Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Jagd ist eröffnet - P18 - 3/4

Neděle v 20:00 |  Balariel
Oba nervózně přečkali celý den a krátce před 19. hodinou Hermiona znovu stála před Snapeovými dveřmi.
Tentokrát jí osobně otevřel a mlčky ukročil stranou, aby mohla vstoupit. Okolo něho prošla jemná vůně růžových lístků a Snape ji ohromeně vdechl. Použila parfém?


Sklíčení a mlčící stáli naproti sobě a ani jeden z nich příliš nevěděl, co má říct. Snapeovi se rychleji podařilo dát se dokupy. Odkašlal si.
"Slečno Grangerová, pokud se nemýlím, práci, kterou jsem Vám včera přidělil, jste neukončila. Nechám Vás v ní proto pokračovat."
V jejím obličeji na kratičký okamžik zahlédl záchvěv zklamání, avšak Hermiona rychle sklopila oči. Odpověděla mu zvláštně chladným tónem a nakřáplým hlasem.
"Ano, pane. Zase stejně jako včera?"
Snape překvapeně kývnul, znovu byl zcela pohlcen její vůní.
Hermiona s povzdechem odkráčela dozadu pro kotlíky a s heknutím zaklekla.
Snape se opět věnoval opravě testů, když tu si všiml, že Hermiona naprosto prudce zpracovává nějakou skvrnu.
"Děje se něco, slečno Grangerová?"
"Ne, pane."
Ani tentokrát mu neušel její jedovatý tón a nyní Hermionu zmateně pozoroval. Vůbec z ní nebyl chytrý.
Měl by-?
Ne, přerušil své přemýšlení. Ani on nemá právo znovu vnikat do jejích myšlenek.
Proti své vůli se sklonil nad svou prací - a zaujalo ho tiché Hermionino zamumlání. Jeho zvědavost zvítězila nad představami o morálce a s neverbálním ´Legilimens´ vešel do její hlavy.

Ohromeně vnímal zjevný citový chaos v Hermioně. Doteď si jeho přítomnosti nevšimla a on se snažil, aby to tak i zůstalo. Ponořil se do jejích myšlenek hlouběji, okolo všech možných nadávek, kterými ho častovala. Náhle se Snape v hledání zasekl. Právě došel k něčemu, co ho velmi podráždilo.
"Vy jste byla zklamaná?"
Snape se zdvihl ze židle a znovu se postavil za ni.
"Jak prosím?"
"Malá vševědka je zklamaná, že se jí starý netopýr už nedotýkal? To samozřejmě nemohu připustit."
Jeho ruka pomalu přejela přes Hermionin zadeček. Hermiona překvapeně ztuhla. Snape se znovu ponořil do její hlavy, aby ji pozoroval na základě této změny.
"To se Vám líbilo?"
"Prosím, co?"
Hermiona na něj zmateně zírala a pomalu se napřímila.
"Líbilo se Vám, jak jsem Vás včera přitiskl ke zdi a líbal?"
Plamenná červeň zaplavila Hermioniny tváře. "Vy jste použil Legilimens? K tomu jste neměl žádné právo."
Rozezleně si překřížila paže na hrudi. Avšak Snape se zastavit nenechal. Stále ještě tomu nevěřil a ptal se jí dál:
"A byla jste zklamaná, že Vás nechám skutečně pracovat jen na trestu?"
"Do toho Vám nic není, pane."
"Je mi do toho všechno. Vždyť se mě to týká. Odpovězte mi tedy naprosto upřímně na mou otázku."
Hermiona sklopila zrak. "Samozřejmě, že se mi to líbilo. Jinak bych se snad bránila."
"Och, Merline. A já jsem si to celou noc vyčítal."
Snape na Hermionu zíral, přemožený tím vším. Ona stále ještě nerozuměla tomu, co se tu vlastně dělo.
"Můžete mě prosím zasvětit do svých myšlenek, profesore? Já se totiž stále držím běžného chování a nevnikám do hlavy bez pozvání."
Její naštvaný hlas ho přenesl zpátky do současnosti.
"Slečno Grangerová, to mění všechno. Minimálně pro mě."
Jeho ruka jí bezmocně sjela z boku, kde ležela od chvíle, kdy Hermiona vstala.
"Můžete být trochu zřetelnější, pane? Jinak bych se ráda věnovala zase trestu."
"Zapomeňte chvíli na ten zatracený trest."
Hermiona sebou trhla.
"Takže se Vám to líbilo? Neměla jste strach ani jste se necítila využitá? Ani k tomu donucená tím, že jsem využil svou tělesnou převahu?"
Hermiona zmateně zakroutila hlavou.
"Měli bychom tedy pokračovat tam, kde jsme přestali."

Snape ji vzal okolo boků a otočil ji ke stěně. Stejně jako minulou noc uchopil obě její zápěstí a držel jí je nad hlavou.
Fascinovaně pozoroval, jak začala Hermiona zrychleně dýchat a navlhčila si rty. Vnímal to jako pozvání a přitiskl své úzké na její plné a měkké.
Hermiona ho začala jemně kousat do spodního rtu a z jeho hrdla se vydralo zamručení.

"Poslední šance, Grangerová. Ještě můžete odejít."
Hermiona mu v odpověď ovinula nohu okolo boku a přitahovala ho tak ještě blíže svému tělu. Takto podnícen vyzdvihl Snape i její druhou nohu a Hermiona mu obě zaklesla za zády.
Tato situace, kdy ji držela jen zeď a Snape, byla pro Hermionu daleko vzrušivější, než si myslela.
Snapeova volná ruka mezitím plynule zmizela pod její sukní. Hermiona zasténala, jakmile ucítila jeho prsty hladící ji přes kalhotky. Vyzývavě proti němu zatlačila pánví a Snapeovy poslední zábrany zmizely.
Příliš dlouho nepřemýšlel, rozepnul si kalhoty, uvolnil její kalhotky a jediným pohybem do ní vnikl. Hermiona tiše vykřikla, když se to stalo. Snape ji znovu políbil, zklidnil ji a začal se v ní pomalu pohybovat. Pak si všiml, že se znovu uvolnila, a zvýšil tempo a přirážel do ní se vzrůstající rychlostí i agresivitou. Hermiona sténala do jeho úst, což jeho vzrušení dále posilovalo. Hlava se jí maličko zhoupla stranou; načež se vzpamatovala a častovala Snapeův krk dotyky jazyka a zubů. On poživačně zvrátil hlavu, avšak stále dával pozor, aby Hermionu nepustil.
Úhel, ve kterém nyní přirážel, ji rychle vedl k vrcholu. Spolu se situací, která ji rovněž vzrušovala, dosáhla orgasmu.
Lehce kousla Snapeovi do krku, aby nevykřikla nahlas.
Hermioniny kontrakce dohnaly i Snapea až k vyvrcholení, které doprovázel hlasitým sténáním.
"Hermiono."
Podrážděně na něho pohlédla, ale on měl oči zavřené.
Ještě několikrát se v ní pohnul. Hermiona mu jemně sála a olizovala ránu na jeho krku.

Snape z ní opatrně vyklouznul a postavil ji na nohy. Hermiona zavrávorala a postupně sklouzla po zdi dolů. Nechtěl na ni shlížet shora, posadil se proto vedle ní a upravil si při tom kalhoty.
"Mrzí mě to, slečno Grangerová. Nemělo se to stát," zamručel váhavě a s příchutí hořkosti. Teď, když bylo jeho tělo uspokojeno, o tom mohl konečně přemýšlet naprosto jasně a střízlivě. A poznat svou chybu.
Hermiona na něho nevěřícně zírala.
"Slečno Grangerová? To myslíte do prdele vážně? Právě jste se mi pokusil vyšukat mozek z hlavy. Dokonce jste mi řekl Hermiono. A teď už jsme zase u slečny Grangerové? Co přijde dál? Chcete mě jednoduše vyrazit za dveře?" zařvala na něho.
"Upřímně řečeno, to jsem opravdu měl v úmyslu."
Hermiona ublíženě sklopila zrak k zemi, a pak vstala.
"No, když je to tak, pane. Nechci Vás už obtěžovat. Ale myslela jsem si, že to pro Vás znamená tolik, jako pro mě."
Pohodila svými vlasy a hlasitě zapráskla dveře místnosti.
Upřela ještě jeden nevěřícný pohled na dveře a vydala se směrem k Nebelvírské věži.
Co to Snapea napadlo, takhle ji využít? Spatřovat v ní jen prostředek k uspokojení svých potřeb. Předtím si myslela, že to myslí vážně.
Hermiona cítila, jak jí jeho sperma teče po stehnech. Nejradši by se hlasitě rozesmála, ale bála se, že by se to asi spíš podobalo hysterickému záchvatu.

Hermiona odešla, a Snape stále ještě seděl jako zařezaný na studené podlaze a obličej skryl do dlaní.
Jistěže to pro něho znamenalo hodně, ale nikdy by nepředpokládal, že Hermioně nešlo jen o sex. Celé její provokativní chování vůči němu postupem času identifikoval jako potlačovaný pud. Její chování plné vzrušení ho utvrdilo v tom, že měla zrovna potřebu intimity s mužem. A také poznal, že ani on sám to neměl jinak.
Ale opravdu to pro ni znamenalo něco víc? Usilovně přemýšlel. Hermiona nebyla žádná z těch typických mladých slepic, které chtěly chlapa jen kvůli tomu, aby se mohly chlubit.
Napadlo ho něco, co předtím zcela vytěsnil, a v ústech mu z toho naprosto vyschlo.
Když do ní vnikl, pocítil lehký odpor. Snape zasténal do dlaní. Hermiona byla ještě panna. A on si ji vzal bez jakéhokoli ohledu. Aniž by tomu věnoval jedinou myšlenku.
To znamenalo, že pro ni byl tento sex v každém případě důležitý. A on ji vykázal pryč.
Další nedobrá myšlenka se dostavila do jeho hlavy. Pokud byla ještě panna, chránila se vůbec nějak? Nebyl by příliš nadšený, kdyby v této situaci ještě počal dítě.

Unaveně se postavil a odešel do laboratoře. Ke své radosti tam našel ještě nějaké hotové Lektvary proti početí. Vzal jednu lahvičku a zavolal svou černou sovu.
Utrhl cár pergamenu a spěšně na něj naškrábal pár slov. Obojí předal sově, která odlétla klapajíc zobákem.
Odešel do ložnice a padnul na postel tak, jak byl. Na hábitu stále cítil Hermioninu vůni. Zhluboka ji vdechl a zavřel oči.
Snape doufal, že mu Hermiona bude moci odpustit. A že to nikomu nepoví. Neunesl by, pokud by byl vyhozen na základě toho, že se neovládl a tropil hlouposti.

Hermiona za sebou právě zavřela dveře svého pokoje, určeného primusce, a zaslechla škrábání na okno. Zvědavě je otevřela, a dovnitř vplula překrásná černočerná sova. Okamžitě věděla, komu jistě patří, a nejradši by ji odehnala pryč. Sova to však zřejmě vytušila, na její postel upustila kousek pergamenu a lahvičku a rychle zmizela. Hermiona chvějícími se prsty sáhla po pergamenu.

´Musíme si promluvit. Vypij Lektvar proti početí.´

Teď by Hermiona nejradši nadělala ze všeho třísky. Krátce, stroze, bez zbytečných emocí. Vypij Lektvar proti početí.
Taky ti děkuju. Hermiona s nevolí chňapla lektvar, ale pak si musela přiznat, že o tom Snape zřejmě asi trošku přemýšlel. Opravdu neměla nic, čím by zabránila případnému početí. Jedním lokem vyprázdnila lahvičku. Stále naštvaná padla do postele a ihned usnula.


V dalších dnech byl osud k Hermioně milostivý.
Pokaždé, když byla ve Velké síni, Snape nebyl přítomen. Neměla ani v úmyslu ho vyhledat v jeho pracovně. Avšak středa a s ní spojená hodina Lektvarů se blížila.
Se svěšenou hlavou se Hermiona vkradla do obvyklé poslední řady a posadila se.
Dveře se rozletěly a bouchly jako vždy, a vyučování začalo.
"Přečtěte si strany 412-417. Máte hodinu na uvaření Postaršovacího lektvaru."
Snape zasedl s tvrdým výrazem obličeje a pozoroval čilý ruch v učebně. Jeho pohled zůstal u Hermiony, která působila unaveně a napjatě. Rychle očima přelétla recept, protože kapitolu jako vždy už četla, a s očima přilepenýma k podlaze šla pro přísady.
Snape by šel nejradši za ní, ale přišlo mu to trochu nápadné. Setrval tedy nehybně na svém místě a sledoval Hermionin postup práce. Přísady připravila s obvyklou a nutnou přesností, avšak zdálo se, že je myšlenkami jinde. Oči jí jednou vylétly vzhůru a setkaly se s jeho. Snape přímo mohl vidět, jak její obličej ještě více zbledl a ona rychle odvrátila zrak.
Mezitím se učebna ve sklepení naplnila kouřem z mnoha kotlíků, neboť i ostatní konečně také začali s prací. Nyní bylo pro něho těžší Hermionu pozorovat, a proto začal šířit strach a děs svým procházením třídou.
V duchu proklínal opakování stále téhož, když zpucoval Nevilla, který téměř vyvolal explozi. Pak nechal Harryho lektvar kvůli malé chybičce zmizet, avšak pohled do rozzlobeného obličeje mu nepřinesl takové zadostiučinění jako vždy. Kráčel dál a nasadil výsměšný úšklebek pro Rona a šedou hroudu v jeho kotlíku. Draca pochválil za mistrovské výkony, které nepředvedl. Jak tu rutinu nenáviděl. Ovšem po všech letech se ta metoda osvědčila. Nechali ho v klidu, studenti z něj měli strach, Zmijozelové ho zbožňovali. Snape si musel potichu povzdychnout. Hermiona na něho hleděla tázavě, s úžasem ve svých hnědých očích, a pak znovu upřela oči do kotlíku s perfektním lektvarem.

Dvojhodinovka se blížila ke konci a všichni studenti odevzdávali své vzorky u Snapeova pultu. Hermiona mu podala lahvičku, aniž by na něj pohlédla, a prchla zpátky na své místo. Snape si všiml, jak má naspěch, a s nevolí se zamračil.
"Slečno Grangerová, Vy ještě chvíli zůstaňte."
Hermiona už měla tašku na rameni, ale naštvaně ji nechala opět sklouznout.
Harry ji naposledy povzbudivě poplácal po rameni a společně s ostatními vyplul z učebny. Dveře se tiše zavřely a Snape je opatřil Ševelissimem.
Následně pomalu přišel k Hermioně, která se ještě stále zdráhala na něj pohlédnout a zírala na desku stolu.
"Slečno Grangerová… Hermiono. Měli bychom si nutně promluvit o tom, co se stalo."
Hermiona nereagovala a dál nezúčastněně hleděla na stůl.
"Hermiono, zatraceně. Aspoň se na mě podívej, když s tebou mluvím."
Vysíleně zvedla pohled a Snape se vylekal, když uviděl ty smutné oči.
"Opravdu mě to moc mrzí, Hermiono."
Teď najednou ožila. "Co Vás mrzí? Že jste uspokojil své potřeby? Máte přece jenom strach, že by to pro Vás mohlo mít následky."
Vyskočila a zkusila se před ním výhružně postavit, což se jí kvůli její malé výšce vůbec nepovedlo.
"Můžu Vás uklidnit, pane. Lektvar jsem vypila a nemám v úmyslu komukoli vyprávět o našem dostaveníčku. A teď bych ráda odešla."
"Ne, nemůžeš odejít, Hermiono. Ne dřív, než si to vysvětlíme."
"Naše stanoviska jsou přece už několik dní jasná. Oba jsme řekli svá mínění. Já jsem byla hloupá a Vy jste to zrovna chtěl. Už se to nikdy nestane. Pokud mě nyní omluvíte - brzy se konají zkoušky a já mám na práci o dost lepší věci než znovu přežvykovat tady tu trapnost. Přeji Vám pěkný den."
Než mohl Snape zareagovat, protáhla se Hermiona okolo něj a opustila učebnu.

Snape si s vrčením zajel prsty do vlasů. Už zase ho Hermiona jen tak nechala stát. V myšlenkách si ten rozhovor znovu přehrával.
Hermiona neměla v úmyslu o tom komukoli říkat. S Lektvarem proti početí to tedy pro něj neznamená už žádné nepříjemné následky. Ale jinak vypadala vážně ublížená. A znovu si vynadal do blbců. Zničil všechno. Tato mladá žena mu zjevně darovala své srdce a on po něm dupal jako stádo hipogryfů.


Uplynul nějaký čas a zkoušky začaly. Snape opravdu nechal Hermionu v klidu. Chtěl jí dopřát odstup a nechat ji splnit své školní povinnosti. Avšak usmyslel si, že si s ní znovu promluví. Sledoval ji z dálky, skrytý za regály v knihovně nebo za stromy u jezera.
S obdivem musel ocenit, že Hermiona se připravovala opravdu nadmíru pečlivě. Jistě hravě zvládne ukončit studium jedním z nejlepších výsledků za celá léta.


Hermiona mistrně zvládla všechny teoretické i praktické zkoušky a nastupovala k poslední, což byly zrovna Lektvary. Teoretická zkouška byla podle ní skoro směšně jednoduchá.
Nervózně a napjatě čekala před místností, kde proběhne praktické testování. Dveře se otevřely a Hermiona škobrtala dovnitř. Usmála se na tři zkoušející a téměř by přehlédla černý stín v koutě. Téměř, protože Snape vystoupil na světlo.
Hermiona se rozčileně kousla do rtu. Ostatní studenti před ní říkali, že tam Snape nebyl. Samozřejmě u ní musel zase udělat výjimku.
"Slečno Grangerová?"
Chraplavý hlas jednoho ze zkoušejících přivedl její pozornost zase zpět k nim.
"Byl Vám přiřazen úkol uvařit Lektvar proti početí. Můžete začít."
Jakmile Hermiona zachytila význam těch slov, zalétl její nanejvýš zlostný pohled ke Snapeovi. Proč ji nepřestane ponižovat? Teď během zkoušky má v hlavě naprosto jiné věci.
Přinutila se k soustředění a odešla pro potřebné přísady, které rychle a promyšleně posbírala.

Snape zachytil její zlostný pohled a ihned pochopil, že ho za to viní. Lektvary však byly losovány náhodně, neměl v plánu ji znovu ponižovat.
Zatraceně, to všechno znovu zkomplikuje.
Pozoroval, jak Hermiona několika málo zručnými úkony přesně přichystala přísady a přidávala je do kotlíku ve správném pořadí.
Zkoušející se obdivně naklonili vpřed. Poznali talent před sebou a Hermiona opravdu neměla nejmenší problém s přípravou lektvaru. To jediné, co bylo obtížné, bylo potlačit nutkání po Snapeovi něco hodit.
Jakmile se lektvar zbarvil žádoucím odstínem, rychle uhasila oheň a odlila tři vzorky do lahviček, které postavila před zkoušející.
"Velice děkujeme, slečno Grangerová. Vy i profesor Snape musíte teď krátce opustit místnost, a pak uklidíte své pracoviště."
Hermiona přehnaně přátelsky kývla a otočila se. Při odchodu z místnosti zřetelně cítila Snapeovu přítomnost těsně za sebou.

Vynaložila veškerou kontrolu k tomu, aby hlasitě nepráskla dveřmi. Pak hned zakouzlila Ševelissimo.
"Co to mělo znamenat, pane?" zasyčela na něho.
"Co myslíte, Grangerová?" dělal hloupého.
"Musíte mě stále znovu urážet? Copak Vám nestačilo, jak jsem se před Vámi zesměšnila? Musíte být ještě taky u mé zkoušky, zatímco všichni ostatní mohli nerušeně vařit? A musíte mi, do prdele, u zkoušky zadat zrovna tento lektvar? Copak Vám to nestačí?
Vždyť už mám dost. Proč si musíte pokaždé, když kolem projdete, ještě znovu kopnout? Pochopila jsem to, pane. Vy jste ten nejlepší široko daleko a ve všem, já jsem ten blbý malý fracek. Ale prosím Vás o to, abyste mě nechal být.
Já už nemůžu, rozumíte tomu? Všechno to, co se stalo, mě pomalu, ale jistě ničí."
Snape překvapeně sledoval její výbuch. Než se Hermiona vzpamatovala, přitáhl si ji na svou hruď.
"Pusťte mě, pane. Pokud nevíte, tak to už tady bylo. A opravdu mi to neudělalo příliš dobře."
S vynaložením veškerých sil se jí podařilo vymanit se z jeho náručí. Ztěžka dýchala a couvla.
"Hermiono, já…"
Dveře se se skřípěním otevřely a oba se snažili o co nejvěrohodnější neutrální výraz obličeje.
"Slečno Grangerová, ukončili jsme hodnocení. Prosím, ukliďte nyní své místo. Výsledky obdržíte za týden."
Hermiona kývla a vstoupila, ulevilo se jí, že Snapeovi přece jen upláchla.
Rychle pouklízela a odborně se postarala o odpadky. Snape si stoupl za ní, avšak neviděl žádnou možnost, jak si s ní znovu promluvit.
S temným pohledem se znovu stáhl do svého kouta.
Hermiona ukončila práci. "Na shledanou."
Naposledy pokývla všem přítomným, přičemž Snapea klidně ignorovala, a odešla z místnosti.
"Profesore Snape, musíme Vám říct, že tato slečna Grangerová opravdu představuje velký potenciál," zamumlal jeden ze zkoušejících.
"To vím, pánové. To vím od prvního dne v mém vyučování."


Týdny, které zbývaly do předání vysvědčení a následného plesu, Hermiona překonala dobře. Navykla si nechodit po chodbách nikdy sama, aby ji Snape nemohl odchytit. Ať už u jezera nebo při jídle. Neustále se obklopovala jinými studenty, dokonce se pustila i do rozhovoru s Levandulí, jen aby Snape viděl, že je zaneprázdněná. Ten sledoval její chování naprosto rozmrzele, avšak Hermionu nemohl nijak decentně izolovat od ostatních.



Konečně přišlo večerní předávání vysvědčení a Hermiona opustila věž společně s ostatními Nebelvíry. Nervózně si upravovala dekolt, neboť měla strach, aby jí šaty bez ramínek nesklouzly. Dorazili do Velké síně a její pohled automaticky zalétl k učitelské podestě. A přesně jak čekala, Snapeovy oči spočívaly na ní. Znejistěla a všimla si, jak Snapeovy rysy změkly a jeho ústa se dokonce vytvarovala do zamyšleného úsměvu. Jakmile si všiml, že ho přistihla, jak zírá, jeho obličej se opět uzavřel.

V duchu si spílal za svou slabost. Nemohl však odolat. Hermiona prostě vypadala skvěle, a to mu bralo dech. Její tmavě modré šaty bez ramínek a dlouhé až na zem, úžasně lichotily její postavě a musel uznat, že i barva jí slušela. Křivky jejích prsou byly sice cudně zakryty, ale stejně v něm probouzely jeho touhu. Ještě je nelaskal, neboť jejich sex se konal při téměř úplném zakrytí oblečením. Dekolt byl navíc zdůrazněn malým řetízkem.
Vlasy volně sepnula dozadu a několik pramenů rámovalo její obličej.

Hermiona se mezitím s úsměvem posadila na lavici mezi své přátele a čekala, až to celé začne.
Brumbál přistoupil k pultu a rozpažil ruce.
"Milé studentky a studenti. Už zase uběhlo sedm let. Sedm roků, které se zdají být vteřinami, když teď pohlédneme zpět. Ale přesto, když se dívám do Vašich tváří, musím dát času zapravdu. Už nejste děti, které naivně a přátelsky vstoupily do této Síně. Jste mladí dospělí, připravení vrhnout se naplno do života za těmito zdmi. Už se nemůžu dočkat, až se budu dovídat, jakých výsledků jste všichni dosáhli. Omluvte však slova starého a sentimentálního muže. Nechci to tu už zdržovat. Začněme tedy s předáváním vysvědčení. Abbottová, Hannah."
Mezi studenty se rozhostil neklid a Snape si nemohl odpustit úšklebek, když viděl Hermionin rozpačitý pohled. Nevěnoval pozornost studentům, kteří chodili kolem něho a nesměle mu podávali ruku. Nenáviděl, když musel spolu s ostatními učiteli stát ve špalíru a třást rukou všem těm otravům, ačkoli byl velmi rád, že se jich konečně zbaví.

Zaznělo Hermionino jméno a ona doklopýtala dopředu celá pobledlá.
Snape nemohl uvěřit tomu, že si opravdu dělala starosti.
Brumbál zářil radostí a potřásl jí rukou tak, takže měla pocit, že jí snad vykloubí rameno.
"Slečna Grangerová dosáhla nejlepších výsledků za posledních 60 let."
V Síni vypukl jásot a Hermiona jako omráčená uctivě převzala vysvědčení.
"Nemohu se dočkat, až si s Vámi coby primuskou zatančím. Doufám, že je Vám známo, že Vás každý učitel vyzve k tanci."
Hermiona ohromeně zírala do Brumbálových zářících očí.
"Nekoukejte tak, slečno Grangerová. Bude to výborné."
Jemně ji ťuknul do zad a Hermiona vrávorala k přítomným učitelům, aby způsobně převzala jejich gratulace.
Snapeova chladná ruka sevřela tu její a Hermiona překvapeně vzhlédla.
"Nemohu se dočkat, až si s Vámi zatančím, slečno Grangerová."
Hermiona vyvalila oči. To tak ještě. Snape by každého, kdo by ho chtěl přinutit k tanci, zaklel až do Mexika. A teď je to zrovna on, kdo s ní chce tančit.
Otupeně pokračovala dál, zatímco jí v uších zněl tichý Snapeův smích.
Předávání vysvědčení skončilo s Blaisem Zabinim, a Brumbál pak nechal zmizet lavice. Celá Velká síň byla náhle slavnostně nazdobená a plná množství malých stolků, u kterých bylo možné se bavit se skupinkou přátel.
"Tímto prohlašuji ples za zahájený. Bavte se a užijte si dnešní den, moji milí."


Hermiona se nejistě ohlédla a spatřila Snapea, jak k ní přímo míří.
S nedobrým pocitem v žaludku se otočila opačným směrem a s ulehčením pohlédla do zářivě modrých očí profesora Brumbála.
"Slečno Grangerová, prokážete mi tu čest prvního tance?"
"Velmi ráda profesore."
Položila svou ruku na nabízené rámě a nechala se vést na taneční parket. Poslední pohled zpět jí ukázal Snapeovu zklamanou tvář.
Hermiona už tomu nevěnovala pozornost a s úsměvem vířila parketem. Brumbál byl opravdu dobrý tanečník, v jeho věku už to od něj nečekala.
O dva tance později ho nahradil Hagrid, který jí však víc šlapal na nohy, než by tancoval.

Snape s nechutí pozoroval, jak Hermiona dováděla při tanci. Vypadala tak překrásně a celou dobu se smála. I když jí Hagrid ničil nohy. Zlostně si vzal třetí skleničku whisky a najednou ji do sebe převrátil. Když se v něm rozlila hořká chuť nápoje, krátce se zachvěl a znovu pohlédl na taneční parket. Flitwick právě vyzval Hermionu k tanci. Vypadalo to naprosto směšně, jak měl Flitwick hlavu v úrovni jejího břicha. Podle Snapeova vkusu byl Hermioně příliš blízko. Ji to však zřejmě ani v nejmenším nerušilo, naopak, smála se a nechala Flitwicka provést několik otoček pod svojí paží.
Snape prudce položil skleničku zpět na bar. Další tanec bude patřit jemu.
Nepozorovaně se blížil k Hermioně, která se právě s úsměvem sklonila k Flitwickovi, aby ji mohl políbit na tvář. Pohledu, který přitom Flitwick věnoval jejímu hrudníku, si nevšimla.
V tomto okamžiku se Neville protáhl okolo Snapea a postavil se před Hermionu.
"Hermiono, smím prosit?"
"Ráda, Neville."
"Longbottome, dejte ruce pryč od slečny Grangerové, další tanec patří mně."

Neville i Hermiona strnuli leknutím a otočili se. Snape na nic nečekal, neomaleně chytil Hermionu okolo boku a těsně si ji k sobě přitáhl.
"Profesore Snape. Neville tu byl před Vámi. Nemyslíte, že je nezdvořilé se takto vnucovat?"
"Já jsem nezdvořilý."
Jeho velká ruka se sevřela okolo té její a táhla vzpouzející se Hermionu parketem.
"Byla bych Vám moc vděčná, kdybyste se na mě tak netlačil, pane. Je mi to nepříjemné."
"Je Vám to nepříjemné, Grangerová? A já jsem si myslel, že to byla skutečnost, že jsme se spolu vyspali," zašeptal.
Hermiona pohoršeně zalapala po dechu. "Proč to tady zmiňujete? Jen do toho, vykřičte to hned na celou Síň."
Také Snapeův hlas nabral podrážděný tón. "To nemám v úmyslu, Grangerová. A byl bych Vám vděčný, kdybyste se dívala alespoň zpola tak přátelsky jako na každého jiného trotla, se kterým jste dosud tancovala."
Hermionin hlas se proměnil do hlasitého jekotu a všichni, kteří stáli okolo, se překvapeně otočili. "Jak si to můžete dovolit? Ihned mě pusťte, pane."
Sevřela ústa a zoufale se snažila se vyprostit, ale Snape se nad její snahou jen samolibě ušklíbl.
"Už je to všechno, Grangerová? Přestaňte se chovat tak směšně."
Zatvářil se ještě o něco hůř, když se jeho ruka ležící na Hermioniných zádech postarala o to, aby se k jeho tělu přiblížila ještě víc.
Nenápadně o ni třel svůj podbřišek a Hermiona ucítila jednoznačnou erekci. Zasyčela na něho.
"Ach, drahý pan profesor už má opět potřebu? Teď už jsem na to zase dost dobrá?"
Okolo obou se postupně vytvořil kruh a studenti i učitelé se zájmem pozorovali jejich rozepři, aniž by si toho někdo z obou rozohněných všiml.
"Vždycky jsi byla dost dobrá, Hermiono. Jen jsi to nikdy nepochopila. Ale teď už tě mám konečně v rukou a nemůžeš mi utéct."
"Nevím, kdy jsme si začali tykat. Mohla bych Vás ochromit stejně jako posledně."
"To by sis nedovolila."
Snape stáhl obočí k sobě. Ani jeden z nich si nevšiml, že skladba už dávno skončila, byli příliš ponořeni do své rozepře.
"Nakonec jsem ten hon stejně vyhrál já, Hermiono. Držím tě v dlaních a nemůžeš uniknout."
Dál už nemrhal časem a přitiskl své rty na její. Nejen Hermiona se zarazila.
Celá Síň byla udivená a Brumbál se vědoucně usmíval. Už po zkoušce tušil, že mezi Snapem a Hermionou ještě k něčemu dojde.

Snape se zřejmě pomalu vracel do současnosti, neboť se odtrhl od Hermiony, která na něho zírala ohromeně a neměla slov. Vztyčil se a přejel pohledem zděšené studenty okolo sebe.
"Co?"
Špatně naladěný Snape byl zpět, ale stačil jeden pohled na Hermionu, která ani nehnula brvou, a znovu se usmíval.
"Hermiono. Myslím, že jsi mi nerozuměla úplně správně. Nebyla jsi pro mě prostředek k uspokojení svých potřeb. Bylo nutné získat trochu času, abych to pochopil. Jsi však pro mě neuvěřitelně důležitá, dostane se to do té tvojí tvrdohlavé kebule?"
Ještě stále na něho překvapeně zírala a Snape se ve středu pozornosti začal cítit zjevně nesvůj. Že by se v Hermioniných slovech přece jen zmýlil a porozuměl jim špatně? Její ztuhlost ho hluboce znejistěla.
"Ty… ty to myslíš vážně?"
Snape toporně kývl.
"Skutečně?"
"U Merlinových spodků, Hermiono. Ano, myslím to vážně."
Na Hermionině tváři se rozhostil široký úsměv a Snape cítil, jak se mu otevírá srdce. To byl ten šťastný úsměv, který si přál spatřit celý večer.
Pak mu padla okolo krku a Snape ji šťastně sevřel v náručí.
Sklonil se k ní a zapředl jí do ucha.
"Byl bych pro, kdybychom se někam uklidili. Co myslíš?"
Hermiona rychle kývla, čemuž se Snape znovu pousmál.
"A vzpomínám si na jistou situaci, kdy jsi mě do této Síně doprovodila s trochou potupy. Přišel čas ti to oplatit."

Prudce chytil Hermionu za boky a hodil si ji přes rameno tak, že mu napůl visela na zádech.
Hermiona se zoufale snažila udržet si šaty na hrudníku.
"Severusi Snape, ihned mě pusť."
Shromáždění studenti pobaveně koukali na tu dvojici.
"Pokud nechceš, aby všichni přítomní spatřili můj nahý hrudník, měl bys toho nechat."
Postavil ji na nohy, vzdychnul, rozepnul si hábit, zavinul ji do něj a znovu si ji přehodil přes rameno. Naprosto zamotaná teď nemohla pohnout ani rukama a ležela na něm jako leklá ryba.
"Říkal jsem ti přece, Hermiono, že vyhraji každý hon."
"Tak bys měl poslat patrona profesoru Brumbálovi, ať to neskončí jako posledně."
Zašklebila se na jeho záda a ucítila, jak se jeho tělo otřáslo smíchem.
"Myslím, že Albus může moje vítězství jednoznačně potvrdit."
Pak už nevěnoval pozornost šokovaným tvářím a Hermionu vynesl z Velké síně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | Neděle v 23:33 | Reagovat

Diky za preklad, kapitola me pobavila :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Pondělí v 19:31 | Reagovat

[1]: Hanka: To jsem ráda, vychutnej si romantický i závěr v neděli. :-)

3 alca alca | Úterý v 9:53 | Reagovat

Ahoj,chtěla bych moc poděkovat za všechny tvoje skvělé překlady. Snamione čtu ze všeho nejraději a jsem moc ráda za tvoje stránky s tímto párem. Těším se na každý nedělní večer,kdy se objeví další dílek. Tato povídky je pro mě zatím to nejlepší,cos přeložila. Mám raději povídky 18+. ;-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Úterý v 13:46 | Reagovat

[3]: Alca: Díky, jsem ráda, že se Ti tady líbí. I pro Tebe platí pozvánka na romantický závěr v neděli. :-) Užijte si Severuse. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.