Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

First Time Nerves - P18 - 2/3

7. června 2017 v 20:00 |  Lydia
"Ehm, promiň, Severusi. To… já…," koktala, když se od něho oddálila a rozpačitě se na něho podívala. On na ni ohromeně zíral.


"Pokud jsi to právě udělala pouze ze soucitu, tak drž pusu, to nechci vědět. Ale prosím, udělej to znovu, pokud ti to příliš nevadí," zašeptal a ona k němu vzhlédla, pohlédla do jeho očí, kde našla nepohodlí, nevíru, ale také prosbu plnou naděje.
Znovu se postavila na špičky a znovu se svými rty dotkla jeho úst. Tentokrát na ni reagoval, bylo to však podivně neohrabané a nešikovné. I tím, jak vtlačil jazyk do jejích úst příliš brzy a trochu tvrdě a nekontrolovaně s ním opakovaně narážel do jejích úst, se její celkový dojem nezlepšil.

"Severusi," začala, když se od sebe rychle oddělili.

"Promiň, já…," řekl, odvrátil hlavu a sklopil pohled, zatímco ji od sebe rozhodně odstrčil. Toto gesto ji donutilo bleskurychle zapomenout na jeho nešikovný polibek, neboť se jí dotklo. Více než by kdy čekala.

"Co, Severusi? Napřed prosíš o opakování, a pak se přece jen rozhodneš jinak? Co to má znamenat?" vyjela na něho a pevně ho chytila. Nepodíval se na ni.

"Vždyť sis toho všimla," zamumlal a ani se k ní neotočil.

"Ano, všimla jsem si, že mě snad raději ani nechceš. Díky za ten zasranej pocit, kterej právě prožívám," zasyčela na něj a stále ještě byla šokovaná z toho, co v ní jeho odmítnutí vyvolalo. Ani nevěděla, co to všechno je, proč se tak cítila.

"Hermiono, tak to není. Chci tě! Merlin ví, jak moc konečně chci ženu. Ale tebe chci opravdu víc než jakoukoli jinou. Ale prostě nemám žádnou zkušenost. Nevím, jak se to dělá, sakra!" zasyčel na ni nazpátek a hrubě ji chytil za zápěstí a přitáhl ji zpět, aby neodkráčela pryč z této ponižující situace.

"Ty… Co… Ale Severusi?" koktala a vyvalila na něho oči.
"To není možné. Ty nemůžeš být panic," uniklo jí šokovaně, když jí došlo, co svými slovy právě skutečně vyjádřil.

"Proč ne?" vyjel na ni.
"Bože, Hermiono. Vždycky jsem chtěl jen Lily! Když mě poslala do háje, dlouho jsem se od ní nemohl odpoutat. Kromě toho jsem tenkrát ani neměl množství nabídek, ze kterých by bylo možné vybírat. Ostatní dívky mi navíc byly naprosto lhostejné, protože nebyly Lily. Jednoduše jsem žádnou jinou nechtěl. Rozumíš mi? Ani bych to nedokázal, protože žádná z nich nebyla Lily a já jsem na ní visel celým svým bytím. Takto to zůstalo po celá léta a nyní je zřejmě příliš pozdě, i když mě myšlenka na ni opět propustila. Příliš pozdě a zájem dámské části světa o sebe jsem na celé čáře prohrál," vysvětloval dál a byl stále tišší.

"Slyšela jsem, že na setkání Smrtijedů se událo hodně znásilnění. Sám jsi to právě říkal," zašeptala a přistoupila blíž k muži, který připomínal raněné zvíře. Nikdy by nečekala, že se jí otevře takovým způsobem, jako to dělal už celý večer. Rozrušovalo ji to, ale také byla pohnutá. Jeho příběh se jí hluboce dotýkal. Dělalo na ni dojem, že ve svém životě jen jednou miloval tak hluboce, upřímně a intenzivně, že se tím zřekl všeho ostatního. Znovu si uvědomila dosah vztahu s Lily na celý jeho život.

"Je to tak, Hermiono. Ale já jsem se toho nikdy neúčastnil. Ano, účastnil. Byl jsem u toho. Držel jsem ty holky v klidu a tak. Ale sám jsem to nikdy nedělal. Nechtěl jsem zažít své poprvé takto. Sice jsem to už také chtěl konečně zažít, ale takhle ne. Ze stejného důvodu, proč jsem si to nikdy neodbyl v Obrtlé ulici," šeptal zlomeně a hleděl k zemi.
Jemně ho pohladila po tváři. Jak často se mu s přáteli vysmívali, že by s ním nešla žádná ženská, jen ta, kterou by si zaplatil. Jak často o něm pohrdavě řekla, že už je zase na čase, aby se zastavil v podnicích zakázané ulice, když byl zase v naprosto špatné náladě. Nikdy nepřemýšlela dál. Nyní, když jí celý svůj příběh tak otevřeně svěřil, toho hořce litovala. Sice stále ještě nevěděla, čím si to zasloužil, ale cítila s ním. Váhavě se znovu postavila na špičky a znovu se svými rty dotkla těch jeho. Tiše zamručel, ale nebránil se.

"Merline, Hermiono, lituj mě, souciť se mnou. Ale dělej to mlčky, pokud by opravdu mělo pokračovat to, v což se stále ještě neodvažuji doufat," šeptal jí překotně.
"Ať to prosím tě nevím, že ses nade mnou jen na chvilku slitovala," prosil ji tiše.

"Ne," řekla tiše, avšak jistě. Ať si to vyloží, jak chce. Vždyť ani ona sama právě nevěděla, co se s ní dělo, proč dělala, co dělala. Nemohla říct, jestli jednala ze soucitu. Také však nemohla cítit žádné intenzivnější pocity vůči němu. Nemohla se však do toho vrhnout, vidět to jako nějakou přátelskou službu, kterou mu věnuje. S Ronem nebo Harrym by to možná bylo reálné. Ale se Snapem? Nevěděla. Dokázala jen říci, že to chtěla, pokud na to přistoupí on.
"Pojď," vydechla a chytila ho za ruku v okamžiku, když se za nimi ve studené a chladné kamenné zdi náhle objevily obrovské dveře.
"To jsi byl ty?" usmála se na něho a táhla ho ke dveřím.

"Co?" ptal se zaraženě. Obrátila se k němu. Opravdu je to tak? Jeho pohled říkal, že ano.

"Toto, můj milý profesore Severusi Snape, je Komnata nejvyšší potřeby," smála se a strkala ho do místnosti.


K jejímu úžasu se nacházeli v překrásné koupelně podobné koupelně prefektů. Byla veliká. V podlaze byla zapuštěná obrovská vana, u jedné stěny stála malá lavička a byl tu dokonce i krb. Voda už šplouchala ve vaně, svůdně voněla a oheň v krbu praskal a zval je na velikou světlou kožešinu, kde se navíc objevilo víno ve stejnou chvíli jako ručníky položivší se na okraj vany.

"To jsi byl naprosto jasně ty," zadržovala Hermiona smích a pustila jeho ruku.

"Ano. Vinen ve všech bodech obžaloby," užasl za ní a ona se na něj ohlédla.

"Jak to teď s tebou je, Severusi? Ovládá Lily stále ještě tvou duši a tvé tělo?" zeptala se. Zavrtěl hlavou a intenzivně na ni pohlédl svýma tmavýma očima.

"Ne, opustila mě spolu s Voldemortovou smrtí. Nebo jsem se konečně dočkal své pomsty a mohl ji nechat odejít? Nevím to. Vím jenom, že už na ni nemusím myslet tak často a že se mi do mysli pomalu ale jistě vkrádá jedna jiná žena, na kterou moje tělo reaguje. A ta žena se mnou právě dělá tak zvláštní věci, že nyní pochybuji o její příčetnosti a dělám si starosti, zdali opravdu ovládá svoje smysly a opravdu je připravená udělat to, co právě začala," vyslovil s tichým úžasem a pozoroval její malou ruku, která přejížděla po knoflících na jeho hábitu.

"Nemusíš mi lichotit, Severusi. A také mě nemusíš zpochybňovat. Chci ti darovat dnešní noc, jen tak, sama od sebe, pokud budeš chtít. Tak jsem se rozhodla, i když nedokážu přesně pojmenovat, proč tomu tak je. Ale litovat toho určitě nebudu. Leda že by ses ukázal jako netrpělivý školák a choval by ses nepatřičně. Pak by to pro mě mohlo být problematické. Avšak pokud je pravda i jen zlomek toho, co jsi právě řekl, jistě to neuděláš," odpověděla mu, znovu se postavila na špičky a opět ho políbila, což plaše a nešikovně opětoval. Musela se tiše smát, když do jejích úst pronikl jazykem takřka brachiálním způsobem. Odtlačila ho od sebe.

"Mluvil jsem pravdu, Hermiono. Nikdy nelžu. To bys už měla vědět," vydechl rozpáleně a přitáhl si ji blíž. Zdálo se jí, že jí už konečně uvěřil, ale chce to udělat rychle, než by si to snad rozmyslela.


"Severusi, pomalu. O tvých slovech si znovu promluvíme, až to tady skončí. Teď k tomu totiž nemám moc co říct. Vůbec jsem nic takového od tebe nečekala a je toho teď na mě moc. Chci si o tom popřemýšlet, až se na to budu moci soustředit. Nyní tě prosím o jediné: opatrnost a pomalé tempo. I když vím, jak na to, nedělá to z tebe menšího nebo méně silného muže. Posaď se," žádala ho a on jí vyhověl, když ukázala na malou lavičku, z níž bylo možné koukat do vody ve vaně. Vyhověl jejímu přání a s očekáváním na ni hleděl, když ho následovala, rozkročila se a pomalu se usadila na jeho klíně. Usmála se na něho a její prsty bloudily jeho temně černými vlasy.
"A teď ještě jednou. Pomalu a s toutéž rafinovaností a elegancí, s jakou přistupuješ ke svým lektvarům," zašeptala a skláněla se k jeho rtům.
Opravdu se držel zpátky. Jejich rty jen jemně klouzaly přes sebe, dokud Hermiona lehce neotevřela ústa a on se do nich kontrolovaně a opatrně vnořil svým jazykem. Konečně dostala možnost přivítat jeho jazyk, polaskat ho, pohrát si s ním a zvát ho k dalším hrám. A on tomu skutečně rychle porozuměl. Pustil se s ní do toho škádlení a rád si s ní hrál, rychle hru jejího jazyka i sám obměňoval. Pomalu, ale jistě nabral polibek na intenzitě, avšak nyní také on cítil, že to bylo dobré a správné, že to byl ten správný moment. Stále ještě ji držel za boky a užíval si, jak její ruce během polibku jemně putují po jeho obličeji.
Hermiona se na něho mezi dvěma polibky krátce podívala. Naprosto se uvolnil, se zavřenýma očima se opřel o zeď a vypadal, že vyloženě čeká na další polibek nebo na další krok vůbec z její strany. Jeho silné ruce jí sice na zadečku poskytovaly veškerou oporu, kterou mohla potřebovat, ale ona se stejně posunula v jeho klíně ještě blíž k němu. Syčivě se nadechl, když zjistil, co udělala a jeho oči se prudce otevřely. Jen o zlomek vteřiny později pocítila Hermiona důvod jeho prudké reakce. Byl tvrdý a jeho kalhoty se uprostřed hodně vzdouvaly.


"Pokud ti vždycky stačí tak málo, tak je to fakt výborné," škádlila ho a přisála se k jeho ústům ještě dřív, než na to něco mohl odpovědět. Zřejmě se mu to líbilo podobně jako jí, neboť se nepokoušel polibek přerušit. Spíše si ji k sobě přitahoval ještě blíž. Jeho líbání provázelo tiché bručení. Začal se pokradmu třít o její podbřišek, zatímco se navzájem rozmazlovali jazyky a ona bloudila svýma malýma, horkýma rukama po jeho obličeji a krku. Tlumeně zasténal, a když kvůli tomu Hermiona přerušila polibek, hleděl jinam. Asi mu bylo nepříjemné, že na ni reagoval tak intenzivně a jednoznačně. Ona jen šibalsky poznamenala:
"Mám ráda, když mi dáš na srozuměnou, že se ti líbí to, co dělám. Takže, klidně můžu poslouchat, jak na tom jsi. Vzrušuje mě to," zašeptala mu poté, co se znovu přiblížila k jeho ústům a on mohl na svých rtech cítit její dech a jemnou pokožku jejích úst během těch slov.
Úplně z toho šílel a nemohl jinak, než si její ústa přitáhnout k sobě a znovu ji políbit. Při tom se snažil dělat všechno tak, jak mu chvilku před tím ukázala, aby se jí to líbilo a už ho neopravovala. Zdálo se však, že to dělá správně, protože při jeho polibku vydávala stále znovu a znovu tiché vrnění a svým úžasně horkým a měkkým hrudníkem se k němu tiskla stále více a rukama ho hladila za krkem. On stále lépe rozuměl tomu, co myslela, když říkala, že ji vzrušuje, když ho slyší. Každé její jednotlivé zavrnění vystřelilo přímo do jeho klína jako žhavá vášeň.

"Učíš se rychle, Severusi," vydechla, jakmile se od něj k jeho nevoli vzdálila a vstala. Nelíbilo se mu to, nerozuměl tomu.
"Ale nic jiného jsem od tebe také nečekala," dodala pak s úsměvem.
"Pojď sem," vyzvala ho a on jí rychle vyhověl.
Stáli spolu na okraji vany a jejich rty se setkaly v dalším polibku.

"Dotýkej se mě," zašeptala, když se po malé, skvělé, nekonečné chvíli znovu oddělila od jeho úst, postavila se na špičky a vydechla do jeho ucha tu jednoduchou žádost. Mohutné zasténání náhle a neočekávaně vyplnilo místnost a ona se tiše zachichotala, což u něj vyvolalo nové zasténání.
"Aha, tak pro tebe jsou to uši. Dobře, že to vím," usmívala se a on se znovu nahlas zajíkl, neboť ona si nemohla odpustit, aby ho tím zjištěním novým pro něho i pro ni dále netrápila a nešeptala nová slova do jeho ucha. Bylo fantastické, slyšet ji tak blízko, cítit její horký dech na své kůži a také její měkkou kůži na své tváři. Také její vůně, která nenásilně proudila do jeho nosu, se mu líbila.

"No, počkej," zavrčel nebezpečně potichu a nyní to byla ona, koho díky tomu hlasu krásně zamrazilo.
Pousmál se a spokojeně zjistil, že nad ním nemá až tak moc navrch, jak si zprvu myslel. Celé ho to bavilo stále více.
"Líbí se ti to?" zeptal se jí zastřeným hlasem, když vyhověl její prosbě a svýma rukama pevně přejížděl po jejím těle. Vyzvala ho k tomu. A za to, co mu tuto noc zamýšlela darovat, si zasloužila všechno, co jen po něm mohla žádat. Kdyby to bylo v jeho moci, dal by jí to. Ale přesto byl ze značné části také nejistý a zpětně se ujišťoval. Nechtěl jí dát jen to, co požadovala. Jako vždy chtěl ze sebe dát to nejlepší a udělat to dobře.

"Ne tak pevně, Severusi. Tak daleko ještě nejsme," supěla mu na krk a on jejím slovům příliš neporozuměl. Ihned se stáhl a zmírnil tlak na jejím těle.

"Lepší?" zeptal se jemně a konečně se odvážil políbit její něžný krk, odhalený díky šatům.

"Perfektní," vydechla.


"Je možné, že máš na sobě až příliš oblečení?" zašeptala náhle, čímž přerušila své malé, avšak nanejvýš delikátní laskání jeho brady, což si naprosto užíval.

"Tak to spravíme u mě i u tebe," kývl na ni a vytasil hůlku, aby tu zjištěnou nesrovnalost rychle napravil.

"To si nedovolíš!" zastavila ho v poslední chvilce.
"Uděláme to po mudlovsku. V tomto jsou tedy zatraceně daleko před námi," poučila ho. On už už chtěl namítnout, že nevidí nic zvláštního na tom, že bude ještě déle čekat, než ji uvidí nahou. Ale neřekl nic. Příliš velká byla jeho obava, že se stáhne zpět, když nebude po jejím. Kromě toho pocházela z mudlovské rodiny, a měla tak více zkušeností než on. Zcela jistě bylo dobré jí věřit, když řekla, že to bude lepší tím způsobem, který navrhla ona.

"Dobře," souhlasil kývnutím a začal šmátrat na jejích zádech, hledaje zip šatů.

"Severusi, prosím, ne tak prakticky. A kromě toho by ses neměl dotýkat mých šatů, než ti to dovolím," poškádlila ho a on si podrážděně odfrknul.
Pomalu ale jistě už se mu tolik nelíbilo, že měla v této věci hlavní slovo, přesto však zůstal nečinný tak, jak mu řekla.
Byl nadmíru odměněn, neboť ona během dalšího dechberoucího polibku rozepnula nesčetné knoflíky jeho svátečního hábitu. Těžká látka pomalu sklouzla z jeho ramen a on nemohl jinak, než si Hermionu přitáhnout blíž a laskat také její krk malými polibky.

"Opravdu máš předky upíry?" cukrovala tiše. On jen odmítavě zabručel a dál se věnoval jejímu krku. Věděl, že ta fáma stále koluje mezi studenty. Nebyla to však pravda, i když by člověk k témuž názoru mohl celkem rychle dospět díky jeho optickému zjevu.
"Škoda," pronesla zklamaně a on konečně pochopil, co tím chtěla říct.
Ještě malou chvíli předstíral, že tu informaci mezi řádky nezachytil a všiml si, jak se během jeho něžných polibků stále více uvolňovala, a se zavřenýma očima dle jeho vkusu mu až příliš pomalu rozepínala vestu, kterou měl dnes večer oblečenou přes bílou košili. Doslova cítil její bezelstnost, což mu vykouzlilo maličko zlomyslný úšklebek na tváři, než bez varování kousl. Krátce se zarazila, vyděšeně se zajíkla a chtěla mu něco říct - a on kousl znovu. Troufale to opakoval znovu a znovu a užíval si, jak se náhle v jeho náručí začala zmítat.

Často se s Luciusem Malfoyem bavil o dívkách a ženách při sexu. Nikdy nedokázal pochopit a porozumět tomu, co mu Lucius neustále zdůrazňoval. Pokud šlo o toho správného muže, který to udělá, neodmítaly některé ženy razantnější a zřejmě i bolestivější zacházení. Nemohl souhlasit s myšlenkou, že by jakékoli ženě při tom úmyslně působil bolest. Nebylo to jeho přirozeností, myslel si. Jakmile však zjistil, že Hermiona byla zjevně jednou z těch žen, které uměly ocenit takové chování, opravdu se mu líbilo, že se mu vášnivě zmítala v náručí a tiše sténala s očima zavřenýma a tvářemi lehce zrudlými, kdykoli znovu kousl. Především to, jak reagovala na jeho jednání, vzrušovalo také jeho samotného stále více. To si dobře zapamatuje. A až si bude jistější a ona mu dopřeje další společné pokračování, vrátí se k tomu. Tuto noc si toho však nechtěl na bedra nakládat příliš. Bylo toho ještě tolik, co nevěděl, než aby skutečně mohl převzít otěže.

"To… Ty… Zmijozelský bastarde," sjela ho a při tom mu náhle silou netušenou strhla z těla vestu i s košilí, zatímco on se stáhl a přešel opět k jemným polibkům a olizování jejího krku.
"Neopovažuj se stěžovat si. Sám sis tím vinnen. Jak se v tomto můžeš prohlásit za přirozený talent, když nejsi upír?" řekla přísně, košili mu vytáhla z kalhot a i s vestou pohodila na zem. Velice dobře si všimla toho popuzeného pohledu, kterým k ní po jejím činu vzhlédl.

"Chtěl jsem je podotknout, že se mi líbí zelené šelmy," vyslovil s hranou nevinností a ona se na něho falešně usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.