Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Radio "Magic FM" - P12 - 4/4

28. května 2017 v 20:00 |  MsRutherford
6. Nehody a náhody, které náhodami nejsou
Severus Snape se do Londýna přemístil už velmi brzy. Ta malá čarodějka se sice ještě neozvala, ale takto se mohl ještě chvíli procházet okolo Temže. Bylo třičtvrtě na osm. Na mostě Millenium Bridge se zastavil a hleděl do vody. Své myšlenky nechal plynout - a její mobil zazvonil.


"Miono, haló." Byl vzrušený. Brzy se s ní setká a bude moci spatřit překvapení a zřejmě také zklamání v jejích očích. Ale chtěl vidět tu malou čarodějku a vrátit jí její majetek, její telefon. Možná nezmizí hned, třeba si s ním dá ještě skleničku vína, jen tak, ze zdvořilosti.

"Haló, Rusi." Pořád ještě zněla zvláštně. Trochu poraženecky. Severus sevřel mobil mezi ucho a rameno, aby z bundy vylovil tužku a papír. V adrese, kterou mu teď jistě nadiktuje, se nechtěl splést.

"Setkejme se v…" a zbytek už neslyšel. Telefon mu vyklouzl od ucha (zas*aná kožená bunda!) a nyní se pohyboval volným pádem směrem do Temže. Severus za malým přístrojem šokovaně zíral…

*
Hermiona uslyšela náraz, pak šumění, a pak už to jen tútalo. Co se stalo? Měl nějakou nehodu? Narazilo do něho auto, okradli ho nebo byl jen neopatrný? Co když se mu něco stalo?

Seděla v šoku u svého psacího stolu. Všichni ostatní už odešli domů, kouzlem ošetřené vysílání hrálo tichou hudbu jako každou noc. Jen lampa u jejího stolu svítila.

Přípravu k populárně naučnému pořadu měla téměř hotovou. Bradavická ředitelka právě přislíbila své hostování ve vysílání. A její počítač teď instaloval poslední aktualizace. Chtěla využít tento čas k tomu, aby zavolala Rusovi. A teď už s ním mluvit nemohla. Co má dělat? Jít do Hyde Parku a počkat na něho tam? Jít domů a zabalit si věci? Přestěhovat se napřed k Harrymu a Ruse nechat Rusem? Má volat policii a nechat Ruse hledat? Nemožné, vždyť znala jen jeho přezdívku. Nebo má zůstat tady?

*
Severus horečně přemýšlel, co teď má dělat. Kroky ho vedly do nejbližšího elektra. Hermionin model tam ještě měli a on ho pořídil i se simkartou. Pak šel do internetové kavárny. Hermiona určitě byla ještě v práci, když mu telefonovala, to bylo před čtvrt hodinou.
Postavil se k jednomu z počítačů a spustil si vyhledávač. Adresa vysílací stanice přece někde musí být. Po nekonečných deseti minutách ji získal.
Musí si pospíšit. Bezpodmínečně ji chce ještě dnes vidět, omluvit se, dát jí telefon.

*
Hermiona byla stále ještě nerozhodná. Co teď dělat? Od včerejší noci se na tento večer vlastně velmi těšila, ale jak může v tak obrovském městě najít muže, který jí prozradil jen svou přezdívku a mnoho zajímavých informací o svých zájmech, přáních - ale neřekl nic o tom, jak vypadá, odkud je nebo jak se jmenuje?
Hermiona Grangerová vstala a zhasnula stolní lampu.

*
Severus Snape dorazil do pátého patra výškové budovy a byl zklamaný, ale jakýmsi způsobem se mu také ulevilo. Vysílací stanice byla uzavřena, všude byla tma a nikde ani stopa po Hermioně Grangerové.

Severus si opřel rozpálené čelo o chladné sklo ve dveřích. Co by dělal, kdyby tu ještě byla? Nemohl přece jen tak říct: "Zdravím, slečno Grangerová, ostatně, to jsem já, ten záhadný chlapík z telefonu, který Vám chtěl dnes vrátit Váš mobil. Nojo, vlastně Vám musím sdělit, že Váš mobil se nyní nachází na dně Temže, ale nešla byste třeba i tak se svým bývalým nenáviděným učitelem lektvarů na večeři? Jen tak, ze srandy?"
To mu bylo dost pitomé. Ale copak to měl teď vzdát? Mobil byl pryč. Přístroj, který představoval jediné spojení mezi ním a malou Grangerovou, teď plaval chcíplý v Temži. Tak chcíplý, jako kontakt na Hermionu.
Kde byla? Šla domů? To si nedokázal představit. Vždycky byla poměrně zvědavá. Jistě chtěla vědět, co se stalo uprostřed hovoru.
Kam tedy šla?

*
Hermiona nešla domů, ale posadila se na lavičku v Hyde Parku, ve Speaker´s Corner, abychom byli přesní. Možná se Rus objeví, pokud tedy nebyl zraněn.
Obnovila své Ohřívací kouzlo a rozhlédla se kolem. Spatřila několik chodců a nějaké běžce. Nikdo však nevypadal, že by někoho hledal.

Náhle Hermiona zaslechla zvuk typický pro přemisťování. Velmi blízko ní se přemístil kouzelník. Rozhlédla se znovu a uviděla vysokého muže v tmavě hnědé kožené bundě, tmavých kalhotách a botách. Jeho obličej nepoznala, neboť se díval k zemi.

Doteď.

Nevěřila svým očím. Ten muž jí někoho připomínal. Ale to nemohla být pravda. Copak by se profesor Snape tak změnil?
Kde nechal svůj černý hábit, vzdouvající se plášť a především své po bradu dlouhé černé a mastné vlasy?

Rovněž si jí všiml a také vypadal užasle.
Zdálo se, že se musí nejdřív dát dohromady, ale pak se cílevědomě vydal k její lavičce. Při tom jí bezustání hleděl do obličeje.

"Dobrý večer, slečno Grangerová," pronesl se zatajeným dechem.

"Dobrý večer, profesore Snape," odpověděla Hermiona udiveně. Co tu chtěl? V obleku? V tuto dobu? U ní? Byla to náhoda?

"Mohu se posadit?" Ukázal na volné místo vedle ní.

"Samozřejmě. Co Vás sem přivádí, profesore?"
"Nejsem už profesor. Nemusíte ten titul už používat, slečno Grangerová." Rozhlídl se kolem a vypadal tak netypicky, nervózně.

"Je s Vámi všechno v pořádku, pane?"
"Jistě, slečno Grangerová. Co tu vlastně děláte? Nepostrádá Vás Váš snoubenec?" Nyní nabral jeho hlas maličko kousavý podtón, který znala už ze školy.

"Sice se Vás to vůbec netýká, ale zasnoubení bylo zrušeno. Dneska mě s naprostou jistotou NEBUDE chtít vidět." Přímo na ni pohlédl. Lehce zmateně, trochu šokovaně, ale především zamyšleně.

7. Vysvobození
Severus myslel, že špatně slyšel. Pár snů Weasley/Grangerová se rozešel? Ale včera to ještě nepostřehl. Co se stalo? Nelíbil se jí Weasleyho včerejší stav? Choval se násilně? Nebo ji zasáhnul ten telefonát, ten rozhovor tolik, jako jeho samotného? Rozešli se kvůli tomu?

Otázka za otázkou. Hermiona byla také nějaká zmatená. Severus jí to nemohl mít za zlé, choval se více než netypicky. A ještě k tomu to, jak vypadal. Líbilo se jí to nebo ji to jen dráždilo?

"Je mi líto, pane. Ale já jsem tu vlastně byla kvůli tomu, že jsem doufala, že se setkám s někým určitým. Domluvili jsme se na dnešní večer, ale nějak se to všechno zamotalo. Asi už bohužel nedorazí."

"Kdo je to?
"To přesně nevím. Jmenuje se Rus. Našel můj mobilní telefon. Snad se mu nic nestalo…"
"Zdá se, že ho máte ráda, slečno Grangerová."
"Ano, nějak…" zasnila se.
"Proč Vám to vlastně vykládám, pane? Promiňte, ale musím už jít. Bylo hezké Vás zase vidět. A…" vstala a prohlédla si ho odzhora až dolů.
"… ten nový look Vám sluší, pane."

Otočila se a chtěla odejít.
Severus se sebral. Měla ráda Ruse. Jeho? A líbil se jí jeho vzhled. MUSEL jednat.

"MIONO!" zavolal za ní. Uslyšela ho?

*
Uslyšela jeho volání. Svou přezdívku. Severus Snape na ni zavolal přezdívkou? Sever… SeveRUS. Rus?
Hermiona se obrátila a přiblížila se o několik kroků.
Bylo to možné nebo ze sebe udělá pitomce? Měl také tak příjemný hlas jako Rus, teď si toho všimla. I věk zřejmě souhlasí. Strávil léta ve Skotsku. Byl studovaný.

"Vy jste Rus?" Teď už stála před ním a hleděla mu do jeho tmavých očí.
"Ano." Zněl jaksi smutně.
"Co… Věděl jste? Věděl jste, že telefonujete se mnou?"
"Ne. Zjistil jsem to až po telefonátu."
"Proč jste byl náhle nedostupný?"

Hermiona se cítila ochromená. Cítila svou nejistotu a teplo, náklonnost k Rusovi, k Severusovi Snapeovi. Nikdy jím neopovrhovala tak jako Ron nebo Harry, když byla starší, dokonce ho obdivovala za jeho schopnosti, za všechno, co ví.

"Byl jsem… nešikovný." Z jeho hlasu i obličeje bylo možné vyčíst jisté nepohodlí. Hermiona se musela nedobrovolně rozesmát.
Bylo to… osvobozující.

Severus se na ni jen díval. Zřejmě nevěděl, co by měl udělat.

"Měl byste i přes svou nešikovnost chuť jít se mnou na večeři?" Stoupla si těsně před něj. Jeho voda po holení voněla velmi příjemně a ona cítila jeho dech na svém obličeji.
Jakmile promluvil, teplý vzduch zahříval její kůži.

"Ano." A malý úsměv prolétl přes jeho ústa.

*
Byl to velmi příjemný večer. Po počátečním trapném tichu a kradmých pohledech oba zvolna roztáli.

Bavili se o nejrůznějších tématech, především o umění výroby lektvarů.
Severus jí dal nový mobil, který zpočátku nechtěla přijmout, ale po pohledu ála "Jinak-tě-předhodím-Chloupkovi" si to rozmyslela.

Také si vyměnili čísla.
Severus pak doprovodil Hermionu ke dveřím. Ron zřejmě nebyl doma. Asi byl u Harryho.
A při loučení to na Hermionu přišlo.
Znovu se postavila těsně před bývalého profesora, pohlédla na něho svýma hnědýma očima a maličko, nevinně ho políbila. Na jeho smyslná ústa.

* O deset let později
Vyvíjelo se to dál. Tak nějak.
Po onom polibku neskončili ihned v posteli, ne. Byli jen přátelé, tak nějak. Hermiona se kvůli chybějící střeše nad hlavou (Harry jí oznámil, že se jí neujme, protože podle něj jednala stejně nesrozumitelně jako Ginny) přestěhovala k Severusovi, samozřejmě do hostinského pokoje.

U něj si mohla zařídit i svou laboratoř/kancelář.
Ron si po několika týdnech od jejich rozchodu vzpomněl na úterní večer a Hermioně podsouval, že ho se Snapem už dlouho podváděla. Nevyvracela mu to, stejně by jí nevěřil.

V průběhu času našla Hermiona dopis z univerzity v Hamburku. Byla zklamaná, dokonce zuřila, prosila Severuse, aby neodcházel.
Severus ji vyslechl. A jakmile skončila se svým malým vystoupením, sevřel ji v náručí. A… jak jinak, políbil ji.

Jestli pak už byli spolu?
No ano.. to by se dalo osvětlit třeba v dalším dlouhém one-shotu, že?

V každém případě bylo možné deset let po potopení starého telefonu z ložnice rodiny Snapeovy zaslechnout zcela jednoznačné zvuky. Supění, sténání, chichotání.

Severus Snape byl spokojený. Velice spokojený. Směl milovat - svou překrásnou ženu. A byl - jí - milován.
A měl děti. Skoro tři. To třetí bylo na cestě. Směl milovat - své děti, dvojčata Benjamína a Jonathana. A byl - jimi - milován.

A pokud bychom nyní nahlédli do ložnice rodiny Snapeovy, nachytali bychom tuto malou rodinu při polštářové bitvě. A v pozadí by hrálo rádio "Magic FM":


It´s a kind of magic…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 grepik03 grepik03 | 29. května 2017 v 19:29 | Reagovat

Díky Ardo za překlad celé povídky ♡
Ano, šťastné konce, přesně to moje dusicka dneska potřebuje. Sice to autorka vzala hopem, ale nestěžuji si :)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 30. května 2017 v 21:08 | Reagovat

Také děkuji, moje sdílná čtenářko. <3 SS/HG se povedlo, kdo by si stěžoval, žeano? :-D

3 Gabux Gabux | Web | 4. června 2017 v 20:08 | Reagovat

Nádherný konec. Konec, který nám umožňuje zapojit fantazii. A to já mám ráda. Občas.
Děkuji za skvělý překlad :)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. června 2017 v 20:29 | Reagovat

[3]: Gabux: Dočetla jsi, ne, ty jsi to přímo zhltla! :-) Dočerpej si hladinu romantiky, od toho jsme tady. 8-)

5 Gabux Gabux | Web | 4. června 2017 v 20:55 | Reagovat

[4]: Neumím číst pomalu. Miluji příběhy jako byl tento. To se čte prostě samo. :) Děkuji :))

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 5. června 2017 v 9:34 | Reagovat

[5]: To musím sdělit autorce. Při dotazu, jestli můžu tuto povídku překládat, se velmi divila, že je zrovna o tuhle zájem. Ani to zřejmě nepředpokládala. Snad ji to potěší. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.