Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Der Fluch des schwarzen Phoenixʼ - P12 - 3/10

16. července 2017 v 20:00 |  Morag McAdams

III

Severus stál v kuchyni a snažil se sám sebe přesvědčit, že by každému hostu připravil čaj a sendviče a že je mu to divné jen proto, že jinak žádné hosty nepřijímal.

Věděl však, co se patří, když za dvacet minut přijde hladová a unavená čarodějka z práce a bude se s ním chtít dobrovolně vrhnout do víru dobrodružství.
Rozhořčeně se zašklebil. Komu se tu snaží cokoli nalhávat? Grangerová - Hermiona - oplývala neukojitelnou žízní po vědění a po zkouškách jí musel život připadat téměř nudný. Chopila se tudíž ihned příležitosti zjistit více o případech úmrtí. Zajisté jí nešlo o příjemnou společnost, kterou jí nabízel.
Jeho dobrá sebekontrola byla nutná, aby z krátkého pohledu do zrcadla nebyl dlouhý a zoufalý. Jeho odraz se však šklebil tak výsměšně, že se to nebezpečí zdálo ještě menší, než předpokládal. Severus věděl, že svým vzhledem a osobností na nikoho dojem udělat nemohl, a zcela jistě ne na mladou ženu, jako je Hermiona. Zůstalo mu tedy jen jeho zdvořilé chování, které sice používal zřídka, avšak perfektně je ovládal.
Když zaťukala na dveře, pozval Severus svého hosta dál téměř s úsměvem. Jako předtím šla Hermiona jako samozřejmě do obývacího pokoje, ačkoli se zdálo, že se svým pracovním oděvem odložila i část svojí sebejistoty. Šátrala po své pověstné kabelce a poprvé se pořádně rozhlédla jeho domovem. Severus se omluvil a přinesl čaj z kuchyně, aby nemusel být součástí toho pozorování. Její úsměv byl kouzelný a po prvním doušku horkého nápoje byla zřejmě natolik uvolněná, aby promluvila.
"Severusi," začala a jeho jméno znělo z jejích úst nezvykle. Opět se zarazila.
"Hermiono?" Byl by rád, kdyby znovu zčervenala, tmavší tváře jí rozzářily oči.
Vysloveně mohl vidět, jak v myšlenkách protočila oči a narovnala se.
"Vím, že kvůli tomu jsem nepřišla, ale četla jsem o jednom kouzle, které může zmírnit získanou barvoslepost i bez znalosti kletby, která ji způsobila."
Severus zdvihl ruku, ale ona ho nepustila ke slovu.
"Jen o tom přemýšlejte. Víc nic."
Přikývl a ukryl tu myšlenku v koutku mozku. Nechtěl už doufat. Zařídil se podle své nevýhody a neměl už sílu začít boj, který zřejmě nemohl vyhrát. Se zájmem si všiml, že Hermiona očekávala, jak bude reagovat, rozuměla tomu a od začátku mu nechala volnost v rozhodnutí.
"Promluvme si o těch zvláštních vraždách. Jsem si jistý, že můžeme vypátrat víc než bystrozoři, kteří mají více svalové hmoty než té mozkové." Tuto narážku si nemohl odpustit a viděl, jak Hermiona potlačila úsměv. Poznala, co jí chtěl říct.
Z tašky vytáhla mudlovský poznámkový blok a tužky a Severusovi zacukaly koutky, když viděl, že i ona považuje pergamen a brky v běžném životě za nepotřebné. Možná měli společného více, než si myslel.
Přes hodinu sbírali informace a stále znovu prohlíželi jeho vzpomínky v myslánce, až byly v Hermionině bloku popsány dvě stránky jejím kulatým spořádaným písmem. Opřela se dozadu, což Severusovi dovolilo vrhnout rychlý pohled na její postavu. V džínách a tričku vytvářela zvláštní kontrast vůči němu. Jeho černé kalhoty a bílá košile mu propůjčovaly důstojný vzhled. Také mu to však dovolilo polaskat její jemné křivky očima a zjistit, že to, co vidí, se mu líbí.
Hermiona sáhla po poznámkách a začala naučeným způsobem shrnovat:
"První vražda se udála před deseti měsíci, tedy asi rok a půl po bradavické bitvě. Zdá se, že to nějakou souvislost má, ačkoli my ji ještě nevidíme. Dosud zemřelo osm obětí, které nemohou být rozdílnější. Až na smrt Melissy Manshortové nikdy nebyli žádní svědkové. Z Vašich vzpomínek víme, že to jediné nezvyklé byl stín ptáka nebo jiného okřídleného zvířete a že se ozval nějaký zvuk, než oběť spadla. Pomona Prýtová však tento zvuk téměř kompletně přehlušila. Nevíme, jestli to opravdu souvisí a proč zemřela studentka a ne profesorka Prýtová nebo Vy."

Brzy ráno byl Severus vzbuzen svou kouzelnou vůní kávy a cítil chvění cizí magie. Ihned poznal její zdroj. Poprvé tuto magickou auru vnímal na ošetřovně v Bradavicích.

Ležel na jedné z postelí a měsíc svítil oknem dovnitř. Všechno ostatní bylo překryto bojem, který bojoval. Velký had, který mu přišel nějak známý, se mu zakousl do ramene. Severus zasténal, v ústech měl krev a ze všech sil škubal za hladké tělo. Když už plíce neposkytly dostatek kyslíku, před očima mu začaly tancovat mžitky. Studený pot se mu vyrazil na čele, jeho prsty se naposledy sevřely okolo ocelového hadího těla, a pak už padal do temnoty.
Chladnou ruku, která se položila na jeho předloktí, nebylo možné setřást. Z tohoto doteku vycházelo jemné mravenčení, což ho opět přimělo klidně dýchat. Zašeptané kouzlo už nezaslechl. Usnul hluboce a tvrdě a nerušeně.

Teprve teď Severuse napadlo, jak prozíravé to od Grangerové bylo, že mu nepodávala žádný Bezesný spánek. Závislost by tenkrát zřejmě nepřežil.
Neposedná vydra se objevila v jeho ložnici. Poskakovala vzduchem a jejím korálkovým očičkám nic neuniklo, načež se zastavila a ozval se Hermionin hlas:
"Napadlo mně, co mi připomíná ten zvuk. Páva!"
Ještě než mohl Severus reagovat, proběhla stříbřitá vydra naposled místností a rozplynula se. Nezměnil svou polohu vleže a vykouzlil vlastního patrona. Pronášel odpověď na zprávu; jeho hlas zněl hrubě a ani zdaleka ne tak ostře, jak zamýšlel:
"Slečno Grangerová, patří k pravidlům zdvořilosti, že někoho alespoň pozdravíte, když ho oslovujete."
"Osel - ušatý, Severus!" přišla rychlá odpověď. Vydra zase bleskově zmizela, jako by se bála jeho reakce. Severus slyšel smích v Hermionině hlase a dovolil si pobavené ušklíbnutí. Leccos si dovolila, a to se mu líbilo. Naposledy poslal svého patrona:
"Buďte tu do třiceti minut, pak si o tom můžeme promluvit."
"Někteří lidé sem tam chodí do práce," vyjela na něho Hermiona o půl hodiny později místo pozdravu. "Kde je kuchyně? Potřebuju kávu."
Severus se výsměšně ušklíbl. Z té vlídné, milé ženy se přes noc stala mrzutá a skoro zlostná Siréna. Zatímco před ním kráčela do malé kuchyňky, užíval si výhled na její postavu. Jako by to tušila, otočila se k němu s hrozbou v očích a vyčítavě zvedla jedno obočí. Severus po ní mohl jen stejně rozmrzele střelit pohledem. Jeho maska byla perfektní, Hermiona nikdy nezjistí, že její ňadra, zvedající se rychlými nádechy, jsou pro něj velice příjemné na pohled.
"Tedy, zdá se, že nepatříte k těm, kteří musejí pracovat, jinak byste tu nebyla," pokusil se jí vzít vítr z plachet. Rozhořčeně si odfrkla a mávla odmítavě rukou. Než mohla začít prohrabávat jeho skříňky v kuchyni, přistrčil ji Severus, používaje jemného násilí, ke stolu. Zřejmě si ani nevšimla, že jí položil ruku na záda. Ale on si všiml, že na jeho vkus byl tento dotek až příliš krátký a velice malý. Už by nad sebou skoro zakroutil hlavou. Kde zůstalo jeho ovládání?
Před každou židlí stál šálek čaje, což vyvolalo Hermionin podrážděný pohled.
"Proč to v celém domě voní kávou a na pití je jen čaj?"
Severus ohrnul nos.
"Mám tu vůni rád."
"Ale proč pak… no, to je jedno. Co jsem to vlastně chtěla vědět: Kuna? To myslíte vážně?"
Jeho rty ozdobil malý úsměv, když Hermiona převedla řeč na jeho patrona. Domníval se, že jeho změna měla co dočinění s vítězstvím nad Voldemortem, a tím vyrovnanou vinou vůči Lily Evansové, ale dával přednost tomu o tom nepřemýšlet. Nevěděl, jestli by tím třeba neotevřel nějakou starou ránu, a svůj klid duše si užíval dost nato, aby to chtěl riskovat. Proto Hermioně neodpověděl a ona porozuměla.
"V každém případě jsem Vám už říkala, že ten zvuk, který byl slyšet krátce před smrtí té studentky, vzdáleně připomíná křik páva. Mohlo by to tak být?"
Severus sotva znatelně kývl. Od její první zprávy o tom přemýšlel a musel jí dát zapravdu. Jeho myšlenky se ovšem stále točily okolo skutečnosti, která mu dělala starosti.
Hermiona, která vyhodnotila jeho mlčení jako souhlas, si opřela čelo do dlaní a něco nesrozumitelného zamumlala.
"Slečno Grangerová," řekl Severus hrozivě jemně a ona zvedla hlavu.
"Říkala jsem: znám jen jednu rodinu, která má co dělat s pávy."
Ulehčením téměř zavřel oči. Taky to poznala. Ale to, co oba považovali za možné, se mu vůbec nelíbilo. "Malfoyovi," zašeptala a v jejích očích zavládlo naprosté zděšení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 16. července 2017 v 20:38 | Reagovat

Super kapitola, jsem moc zvědavá, jak se to mezi těma dvěma bude dál vyvíjet. Alespoň jeden důvod, proč si oblíbit neděli, díky :-)

2 Michelle Michelle | 16. července 2017 v 21:40 | Reagovat

Tedy, jen ziram, jak je Severus poměrně přímočaře zakoukany do Hermiony.. asi je to tím, ze mu vidíme do hlavy, navenek to tak jasné nebude.

Pav? Tak to se do mojí teorie mic nehodí, tak zase nevim nic... o to jsem zvedavejsi 8-O

3 Michelle Michelle | 16. července 2017 v 21:41 | Reagovat

Je, omylem jsem odeslala komentář předčasně.. Díky za další kapitolu a těším se na příští neděli 8-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 17. července 2017 v 18:21 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Díky za díky, jsem ráda, že jsi tu ráda. Co takhle: další důvod, proč si oblíbit neděli? ;-)

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 17. července 2017 v 18:24 | Reagovat

[2]:[3]: Michelle: To je pěkné - vidíme mu do hlavy! Co by za to Hermiona v různých ff dala, že?
Od toho je to krimi, aby to bylo zamotané. Užívej si i dál. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.