nebylo nutné být konkrétnější. Věděla, že Severuse přepadla tatáž podprahová slabost, že stejně jako ona aktivoval všechnu vnitřní obranu a připojil k ní ještě několik vnějších. Chrpa, levandule, měsíček a šalvěj byly známé jako ochrana před nepříznivými vlivy.

"Slyšel jsem o tvém neplodném rozhovoru s ředitelkou." Severus nechal ten titul jednoduše vyznít jako urážku a na její otázku nereagoval. Vždycky se mu hnusilo konstatování očividného, vzpomněla si Hermiona. "Je možné," zeptala se po chvíli, během níž dohořely byliny v misce a ona se trochu uklidnila, "že si to nezapamatovala jako ty a já? Možná jsou naše smysly citlivější pro černou magii? Vždyť jsem nosila jeden z viteálů a ty jsi strávil opravdu mnoho času v přítomnosti Voldemorta."
Překvapeně uviděla, jak Severus sevřel ruce v pěst a temně se na ni zahleděl.
"Nech toho!" zasyčel. "Myslíš, že není důvod, proč jsi nikdy neslyšela, že bych říkal jeho jméno?"
"Nevybíjej si svůj hněv na tento den na mě, Severusi," řekla chladně. Neměla sílu se hádat a už vůbec se jí nedostávalo sebeovládání k tomu, aby své emoce pečlivě filtrovala před tím, než promluví.
Vyskočil, zíral na ni a připomínal jí zraněnou šelmu, která vztekle a ustrašeně čeká na další útok.
"To si všichni myslíte, že? Že mě sžírá smutek a zlost a že oplakávám Lily Potterovou jako nějaký zamilovaný idiot. Dovol mi, abych tě ujistil, že tomu tak není. Jinak bych z toho zešílel nejpozději tehdy, když by Potter junior přišel do Bradavic. Svoji vinu jsem však odpykal, zlost se vypařila a smutek má po více než dvaceti letech pouze tu důležitost, kterou mu určím: žádnou přílš vysokou!"
Pokračoval tišeji a už nehleděl tak intenzivně:
"Proto jsem vzdal další diskuse s Minervou o Halloweenu. Všechno, co říkám, spojuje se svými falešnými představami o mém zvládání smutku a nebere to vážně. Je mi to líto."
Přešlo několik chvil, během nichž hleděl na jediný bod na zdi, než Hermioně došlo, že po tomto výbuchu nevěděl, jak se má chovat dál. Zřejmě chtěl vyběhout ven a zaprásknout za sebou dveře, ale nebyl ochoten opustit bezpečí pokoje. Bylo na ní, aby mu pomohla.
"Pojď sem." Vědomě zvolila tón, kterým podněcovala ke spolupráci svoje malé a větší pacienty na ošetřovně. Fungovalo to i u mistra lektvarů, neboť se k ní váhavě posadil. Vyhýbal se jejímu pohledu, ale Hermioně se v prvé řadě ulevilo, že zažehnala hrozící nebezpečí. Opatrně vztáhla ruku a položila ji na Severusovo předloktí. Teprve teď se povolila pěst, kterou zatínal. Dovolil, aby přejela přes bledou kůži a Znamení zla. Když ho viděla poprvé zblízka, chyběl jí čas pro detailní pozorování. I teď byla kůže na jeho levém předloktí ještě lehce zčervenalá. Minulý rok během nehody při hodině lektvarů si Severus přivodil těžká poleptání. Mohla se postarat pouze o to, aby se nevytvořily jizvy, ale léčení ran postupovalo jen pomalu. Díky rychlé reakci mistra lektvarů nebyl zraněn žádný student, jemu samotnému však exploze způsobila dva dny magicky indukovaného kómatu, protože běžné prostředky by nepůsobily dostatečně bezbolestně na prvopočáteční ošetření zranění.
"Bolí to," přiznal bez emocí. "Když to jméno slyším nebo ho dokonce sám vyslovím, působí to na mě jako použití paralyzéru."
Hermiona si předsevzala, že se později zeptá, odkud vzal to přirovnání. Neudivovalo ji, že Voldemort vnesl do Znamení zla tabu. Jeho moc se vždy zakládala na bezpráví a bolesti.
Severus si odkašlal a ona na něj pohlédla.
"Nečekal jsem, že s tím budu dnes večer konfrontován."
Hermiona přikývla a akceptovala tuto nevyřčenou omluvu.

Bylo příjemné cítit jeho teplou pokožku pod prsty. Vůně šalvěje ji uspávala a téměř proti své vůli zavřela oči. Kolem ní se rozprostřelo hluboké ticho. Její magie, která byla po celý den jako vlny příboje, se navrátila k pravidelnému pulsování, které ji provázelo celý život a z něhož čerpala svou sílu.
Díky šalvěji a měsíčku mohla vnímat ještě jinou vůni, temnější a hrubší, která zklidňovala jejího ducha. Vedle ní se nacházelo teplé tělo přítele a nabízelo jí bezpečí, které potřebovala.
Svět okolo ztichl.

Když se Hermiona následujícího rána probudila, ležela sama na kožené sedačce ve svém obýváku. Uvědomila si známá a přece cizí ochranná kouzla, která jistě provedl Severus při opouštění jejího bytu. Ve vzduchu cítila odér spálených bylin, avšak hrůzy noci už jí dávno ublížit nemohly. Pohled k oknu jí prozradil, že na vstávání bylo ještě příliš brzy.
Hermiona znovu spokojeně zavřela oči a zachumlala se do teplého pláště mistra lektvarů.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 7. května 2017 v 14:05 | Reagovat

Díky za další krásnou kapitolu ♡
Vůni bylin cítím az sem. ...a k tomu oheň v krbu, vune dřeva a kouře.

2 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 20:59 | Reagovat

Bylinky jsem cítila i já a to i přesto, že u většiny netuším, jak mají vonět. Nádherná kapitola!

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. května 2017 v 20:59 | Reagovat

[1]: [2]: Toto voní! Hmm. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.