Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Der Fluch des schwarzen Phoenixʼ - P12 - 4/10

Neděle v 20:00 |  Morag McAdams
IV
Asistovaně se přemístili k Malfoy Manor. Aniž by se Hermiony zeptal, položil jí paži okolo pasu a převzal vedení. Její měkké tělo se perfektně přitulilo k jeho, ačkoli ho její vlasy šimraly na krku a v obličeji. Jakmile zase měli pod nohama pevnou zem, cítil její nepohodlí a chtěl ji pustit ze svého sevření, ale ona se k němu doslova tiskla, a tak nechal svou ruku, kde byla. Nebude si přece stěžovat, že má náruč plnou čarodějky.


Téměř ve stejném okamžiku Severuse napadlo, proč by se mu Hermiona, kterou nikdy nezažil jinak než smělou a odvážnou, při pohledu na panství nejradši schovala za zády. Jak na to mohl zapomenout, co se jí tu přihodilo? Teprve včera odhalil slabé kouzlo, které mělo ochránit její předloktí před zvědavými pohledy. Většina pacientů zřejmě nesleduje své léčitele tak detailně, jako to on dělal u Hermiony. A většina pacientů zřejmě byli průměrně nadaní kouzelníci, pro něž lehké zastírací kouzlo postačovalo. On však zřetelně viděl jizvu, nadávku, kterou jí způsobila Bellatrix Lestrangeová.
Severus byl rozzlobený sám na sebe. Kvůli němu musela Hermiona stát tváří v tvář těmto vzpomínkám. Ani jí nenaznačil, aby proměnila své mudlovské oblečení na něco tradičnějšího a nevyvolávala ještě více ponížení, než ji stejně potká. Zesílil svůj stisk a přitáhl si ji k sobě. Musí vědět, že ho má u sebe.
Jakmile předstoupili před bystrozora hlídajícího u kované brány, Hermiona se vzpřímila. Požadovala povolení ke vstupu a její obličej se proměnil v neproniknutelnou masku.
"Někdy to má své výhody být válečnou hrdinkou," zamumlala, když kráčeli štěrkovou cestou.
"Jen někdy," vysmíval se.
"Jen někdy."
Severus se neptal. Věděl, o čem mluvila.

Následovali starého shrbeného domácího skřítka do horního podlaží. Severus byl překvapen, že Malfoyům dovolili ponechat si své sluhy. Bez problémů by mohli domácí vězení přečkat. Na druhé straně si nemyslel, že by některý z domácích skřítků byl ochoten napomoci rodině k útěku. Na to s nimi zacházeli příliš špatně a nasnadě byla domněnka, že hrdost Malfoyů a jejich nafoukanost jim ani nedovolila vzít tuto možnost v potaz.
Lucius je přivítal v přední části knihovny. Severus překvapeně zjistil, nakolik toho muže proměnil jeden rok v ústranní. Byli něco jako přátelé. Po první válce docházel do Malfoy Manor a byl vítaným hostem. Lucius ho, příslušníka dvojí krve, který se i přes to nikdy necítil být součástí toho všeho, naučil pravidla a chování vyšší společnosti. On a Narcissa se stali jeho rodinou, která mu v dětství tak strašně chyběla. Před návratem Temného pána si důvěřovali. Atmosféra se však změnila, když Lucius ztratil Voldemortovu přízeň a za každou cenu se zase zkoušel dostat nahoru.
Ačkoli Lucius Malfoy, jeho žena a syn přežili druhou válku téměř beze ztrát, seděl před ním zlomený muž. Ve společnosti, kde byl tak uznávaný, už nebylo místo pro jeho nápady a představy o kouzelnické hierarchii. Více než polovina jeho velkého majetku byla nutná k tomu, aby unikli vězení v Azkabanu.
Lucius měl vpadlé tváře a oči položené hluboko v zestárlém obličeji. Ani nevstal, jak se slušelo, aby pozdravil Severuse a Hermionu. Na okamžik snad Severus zahlédl v Luciusově obličeji radost, ale ten dojem zmizel ve chvíli, kdy blondýn spatřil mladou ženu. Jeho pohled sklouzl s odporem přes džíny, které měla na sobě, a zůstal ve změti jejích vlasů, načež otevřel ústa a chystal se obrátit na Severuse.
Jeho hůlka sklouzla poslední kousek z jeho rukávu a byla připravena v jeho dlani, když Lucius začal mluvit. Naštěstí se nedostalo k tomu, poslechnout si, co neradostného měl na srdci jeho bývalý spolubojovník, a dozvědět se, jakou pokutu mu to vynese, když ho zakleje během domácího vězení. Narcissa za nimi hrdě vstoupila do knihovny. Hermiona se otočila. Koutkem oka viděl, jak její hlava stále těká k Luciusovi. Ani on mu nevěřil.
Narcissa však, jako pravá domácí paní, podala obě ruce nejprve jemu a pak Hermioně.
"Severusi. Slečno Grangerová. Těší mě, že vás mohu přivítat. Nechala jsem servírovat čaj v malém salónku. Pojďte, prosím, se mnou tam."
Severus stroze přikývl. Když kráčeli okolo spousty tmavých dveří, Hermiona se zaryla do jeho paže. Přál si zpět tu sebevědomou čarodějku, ale zároveň věděl, že se musela postavit vlastním zážitkům v tomto domě. Nečekal ovšem, že by jí při tom byl po boku a že by nejraději viníky vlastnoručně popohnal k vyrovnání účtů. Stejnětak bylo pro něj nové, že precizně zapilované nehty léčitelky mohly zanechat otisky na rukávech jeho hábitu.

Hermionino napětí maličko povolilo teprve ve chvíli, kdy se mohla chytit jemného čajového šálku. Severus si nenápadně prohlížel moderně zařízenou místnost. Měl podezření, že tento malý salónek vznikl teprve během posledního roku. Narcissa ještě nikdy nepodlehla zahálce. Domácí vězení na ni jistě dopadalo ztěžka, ačkoli to nebylo navenek vidět. Zůstala z věrnosti a pocitu povinnosti vůči svému muži dokonce i po tom, co byla osvobozena od všech nařčení. Severus sledoval všechna soudní líčení a věděl, co jim bylo nařízeno. Na rozdíl od Draca a Luciuse mohla Narcissa používat hůlku. Kvůli zneužití však byla na obou mužích umístěna stopa.
"Musíte Luciuse omluvit," prosila. "On - vždyť jste ho viděli." Zajíkla se, pak se naklonila, aby si malými stříbrnými kleštičkami přidala do čaje dvě kostky cukru. Sevřela lžičku a klouby na prstech jí zbělely. Když při míchání hlasitě ťukla o okraj filigránského šálku, zhluboka se nadechla,a pak to připomínalo proboření přehrady.
"Je mi to líto!" vzlykla. "Tolik mě to mrzí! Nechtěl jsem to. Byla jsem tak rozčilená, tak nazlobená, že jsem nepřemýšlela. Tolik mě to mrzí, Severusi, musíš mi to věřit! Nevěděla jsem, co způsobím. Je mi to tak líto, tolik líto!"
Hermiona ho ohromila tím, že plačící ženě podala kapesník. Narcissa si osušila oči a neodvažovala se na něj pohlédnout.
"Co přesně tě mrzí?" zeptal se Severus řezavým hlasem. Nic v jeho výrazu obličeje neprozrazovalo boj, který v něm zuřil. Opravdu měl Narcissu rád, ale zároveň také věděl, čeho je v hněvu schopná.
"Že jsem - že jsem - " Upamatovala se na své vychování a zdvihla hlavu. "Že jsem zakouzlila kletbu."
"Jakou kletbu, Narcisso?" Byl netrpělivý a v očích se mu objevil výhružný výraz. Nechtěl tu ženu, která pro něj byla jako sestra, muset vydat, ale věděl, že by se vždy rozhodl ve prospěch spravedlnosti a práva. Seděl napjatý v křesle a v nohách mu začaly škubat první svaly.
"Kletbu Oculi Negredeo." Očekávala jeho soud se zavřenýma očima.
"Oculi Negredeo," opakoval Severus monotónně. Jeho myšlenky vířily. Masíroval si čelo, doufaje, že do toho nastalého chaosu vnese pořádek. Vzpomněl si na Malfoyovy na bojišti a na úder do hlavy, který ho nakonec přinutil ke zvracení. To bylo uprostřed noci, a když pak znovu přišel k sobě na ošetřovně, byl jeho svět černobílý.

"Tolik jsem si přála, abych to mohla vrátit zpět," řekla tiše Narcissa. "Byla jsem na tebe tak rozzlobená po tom, co všechno vyzvonil Potter. Že jsi nás zradil a špicloval své přátele. Že jsi vždy pracoval proti Temnému pánovi. Neměli jsme už žádnou budoucnost, a to jen kvůli tobě. Když jsem tě pak nakonec viděla kulhat k hradu, chtěla jsem se ti pomstít. Ale byl jsi taky můj přítel, a tak jsem zvolila to nejhorší, co jsem ti mohla udělat, aniž bych tě zničila. Moc mě to mrzí."
Její ruka ztěžka ležela na jeho paži, zatímco lapal po vzduchu. Zvláštní, že v něm nebyla žádná nenávist vůči Narcisse, jen lítost, že to osud s nimi oběma nemyslel dobře. Ta hrdá žena svou lekci pochopila v posledním okamžiku a obelhala Temného pána. Možná to udělala jen kvůli své rodině, v konečném důsledku se však rozhodla. Na rozdíl od svého muže pro sebe objevila novou cestu a odvážně po ní šla. To mu stačilo jako motivace a jako omluva.

Jen tu teplou, těžkou ruku chtěl setřást co nejrychleji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | Neděle v 20:43 | Reagovat

To byla hodně zajímavá kapitola. Jsem zvědavá, co nám další kapitola odhalí o té kletbě. A taky reakci Severuse a Hermiony :).
Díky za překlad :-).

2 Michelle Michelle | Neděle v 21:47 | Reagovat

To je záhada za záhadou.. copak je to asi za kletbu? Narcissa ke stejně zajímavá postava, zajímalo by mě víc z jejího života.. Těším se na další kousek skladanky :-)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Pondělí v 21:44 | Reagovat

[2]: Michelle: Jsi pilná čtenářka, zjevně jsi čekala na další přísun četby. ;-) Ať se Ti to líbí.

[1]: Resthefuture: A ty jsi ještě o něco pilnější, i když ne z časového hlediska. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.