Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Jagd ist eröffnet - P18 - 2/4

11. června 2017 v 20:00 |  Balariel
Shromáždění studenti a učitelé se opravdu divili, když vstoupila Hermiona a před ní se vznášel ochromený Snape.
Brumbálovi překvapeně vystoupalo vzhůru jedno obočí. "Ah, slečna Grangerová. Už jste tady. Právě jsem Vám chtěl poslat patrona a sdělit Vám, že čas uplynul. Ale jak vidím, vyhrála jste hru."


Hermiona se na něj lehce usmála. "Měla jsem v úmyslu vyhrát hru, pane. A proto jsem to také dotáhla až do konce."
"Ano, tím by mělo být jasné, že jste praktickou zkoušku zvládla bravurně, slečno Grangerová."
Hermionin obličej zářil jako sluníčko. Přejela pohledem všechny přítomné.
"Děkuji, pane. Ale teď bych raději měla jít, než se bude moci profesor Snape zase pohybovat."
Přistoupila k překvapenému Brumbálovi a vtiskla mu do ruky Snapeovu hůlku.
"Tak, nashledanou. Myslím, že se teď budu několik dní schovávat."
Zamrkala a spěšně opustila Síň, následovaná Brumbálovým zamyšleným zrakem.

"Slečna Grangerová je mnohem inteligentnější, než jsme si mysleli.
Takže, cítí někdo tady potřebu dobrovolně Severuse osvobodit z jeho nepříjemné situace?" pronesl a čile si mnul ruce.
Všichni přítomní zakroutili hlavami a zacouvali, zatímco Snape Brumbála propaloval pohledem jeho pichlavých černých očí.
Brumbál odevzdaně vzdychl a došel ke Snapeovi.
"Severusi, prosím, nedělej tady divadlo."
Pak zrušil kouzlo Impedimenta. Snape se vztyčil do výše jako černý netopýr a rozezleně okolo sebe švihl hábitem.
"Děkuji mnohokrát za Vaši podporu. Pokud mě teď omluvíte, musím ještě na kafíčko se slečnou Grangerovou."
Vyrval Brumbálovi svou hůlku a byl pevně přesvědčen, že Hermionu zakleje až do příštího tisíciletí.
Brumbál starostlivě hleděl za Snapem, který mizel ze Síně se vzdouvajícím se hábitem.
"Albusi, myslíš, že jí něco udělá?"
McGonagallová k němu přistoupila.
"Doufám, že ne, Minervo. Ale slečna Grangerová ho ztrapnila. Nemohu se zbavit pocitu, že jsme něco mezi nimi nezaznamenali."


Hermiona rychle uháněla pryč a nyní se přímo vřítila na ošetřovnu.
"Copak se stalo, dítě?" volala zděšeně madam Pomfreyová.
"Omlouvám se, madam Pomfreyová. Nechtěla jsem Vás vylekat. Zřítila jsem se během praktické zkoušky a teď mě píchá v hrudním koši."
"Dobře, dítě moje. Lehni si na lůžko, vyšetřím tě."
"Mohla byste si trochu pospíšit? Trošku jsem si to rozházela s profesorem Snapem a myslím, že se nemůže dočkat, až mě dostane do rukou."
"Se Severusem? Vždyť je vlastně tak milý… Copak jsi mu vyvedla?"
Během jejich rozhovoru putovala hůlka léčitelky po Hermionině těle.
"Ochromila jsem ho a odlevitovala jsem ho do Síně. Vím, že to ode mě nebylo moc hezké, ale poslední dny mě stále provokoval."
Madam Pomfrey si povzdechla. "Severus se vždycky rychle urazí. Zlomila sis žebro. Donesu ti jednu dávku Kostirostu a všechno bude v pořádku."
"Děkuji moc."
Hermiona poslušně vypila odporný odvar, a pak seskočila z lůžka.
"Měla bych radši pryč, než se objeví profesor Snape."
"Ano, to bys měla, holčičko."
Hermiona vystřelila z ošetřovny, zahnula za rok a rychle se vtiskla do výklenku.

Zatraceně, Snape právě spěchal chodbou jako ztělesněná smrt. Plná strachu uvažovala, co by teď bylo nejlepší udělat. Pak si vynadala do idiotů. Vždyť přece zjistila, že její zastírací kouzlo funguje spolehlivě. Neverbálně ho zase použila.

Právě včas, protože Snape byl už těsně u ní, a pak s ohromujícím rachotem rozrazil dveře na ošetřovnu.
"KDE JE?"
Madam Pomfreyová vyděšeně nadskočila. "Kde je kdo?"
"Slečna Grangerová."
Snape se vztyčil před léčitelkou a skřípal zuby.
"Slečna Grangerová je už pryč, Severusi. A byla bych ti vděčná, kdybys se mnou nehovořil tímto tónem."
Snape krátce zaváhal, a dál pokračoval jemněji. "Promiň, Poppy. Ale ta usoplená holka mě zostudila před všemi kolegy a některými studenty. Zaslouží si trest."
"Vyprávěla mi to. Ale zdá se, že ta dívka ví, že její jednání nebylo v pořádku. Řekla mi ovšem také, že ani tys k ní nebyl příliš milý."
Káravě se na něho zahleděla.
"Samozřejmě, že jsem k ní nebyl milý. Nikdy nejsem milý. Ale ona zašla příliš daleko. Budu ji hledat dál."
A Snape vyrazil pryč.
Hermiona fascinovaně naslouchala rozhovoru a naprosto zapomněla, že by ten čas raději měla využít k ústupu.
Došlo jí to až v momentu, když kolem ní proběhl Snape směrem k Nebelvírské věži.

Pomalu se loudala směrem ke věži a opatrně nahlížela za každý roh, aby snad nedopatřením do Snapea nevrazila.
Jakmile spatřila Snapea vztyčeného před portrétem Buclaté dámy, zůstala stát jako přimrazená.
"Přišla sem už slečna Grangerová?"
Buclatá dáma na něho dělala oči a koketně odpověděla: "Ne, ale klidně tady můžete počkat, já proti tomu nic nemám."
Snape si odfrkl a postavil se jako stěna před dírou.
Hermiona se přikradla blíž k němu a v duchu si nadávala. Před tím však neverbálně obnovila zastírací kouzlo.
Nemohla Buclaté dámě jednoduše říct heslo, Snape by ji hned objevil.
Zůstala tedy stát vedle Snapea a pozorovala ho.
Zatímco stál v chodbě, dle svého názoru nepozorován, zlost pomalu vyprchávala z jeho obličeje. Rty se opět uvolnily a také obočí stažená hněvem se vrátila na svá původní místa. Vypadal tak pokojně, že by se Hermiona nejraději dotkla jeho obličeje, aby zjistila, jestli to uvolnění je opravdové.

Oba zaslechli kroky a Snapeův obličej se znovu stal grimasou zrůzněnou hněvem. Zjevně očekával, že teď potká Hermionu, ale byli to jen ostatní Nebelvíři, kteří se smíchem dorazili ke vstupu do věže.
"Mionin výstup byl naprosto geniální. Znovu byla potvrzena teorie, že je netopýr. Ačkoli lítal trochu prkenně."
Hlasitý smích zněl ze všech stran, jakmile Harry pronesl svou poznámku.
Všichni ztuhli, když spatřili Snapea a řehot okamžitě utichl.
"Bavili jste se všichni dobře na můj účet, no? Strhávám Nebelvíru třice bodů."
"Ale proč, pane? To se už ani nemůžeme zasmát vtipu?"
"Děláte ze mě hlupáka, Pottere. Velmi dobře jsem slyšel, o čem jste se bavili. A teď zmizte, než Vás to bude stát ještě víc."
Nebelvíři se s brbláním sunuli kolem něho.
"Počkejte, Pottere. Víte, kde trčí Grangerová?"
Hermiona využila své šance a za ostatními proklouzla dírou v portrétu. Přesto však zaslechla Harryho drzou odpověď.
"Ne, pane. Od jejího pamětihodného výstupu jsem ji už neviděl. Ale i kdybych to věděl, stejně Vám to neřeknu."
Harry rychle zmizel stále ještě otevřeným portrétem, než se Snape vzpamatuje z překvapení, které mu svou hubatostí uštědřil.
Portrét se zavřel a srocení Nebelvíři slyšeli, jak venku Severus Snape řádí.
Znovu propukli v smích, protože teď byli v bezpečí.

Hermiona zrušila kouzlo a ihned byla vidět.
Zbytek Nebelvírů se s křikem rozprchnul.
"Sakra, Hermiono. Jak nás můžeš takhle děsit?"
"Promiň, Snape mi nedal jinou možnost."
"Miono, Snape ti asi urve hlavu, až tě příště uvidí. Ale ta situace vejde do dějin. Usměvavá Hermiona ochromila velkého Severuse Snapea a odvážně ho levitovala před sebou."
Harry jí nadšeně plácal po ramenou. "Ale řekni, Miono, jak jsi to všechno zvládla? Myslím, složilas mě a Flitwicka, aniž bych tě viděl. A tos musela stát přímo přede mnou, protože jsi se mnou ještě mluvila."
Harry nad tím chvilku dumal. "Nepoužila jsi třeba můj kouzelný plášť?"
Hermiona na něj šokovaně zírala. "Harry Jamesi Pottere, víš naprosto jasně, že bych u zkoušky nikdy nepodváděla. Čas, který jsem sama v knihovně strávila, se nakonec vyplatil."
Pronesla neverbální zaklínadlo a zmizela.
Ozvaly se užaslé výkřiky a Harry zkusmo šátral po Hermioně.
"Harry, dej tu ruku pryč."
Harry ucukl, rozpačitý a lehce zrudlý. "Sorry, Miono, to fakt nebylo schválně."
Hermiona se znovu objevila. "Nojo, mrzí mě, že jsem tě srazila, Harry. Ale nespokojila bych se s tím, že bych celou dobu jednoduše strávila zalezlá v nějaké skrýši. Především proto, že jsem věděla, že Snape mě zcela určitě bude nahánět."
Na chvíli zmlkla a došla ke svému oblíbenému křeslu u krbu. "Ačkoli musím přiznat, že mě Snape dostal. Bylo to o fous, dokonce jsem skočila přes zábradlí a nalomila si žebro. Snape mě pak znovu vystopoval a zpetrifikoval."
"Co?"
Ostatní Nebelvíři fascinovaně poslouchali a posedali na další křesla a pohovky.
"Ano, ale byl příliš arogantní na to, aby odeslal patrona hned. Nadával mi, já jsem se osvobodila, začarovala jeho a vynadala mu. A zbytek už znáte."
Mazaně se usmívala a koukala po ostatních.
"Týjo, Hermiono, Snape z tebe nadělá konfety, až tě chytí."
"Já vím. A upřímně řečeno už teď mám dost nahnáno, že ho někde potkám."
"A tys mu fakt nadávala?"
Hermiona se smála a začala vyprávět, co mu všechno omlátila o hlavu.


Další dny byly poznamenané všudypřítomným Hermioniným strachem. Byl pátek a k jídlu musela do Velké síně. Na začátku ještě používala své kouzlo, aby zůstala neviditelná, ale pak to samozřejmě bylo nápadné, když jedno místo bylo zdánlivě neobsazené a jídlo přesto mizelo. Hermiona tedy po zbytek víkendu změnila taktiku a jen rychle zaběhla do Síně, aby lapla balíček jídla k obědu, který jí nachystal Harry, a znovu zmizela. Snape za ní pokaždé běžel jako zuřivý, ale pokaždé taktak stihla dorazit k portrétu Buclaté dámy před ním. To všechno mělo za následek, že se ta historka rozšířila mezi všechny studenty jako lavina. Studenti všech ročníků a kolejí mohli celé vyprávění slyšet i po tisící, tak si to užívali.
Hermionu však pokaždé trápila beznaděj, když zase mohla chytit dech. Nejpozději ve vyučování Snapea uvidí. A tam neměla možnost před ním utéct.
Také Snape si tu skutečnost v některé chvíli uvědomil, neboť pondělí a úterý se spokojil s tím, že Hermionu od učitelského stolu probodával pohledem. Samolibý úsměv mu hrál na rtech, když pomyslel na středeční odpoledne. On už Hermioně ukáže, co znamená se do něho navážet.

Hermiona s Harrym a Ronem scházeli do sklepení a vzrušením se jí klepala kolena.
Jako obvykle ti tři obsadili poslední řadu, aby zachovali co možná největší odstup od učitelského pultu.
Zazněl hlasitý úder a Snape jako vždy prudce rozrazil dveře. Byl si vědom působení svého vystupování a plně si to užíval.
Jeho pohled okamžitě ulpěl na poslední řadě a zaplavilo ho zadostiučinění, když viděl, že pobledlá Hermiona pevně zatíná prsty do stolu.
"Přečtěte si strany 183-185 a uvařte lektvar. Jako vždy netrpím žádné chyby."
Snape impozantně usedl za pult a pozoroval čilý ruch. Jeho pohled znovu utkvěl na Hermioně, která stále ještě strnule seděla na židli.
"Slečno Grangerová, pokud jste toho názoru, že moje vyučování pro Vás není dost náročné, tam jsou dveře."
Jeho paže se propnula pod učitelským hábitem.
Hermiona si vyděšeně přitáhla knihu před sebe.
"Strhávám Nebelvíru 15 bodů za snění."
Hermiona se na něho podívala a v jejích očích se objevily zlostné jiskry. Pak se znovu věnovala učebnici.
Snape spokojeně usedl zpátky na svou židli. Od této vyučovací hodiny si sliboval, že pro něj bude opravdu skvělá.

Zakrátko se prostor zaplnil kouřem vystupujícím z tuctu kotlíků.
Snape nabručeně rázoval dokola, až se jakoby náhodou přiblížil k Hermionině stolu. Docházelo k tomu jen zřídka, protože věděl, že její lektvary jsou vždy bezvadné a nemohl ji nijak podusit.
Opřel se oběma pažemi o stůl a naklonil se k Hermioně. Celé jeho vzezření prozrazovalo agresi skrytou uvnitř.
"Slečno Grangerová, co si k sakru myslíte, že tady děláte?"
Hermiona překvapeně vystřelila pohled vzhůru a její oči se zaklesly do Snapeových.
"Promiňte, pane. Mohl byste být o trochu konkrétnější?"
Jeho rty se zkroutily do podlého úsměvu a Hermiona jen polkla, očekávajíc to nejhorší.
"Pokud to Vaší jinak úžasné pozornosti uniklo, manipulujeme tady s nebezpečnými látkami. A bohužel,"
Poslední slovo natáhl natolik, že i Goyle porozuměl tomu, že se jednalo o sarkasmus.
"bohužel jste k tomu naprosto nevhodně upravena."
"Pane?"
Hermiona znovu polkla plná strachu a bezděčně ustoupila o malý krok nazpět.
"Stále ještě nemáte žádný nápad? Pak tedy Vašemu jinak vždy všechno vidoucímu mozku musíme pomoci.Nemůžeme přece připustit, abyste jednoho dne zemřela jako ubohá hloupá Nebelvírka."
Chechot zazněl sklepením, což podpořil především Draco, zatímco Hermioniny tváře se pomalu barvily doruda.
"Problém, slečno Grangerová, představují Vaše vlasy. Vaše naprosto vzpurné a nevzhledné vlasy."
Snape se znovu vztyčil do své plné velikosti a opovržlivě shlížel na Hermionu.
"Ale co tu vlastně říkám. Nejsem si jistý, jestli jsem právě popsal pouze Vaše vlasy nebo celou slečnu Grangerovou."
V Hermionině obličeji jednou krátce zaškubalo a oči nabraly skelný vzhled, jak do nich proudily slzy. Hermiona se však stále ještě měla bezpečně pod kontrolou a zamrkala víčky.
Snape se rozhodl k poslednímu kopnutí a obkroužil stůl.
Pozvolna zvedl ruku a sáhl do Hermioniných vlasů. S odporem ve tváři je opět pustil.
"Jestli má ovšem cenu to označovat jako vlasy. I samice horských trolů se o sebe starají lépe. Sepněte si to, nebo Vám to ustřihnu, slečno Grangerová."
Naprosto spokojený sám se sebou se Snape vrátil zpět k pultu a posadil se. Všichni Zmijozelové se stále ještě smáli jeho představení. Hermiona si pomocí kouzla svázala vlasy do uzlu.
Krátce vzhlédla, jako by si všimla, že ji pozoruje. To, co viděl, ho na malý okamžik ochromilo. Z jejího pohledu zmizel strach, a místo toho tam uviděl pouze nenávist. Čirou nenávist, namířenou proti své osobě.
Zašel příliš daleko a věděl to. Hermiona však také překročila hranici, když ho odlevitovala do Síně.

Hodina se chýlila ke konci a každý přinesl dopředu malou lahvičku se svým lektvarem. Hermionin se skvěle vydařil, to viděl Snape na první pohled. Snažil se však jako vždy nedat na sobě nic znát.
Studenti začali spěšně balit věci a především Hermiona měla opravdu napilno, aby opustila sklepení. Snapeův hlas však ještě jednou zazněl prostorem.
"Slečno Grangerová, na slovíčko."
S odfrknutím se opřela o stůl a ostatní po ní soucitně koukli. Dveře se zavřely za Parvati a ti dva zůstali v učebně sami.
Hermiona vzdorovitě zůstala na svém místě, takže se Snape podvolil a přišel k ní.

"Slečno Grangerová, podle mě je třeba ještě něco prohovořit."
"Ach, opravdu, pane?"
Snape se přinutil k hlubokému nádechu. Nechtěl narušit své vzezření člověka, který se ovládá, přestože ho její umíněnost popouzela.
"Slečno Grangerová, je mi naprosto jasné, že jsem právě zašel příliš daleko. Omluvím se Vám za to, když Vy se omluvíte za svůj čin během zkoušky."
Hermiona na něho ohromeně zírala. S tím tedy nepočítala.
Pak ji však znovu zaplavil pocit nenávisti, který u ní Snape pozoroval už předtím.
"Teď se najednou chcete omlouvat, pane? Proč? Došlo Vám, že Vám McGonagallová pěkně zavaří, když jí o tom řeknu? Podle mého se za nic omlouvat nemusím, profesore. Jednala jsem s Vámi přesně tak, jak jste to dělal celá léta Vy mě, sto a stokrát. Ale když někdo podnikne protiútok, tak to nepřekousnete.
Ne, pane, nebudu se omlouvat. To spíš Vy byste měl pokleknout a odprosit mě za každý případ, kdy jste mě urazil."
Snapeův obličej se při jejích slovech stáhl do zlomyslné grimasy. Předklonil se a opřel se oběma rukama o stůl. Hermiona takto byla uvězněna mezi jeho pažemi a stolem. Jako šelma se Snape přibližoval ke své studentce.
"Je to tak, slečno Grangerová? Zajímavé vystoupení, které jste tu předvedla. Já však před Vámi nikdy na kolena nepadnu."
"Pak tedy, pane, nevidím možnost, jak bychom mohli dosáhnout jakékoli shody."
Hermiona ho chtěla odtlačit a uniknout z nepříjemné situace. Ale Snape byl zřetelně silnější, než vypadal.
Pobaveně pozoroval, jak Hermiona škubala jeho pažemi.
"Kampak, kampak, slečno Grangerová?"
"Pryč z Vaší nesnesitelné přítomnosti."
Snape rozhořčeně zalapal po dechu. Naposledy přiblížil obličej k Hermioně.
"Tomuto přání bohužel nemohu jen tak vyhovět, slečno Grangerová. Vy jste se však právě přihlásila k jednomu kolu trestů. V 19 hodin v mé pracovně."
S těmito slovy se odstrčil od stolu a vzdálil se. Hermiona rychle chňapla tašku a uprchla z učebny.


Krátce před 19. hodinou stála naštvaná před jeho pracovnou. Dlouho přemýšlela, jestli by ten trest neměla jednoduše zazdít. Měla však ne zcela neodůvodněné tušení, že by se tím všechno jen zhoršilo.
Váhavě zdvihla ruku, ale zaklepala energicky.
Dveře se otevřely a Hermiona vstoupila.
"Ah, slečna Grangerová. Pěkné, že jste přijala mé pozvání."
Výsměšný úšklebek přelétl Snapeovi přes obličej. Hermiona se snažila zachovat neutrální výraz a otázala se:
"Co mám dělat, pane?"
"Budete čistit tamty kotlíky vzadu."
Hermiona se otočila a šla dozadu, natáhla si rukavice a chtěla začít.
"To ještě nebylo všechno, slečno Grangerová. Protože jste zjevně fascinovaná tím, když se určité věci provádějí na kolenou, nechtěl bych Vás o to samozřejmě připravit."
Se zlým úsměvem Snape pozoroval, jak se Hermioniny tváře zbarvily do plamenně červené barvy.
"A samozřejmě si tu situaci chci užít. Budete tedy pracovat tady, přímo před mým psacím stolem."
Pokud to bylo možné, zrudla Hermiona ještě více, což Snape nadšeně sledoval.
Bez odmlouvání přenesla Hermiona kotlíky dopředu a klekla si na studenou kamennou podlahu.
Začala s výkonem trestu a v duchu Snapea zahrnovala nezpočtem nadávek.
Ten bastard jí uložil tuto práci, protože ji chtěl znovu ponížit. Kromě toho věděl, že bude na sobě mít sukni studentské uniformy.
Nevšimla si, že Snape pomocí Legilimens vstoupil do jejích myšlenek a pobaveně naslouchal proudu urážek.
Když zaregistroval myšlenku o sukni, sklouzl jeho pohled bezděčně na její zadeček, který se právě mohutně třásl, jak se Hermiona předklonila k nějaké obzvláště zažrané skvrně.
Pozoroval ji zezadu a ústa mu najednou vyschla.

Hermiona měla pravdu, myslel si. Už dávno nebyla malá holka.
Snape si všiml, jak mu krev proudí do jiných částí těla a jeho kalhoty mu byly najednou neuvěřitelně těsné. S pocitem trapnosti si přehodil nohu přes nohu. V duchu si nadával do blbců. Kdy se mu naposledy stalo něco tak trapného? Napadlo ho jen teenagerské období pod vlivem hormonů.
Aby se ochladil, věnoval se zase esejím, které chtěl původně opravovat. Jeho pohled však stále znovu, jakoby kouzlem, přitahovala Hermiona. Sem tam si všimla, jak zírá, ale nevěděla, jestli se tím má bavit, nebo radši s křikem utéct pryč.

Čas plynul a v jednom momentu se Snape podíval na hodiny, přičemž s úděsem zjistil, že je už skoro půlnoc.
Zaměřil svou pozornost na Hermionu, která už jen unaveně a vysíleně otírala skvrny.

Beze slova se zvedl a přišel k Hermioně. Snape si to nemohl odpustit; zůstal stát za ní a sklonil se dopředu.
"Slečno Grangerová, můžete skončit."
Hermiona vyděšeně vyskočila a zadečkem mu narazila do podbřišku. Do podbřišku, kde se znovu vytvořilo jednoznačné vzrušení, jak se na ni zezadu díval.
V této pozici oba chvíli zmateně setrvali, než se Hermioně podařilo otočit se k němu. Zírala na něho vyvalenýma očima. Zavrávorala stranou a běžela ke dveřím, rozrazila je a zmizela v chodbě.
Snape zaklel. Nemůže tu situaci takto nechat. Vydal se za Hermionou. Díky své výhodě dlouhých nohou ji zvládl rychle dohnat.
Hermiona se při běhu koukala za sebe, a jakmile viděla Snapea, zkoušela zrychlit.
Nějakým vnuknutím se Snape rozhodl, že skočí. Právě včas, protože viděl, jak Hermiona kouzlila své Zastírací kouzlo. Podcenil však svůj rozběh, protože do ní narazil a strhl ji s sebou k zemi.
Hermiona zavyla bolestí, když ji Snape pohřbil pod sebou.
"Je mi to líto, slečno Grangerová."
Snape se lehce nadzvedl, ovšem jen natolik, aby Hermionu už netížil plnou vahou.
"Jste zraněná?"
"Slezte ze mě, sakra, pane."
"To neudělám, dokud si spolu pořádně nepromluvíme o ukončení Vašeho dnešního trestu."
"Když ze mě slezete, tak nikomu nepovím, že jste totálně nadržený samec."
Snape rozzlobeně zalapal po dechu. "Nejsem totálně nadržený samec."
"Fakt ne?"
Hermiona se začala provokativně třít zadečkem o jeho podbřišek, který k ní stále tiskl. Vzrušení ještě zcela neodeznělo a třením se znovu probudilo k životu.
"Ihned přestaňte, Grangerová."
"Tak ze mě slezte."
"Tak zrušte svoje kouzlo."
Nějakou dobu bylo ticho. Pak to Hermiona vzdala a znovu nabrala barvy.
"No tak."
Snape se s námahou narovnal, ale stále dával pozor, aby Hermionu držel pevně za zápěstí. Měl pocit, že jakmile ji pustí, hned použije své kouzlo znovu.
Starostlivě jí pomohl vstát.
"Zranila jste se, slečno Grangerová?"
Když se k němu otočila, zarazil se. Na čele měla velkou ránu, ze které pomalu vytékala krev.
Hermiona si toho však asi nevšimla.
Snape vztáhl jednu ruku k jejímu obličeji, ale Hermiona se mu vytrhla plná zlosti a zůstala před ním stát se založenýma rukama.
"Nedotýkejte se mě."
"Jste zraněná, nechte mě Vás ošetřit."
"Oho, profesor dělá pokroky. Posledně jste si ani nevšiml, že jste mě zranil."
"Buďte teď tiše, Grangerová. Opravdu mi to neulehčujete, když Vám chci pomoci."
Snape rozčileně fixoval její obličej a pozoroval ránu. "Episkey."
Spokojeně sledoval, jak se uzavřela a nezůstal po ní ani škrábanec.
Pak se Hermioně intenzivně zahleděl do očí, aniž by spustil ruku z jejího obličeje.
"A musím se také omluvit za to, že jsem Vás nazval malou holkou." Polkl. "Neboť to už skutečně nejste."
"Sotva uvidí profesor můj zadek, konečně to pochopí i on."
"Slečno Grangerová, dejte si pozor."

Jeho ruka stále ještě ležela na jejím obličeji a jejich pohledy se do sebe zaklesly. Hermiona užasle zjistila, že se jí zdá Snapeův obličej stále měkčí a jeho oči teplejší. Jeho dech ztěžkl a svými ústy se k ní postupně přiblížil.
Náhle překonal poslední vzdálenost a své rty přitiskl na ty její.

Zasáhla ho hlučná facka a on překvapeně zavrávoral.
"Och, Merline, profesore. To jsem nechtěla."
Hermiona zděšeně koukala střídavě na svou ruku a jeho obličej a její oči se naplnily slzami. Facka byla reflex.
Snape s vrčením znovu přišel o krok blíž, jednou rukou chytil obě její zápěstí a nad hlavou jí je přitlačil ke zdi.
"Už se nikdy neopovažujte mě tlouci, slečno Grangerová."
Znovu přitiskl své rty na její, ale tentokrát byl žádostivější. A k jeho překvapení Hermiona na jeho polibek zareagovala. Lehce rozevřela rty a on začal její ústa potěšeně zkoumat jazykem. Oběma projelo vzrušení a Snape svou volnou ruku vyslal po jejím těle.

Najednou oba uslyšeli blížící se kroky a odskočili od sebe.
Kužel světla se k nim blížil a nechal jim čas právě na to, aby se od sebe trochu vzdálili.
Jen o pár vteřin později se za rohem objevil Filch a hodnotil nastalou situaci.
"Profesore. Taky jste slyšel ty zvuky."
"Samozřejmě, Filchi. Naše okouzlující slečna Grangerová si myslí, že je vhodné v tuto hodinu bloumat po hradě."
Hermiona po něm zlostně hodila pohledem. Jasně že veškerou vinu svalí na ni.
"Řekl bych, slečno Grangerová, že se zítra v 19 hodin uvidíme na trestu."
Naštěstí si všimla, že Snape na ni jakoby mrknul, jinak by se snad neudržela.
Sklopila hlavu. "Ano, pane."
"Dobře, nyní jděte zpět do své věže."
Hermiona kývla, otočila se a způsobně odcházela. Oba muži za ní koukali.
"Vypadala fakt rozhozeně, nemyslíte, profesore?"
"To je mi jedno, Filchi."
Snape v myšlenkách děkoval všem jemu známým duchům za to, že Filch nikdy nepatřil k nejchytřejším, a nemohl si tedy všimnout jednoznačných znamení mezi ním a Hermionou.
"Když mě nyní omluvíte, Filchi, odcházím do svého bytu. Dobrou noc."
S vlajícím hábitem se otočil a zmizel.

Hermiona ležela v posteli a nemohla spát. Políbil ji. Snape, který jí neustále ze života dělal peklo, ji políbil. A ona ho udeřila. Otočila se na druhý bok a zasténala. To snad není pravda.
Ale on ji políbil ještě jednou. Hrubě a žádostivě. A při tom pevně držel její ruce a tisknul je ke zdi. Pokud měla být Hermiona k sobě upřímná, musela si přiznat, že se jí to líbilo.
Hluboko uvnitř se ještě ptala, co se to s ní dělo, že se mu opravdu nebránila. To nebude dobré.

Ve stejnou dobu v jiné části hradu ležel v posteli také Snape a přemýšlel o tom, co se stalo. Nadával si do idiotů. Jen dneska riskoval své zaměstnání v tisíci možných situacích. Už při trestu zašel příliš daleko tím, že po ní chtěl něco takového. Pokud by s tím Hermiona šla za Brumbálem, už za to by mohl být varován nebo vyhozen. A později, když cítila jeho vzrušení a on nepodnikl nic, aby se od ní vzdálil. Také za to ho mohla žalovat za sexuální obtěžování.
Nezapomeňme, že ji pronásledoval a opět zranil. Bylo to jeho druhé násilné napadení Hermiony.
A dal tomu korunu, když ji políbil. Hermiona ho dokonce zabrzdila fackou, ale on už od ní nemohl snést další ponížení. Vysloveně se na ni vrhnul a agresivně ji přitlačil ke zdi, načež začal prozkoumávat její tělo.
Teď bylo na něm, aby se zase on otočil na druhý bok a zasténal. Filch je skoro přistihl. A Snape byl rád, že to byl jen Filch a ne McGonagallová, která by to jistě vyhodnotila správně.
Neklidně přemýšlel. Neměl tušení, jak se má k Hermioně dále chovat. Zastihla ho v prekérních situacích. A kromě toho byla přes to všechno stále ještě jeho studentka. Bude opravdu rád, když o tom Hermiona nikomu neřekne. Jak to, že byl vůbec tak hloupý a objednal si ji na nový trest?
To přece celou věc ještě více zkomplikuje. Neměl žádné právo využívat svého postavení. A už vůbec ne k tomu, aby nutil studentky k jakémukoli intimnímu jednání.

Takto, v myšlenkách ukázněný, Snape usnul.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gabux Gabux | Web | 24. července 2017 v 21:49 | Reagovat

Severus tady moc nepřemýšlí! :D A Hermiona taky zrovna ne.

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 26. července 2017 v 14:18 | Reagovat

[1]: Gabux: Jednou jedinkrát si dovolil ten luxus nepřemýšlet, a Gabux ho hned vyhmátne... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.