Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

First Time Nerves - P18 - 1/3

6. června 2017 v 20:00 |  Lydia
Nepředstavitelná situace, kdy je Severus ještě panic…

Story: First Time Nerves - Nervy při "poprvé" (schválený překlad)
Autorka originálu: Lydia
Autorka ikonky: JaniART
Nou fotos, sorry jako ;-)
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P18
Žánr: Romance, Přátelství
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original Story:https://www.fanfiktion.de/s/5766d8f10005ee01136fbded/1/First-Time-Nerves




Hermiona zářila a rozhlížela se ve Velké síni. Uvědomovala si, jak byla právě spokojená se sebou, svým životem a celým světem.

Nyní jí bylo 26 let. Po porážce a smrti Voldemorta si mohla spolu se svými přáteli v Bradavicích zopakovat sedmý ročník a dosáhla druhého nejlepšího výsledku u závěrečných zkoušek v dějinách Bradavic - po Severusi Snapeovi.
Pak si splnila své přání a sen o budoucnosti a vystudovala Kouzelné formule a Přeměňování.
Minervě McGonagallové samozřejmě neunikla volba její nejoblíbenější studentky a Hermionu podporovala, jak jen mohla. Vždyť už od doby Hermioniných studií doufala, že se mladá čarodějka po ukončení školy znovu vrátí do Bradavic, aby přijala post učitelky a nastoupila jako její následovnice v Přeměňování a také jako ředitelka nebelvírské koleje. Coby nová ředitelka měla McGonagallová své práce dost, ráda by tedy tyto úkoly delegovala.
Když to Hermioně navrhla, nemusela ji dlouho prosit. Hermiona si už při studiu všimla, do jaké míry se během těch let s Bradavicemi sžila, že tam prostě patří. Škola se postupně stala jejím domovem. Bylo zvláštní, že už i během studia se cítila opravdu šťastná a plnohodnotná jen tehdy, když byla na hradě, aby spolu s novou ředitelkou školy pracovala na obzvláště těžkých studijních úkolech, a to všechno i přesto, že si svá studentská léta a svůj naprosto jiný a nový život užívala plnými doušky a cenila si ho. Velmi rychle a také nadmíru vděčně tenkrát přijala nabídku staré dámy, která ji jednoho dne během jejího posledního semestru studia žádala, aby se do Bradavic vrátila jako profesorka, převzala její předmět a pomohla jí.

Hermiona během následujících tří let nikdy nelitovala svého rozhodnutí, které učinila tenkrát ve svých 23 letech. Také k tomu neměla pražádný důvod. S velkým nadšením byla znovu přijata do Bradavic. Směla se nastěhovat do překrásného a útulného bytu a získala dobře placené a jisté místo, kde se cítila také ještě nadmíru spokojená díky tomu, že dělala něco smysluplného a opravdu dobrého a cenného, když učila děti navštěvující školu a posílala je správnou cestou. Sotva se mohla cítit šťastnější a více naplněná. Sem patřila, tady chtěla být. Zvlášť šťastný byl fakt, že děti ji měly opravdu rády, cenily si jí a zbožňovaly ji natolik, že to měla ve vyučování značně ulehčené, a také skutečnost, že bradavická knihovna se nyní nacházela stále v její blízkosti a ona dostala naprosto samozřejmé povolení od madam Pinceové, že se tam může odebrat kdykoli a na libovolně dlouhou dobu.

Všichni ostatní se rovněž rozhodli jít naplňujícími životními cestami a navíc se také spárovali. Harry a Ginny pracovali jako bystrozoři a vzali se. A také Ron s Levandulí utvořili dvojici, kterou spojoval pevný vztah. Ron se připojil k Georgeovi a vedli spolu obchod a Levandule se stala krejčovou u madam Malkinové. Zajiskřilo to i mezi Nevillem a Lenkou. On stále ještě studoval Bylinkářství se specializací Léčivé byliny, aby pak mohl jít ke Svatému Mungovi jako lékouzelník, a Lenka psala pro Jinotaj, oddaně a s velkým talentem.
Všichni, které měla Hermiona ráda a kteří pro ni hodně znamenali, se dostali do svých vysněných zaměstnání a byli v dobrých rukou. To pro ni znamenalo nekonečně mnoho. Nechtěla být šťastná jen samotná. Chtěla vidět šťastné i všechny své milované. A kromě toho také všem ze srdce přála, aby byli se svými partnery šťastní. I když sama netoužila po vážném vztahu za každou cenu, ani ho dokonce zarytě nehledala, chtěla ho pro ty, pro něž to bylo velmi důležité.
Ona sama měla pocit, že má ještě spoustu času, a užívala si plnými doušky svého života a skutečnosti, že je volná žena. Na druhé straně také byla dost nezávislá na to, aby se uměla sama zaměstnat, nenudila se a byla šťastná se sebou.

Její pohled dál klouzal Velkou síní. Právě se konal vánoční ples. Studenti spolu tančili - nebo se o to alespoň pokoušeli. Kolegové rovněž tančili nebo seděli v malých skupinkách a vykládali spolu. Všechno se zdálo být fajn, každý si to zřejmě užíval a Hermiona se znovu cítila dobře a také bezpečně a blaženě uprostřed toho všeho.
Její pohled putoval dál a zůstal na profesoru Severusi Snapeovi, který se ležérně opíral o sloup a ruch v Síni pozoroval s jakýmsi nedůvěřivým odstupem. Nevšiml si, že na něho Hermiona hledí. A proto dovolila svému pohledu, aby na něm setrval déle a mohla se tak na chvilku oddat svým myšlenkám.

Přežil. Bylo to těsné a potřeboval celé měsíce, aby vyhrál boj na život a smrt ve svůj prospěch. Byl však vždy velice houževnatý a zvládl to. Jestli byl takto opravdu šťastný, Hermiona posoudit nemohla. Temný muž se v posledních letech naprosto změnil. Bezpochyby byl uvolněnější a také odpočatější. Sem tam jí však přišlo, jako by se cítil naprosto prázdný a den za dnem pouze reagoval, místo aby jednal aktivně. Zdálo se, že s napětím, které s sebou přinášela jeho špionážní činnost, a také s procesem, který pro něj sice dobře skončil, ale nebyl ho - jako domnělý Smrtijed - samozřejmě ušetřen, odešla i část jeho samého, náplně jeho života. Sice byl o to přístupnější, příjemnější a skutečně i vtipnější, ale představovalo to pouhou polovinu jeho tehdejšího vzezření, vzbuzujícího úctu a respekt. Fyzicky se nezměnil, bylo ho spíš víc, přibral a byl statnější. Znovunabytý klid mu takto jednoznačně svědčil. Avšak jeho vyzařování přesto bylo jen jakési polovičaté. U Hermiony to občas spíš vzbuzovalo obavy, neboť ho znala o mnoho silnějšího a impozantnějšího.
Přesto ho začala mít ráda. Upřímně a velice. Stal se jejím skutečně dobrým kolegou. Kdykoli potřebovala, byl připraven jí pomoci. Bez nadšení, ale vždy se na něho mohla spolehnout. Směla s ním absolvovat také několik lektvarových experimentů, neboť tím chtěl ocenit její zájem o jeho vysoce ceněné umění. Byl pro ni také opravdu zajímavým a obohacujícím partnerem k rozhovorům. Jednak proto, že byl nevyčerpatelným pramenem vědění. Neexistovalo snad nic, co ten muž nevěděl nebo vmžiku nevyhledal, aby jí mohl odpovědět. Ale také proto, že se postupně naučila rozumět jeho humoru. Ano, byl chladný, cynický a sarkastický. Ale také naprosto zvláštním způsobem osvěžující a zábavný. Člověk mu jen musel porozumět, odvážit se mu vzepřít a nic si příliš nebrat k srdci. Upřímně milovala jejich malé slovní souboje, které si dopřávali pravidelně a s omluvným mrknutím. Měly úroveň, byly plné respektu, avšak na ni kladly nekompromisní nároky a dost často ji rozesmály. A jeho také. A Hermioně to přišlo jako jediné chvíle, ve kterých se měl opravdu dobře, ve kterých opravdu byl ve svém středu.

Rozhodně vstala a vydala se k němu. Byla si vědoma toho, že se stále ještě nestal miláčkem studentů, takže na ni spousta z nich jen ohromeně zírala, proč dobrovolně jde právě za ním. Ji však ty pohledy nerušily ani nerozčilovaly. Poznala ho, byla mu za spoustu věcí vděčná a spojovala je společná historie.

"Profesore? Smím prosit?" zeptala se ho, jakmile se před něj postavila.

"Jakoupak sázku jste prohrála, Grangerová?" otázal se jí chladně, ale tichý, potěšený úsměv přelétl přes jeho ústa. Nebyl proti.

"To Vám nemohu říci, profesore. Ale skončí to pro mě opravdu strašně, když si teď se mnou nezatančíte," zašeptala mu s hraným strachem a respektovala jeho hru.

"Co může být horšího, než si zatancovat se mnou?" zeptal se, naklonil hlavu a zamyšleně na Hermionu hleděl.

"Přiznávám, že toho moc není. Ale to, co mě čeká, když se nade mnou neslitujete, horší je. To mi věřte," mrkla na něho a naoko vzdychla.

"Dobře, Grangerová. Zachránil jsem svět, a můžu tedy zachránit také Vás, že ano?" kývl na ni, vstal a nabídl jí rámě.

"Jsem Vám nesmírně zavázána," usmála se, vložila svou ruku do jeho a nechala se dovést na taneční parket.


Byl pozoruhodný tanečník. Sice dominantní a velmi rozhodný, ale také dobrý. Hermiona se oddávala příjemnému pocitu, že se může zcela svěřit jeho vedení a nebude toho litovat. Nikdy to netušila. Také ho ještě nikdy neviděla tancovat, takže ani nemohla vědět, kde se to tak skvěle naučil a jak to, že to stále tak perfektně ovládá. Ale bylo jí to jedno. Prostě si to užívala, svěřila se rychle a bez rozmyslu do jeho vedení a spočinula v něm.
Skladba skončila příliš rychle. On se jí maličko uklonil a chtěl se vydat nazpět.

"Ne," prosila ho tiše a jemně ho držela za paži.

"Jste nestydatá, Grangerová," usmíval se na ni shora, jakmile se k ní znovu pomalu otočil a vztyčil se před ní. Oba nevnímali studenty kolem sebe, kteří nemohli pochopit, proč se překrásná a milá učitelka věší na toho hnusáka. Věděli sice, že poslední bitva mezi Dobrem a Zlem ty dva hluboce spojila, ale stejně jim to nešlo do hlavy. A to ani s vědomím toho, že bez jeho služeb pro Brumbála, které přímo ohrožovaly jeho život, by všechno dopadlo úplně jinak. O mladé učitelce kolovaly řeči, že ho po poslední bitvě našla těžce raněného v Chroptící chýši a zachránila mu tak život.

"Znáte mě nějak jinak?" přeptala se s hraným překvapením.

"Ne. Nestydatá a otravná. To jsou jediná dvě slova, která kladu do spojitosti s Vámi," pronesl znuděně, a přesto s ní stále ještě nezačal znovu tancovat.

"Skvělé, takže černý had také velmi dobře ví, že ho bude zelená lvice tak dlouho a intenzivně otravovat, než povolí a bude dále tančit," kontrovala Hermiona, aniž by jakkoli reagovala na jeho urážku. Znala ho už dost dobře na to, aby věděla, že to tak nemyslel.

"Je lvice dnes večer jen pro mě tak úchvatně zelená?" zeptal se náhle a střelil po ní pohledem.

"Líbilo by se Vám to?" poškádlila ho.

"Vy se mnou flirtujete?" vypálil zpátky a zvedl obočí.

"A zatančíte si už konečně se mnou, když Vám teď řeknu, že s Vámi flirtuji?" začala být netrpělivá a opřela si ruce v bok.

"Možná," připustil pobaveně a nemohl si odpustit malý úšklebek, když ji viděl. I nadále zůstala sama sebou. Jen ji najednou vnímal jako dechberoucí a půvabnou. Také u něho se pár věcí změnilo.

"Oukej, černý hadí muži," vyrazila ze sebe vynervovaně. On stěží zadržoval smích a někteří studenti se ohromeně zastavili v tanci, avšak rychle pokračovali dál, když ho viděli s tím jeho úšklebkem. Ačkoli ten úšklebek nebyl určený pro ně, i tak dobře věděli, že když se tenhle chlap takto zatvářil, nikdy to nebylo dobré.
"Ano, flirtuji s Vámi. A ano, pro Vás jsem dneska tak zelená. Dostanu už konečně svou odměnu?" vrčela na něho. Opravdu začínala být netrpělivá.

"To byla tak úchvatná lež, že nyní nemohu být tak ignorantský a nechat ji bez povšimnutí. Pojďte, zelená lví ženo," vyzval ji s pokřiveným úsměvem a vedl ji zpátky na taneční parket.

Netancovali spolu jen na jednu další skladbu, nýbrž zůstali na parketu ještě celou dlouhou dobu. Nevšímali si pohledů okolostojících, bavili se a vtipkovali spolu tím jeho suchým způsobem a nechali se jednoduše unášet hudbou.

"Je mi horko," vydechla vyčerpaně po další hodině.

"Ze mě? Och, Merline, prosím, ještě jeden kompliment. To bude ta nejlepší noc mého života," pronesl a galantně ji odvedl k jednomu z mnoha stolků.

"Ano, profesore, mám tu moc učinit z dnešní noci tu nejlepší noc Vašeho života," smála se tiše.
"Půjdete na to se mnou ven?" škádlila ho dál a on přikývl. Také mu tu bylo hodně horko a trocha chladného vzduchu byl dobrý nápad.


V chodbách hradu bylo dost chladno, aniž by museli opravdu vyjít až ven, a tak spolu jen bok po boku procházeli chodbami.

"Nikdy bych si nemyslela, že umíte tak dobře tancovat," začala po malé chvíli, kterou spolu promlčeli.

"Myslím, že je toho na mě ještě mnohem více, co byste si nepomyslela, slečno Grangerová," řekl jí a tiše se usmíval. Očividně se mu líbilo procházet se s ní.

"To máte pravdu. Mohla jsem už toho na Vás zjistit tolik, o čemž bych nikdy ani nesnila v době, kdy jste mě vyučoval," kývla a rozpačitě se na něj usmála.

"Těžko jste mě tehdy snášela, že?" zeptal se vážně.

"Byl jste strašný, pokud mám být upřímná. Často jsem z Vás opravdu měla strach. Bylo to opravdu hrozné, neboť jsem nad Vámi nemohla mávnout rukou ve smyslu ´je to idiot´. Vždy jsem obdivovala, co všechno víte a umíte, víte to? Ráda bych se tehdy zeptala na všechno možné a nemožné a poprosila bych Vás o pomoc a Váš názor na nejrůznější věci, ale tu možnost jsem neměla kvůli Vašemu sprostému chování," rozhovořila se upřímně. Nebylo to nic, co by si už nemyslel a ona věděla, že si cenil její upřímnosti.

"Nevím, jestli bych Vám poskytl odpovědi a pomoc, slečno Grangerová. I když Vás mám nyní velice a upřímně rád a naučil jsem si Vás vážit jako kolegyně a dělá na mě dojem Vaše vědění a Váš potenciál, tenkrát jsem z Vás byl opravdu jen rozčilený. Víte, všichni, kteří mi vyčítají, že jsem tehdy byl tak odporný učitel, neustále rádi zapomínají na to, že každý můj den, celý můj život byl tvrdý. Sotvakdy jsem měl klid a uvolnění, sotva moment, kdy bych mohl zastavit, spočinout a přestat fungovat. Stále jsem musel být v pozoru. Detail, který by mi unikl, by mohl mně a jistě i spoustě dalších přinést smrt. Nebylo to jednoduché. Nemohl jsem pak uvolněně a s andělskou trpělivostí reagovat na tupce a otravné vševědky," zakřenil se na ni.
"Dnes mě mé chování mrzí, ale tenkrát to opravdu jinak nešlo, Hermiono," uzavřel a ona se zarazila.
"Slečno Grangerová, samozřejmě, promiňte," dodal rychle, když zjistil, jakou reakci u ní vyvolalo křestní jméno pronesené jeho ústy.

"Ne, ne, Hermiona je v pořádku a také je to pěkné, Severusi," ohradila se rychle, avšak jeho jméno vyslovila váhavě. Tiše se zasmál.

"Ano, pokud je to tak, je Severus také v pořádku. Není to tak pěkné, jako Hermiona. Ale je to v pořádku," řekl jemně a podal jí ruku, kterou přijala.

"Kdo by si to byl pomyslel?" usmála se na něho, když se jejich ruce zase pustily.
"Nemusíš se omlouvat. V posledních letech jsem o tobě často přemýšlela a dospěla jsem také k závěru, že tvůj život nebyl jednoduchý a že jsi měl jen omezené množství energie. Proto sis musel stanovit priority a jednat podle nich. Jistě to nebyl zrovna radostný život, který jsi vedl. A zcela určitě to byl život, který bych nezvládla tak, jak jsi ho zvládl ty. Mě by to určitě naprosto zlomilo, Severusi. Už jsem ti někdy říkala, že k tobě cítím velký respekt za tvou sílu, silnou vůli a tvé sebeovládání, které jsi tenkrát neustále prokazoval?" pokračovala dál. On zastavil a přistoupil k jednomu z oken a pohlédl ven na noční nebe. Přišla k němu a mlčela spolu s ním. Nebylo to nepříjemné. Bylo to v pořádku a cítila to stejně.

"Ne, neřekla, Hermiono. To udělalo jen málo lidí. Ale je to tak v pořádku," přiznal tiše po chvíli, která se zdála být věčností.

"Ne, to tedy není, Severusi. A to ty víš. Ale nechci se s tebou hádat a už vůbec ne o tom, co je naprosto zjevné. Ale ráda bych pro tebe udělala něco pěkného. Víš, už nepůsobíš tak, jako tenkrát. Teď jako bys byl prázdný, nevyplněný, nespokojený. Je něco, co by ti udělalo radost?" zeptala se ho přímo a doufala, že tím nezašla příliš daleko.
Ačkoli byly staré spory zapomenuty a svá slova myslela vážně, přece jen byl stále z velké části sám sebou. A ta část stanovovala jeho osobní prostor. Stále ještě si velmi bral, když se mu kdokoli takto přiblížil.

"Radost, Hermiono - co to je? Popiš to prosím slovy pro muže, který v celém svém životě něco takového sotva poznal," poznamenal hořce. Náhle se prudce odstrčil od okna a poodešel několik kroků, načež se opět zastavil a obrátil se k ní.
"Přiznej si to, malá lvice, nemůžeš zachránit každého. Jsem starý, zahořklý a prázdný muž. Vyrostl jsem s násilnickým pijanem coby otcem a pokornou a příliš úzkostlivou matkou. Odmala jsem viděl, jak otec mou matku bije. A když nezmlátil ji, byl jsem na řadě já. Pro něj jsem byl jen méněcenný spratek. Pak jsem narazil na Lily. První a nadlouho jedinou lásku mého života. Na ženu, kterou jsem svou vlastní blbostí vehnal do náruče svého největšího protivníka, kde zůstala a přivedla na svět syna, který mohl být stejnětak i můj a který vypadal jako muž, který se ve správný okamžik chopil své šance a tehdy mi vzal všechno, a kterého jsem proto nejvíce nenáviděl. Přesto se na mě Harry stále díval očima ženy, kterou jsem miloval a které jsem naprosto nevědomky přivodil smrt poté, co jsem se dopustil největší chyby v mém životě. Pak jsem udělal všechno, abych se kál a odčinil svou vinu. Harrymu jsem stále zachraňoval krk. Přispěl jsem svým podílem světu, v němž teď můžeme žít. Ano, ale moje vina tím nezmizela. Ani má nenávist vůči sobě samému. Sice už vím, že Lily není jediná žena na světě a ta bolest se zmírnila, ale nic jiného už mi nezůstalo. Ani naplněná láska k ní. Ani bolest, kterou s sebou nesla má neopětovaná láska k ní. Ani úkol chránit a doprovázet Harryho. Ani moje špionážní činnost. Ani Fénixův řád, neboť už není potřeba. Je to už jen vyučování, knihy a lektvary. A víc už nezbylo. A to nestačí k tomu, aby mě to naplnilo, abych se cítil živý. Nic však už hledat nebudu. Nezvládnu to. Sám si stojím v cestě. Stále jsem Smrtijed. Stále jsem odporný učitel, u kterého tolik lidí trpělo. Stále jsem to prase, které vraždilo, znásilňovalo, mučilo a šikanovalo. Kdo mi tady toto odpustí, ačkoli to bylo jen pro účely špionáže? Napořád? Všechno? Tak, abych mohl začít znovu? Jsem očištěn, ano. Moje jméno je nyní synonymem velkého hrdiny za lepší svět. Ale hrdiny, kterého nikdo nechce, kterého nikdo doopravdy nemůže vystát - a to z oprávněného a dobrého důvodu. Já naproti tomu jsem se ještě nikdy nevnucoval a vždy jsem snášel všechno, co se mi v životě připletlo do cesty. A teď snesu i toto. Nebudu už se vnucovat a budu dál žít s tím málem, co mi ještě zůstalo. Ale neočekávej prosím ode mě, že budu chodit hradem s veselým úsměvem," vypustil ze sebe v netušeném přívalu slov a Hermiona nevěděla, jak se to stalo.
Nic z toho od něj nečekala. Bylo toho na ni moc, byla pohnutá a dýchala ztěžka, stejně jako on. Dostal se tím proslovem do ráže a byl stále hlasitější a rychlejší. Ještě nikdy ho nezažila tak emocionálního a otevřeného.
"Je mi to líto, Hermiono. Myslela jsi to se mnou dobře. Neměl jsem to na tebe tak vychrlit," ošíval se a obrátil se k ní zády.

Několika kroky přišla k němu, zatáhla ho za zápěstí zpět k sobě a jemně, ale rozhodně ho popostrčila ke zdi. Měla štěstí, že s tím vůbec nepočítal, neboť jinak by proti němu neměla nejmenší šanci. Ale takhle před ní stál zaražený a ona si stoupla na špičky a položila své rty na jeho ústa. Nevěděla, proč nebo kvůli čemu to dělá. Ale zdálo se jí to právě to jediné správné.
Tento dojem však rychle zmizel, když si všimla, že na ni ani v nejmenším nereaguje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ninus ninus | 7. června 2017 v 4:45 | Reagovat

aaaaa, krásny preklad ;-) Arda, máš ozaj talent ;-) teším sa na ďalšie pokračovanie. Snamionky sú moje obľúbené :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 7. června 2017 v 19:44 | Reagovat

[1]: Ninus: Děkuji, sestro. ;-) Už za chvilku přibyde další kousek. Přeji příjemné počtení. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.