Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Jagd ist eröffnet - P18 - 1/4

4. června 2017 v 20:00 |  Balariel
Ve zkouškách OVCE z Obrany proti černé magii je zavedena malá změna. Bude se konat rozšířená praktická zkouška, koncipovaná jako hon s pronásledováním. Snape je velmi potěšen, že může regulérně proklínat studenty, vždy však natrefí na Hermionu. Je to pouze averze, která oba spojuje?

Story: Die Jagd ist eröffnet - Hon začal (schválený překlad)
Autorka originálu: Balariel
Fotografie nejsou, sorry jako. Ikonka od JaniART
Rating: P18
Žánr: Romance
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.




"Milé studentky a studenti sedmého ročníku. Dobře mě prosím poslouchejte."
Veškeré mumlání ve Velké síni utichlo; i mladší studenti chtěli zjistit, co je nového.
"Vím, že se už všichni pilně učíte na zkoušky OVCE."
Většina oslovených se pochechtávala a koukala po sobě. Až na Hermionu ještě nikdo z nich vážně nezačal s přípravami na zkoušky. Studenti vnímali OVCE zřetelně volněji než NKÚ.
"Musím Vám bohužel sdělit, že u jedné zkoušky dojde k malé změně. Přesněji řečeno u Obrany proti černé magii. Nebude probíhat jen teoretická zkouška a krátká praktická. I pro OVCE se bude konat rozšířená praktická zkouška. Ministerstvo svolilo na náš nátlak. Bohužel…"
Brumbál udělal dlouhou přestávku a studenti začali neklidně poposedávat.
"Bohužel nám ministerstvo udělalo malou čáru přes rozpočet. Zkouška začne už za týden. Bude však trvat více dní."
Hlasitá rána přiměla všechny pohlédnout směrem k Hermioně. Zděšením jí vypadla sklenice z ruky.
"Za týden?" zapištěla, což u přítomných studentů vyvolalo další smích.
"Ano, slečno Grangerová. Za týden. A teď mě nechte vysvětlit, jak bude zkouška probíhat."
Brumbál si schválně odkašlal, aby zvýšil napětí.
"Každý z Vás bude stíhán hradem a po pozemcích. To znamená: v určitou dobu nastoupí každý z Vás ke své zkoušce. Časy zkoušky se budou losovat. Mělo by se to podobat zinscenovanému pronásledování popřípadě jakoby souboji. Vybrané osoby s různými znalostmi v kouzlení Vás budou honit a zkusí Vás vyřadit z boje. Vaším cílem je: buď vyřadit z boje všechny osoby, které Vás pronásledují, nebo vydržet po určitou dobu, aniž by Vás kdokoli objevil. Měli byste dobu do zkoušky využít k tomu, abyste se dobře pocvičili v různých zaklínadlech. Proto jsou všichni sedmáci tento týden osvobozeni z výuky."
Brumbál zatleskal.
"Tak, to by bylo. Přeji Vám dobrou noc a úspěšné zvládnutí zkoušky."

Hermiona ihned vyskočila, což všichni pobaveně sledovali, a spěchala do knihovny studovat až do večerky.
Ostatní studenti to viděli o něco volněji, mysleli si, že po závěrečné bitvě jsou celkem ve formě.

Týden uběhl a Hermiona se po celou dobu z knihovny nevzdálila. Začala se soustředit na neverbální magii a kouzla bez hůlky. Chtěla si totiž být naprosto jistá i v případě, že by ji někdo přemohl. Ke své radosti objevila velmi dobrou knihu o zastíracích kouzlech. Hermiona věřila, že jí kniha ještě dobře poslouží.
V dobré náladě se vrátila do společenské místnosti. Všichni se strkali u vývěsky a Hermiona tam zkusila také nahlídnout.
"Miono, kdy jsi na řadě?"
"Kdy jsem co?"
"No, kdy se koná tvoje zkouška."
"Co?"
Hermiona se pomocí loktů prodrala až dopředu a hledala v seznamu své jméno.
"Ne! Ne, Harry!"
Šokovaně se otočila na Harryho.
"Co je, Miono?"
"Jsem až úplně poslední, Harry. Nevydržím tak dlouho čekat."
"Uklidni se, Hermiono. Přestaň hyperventilovat."
S velkým úsilím potlačil úšklebek a začal ji plácat po ramenou.
"Tobě se to mluví, Harry. Ty nemusíš tak dlouho čekat. Jdeš na to už jako třetí."
"V klidu, Miono. Pomysli na to, že se můžeš učit o mnoho déle, než všichni ostatní."
Takový argument na Hermionu platil a Harry si za něho v duchu pogratuloval.


"Tak, milí studenti. Dnes začíná praktická zkouška. Mladší studenti si užijí krátké prázdniny v Prasinkách nebo u svých rodičů, takže Vám nebudou zavazet. Prostory jednotlivých kolejí jsou tabu, protože nikdo jiný nemá šanci se tam dostat.
Honci budou rekrutováni z řad studentů a také učitelů. Z každé koleje nastoupí vždy jeden chlapec a jedno děvče. A to tito: Draco Malfoy a Pansy Parkinsonová, Padma Patilová a Anthony Goldstein, Ernie Macmillan a Hannah Abbottová a nakonec Harry Potter a Hermiona Grangerová. Kromě nich se budou účastnit všichni ředitelé kolejí. Neprominutelné kletby jsou samozřejmě zakázané. A jde pouze o to, ostatní zneškodnit. Násilí, které není nutné, bude přísně trestáno.
Pokud zvládnete vyřadit honce nebo stíhaného, očekávám patrona, aby mohla být ta osoba nalezena a neutrpěla žádnou újmu. Zvládnete všichni vykouzlit patrona?"
Studenti kývali hlavami, všichni se přece v Brumbálově armádě naučili, jak to funguje.
"Dobře, začíná tedy hon. Slečno Brownová, Vy jste první. Máte náskok 10 minut. Mnoho štěstí."
Levandule vyrazila pryč, zatímco ostatní si vyměňovali znuděné pohledy nebo přemýšleli, kam se asi schová.

Uběhl daný čas a honci se rozeběhli sprintem, zatímco Hermiona zvolna vyběhla. Věděla, že její kondička nebyla z nejlepších a běhat celý den by pro ni bylo příliš náročné.
Co měla Levandule ráda? Svůj vzhled a Jasnovidectví.
Hermiona jednoduše vyloučila dívčí toalety, protože si myslela, že by to po tak dlouhou dobu pro Levanduli bylo spíš odporné a kroky ji vedly směrem k věži Trelawneyové.

A správně, na stříbrném žebříku stála Levandule a ustrašeně se rozhlížela okolo. Hermiona pomalu zvedla hůlku a přemýšlela, jaké kouzlo má použít.
"Z cesty, Grangerová. Nemám čas celý den."
Snape ji hrubě odstrčil stranou a Hermiona spadla na zem.
"Impedimenta."
Levandule strnula. "Skvěle. První protiva je odrovnaná. Co tady ležíte na zemi, slečno Grangerová? Chcete na kolenou vzdát hold mému vítězství?"
Hermiona vstala a tvářila se nebezpečně. "To nebylo nutné, pane. Já jsem objevila Levanduli a Vy jste do mě nemusel strkat."
"Myslíte, Grangerová?"
Snape výsměšně zvedl obočí, načež vzal hůlku a poslal patrona Albusovi. Pak osvobodil Levanduli a chytil ji za rameno.
"Ták, slečno Brownová. Žalostný výkon. To nebude dobrá známka."
Společně se odebrali zpět do Síně, kde Hermiona překvapeně zírala na Rona. Nechal se doběhnout od Levandule a byl do Síně přenesený v bezvědomí.
"Děkuji, slečno Brownová. Můžete jít. Pane Goyle, na start."

Den ubíhal a nebylo příliš složité každého vystopovat. Doteď zvládl vyhrát pouze Harry. Ale jen kvůli tomu, že na několik honců poslal mdloby a po zbytek času dřepěl v umývárně Ufňukané Uršuly.
Hermiona několikrát přispěla k vítězství honců, ale mnohem častěji byla v poslední vteřině utlačena Snapem, který chtěl dostat své neoblíbené studenty před hůlku. Tak šťastného ho nikdo nikdy neviděl. Štvalo ho, že nenašel Harryho. Hermiona měla o jeho schovávačce jisté podezření, ale nechtěla svému dobrému příteli vítězství pokazit.

Nastal večer a zkoušky pro tento den byly ukončeny. Všichni vyčerpaně posedali ke svým kolejním stolům a začali se pořádně cpát.
"Vážně, Rone. Jak to, že tě Levandule dostala? Vždyť jsi ani nebyl honec."
Ronův obličej zrudnul do stejného odstínu jako jeho vlasy. S plnou pusou se začal vykrucovat. "Políbila mě a pak mě omráčila. Fakt jsem to nečekal. Neměl jsem tušení, co to mělo znamenat. Zřejmě ani ona sama nevěděla, kdo přesně je honec."
Harry vyprskl do své sklenice dýňového džusu.
"Ostatně, díky Miono."
"Za co?"
"Že jsi mě nevystopovala."
"Že jsem tě nevystopovala?"
Hermiona na něho pobaveně mrkla. "To ale zůstane prosím jen mezi námi, Harry. Ať nejsou ještě dodatečně nějaké problémy."
"Samozřejmě, Hermiono, Je skvělé mít tě za kamarádku."
"Ačkoli mě udivuje, že tě nenašel velký Snape."
Hermiona nabručeně sklopila oči k moučníku.
"Co se děje, Miono?"
"Ach, jen že dnes byl opravdu velký hnusák."
Šeptem oběma povyprávěla, jak se k ní Snape celý den choval.
"A co jsi tak od netopýra čekala?"
"Já nevím, Harry. Možná trochu fair play."
Její pohled zamyšleně putoval k učitelskému stolu. Zrovna v ten moment Snape vzhlédl a jen výsměšně protáhl ústa. Pak na ni pohrdavě pokývnul a Hermioně vyschlo v puse. Jak to tak vypadalo, nemohl se Snape dočkat, až ji dostane také.

Další den se v zásadě nelišil od toho předcházejícího.
Hermiona byla však tentokrát také jednou zastavena pomocí Impedimenta. Draco Malfoy se k ní provokativně přiloudal, a pak vyslal patrona.
"No, Grangerová. Svělý pocit, když tě můžu zaklít. To bych měl dělat častěji."
V tom okamžiku vyšel zpoza rohu Snape.
"Draco. Měl bys jít radši dál, než přijdou pro naši půvabnou slečnu Grangerovou."
Sklonil hůlku a Draco uháněl pryč sledovaný Hermioniným nevěřícným pohledem, který se nyní zaměřil na Snapea.
"Necivte tak překvapeně, Grangerová. Co jste čekala?"
Pak se s vlajícím hábitem otočil a odešel opačným směrem než Draco.

Hermiona si předsevzala, že si se Snapem při večeři promluví. Že tak zjevně upřednostňuje své studenty, to už věděla. Ale že se to nezmění ani při závěrečné zkoušce, ji hluboce šokovalo. Snape se však nedostavil a Hermiona s reptáním přesunula rozhovor na další den.
Ani ke snídani nepřišel a objevil se teprve krátce před započetím další zkoušky, takže Hermiona mohla jen hledět za jeho vzdouvajícím se hábitem, když se vydal pronásledovat Parvati.
Hermiona ji začala hledat se zřetelně menším entuziasmem. O to větší zadostiučinění prožívala, když to byla ona, kdo Parvati chytil, a ne Snape.
Zapíchl do ní svůj rozzlobený pohled, když čekala ve Velké síni na další hon. Na chvilku ji napadlo, že ho kvůli jeho zanedbání osloví veřejně přede všemi, ale pak naznala, že bude lepší ještě trochu počkat.

Příležitost se dostavila, právě když dohnala Nevilla a zrovna chtěla vyslovit Omračující kouzlo. Neville už byl odzbrojený a se svěšenou hlavou jen čekal na doražení.
Někdo ji hrubě chytil za rameno a odhodil stranou. Její hlava ztěžka udeřila o zeď skleníku a sténající Hermiona klesla k zemi.

Snape mezitím na Nevilla bezohledně zakouzlil Petrificus totalus a s odfrknutím se otočil.
"Slečno Grangerová, zdá se, že se přede mnou ráda plazíte v bahně. Na to bych si mohl zvyknout."
Viděl, jak se jí v očích blýskla zlost. Lehce vrávorajíc se vzpřímila a chytila se za hlavu. Na prstech měla krev.
"Jste zatracený šmejd, Snape."
Jeho rty se sevřely do úzkých čárek.
"Jak prosím? Myslím, že jsem se přeslechl, slečno Grangerová."
"Ne, to tedy nepřeslechl. Myslím, že je to poprvé, kdy jste skutečně poslouchal."
"Jak si můžete dovolit mě takto urážet, Grangerová?"
"To stejné bych se mohla zeptat já Vás. Vždycky do mě strkáte a urážíte mě. A to i přesto, že jsem Vám nikdy nic neudělala. A nezapomeňme na to, že jste Dracovi daroval vítězství. S prominutím, jste arogantní hajzl."
Když se před ní Snape hrozivě vztyčil, zlostně si založila ruce na hrudi.
"Za takovou drzost bych Vás mohl vykázat ze školy, slečno Grangerová. Co by tomu asi řekla McGonagallová? Její nejoblíbenější studentka, vyloučená krátce před nejlepšími výsledky závěrečných zkoušek všech dob?"
Hermiona chvíli lapala po dechu. Pak se rozhodla, že na to přistoupí.
"Co by asi profesor Brumbál řekl tomu, kdyby se dozvěděl, že manipulujete zkoušky ve prospěch svých studentů? A že jste mě několikrát násilně napadl?"

Snape strnul a přemýšlel. Nenechá přece takového fakana, aby ho zastrašoval.
"Násilně napadl? Vy ale vůbec nic nevydržíte, Grangerová. Jste jen malá holka, která vždycky hned s pláčem volá maminku."
Hermiona explodovala. "JÁ NEJSEM ŽÁDNÁ MALÁ HOLKA, ZATRACENĚ! A VY JSTE MĚ ZRANIL, PANE!"
Ztěžka dýchala, z očí jí sršely blesky a natahovala k němu svou ruku pomazanou krví. "Ale drahý pan profesor přece není v situaci, kdy by si toho všiml. Tu tržnou ránu jsem si vyléčila sama, Snape. Umíte jen rozdávat rány. Porážku neuznáte. Kde jste nechal svůj smysl pro čest?"
Přehnala to a všimla si toho ve chvíli, kdy k ní Snape přistoupil o další agresivní krok a jeho ruka jí sevřela hrdlo.
"Můj smysl pro čest? Lituji, Grangerová, ale za ta dlouhá léta pod Voldemortem jsem se to nějak odnaučil. Takže mi nic nebrání v tom, abych jednoduše přitlačil."
Jakoby to chtěl zdůraznit, o maličko pevněji ji chytil.
"Dobře, Grangerová, jsme si kvit. Já nebudu vykládat nic o Vaší drzosti a Vy nezmíníte nic tady z toho." Jeho pohled zalétl k Nevillovi, který celé dění se strachem pozoroval.
"A varuji Vás, Longbottome. Stačí jedno slovíčko, a zažijete peklo na zemi. Rozuměl jste?"
Neville několikrát zamrkal na srozuměnou. Snape ho nechal levitovat a chystal se ho takto transportovat do Síně. Pak se ještě naposledy otočil na Hermionu.
"Ještě to neskončilo, Grangerová. Nemohu Vám ani říct, jak moc se těším na Vaši zkoušku. Naučím Vás troše pokory a respektu. A samozřejmě Vás chytím, čímž vyhraji hon."
Za Snapem se zavřel portál hradu a jeho vyslovená hrozba ještě dlouho visela ve vzduchu.
Hermiona se se svým vnitřním zmatkem vydala na zpáteční cestu. Snapeův pohled na ní ulpíval po zbytek dne a způsoboval jí po těle jednu husí kůži za druhou.

"Hermiono, Snape se tě asi celý den snaží zabít pohledem." Harry ji lehce ťuknul do ramene.
"Ach, skutečně?"
Provokativně zvedla hlavu od večeře a se stejně zachmuřeným obličejem se otočila ke svému profesorovi. Její pokus udělat na něho svým pohledem dojem, u něho vyvolal výsměšný úšklebek a Snape zvedl svůj pohár, aby jí škodolibě připil.
Hermiona se podrážděně obrátila ke svým přátelům. "To teda zítra bude. Snape se už nemůže dočkat, až mě chytí do spárů."
Pak se na jejím obličeji rozhostil rošťácký úsměv. "Ale měl by se připravit na nějaká překvapení."
Skončila s jídlem a opustila Síň, aby se v knihovně naposledy připravila na zítřejší den.

Hermiona se pohroužila do knih, které si vybrala. Teprve na začátku nočního klidu skončila, a vyděsila se.
Zatraceně, proč ji na to madam Pinceová neupozornila?
Po knihovnici nebylo ani vidu. No dobře, musela se tedy jen nepozorovaně dostat do věže.
Hermiona to téměř zvládla, když tu před posledním rohem naběhla do jakési černé stěny.
Díky svému rozběhu by byla skoro spadla, ale z černé stěny se oddělily dvě velké ruce a chytily ji za zápěstí. Hermiona se zajíkla a poznala Snapea.
"Pusťte mě, pane."
Rozzlobeně vytrhla ruce z jeho sevření. Snape vykročil ze stínu, takže mohla spatřit jeho naštvaný obličej.
"To sotva bude ten správný tón, slečno Grangerová. Mnohem vhodnější by bylo poděkování."
"Po dnešku Vám zcela jistě děkovat nebudu. Jedno zranění mi stačilo."
Zřetelně od něj odstoupila, ale Snape se nenechal zmást.
"Vy asi stále ještě nemáte dost, Grangerová. Myslel jsem si, že jste dost chytrá na to, abyste pochopila, že byste to se mnou neměla hnát ještě dál."
"Ach, opravdu, pane? Zítřejší zkoušku mi poděláte tak jako tak, stejně jako jste mi podělal celý můj život tady. Držte se ode mě dál."
Prudce odstrčila Snapea na stranu a pelášila k portrétu Buclaté dámy. Než se Snape vzpamatoval, zvládla už proklouznout dovnitř.

Překvapeně za ní zíral. A pak v něm vypěnil vztek. Ten zatracený spratek ho tady takhle nechal stát? A předtím ho urazila? A vyvedla ho z konceptu natolik, že jí naprosto zapomněl za porušení nočního klidu strhnout body.
Ještě stále rozzlobený skončil s noční hlídkou a vrátil se zpět do svého bytu.
Rozepnul si svůj těžký hábit a s povzdechem se usadil do křesla u krbu. Ulehčeně sáhl po skleničce vína a naplnil ji. Zatímco z ní upíjel, zíral do plamenů, zabraný do svých myšlenek.
Proti své vůli musel uznat, že zraněním Hermiony dnes překročil své kompetence. Nepochyboval o tom, že opravdu utrpěla tržnou ránu. Znal svou sílu a touto silou ji odmrštil stranou.
A jak se mu postavila do cesty a urážela ho… Hermiona byla skutečnou lvicí Nebelvírkou. Postavila se na zadní a drápky v tu ránu vyjely, aby se ubránila hadovi Zmijozelovi. Ta malá holka měla odvahu. Musel se maličko usmát, když si znovu vzpomněl, jak zabalila ta nepěkná slova.
,S prominutím, jste arogantní hajzl.'
Něco takového mu ještě nikdy nikdo neřekl. Popouzelo ho to k tomu, aby Hermioně zítra u zkoušky zřetelně vyznačil její hranice. A aby se jí pomstil za to, že mu tak nadávala. Ačkoli hluboko uvnitř věděl, že měla pravdu.

Hermiona zmučeně procitla s nedobrým pocitem. Než nastoupí na svou zkoušku, byli před ní ještě tři studenti.
Nepříjemný pocit v žaludeční krajině se nevytrácel ani ve chvíli, kdy šla směrem do Velké síně. A zesílil až na hranici paniky, když blízko svého ucha zaslechla Snapeův hrubý a chladný hlas.
"Nemohu se dočkat, až Vás dostanu, Grangerová. Včera jsme spolu ještě neskončili."
Pak se kolem ní protlačil jako obvykle a došel k učitelské podestě, zatímco Hermiona se třásla u nebelvírského stolu.
Apaticky absolvovala snídani a tři praktické zkoušky před tou její.



Hermiona jednou nohou nervózně vyťukávala neklidný rytmus do kamenné podlahy a zpocené ruce si otírala do sukně.
"Slečno Grangerová?"
Brumbál se k ní sklonil.
"Pokud jste připravená, začněte svým desetiminutovým náskokem. Myslete na toto: musíte zvládnout jednu hodinu, abyste vyhrála. Pak Vám pošlu patrona, že vyhrazená doba uběhla."
Ze Snapeova směru se ozvalo odfrknutí a tiché zamumlání. "Jestli to tak dlouho vydrží."
Brumbál na ni naposledy povzbudivě kývl. Hermiona vytáhla hůlku a vyrazila z Velké síně.
Prosprintovala dvě chodby a zůstala stát. Pomalu obrátila hůlku na sebe.
,Prosím, nenech mě teď v bryndě. Při tréninku to vždycky vyšlo,' běželo jí hlavou.
"Ilusio Totalis."
Velice se zaradovala, když její tělo zmizelo. No, nezmizelo skutečně, ale přesně se přizpůsobilo pozadí a měnilo se stejně rychle, jako se pohybovala. Už ji nebylo vidět.
Maličko se zašklebila, když zaujala vhodnou pozici na to, aby mohla vyřazovat honce.
Hermiona zaslechla dusot blížících se kroků a za rohem se objevili první studenti a profesorka Prýtová. Nezastavili, takže Hermiona měla další potvrzení toho, že opravdu nebyla vidět.
Vyslala neverbální proud Omračujících kouzel ze své hůlky a spokojeně sledovala, jak první vlna honců zkolabovala. Šťastně okoukla své oběti a vykouzlila svého prvního patrona se zprávou, že Ernieho, Padmu, Pansy, Anthonyho a profesorku Prýtovou je třeba vyzvednout.

Svižnou chůzí odešla dál. To tedy probíhalo opravdu dobře. Dokud na to myslela, obnovila své zastírací kouzlo. Jen tak pro jistotu.
Její kroky ji vedly směrem k Astronomické věži.
Dobrá nálada se ještě zlepšila, když před sebou poznala Malfoye. Vystřelila Petrificus totalus a spokojeně koukala, jak Malfoy v plné rychlosti spadl na nos.

S požitkem si klekla vedle něj a začala šeptat.
"No, Malfoyi. Asi to není moc pěkný pocit, co? A navíc, když tebe, velkého čistokrevného kouzelníka dostala čarodějka mudlovského původu. Přeji ještě hodně zábavy."
Její stříbrná vydra odhopsala, aby upozornila na Malfoyovu porážku.
Hermiona se loudala dál. Doteď to probíhalo celkem dobře. Ale měla velké nutkání najít Snapea, aby mu ukázala, co všechno dovede.

Klidně vykročila dál a dostala se zase do hlubších pater, zatímco na prstech počítala, kdo všechno ještě chyběl. Harry, Hannah, McGonagallová, Flitwick, Snape. Zapomněla na někoho? Ach ano, Parvati, která převzala její úlohu, aby byl počet honců konstantní.
Před obrazem u kuchyně zůstala zamyšleně stát. Počítal by někdo s tím, že se schovává u domácích skřítků? Rozhodla se, že počká, a pokud se nic nebude dít, může tu strávit nějaký čas.
Napadlo ji, že by měla obnovit kouzlo. A zrovna se obraz odklopil stranou a z kuchyně vyšly Parvati a McGonagallová.
"Hm, nojo, byl to jen nápad, mrknout se i tady, profesorko."
Hermiona nemohla uvěřit svému štěstí. Ostatní honci taky obchází ve skupinkách? Copak byla jedna z mála samostatných bojovníků?
Rychle je ochromila a zpravila o tom Brumbála.
Obě se rozčileně koukaly okolo, ale z kterého směru byly překvapeny, zjistit nemohly.

Vesele odkráčela. Napadla ji nová myšlenka. Někteří jistě vycházejí z toho, že se schovává v knihovně. Zbývali už jen čtyři honci, snad se jí podaří všechny vyřadit.
Lehce oddychujíc přišla ke knihovně a snažila se zůstat zticha. Vidět ji sice nebylo, ale slyšet rozhodně ano.
A opravdu, rychlými kroky právě ke knihovně přicházel Harry. Hermiona se na něho zaměřila. Darovala mu vítězství, teď musel on splnit svou část.
Náhle klaply dveře a z knihovny vyšel zklamaný Flitwick.
"Brýden, profesore. Není Hermiona v knihovně?"
"Ne, pane Pottere. Upřímně řečeno, také jsem v to doufal. Prohledal jsem všechno. Samozřejmě se mohlo stát, že se slečna Grangerová dobře schovala mezi regály, ale nikde jsem ji neviděl."
"Prohledáme všechno ještě jednou ve dvou?"
"Rád, pane Pottere."
Hermiona je dostale ještě před tím, než se oba mohli úplně otočit.
Vyslala patrona a sklonila se k Harrymu.
"Promiň, Harry, ale já chci vyhrát."
Políbila ho na tvář a Harry dezorientovaně loupal očima. Její kouzlo stále ještě fungovalo a mohla se s úšklebkem vzdálit. Dnešní den byl opravdu povedený.
Jen ji znejisťovalo, že doteď ani jednou nezahlédla Snapea. Spolu s ním zbývala už jen Hannah. A pomalu už snad ubyla celá hodina, ne? Hermiona ztratila veškerý pojem o čase.

Šla znovu na schodiště a opřela se o zábradlí.
O poschodí níž právě z jedněch dveří vycházela Hannah. Se soucitným úsměvem ji Hermiona zasáhla pomocí Impedimenta a svou vydru znovu poslala na cestu.

V tom momentě těsně kolem ní profičelo Omračující kouzlo. Hermiona uskočila stranou a otočila se směrem, odkud byl vyslán.

Za ní stál Snape jako velmi naštvaný netopýr, ale ani on ji nemohl jednoznačně zpozorovat. Nazdařbůh poslal kouzlo směrem, kde viděl vykouzleného patrona. Nyní byl v nevýhodě, neboť Hermionu neviděl, zatímco ona jeho ano.
Z jednoho rohu se spustila opravdová salva kleteb a Snape se snažil všechny vykrýt. Zastírací kouzlo se však pomalu vytrácelo, protože už viděl její obrysy.
Výsměšný úšklebek se mu rozhostil na rtech, když na ně cíleně odpálil. A Hermiona poznala, že mu podlehla v přímém duelu. Zoufale vykouzlila silné Štítové kouzlo, otočila se, vyšplhala po zábradlí a skočila o poschodí níž.
Snape zděšeně běžel k místu, kde Hermiona stála naposled.
"Slečno Grangerová? Jste v pořádku?"
Snapeův hlas se rozechvíval lehkými obavami a v duchu se za to proklel.
O vlásek unikl zpetrifikování, takže to bral jako "Ano" a strhl hlavu nazpět. Pod sebou zaslechl cupitání rychlých kroků. Hermiona zjevně obnovila své kouzlo a spěchala pryč.

Snape nemohl jinak, než ji v myšlenkách vyseknout poklonu. Byla opravdu mazaná. Proč ji Moudrý klobouk nezařadil do jeho koleje? S takovou zákeřností, kterou právě projevila, by tam byla jako doma. Rád by věděl, kolik času mu ještě zbývá k tomu, aby ji zneškodnil. A kolik dalších honců už dostala. Možná, nadával si v duchu. Právě skoro chytila jeho a Abottová ležela tam dole.

Hermiona klejíc spěchala chodbou. Ten skok hodně bolel. Špatně skočila a zbytek schodů srolovala. Bodavá bolest v hrudníku ji přinutila zastavit. Zatraceně, byla tak hloupá. A kromě toho jí unikl Snape.
Hermiona se opřela o zeď a sklouzla po ní dolů. Doufala, že tady bude v klidu. Kdyby tak jen věděla, jak dlouho ještě bude zkouška trvat. Připadlo jí, že je na cestě už snad dvě hodiny.

Pomalu se zase zvedla. Tady zůstat nemohla, v takové zimě by se na chodbě jen nachladila. Kulhajíc šla dál. Už nevěděla, kam by se ještě mohla schovat nebo kde se právě teď zdržuje Snape.
Opatrně se rozhlédla okolo, ale nikde ho neviděla. Pak zvedla hůlku a odeslala patrona s otázkou, jak dlouho ještě bude zkouška trvat.

Byla to chyba a pocítila to v momentu, když ji zezadu trefil Petrificus totalus.
"Slečno Grangerová, Vy jste ale neopatrná. Jen tak vyslat patrona, to může být nebezpečné. Říkal jsem Vám přece, že hon vyhraji já."
Snape se odlepil z jednoho výklenku a lehce její tělo zvednul, takže před ním strnule stála. Měl neurčité tušení dostat se zkratkou do tohoto podlaží a doufat, že tu Hermiona ještě byla. S opovržením se opřel o zeď a z jejích sevřených prstů jí sebral hůlku.
"Vlastně bych měl hned odeslat patrona, abych oznámil své velké vítězství. Ale jak jsem Vám říkal již dnes ráno, včera večer jsme spolu ještě neskončili."
Jeho obličej se přibližoval k jejímu, cítila jeho dech a rozčileně zavřela oči.

"Nechala jste mě tam včera večer jen tak stát. To od Vás nebylo příliš přátelské."
Jeho dlouhé prsty se zabořily do ramene, které se pomalu objevovalo.
"A stále ještě Vám mám za zlé Vaše urážky. Ačkoli musím uznat, že jsem k Vám ve skutečnosti byl maličko hrubý.
Ale Vy byste to měla vědět lépe. Po všech těch dlouhých letech mám konečně zase možnost ukázat studentům, jak jsou slabí, a Vy se do toho pořád motáte. To jsem nemohl připustit."
Naposledy to zablikalo a zastírací kouzlo se rozpustilo.

Snape se sklonil k jejímu obličeji, jak jen to bylo možné; jejich nosy se teď skoro dotýkaly. Rukou jemně pohladil její tvář a jeho pohled se změnil, změknul. Jeho další výrok však neztratil nic ze své ostrosti.
"A Vy, právě Vy, Grangerová, se k tomu musíte vždycky přimotat. Copak Vám nestačilo, že jste mě neustále rozčilovala ve vyučování?"
Hermiona cítila, jak se v ní vzdouvá hněv.
"Celá ta léta jsem Vás trápil ve víře, že budu už konečně mít klid od Vaší zvědavosti. Ale bylo to jen horší. Umíte si to představit? Že zrovna Vy, malá holka, jste skoro zvládla mě přivést k šílenství?"

Hermionina rozmrzelost se mezitím proměnila ve vztek. Jediným plynným pohybem ze sebe setřásla Petrificus a Snapea naopak ochromila. Krátce se chytila za bok, což Snape ztuhle pozoroval.
"Už nejsem žádná malá holka, profesore. Pokud jste si toho stále ještě nevšiml, je mi devatenáct. A proč se tak k sakru chováte, pane? Že jste byl trochu hrubý? Několikrát jste mě odstrčil, aniž by Vás jakkoli zajímalo, jestli třeba nejsem zraněná. Nikam jsem se nemotala, plnila jsem jen úlohu, kterou jsem dostala. Pokud jsem při tom byla vždycky o něco rychlejší než Vy, tak za to nemůžu. Spíš Vy byste měl přemýšet o tom, co děláte špatně.
Kromě toho bych ráda poznamenala, že jsem Vás nerozčilovala. Řekla bych, že jsem byla a jsem jediná ve třídě, která se kdy vážně zajímala o Váš předmět."

Aby zdůraznila svá slova, opakovaně Snapea bušila do hrudi. Z rukou mu vytrhla svou hůlku a Snape to sledoval rozzlobeným pohledem.
Pak se rovněž sklonila až k němu tak, jak to předtím udělal on, a začala mu posměšně hladit tvář.

"Vy jste mě tedy trápil... To Vám hrabe, ne? Urážel jste mě, pane. Neustále a stále znovu. A pokud Vás to tak baví, urážet ostatní a všem se mstít, teď můžete získat vlastní zkušenost."
Mávnutím hůlky překlopila Snapea do vodorovné polohy a vydala se s ním směrem k Velké síni.

Snapeovy neslyšné kletby a nadávky jí unikly. Ale pouhá myšlenka, že bude tak ztrapněn, v něm vyvolala spoustu nepěkných slov.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ninus ninus | 4. června 2017 v 21:06 | Reagovat

Wau :-)  fantasticky preložená poviedka ;-) teším sa na ďalšie pokračovanie, som veľmi zvedavá, ako sa Severus začne správať po takejto prehre :-D

2 Gabux Gabux | Web | 4. června 2017 v 21:11 | Reagovat

Hermiona je neuvěřitelně mazaná a chytrá mladá čarodějka! Ta jim to všem krásně natřela a jednoznačně byla nejlepší, protože sejmula všechny! Jo! Jen tak dál. Byla jsem nervózní za ni :D
Teď se opravdu nemůžu dočkat další kapitolky :3

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. června 2017 v 21:19 | Reagovat

[1]: Ninus: Děkuji za chválu. Samotný nápad i nástup děje mě rovněž velmi zaujal, co zaujal, naprosto dostal -
proto to tu pro Vás mám.

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. června 2017 v 21:20 | Reagovat

[2]: Gabux: Hermiona je vystižena odpovídajícím způsobem (tedy aspoň podle mě a Balariel - a Gabux :-D). Přece by se nespokojila s pouhým schováváním. Chtěla vyhrát jednoznačně. :-D

5 Gabux Gabux | Web | 4. června 2017 v 21:43 | Reagovat

[4]: Trefné. Trefné. Miluju tu vševědku naši :D

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 5. června 2017 v 9:29 | Reagovat
7 sisi sisi | 9. září 2017 v 0:32 | Reagovat

Hermiona je báječná čarodějka, hraje furt fair play. Ne druhou stranu je Snape zmijozelem a říká, že život není fair play. Ti dva se opravdu neskutečně přesně doplňují. Jsou si vzájemnými protiklady a potřebují jeden druhého asi navěky a navždy. ;-)
Děkji za krásný překlad, budu se těšit na další čtení. :-D

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 9. září 2017 v 20:19 | Reagovat

[7]: Sisi: dobrý postřeh, je to přesně tak ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.