Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Wie ein Licht P12 - 4/4

13. dubna 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
Konec
U velkého stolu ve slavnostně vyzdobené Síni seděla skoro celá zmijozelská kolej.

Z Mrzimoru a Havraspáru zůstalo v hradu jen několik studentů. Učitelé se snažili vmísit mezi studenty, ale nakonec seděli všichni naproti Zmijozelům. Hermiona si našla místo vedle Jensona Fendera, na druhé straně se usadil ředitel Zmijozelů. V obličeji měl svůj výsměšný vánoční úšklebek, který odrazoval studenty od všech nesmyslů. Protože prázdniny na hradě trávilo tolik dětí, bylo také přítomno více personálu, než si Hermiona vybavovala z doby svých školních dní. Kromě ní museli na ředitelčin pokyn zůstat všichni čtyři ředitelé kolejí, také profesorka pro Studium mudlů a další zástupní učitelé. Také tu byl Hagrid, který nemohl nechat svá zvířata samotná. Od té doby, kdy Dráp bydlel v Zapovězeném lese a Hagridova jednostranná láska k madam Maxime ochladla, už stejně neměl nikoho, koho by chtěl navštívit.
Minerva McGonagallová právě oznámila, že po večeři se bude konat informační schůzka učitelů. To s jistotou vysvětlovalo Severusovu špatnou náladu, ale Hermiona si tím nenechala zkazit požitek z jídla. Domácí skřítci se zase jednou překonali. Byla tu hovězí pečeně, husí stehna, obložené mísy s lososem a sýry, ovoce, pokrmy z tvarohu a samozřejmě fíkový pudink. A jako každý rok končila slavnostní večeře pro jednoho ze studentů na lehátku ošetřovny. Tentokrát to byl Jenson, který kousl do mince v pudinku a poškodil si zub. Ti kluci se to snad nenaučí!
Hermiona hleděla za odcházejícím sedmákem a kroutila hlavou. Z jejího bývalého problémového dítěte se stal pořádný mladý muž. Jako primus byl oblíbený, protože svou moc nezneužíval. Ve skutečnosti zasahoval proti své koleji často tvrději, ačkoli Hermiona se domnívala, že je méně trestal za přestupek a více za to, že se nechali přistihnout. K Hermioně měl stále ještě opravdu zvláštní vztah a někdy v jeho očích viděla toho nesmělého sirotka, jemuž život naháněl veliký strach. Změnilo se toho však hodně od doby, kdy Severus našel malůvku, která jednoznačně zobrazovala ji, a pod ní stálo načmárané slovo "matka". Vnímala to se smíšenými pocity, ale Jensonův malířský talent mu umožnil útěk i terapii zároveň. Byla si jistá, že půjde svou cestou.

"Proč jsi nebyla v té radostné společnosti, kterou svolala ředitelka?" zavrčel Severus a protáhl své štíhlé tělo dveřmi.
"Bylo to setkání učitelů."
"Víš dobře, že to platí i pro tebe."
"To mi ale neřekla." Hermiona se na něho zazubila. Měla dobrý příklad, pokud se jednalo o puntičkářství a věděla, že neměl špatnou náladu kvůli ní.
"Co to bylo tentokrát?" zeptala se a nalila do šálků horkou čokoládu. Byla na ni zvyklá od dětství a držela se toho. I Severus si na to zvykl, neboť ho přibrala do svých rituálů od té doby, kdy s ní trávil první svátky. Oheň v krbu tiše praskal a stíny tancovaly po stěnách. I bez dekorací byl Hermionin byt prodchnut klidnou vánoční atmosférou. Zdálo se, že je z ní vyloučen jen Severus sedící vedle ní na teplé hnědé sedačce.
"Ponožky," vyplivl mistr lektvarů, než se napil z šálku a bylo téměř možné sledovat, jak se v něm rozlévá uvolnění. Hermiona se usmála za svým šálkem. Teď ještě aby obměkčovala jeho ducha. Během let jejich přátelství rostlo a získali k sobě hluboké porozumění. Oba byli sice tvrdohlaví a dost často se hádali, ale nikdy se nenapadali osobně. Důvěrný člověk, jediný přítel byl příliš důležitý.
"Co bylo horší?" zeptala se opatrně. "Ponožky nebo to, že ponožky byly jediný dárek?"
Výsměšně se zatvářil a neodpověděl. Hermiona se domnívala, že by se dalo lépe snést, kdyby nedostal žádný dárek. Severus nechtěl soucit ani pochvalu z povinnosti. Potřeboval místo, kde mohl být sám za sebe. Byl často bývalý špion, mistr lektvarů a přísný profesor, a ačkoli to byly jeho součásti, nosil je jako masku a ochranný štít. Jeho osobnost disponovala tolika aspekty, které skrýval před světem, že se Hermiona ptala, jestli ho někdy pozná kompletně.
Teď ovšem pozorovala, jak vytáhl z kapsy předmět a jemným dotekem hůlky ho znovu vrátil do původní velikosti.
"Pro tebe," řekl jí mrzutě, ale ona se nenechala zmýlit. Na její reakci čekal nanejvýš napnutý, což ukryl jako každoročně za špatnou náladu a znuděnost.
Její oči se rozšířily a ona uctivě přejela přes zlatá písmena na hřbetě knihy. "Léčitelství a čarodějnictví," zašeptala titul starodávného díla. Nemohla jinak a divoce Severuse objala. Jeho tvář byla trochu hrubá a voněl po kakau a bylinkách a ona nic nechtěla míň, než ho zase pustit.
"Předpokládám tedy, že se ti líbí," zabručel, když se Hermiona s ruměncem ve tváři zase posadila.
"To je neuvěřitelné, Severusi! Tato kniha existuje jen v 27 exemplářích! To je - wow - děkuju!" Zářila na něho a snažila se ho znovu neobejmout. Jinak by ji pokáral za nebelvírský sklon k tělesnému kontaktu.
Stále se ještě usmívala a cennou knihu odložila stranou. Někdy jí snad prozradí, jak se dostal k takovému pokladu.
"Taky pro tebe něco mám," sdělila mu. "Tedy vlastně je to dárek pro nás oba."
Levé černé obočí se maličko zdvihlo a ona si uvědomila, co právě řekla.
"Severusi!" zvolala a rudla v obličeji, neschopná stvořit jedinou rozumnou větu na svou obhajobu. On se na ni díval se skutečným úsměvem. Nebyla to ta dvojznačnost jejího výroku, co rozvířilo její myšlenky, ale to, že tu narážku bez váhání přijal. Ach jo, myslela si, vězím v problémech víc, než jsem si myslela. Dokud okruh jejích přátel ještě tvořili lidi, kteří nosili srdce na dlani a prakticky nezvládli udržet žádné tajemství, takové problémy nikdy nepoznala. U tohoto uzavřeného Zmijozela se ovšem jeho chování rovnalo výbuchu emocí, byla to téměř - Hermiona si zakázala přemýšlet dál. Bylo citově velice nebezpečné pouštět se do těchto hlubokých vod.
Zakryla si horké tváře dlaněmi a začala vysvětlovat:
"V lednu se v jižní Francii koná kongres o léčivých lektvarech. U Minervy jsem prosadila, abys mě doprovodil. Vaříš přece většinu mých zásob, a proto musíš mít přehled o nejnovějších trendech." Zdůraznila poslední část vzdušnými uvozovkami a Severus se záludně pousmál. Hermiona si byla jistá, že se mu bude víkend daleko od hlupáků a diletantů líbit. Když pak opouštěl její byt, potvrdil její domněnku strohým kývnutím a velice tichým "Děkuji", a Hermiona cítila, jak její tváře znovu barví zrádný ruměnec.

V zápalu nostalgické horlivosti procházela Hermiona o několik týdnů později své staré poznámky. Mnoho stránek obsahovalo nesouvisející skupiny myšlenek nebo pokusy o analýzu vlastních snů. Dalo se tu najít i několik pokusů o dávno nevyužitelné dopisy rodičům nebo Harrymu a také nápady na nová léčebná kouzla. V jedné z nejstarších knih našla pergamen a rozvinula ho, tiše se usmívajíc. Přesně věděla, co na něm stojí. Před téměř deseti lety ji tento seznam stál několik večerů. Napsala tu čistě a úhledně:
Jak se mohu stát přítelkyní Severuse Snapea:
Nebudu ho rozčilovat žvaněním a veselostí, obzvláště ne před tím, než si ráno vypije dva šálky kávy nebo čaje.
Nebudu mu klást žádné osobní otázky, pokud toto téma nenačne on sám.
Budu brát vážně každé své slovo.
Nebudu brát vážně žádné jeho slovo.
Nebudu soudit ani jeho bývalé, ani jeho současné chování, než se dozvím jeho stanovisko.
Budu tu.

Hermiona zavřela oči, když si znovu vybavila těžkou počáteční dobu jejich přátelství. I přes chaotický začátek k němu pronikla rychleji, než čekala. Nic si nenamlouvala; pokud by to nechtěl, neumožnil by jí zjistit různé věci a projít si danými zkušenostmi. Severus byl ten nejuzavřenější a nejkontrolovanější člověk, kterého znala. Teprve v posledních letech se jejich vztah stal tím, co si opravdu zasloužilo označení přátelství. Avšak více než hrdá byla Hermiona vděčná, že v tom přemýšlivém mistru lektvarů našla důvěrníka.
Seznam však ještě nekončil.
Proč bych chtěla být přítelkyní Severuse Snapea:
Nikdo se neobejde bez přátel.
Potřebuje normální život po válce.
Zaslouží si rovnocennou roli ve vztahu.
Je zajímavá osobnost.
Potřebuji přítele.

Hermiona se usmála. Nutkání sestavit ke každému svému záměru seznam už dávno opustila. Teď ji ovšem svrběly prsty, neboť takto by mohla své myšlenky patřičně roztřídit. Otázka, kterou se už týdny a měsíce zabývala, ještě nebyla zodpovězena.
Její přátelství se Severusem znamenalo příjetí a důvěru. V některých ohledech se doplňovali, mohli společně zvládnout věci, které by každého zvlášť stály více síly, než by mohli vynaložit. On byl její klidnou stránkou a ona jeho spontánností.
Příjetí, důvěra, síla a klid. Ale také tlukot srdce, těšení, motýli v břiše a jiné příznaky, o kterých si léčitelka myslela, že už jim dávno odrostla.
Chtěla dát přátelství všanc?
Hermiona si byla jistá, že si ta malá znamení vyložila správně. Usmíval se na ni bez náznaku svých bariér nitrobrany v očích. To, že poznala, kdy skrývá sebe a své myšlenky, už mluvilo samo za sebe, a ještě mnohem více to, že svou obranu už dávno nepoužíval, když byli sami. Severus vyhledával její blízkost a dotýkal se jí, kdykoli se naskytla příležitost, ovšem aniž by porušil pravidla slušného chování. Jemný dotyk na zádech nebo nabídnutá paže pro nikoho nebyla nápadná, ale Hermiona znala svého přítele dobře.
Věděla, že tu změnu cítil i Severus. Možná se jejich vztah vyvíjel sám dál, aniž by si to museli navzájem vysvětlovat. Ovšem stejnětak bylo pravděpodobné, že se Severus stáhl, když pochopil, co se stalo. A pak tu stále byla otázka, jestli byly její pocity jen přirozeným následkem samoty a přání po tělesné blízkosti.

Po neklidné noci sebrala Hermiona všechnu svou nebelvírskou odvahu a seznam, a vydala se na cestu do sklepení.
"Vím, že jsi k narozeninám nic nechtěl," začala brebentit, jen co se objevila v Severusově bytě. Toto chování by si měli oba odvyknout, zjistila naprosto bez souvislosti, než Severusovi podala spořádaně srolovaný pergamen.
"Přesto bych ti chtěla dát tady toto."
Bývalý špion stál proti ní v košili a tmavých kalhotách a nebyl její návštěvou překvapený. Stalo se tradicí, že si přáli k narozeninám hned zrána, než kolem nich vypuknul každodenní zmatek.
Přečetl si seznam, mlčky se na ni díval a Hermiona rychle začala vysvětlovat.
"Toto jsem napsala brzy po příchodu do Bradavic."
"Gratuluji Vám tedy k Vašemu úžasnému daru vnímavosti, slečno Grangerová," zachraplal se smíchem v očích.
"Ach, buď ticho", nadávala. "Je to důležité."
Zhluboka se nadechla a proklínala vlastní nervozitu.
"Když jsem ten pergamen včera znovu našla, bylo mi jasné, že nechci být tvou přítelkyní, Severusi. Ne jen přítelkyní."
Jednu nekonečnou chvíli doufala a bála se, že mluvila příliš v hádankách, ale on neznatelně kývl.
"Rozumím," řekl tiše a díval se skrze ni. Pak vzal svůj kabátec a nabídl jí rámě.
"Půjdeš? Je čas na snídani."

O dva dny později Hermiona vyšplhala po schodech do kanceláře Minervy McGonagallové a její srdce neťukalo pouze námahou. Před několika minutami obdržela zprávu, že letaxové spojení do Montpellieru
je povoleno. Z bezpečnostních důvodů směly cesty letaxem z Bradavic probíhat jen po předchozím nahlášení a pouze z ředitelny.
Od narozenin Hermiona Severuse už neviděla. Bylo to v pořádku, očekávala, že bude potřebovat čas na rozmyšlenou. Její oznámení vlastně nepřijal špatně, shrnula. Ale měla si vybrat lepší dobu. Přesto se těšila na konferenci a na společnost mistra lektvarů.
"Ředitelko," pozdravil Severus bez emocí, jakmile za sebou zavřel dveře do pracovny ředitelky. "Hermiono."
Minervina slova na rozloučenou kolem nich procházela, aniž by je slyšeli. Její pozornost byla až příliš zaměřena na muže, jehož přítomnost zastínila všechno. Stál tak těsně za ní, že si myslela, že vnímá i jeho teplo.
"Tak dobře, vy dva," tleskla ředitelka dlaněmi, než odstoupila a uvolnila vstup do krbu. "Musíte vyrazit. Myslete na to, že to není dovolená, ale služební cesta. Chovejte se slušně!"
Už byl tu, ten skoro úsměv, který Hermiona tolik milovala. Skrytý pod svým tmavým pláštěm chytil Severus její ruku a zapletl jí prsty se svými.
Montpellier je krásné místo, myslela si Hermiona, když společně vstupovali do zelených plamenů. Velice daleko od hlupáků a diletantů.




Konec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 7. května 2017 v 14:14 | Reagovat

Nádhera! !!Moc děkuji za krásnou povídku ♡ Uplne me pohladila na duši, ach a ten konec. ...

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 7. května 2017 v 19:51 | Reagovat

[1]: Děkuji Ti, moje pečlivá komentátorko a čtenářko. Přeji i nadále samé krásné počtení s mistrem lektvarů. Už za chvilku posílám první kousek o tom, jak Severus umí s mobilem. :-D

3 Gabux Gabux | Web | 11. května 2017 v 21:22 | Reagovat

Krásná, jemná a milá povídka. Povídka, která nikam nespěchala a byla zároveň smutná a šťastná. Krásné dílko. Přeji podobně šťastnou ruku i při výběru dalších povídek! :) A děkuju!

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. května 2017 v 21:10 | Reagovat

[3]: Krásně vystiženo! Tady se nikam nespěchalo, "skoro nic" se nestalo, a přesto jsme byly řádně pohlazeny. 8-)
Povídky vybírá náhoda, zajímavý moment či nálada při četbě, popř. komunikace/mlčení autorky při čekání na souhlas s překladem. Je to dobrodružství pro nás všechny.

5 Michelle Michelle | 6. července 2017 v 22:51 | Reagovat

Nádhera, mám připitomnely úsměv.. je to TAK uvěřitelné.. Díky :)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. července 2017 v 22:00 | Reagovat

[5]: Michelle: Jsem ráda, že jsem mohla zprostředkovat pohlazení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.