Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Radio "Magic FM" - P12 - 2/4

14. května 2017 v 20:00 |  MsRutherford
Bylo půl sedmé ráno. Severus Snape stál v koupelně u zrcadla a holil se. Vždycky to dělal bez použití kouzel, protože se mu výsledek zdál mnohem lepší.
Opláchl holítko a postavil ho zpět na poličku. Pak se znovu podíval do zrcadla. Změnil se.


Po bitvě o Bradavice se toho změnilo víc. Jeho vzhled prozatím ne. Někdo, ani nevěděl kdo, ho v Chroptící chýši zachránil a dopravil ke Sv. Mungovi. Zkusil zjišťovat, kdo to udělal, ale jeho snahy nebyly korunovány úspěchem. Jakmile ho v nemocnici zflikovali dohromady a on znovu jakž takž mohl fungovat, začal jeho proces. Nejdřív to pro něho nebylo příliš dobré. Vždyť byl známý a obávaný jako jeden z vysoce postavených Smrtijedů, avšak pan Harry Potter (Severus ho stále ještě nesnášel) a jeho nejlepší kamarádka a vševědka Grangerová otočili všechno. McGonagallová vypovídala v jeho prospěch poté, co si dlouho a intenzivně popovídala s Brumbálovým portrétem, a také byl nalezen Brumbálův dopis. Ještě měli také vzpomínky, které dal Snape mladému Potterovi ve smrtelných obavách z toho, že zklamal.
Nakonec byl osvobozen, získal zpět svou kvalifikaci, a od té doby žil svobodně a bez pána, který by mu cokoli nařizoval. Stal se svým vlastním šéfem.
Díky nepřítomnému stresu časem vypadal zdravější. Nebyl už tak vychrtlý a práce v jeho malé zahrádce ho připravila také o trochu jeho bledé pokožky.
Před dvěma lety se na základě náhlého nápadu odebral k holiči. Na ulici pak vyšel s mnohem mužnějším, maličko přísným, ale moderním střihem krátkých vlasů. Nyní měl pěšinku po straně. Na barvě vlasů se nezměnilo nic.

4. Setkání jednoduše.. ale nesprávně
Bylo přesně osm ráno a Severus postával na Speakers´ Corner, pozoroval lidi, především ženy (kvůli daným okolnostem samozřejmě) a čekal na majitelku mobilu. Doteď identifikoval pouze jednu ženu se zelenou bundou. Její vlasy byly však šedivé a zacuchané. Ta dáma byla velmi stará a zcela zjevně ožralá jako prase.
Severus nevěřil, že by se v tomto případě jednalo o jeho "schůzku".
Jedna žena s hnědými vlnitými vlasy právě jela na kole. Severus se vydal směrem k té mladé dámě. Avšak ta si ho ani v nejmenším nevšímala, projela okolo a pokračovala dál. Ok, ta to tedy taky nebyla.
Snape netrpěl nedochvilnost. A proto se jeho nálada od minuty k minutě stále zhoršovala. Byl to její mobil, a pokud ho chtěla vrátit, musela se o to postarat, on měl přece na práci i další věci.
V devět hodin vstal z lavičky, kde strávil poslední třičtvrtěhodinku. Ta žena nepřišla.
Rozhlídnul se, zašel za křoví a přemístil se domů s náladou extrémně pod psa. "Miláčkovi" teď opravdu volat nechtěl.

*
Slečna Grangerová strávila celý den při vysílání. Mezi jednotlivými vstupy se zprávami a informacemi o akcích během týdne a víkendu pracovala na svém novém programu. Vypsala si už několik zajímavých osobností, které chtěla zpovídat. Mezi nimi byla i profesorka McGonagallová, její bývalá nejoblíbenější učitelka.
V půl osmé večer se pak Hermiona přemístila do Hyde Parku a poslední kousek šla pěšky.
Byla velmi zvědavá, jakpak asi bude ten muž vypadat. Jeho hlas v telefonu zněl každopádně velice zajímavě.
Za chladného večera na sebe použila ohřívací kouzlo a posadila se na jednu z laviček ve Speaker´s Corner. Hermiona byla ráda velmi přesná, ačkoli se to spoustě lidí opravdu nelíbilo. Ve třičtvrtě na devět však už neměla chuť čekat dál. Zjevně se nedostavil.
Hermiona tedy zklamaně zaběhla za tlustý strom a zmizela. Krátce nato se znovu objevila v Prasinkách.

Ron dnes večer nepřišel. Každé úterý se vždy scházeli s Harrym a koukali na pravidelné tréninky svého oblíbeného famfrpálového mužstva.

Hermiona si tedy udělala něco malého k snědku, a pak zmizela v kanceláři. Musela zavolat na svůj mobil a promluvit si s oním pánem.

"Dobrý večer?" ozval se ze sluchátka jeho hluboký a jemný hlas.
"Dobrý večer, pane. Chtěla jsem se zeptat, co se stalo, že jste se dnes neobjevil."
"Já jsem se neobjevil?" zazněl jeho zvučný smích bez zjevné radosti. "Slečno, dneska ráno jsem tam čekal přes hodinu. Nikde jsem Vás neviděl."
"Dneska ráno?" tušila Hermiona něco nedobrého.
"Ano. Dneska ráno v osm hodin. Jak jsme se domluvili."
"Sakra! Myslela jsem vlastně dnes večer…" To bylo opravdu nešikovné. Měla raději říct 20 hodin.
Muž u telefonu si to myslel taky.
"Velice mě mrzí, že jste musel tak dlouho čekat, pane. Normálně nejsem tak ledabylá."
"To si tedy nemyslím, vždyť jste zapomněla i na to, jak se navzájem poznáme. Speaker´s Corner není zcela neobydlené místo."
"VY jste na to mohl myslet také!" Hermiona se rozčílila. Vůbec neměla ráda, když jí někdo podsouval neschopnost nebo nedbalost.
"Taky že ano! A byl jsem Vaším snoubencem nanejvýš přívětivě upozorněn, že mám od Vás dát ruce pryč!" odpověděl muž rovněž o něco energičtěji.

"Oh… To mě mrzí, Ron je vždycky rychle žárlivý. I když k tomu nemá sebemenší důvod. Vždyť já ani nevím, jaký jste, kolik Vám je nebo jak vypadáte." Neřku-li, jak se jmenujete… myslela si Hermiona.

"Chtěla byste to vědět?" zeptal se ten muž už klidně, jemně a zvučně. Hermionu příjemně zamrazilo.
"Prozradíte mi to?" zeptala se rovněž klidně.
"Ano. Stačí se jen zeptat," uslyšela odpověď.

*
Severus Snape se nudil. Na knihu dnes neměl náladu a dodávka lektvarů na další čtyři týdny už byla hotová.
Kromě toho se dnes cítil nějak sám. Tapsy, jeho domácí skřítka, která se k němu z vlastní vůle nastěhovala, měla dnes volno a šla s přáteli na bowling.

Telefonát se ženou, která dle řeči a slovní zásoby nebyla příliš stará a rozhodně ani hloupá, by mohl být zábavný. Tak tedy svolil k jejím otázkám.

"Můžu se zeptat na všechno?" zněla ohromeně.
"Na všechno kromě mé adresy a mého jména. A pouze tehdy, když se budu moci rovněž tázat i já." Možná byla opravdu čarodějka. Pokud ano, mohl by ji svým jménem odstrašit nebo příliš lákat. I po válce a zproštění viny bylo dost těch, kteří vůči bývalým Smrtijedům vyjadřovali své předsudky, strach nebo "posedlost". Adresa by velmi lehce vedla ke zjištění jeho jména.

"Ok," zřejmě přemýšlela.
"O co se zajímáte? Co je Vaše zaměstnání, pane?"
"Jsem samostatně výdělečně činný. Dodávám zákazníkům léky a různou kosmetiku. Co se zájmů týče, mám velmi široký záběr. Myslím, že se mohu nadchnout téměř pro všechno." Jak jinak by měl popsat svou práci?
"Téměř pro všechno? Pro co ne?"
"Nezapomínáte, že se taky smím ptát? No, myslím, že móda není nutně to, čím bych se chtěl neustále zabývat. A zvířata mě rovněž příliš nezajímají." Především hadi ne. Od události s Nagini si vypěstoval opravdu velkou averzi vůči těmto potvorám. Pouze jejich jed potřeboval pro několik málo lektvarů.

"Samozřejmě, že ne. Ptejte se. Módou se taky moc nezabývám. Oblékám si, co se mi líbí. A zvířata taky nemám ráda všechna. Kočky jsou skvělé. I když někdy je to s nimi celkem náročné. Předevčírem pořádal náš kocour v obýváku párty, nojo, zničil všechno."

Severus se musel tiše smát. Právě proto žádnou kočku neměl. Kromě toho by jistě v jednom kuse ničila jeho lektvary svými všudypřítomnými chlupy.

"Váš smích je velmi příjemný, pane," řekla mu mladá žena ostýchavě. Přímo se jí zeptal, jestli je opravdu mladá.

"Je mi 24, pane. A Vám?" 24, to byla tedy asi o 20 let mladší než on. A mladá.
"44. Prozradíte mi své jméno?" Pokud je opravdu čarodějka, zřejmě ji učil v Bradavicích. Musela být tedy v Potterově ročníku nebo o rok výš."
"Ne. Vy mi Vaše neprozradíte, takže Vám ho taky neřeknu," odpověděla drze. Slyšel, jak se usmívá.
"Jmenujete se Miona," prolétlo mu právě hlavou. Ten týpek, její snoubenec, Ron, to říkal při tom velmi nepříjemném rozhovoru.
"… ano, ale to je jen přezdívka."
"Smím Vám tak i přesto říkat?" nevěděl, proč, ale bylo pro něj důležité, aby mu to dovolila. Přezdívky byly velmi osobní. A on ji tak chtěl oslovovat.
"Pak mi tedy také musíte dát možnost, abych Vás mohla nějak oslovovat, pane." Pokud byla studentka v Bradavicích, pak byla s jistotou ve zmijozelské koleji. Ale Severus si při nejlepší vůli na žádnou Mionu nevzpomínal.
"Říkejte mi Rus." (Pozn. autorky: Já vím, že to zní tak praštěně, ale Sev by bylo příliš jednoznačné. Sama se tomu řehtám. Můžete to jméno v duchu vyslovovat anglicky… :D)
"Jmenujete se Russel?" Bylo naprosto jasné, že bude chtít vypátrat případný vztah k jeho pravému jménu. Severus se musel usmát.
"Ne, nejmenuji se Russel."
"Škoda."
"Pocházíte z Londýna?" Severus chtěl změnit téma, na konci by snad ještě řekla jeho pravé jméno a přímo lhát jí nechtěl.

*
Hermiona byla v bryndě. Pokud by řekla "Ano", lhala by. To nechtěla. Ale z Londýna nebyla, nýbrž právě bydlela ve Skotsku. Pokud by však Rusovi odpověděla "Ne", ptal by se, jak denně zvládá vzdálenost mezi Skotskem a Londýnem. Rozhodla se pro zlatou střední cestu.

"Ne, vyrostla jsem v Brightonu a dlouhou dobu žila ve Skotsku. Kvůli studiu jsem odešla do Londýna."
"Copak jste studovala?" Měl opravdu dechberoucí hlas, pomyslela si Hermiona téměř u každé věty, kterou vyslovil. Úžasný hlas.
"Chemii," zněla její krátká odpověď. Nevěděla, jak by měla popsat kouzelné formule tak, aby tomu rozuměl mudla.
"Vy se zajímáte o přírodní vědy?" Zněl překvapeně, avšak v pozitivním slova smyslu.
"Ano! A o knihy. Také jsem zveřejnila několik pojednání." Nevěděla, jestli to neznělo trochu namyšleně, doufala však, že si to tak nevyloží. Neudělal to.

Právě odbíjela půlnoc, když si uvědomili, jak dlouho spolu mluvili. Bavili se o chemii, knihách a hudbě a při tom zjistili udivující množství styčných bodů. Oba rovněž přiznali svou lásku ke Skotsku. On tam také žil spoustu let.

Cinkání zvonu ustalo a Hermiona klidně a maličko unaveně řekla: "Ráda se s Vámi zítra setkám, Rusi. Ne jen kvůli telefonu. Třeba bychom si spolu ještě mohli popovídat." Musela si to upřímně přiznat. Ten muž ji zaujal. Byl pozorný, přemýšlivý, vzdělaný, inteligentní, kultivovaný a naprosto jiný než Ron.
Hermiona se vyděsila. Ron. Její snoubenec. Nesmí mít tyto pocity, city vůči Rusovi. Tato náklonnost, motýli v břiše, něco takového by měla cítit výhradně u Rona. Nebyla do Ruse zamilovaná, to určitě ne, tak rychle se snad člověk vážně zamilovat nemůže. Ale nabídl jí šanci se zamilovat, a to bylo nebezpečné.

*
Severus se během rozhovoru uložil na gauč, pod hlavu si dal polštář a přikryl se dekou. Miona byla velmi zábavná a během telefonátu se mnohokrát ptal, proč je 1) tak mladá a 2) zasnoubená. Charakterově byla ten typ ženy, kterou by si přál za partnerku. Ale Merlin to nechtěl.

Když bylo krátce po půlnoci a Hermiona mu ty věty tiše a unaveně šeptala do ucha, začalo se jeho srdce tetelit blahem. Také ji chtěl rád poznat, velmi rád. Ale také měl strach. Strach z toho, že by se mu možná mohla líbit až příliš. A také strach z toho, že pokud je opravdu čarodějka, pozná ho a zhnusí se jí. Říct jí však teď, že o to setkání nestál, to nemohl.

"Také Vás rád poznám, tedy osobně, Miono."
Rozloučili se a dohodli se na setkání zítřejší večer. Opět Speaker´s Corner, tentokrát už v 19 hodin. A Severus se na to těšil.

5. Poznání a doznání
Opravdu se na to těšil. Z jakéhosi určitého důvodu se nemohl zbavit pocitu, že Mionu zná. Její odpovědi o Skotsku byly mlhavé. Internát, říkala. Bradavice také byly internát. A také se nacházely vysoko na Skotské vysočině. Na Vysočině, na kterou se tak rád díval.

Severus Snape neměl klid. MUSEL vědět, kdo byla, a to nejlépe ještě před tím, než se zítra, popř. dnes večer setkají. Nikdy nepotřeboval příliš spánku a tak se bývalý profesor Bradavic rozhodl pro noční návštěvu hradu. V noci v knihovně nebyli žádní studenti, kteří by ho mohli rušit v prohledávání ročenek, a Minerva se již několikrát vyjádřila v tom smyslu, že bude v hradě kdykoli vítán. Dnes večer toho tedy využije.
Oblékl si kabát, zamčel dveře, vyšel zahradní brankou ven a přemístil se do Prasinek. Chtěl do Bradavic dojít pěšky. Ve vesnici nepotkal živou duši, jen sem tam se ještě svítilo v okně některého domu.

*
Hermiona se po ukončení rozhovoru zhluboka nadechla. Také ji chtěl poznat. Její svědomí se zbláznilo. Ronald. Pořád byl její snoubenec. Stále znovu o tom přemýšlela, ale na žádné řešení nepřišla. Motýli v břiše, rozum a svědomí sváděli lítý boj.

Věděla, že Ron se domů vrátí s největší pravděpodobností až v ranních hodinách. Harry a on vždycky střídali londýnské hospody a bary ještě dlouho po půlnoci. Od té doby, co Harry už nechodil s Ginny, to probíhalo ještě divočeji. Ginny se s ním rozešla poté, co si uvědomila, že mezi nimi nebylo nic než mladá láska, překrásná, avšak nic na věky věkův. Chtěla sbírat zkušenosti také na jiných úrovních a pustila se do toho. Ironií osudu zůstala s Dracem Malfoyem. Ti dva se překvapivě dobře doplňovali a také sama Hermiona s ním vycházela lépe, než by si kdy odvažovala snít. Ovšem Harryho to zničilo. Vrhl se naplno do své bystrozorské práce.

Hermiona si rozsvítila lampu u psacího stolu a dveře zajistila ochranným kouzlem. Neskladovala tu pouze jedovaté chemikálie a důležité dokumenty, ale také nedokončené lektvary. Křivonožkovy chlupy v nich opravdu nepotřebovala.

Krátce si zašla do koupelny, a jak potom ležela v posteli a zírala na strop, poprvé po letech vztahu s Ronem se sama sebe zeptala, jestli to snad také nebyla mladá láska. Okouzlující, nádherná, zkušenost, ale nic na věky věkův. Chtěla víc. Uspokojení na všech úrovních. Kompletní souhru všech komponentů dávajících velký celek. Existovalo něco takového? Hermiona nevěděla, ale byla z toho zarmoucená.
Ronald Weasley nebyl láskou jejího života. Byl její mladou láskou, dobrým přítelem, věrným průvodcem na cestách, na kterého bylo možné se většinou spolehnout. S ním prožila své mládí, dobrodružství okolo Voldemorta, hluboké přátelství - a to také s Harrym. Ale nepřinášel jí naplnění. U něj se musela předělávat, ohýbat. A chtěla to dělat po celý svůj další život?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 16. května 2017 v 21:48 | Reagovat

Draha Ardo, děkuji za další skvělou kapitolu ♡
Severus vypadá k světu a s tim dech beroucim hlasem, by mi mohl předčítat návod na opravu plynového kotle. ..a ja bych fascinovane poslouchala :-D
Hermiona už zjistila, že Ron nebude láska na věky, jen se trochu obávám reakce az oba zjisti svou totožnost  (Rus. .. :-D  :-D  :-D to me fakt pobavilo )

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 17. května 2017 v 19:22 | Reagovat

[1]: Grepik03: děkuji ti za stálou přízeň i spokojenost. Rus :-D nám ještě ukáže, jak to bude dál.

3 Gabux Gabux | Web | 4. června 2017 v 19:50 | Reagovat

Nechtěla, Hermiono, nechtěla. Takže šup do dobrodružství s panem tajemným. :))

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. června 2017 v 20:27 | Reagovat

[3]: Gabux: Jseš si jistá, že ji Rus uspokojí? ;-)

5 Gabux Gabux | Web | 4. června 2017 v 20:53 | Reagovat

[4]: O tomhle nikdy nepochybuji :)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 5. června 2017 v 9:30 | Reagovat
7 Michelle Michelle | 7. července 2017 v 0:42 | Reagovat

Miluju tyhle schůzky naslepo..alespoň tedy v povídkách :-D

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. července 2017 v 22:03 | Reagovat

[7]: Michelle: ... a navíc, když víme, kdo se s kým naslepo nahmatá, žeano? ;-)

9 Carmy Carmy | 12. července 2017 v 22:05 | Reagovat

Skřítka si odskočila na bowling s přáteli... :-D
super povídka, díky moc za překlad :-)

10 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 15. července 2017 v 14:23 | Reagovat

[9]: Carmy: ... a já čekám, kdy to některá zvlášť vypíchnete. A dočkala jsem se! :-D  Díky za díky, zůstaň tu s námi i dál. :-)

11 zuzule zuzule | 20. července 2017 v 7:10 | Reagovat

Mno vidis, tak pak muzou kluci plakat spolu, az se Hermiona s Ronem rozejde ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.