Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Der Fluch des schwarzen Phoenixʼ - P12 - 5/10

30. července 2017 v 20:00 |  Morag McAdams

V

V pohotovostní místnosti to čpělo páchnoucími ponožkami, potem a špatným dechem. To však nebylo důvodem, proč ji měla Hermiona pouze pro sebe.

Když vstoupila do nemocnice hlavním vchodem, udivilo ji množství lidí, kteří se tam nacházeli. Když bude mít smůlu, pocítí ještě během noční služby poslední důsledky.
Hermiona se krátce po doznání Narcissy Malfoyové omluvila a v rychlosti opustila panství. Doléhala na ni přemíra myšlenek a její pracně udržované sebeovládání se začínalo drolit. Severuse nechala u Narcissy a vydala se na cestu do nemocnice.
Ani se nestavila před směnou ve svém bytě na malý odpočinek a osvěžení. Místo toho si zabrala jednu z postelí na pohotovostním oddělení. V jejím bytě to nebylo o moc pohodlnější.
Místo spánku nebo alespoň klidu jí však v hlavě vířily myšlenky. Jako při noční můře se jí zjevovaly obrazy Harryho odulého obličeje, Fenrira Šedohřbeta, Bellatrix Lestrangeové a jejího bláznivého šklebu, když řezala "Mudlovská šmejdka" do Hermioniny paže. A mezitím se jí pořád v mysli objevoval Severus. Po velké bitvě byla její povinnost se o něho postarat.

Madam Pomfreyová s několika dobrovolníky ošetřovala těžší zranění mnoha dalších lidí. Léčitelé ze Svatého Munga, kteří přispěchali jako výpomoc, se zdráhali ošetřit Smrtijeda Snapea a také Poppy zdáse velmi vyhovovalo, že se ho Hermiona ujala. K jeho štěstí uzavřely Fawkesovy slzy tu strašnou ránu, kterou roztrhla Nagini, a neutralizovaly jed. Hermiona podávala oslabenému muži Dokrvující lektvary a Životabudič a starala se o to, aby měl dost sil k boji s démony, kteří ho vyhledávali v jeho bezvědomí. Divila se, že i ve své panice snášel její doteky a téměř se k ní vzpínal. Nikdy se jí nejevil jinak než jako mrzutý, plachý profesor a Hermiona byla přesvědčena, že to nebyla jen maska. Byl však špiónem strany Světla, zasloužil si nejlepší ošetření, které mu mohla dát.
Byla otřesená, když nemohla vyléčit jeho barvoslepost. To probudilo její ctižádost. A tak se stalo, že ho, i když se sám prohlásil za zdravého a po šesti dnech opustil ošetřovnu, vyhledávala kvůli domnělým kontrolním vyšetřením. Dal jí možnost zůstat s ním v kontaktu a dále hledat řešení.
Netrvalo dlouho, a naučila se zacházet s jeho cynismem. Nesměla příliš přikládat důležitost tomu, co Snape říkal, ale spíše tomu, co neříkal. Nebyla si ovšem jistá, jestli by u něho mohla být natrvalo. Jejich slovní souboje představovaly zábavu a duševní výzvu, ale někdy potřebovala jednoduchý rozhovor. Jenže to zřejmě chtěla trochu moc od mozku, jako měl on. Hermiona to vzala tak, jak to bylo: kompliment.

Tím se její myšlenky zase vrátily do současnosti a kroužily okolo problému podstatně působivějšího než Severusova téměř smrtelného zranění a mysteriózních vražd. Hermiona tomu nemohla uvěřit, že skutečně žárlila na Narcissu Malfoyovou! Zdálo se, že ta žena je úspěšná ve všem, co dělala. Půvabně a elegantně hostila svou návštěvu a přes strašné jednání Luciuse Malfoye zachovala rozvahu. Důstojně odvedla pozornost od jeho nemístného vystupování a sama sebe učinila středem pozornosti. Vypadala oslnivě a k Severusovi se chovala tak důvěrně, že se Hermiona třásla takovým hněvem, který zastínil všechny vzpomínky na ten dům. Po posledních dnech si myslela, že jen ona poznala tu přátelskou stránku mistra lektvarů, ale samozřejmě měl přátele, kteří ho neznali jen jako přísného, nadržujícího učitele a válečného veterána. Hermiona o sobě alespoň mohla tvrdit, že byla jedna z mála, kteří ho zažili ve chvíli absolutní slabosti a přežili to. A určitě dobrovolně nenabízí každé čarodějce jistotu svého silného těla, když musí čelit svým nejhorším zkušenostem. Na druhé straně by se do této situace bez něho ani nedostala.
Hermiona ztěžka vzdychla a vstala z postele. Nemůže si odpočinout, půjde tedy pracovat. To se dobře projevovalo na počtu odpracovaných hodin, které přetékaly prací přesčas. Někdy si udělá dlouhou dovolenou. Ušklíbla se. Dovolená byla to poslední, co chtěla. Poté, co po závěrečné bitvě zavládl klid a všichni ranění byli ošetřeni a propuštěni nebo převezeni, si vzala přesně týden času na odpočinek. Téměř by zešílela nudou. Po letech plných zkoušek, těžkostí a strádání potřebovala určitou hladinu stresu, aby udržovala ducha zaměstnaného a mohla fungovat. Věděla, že to není zdravé. Když složila zkoušky na léčitelku, zdál se jí Severusův návrh, aby společně pátrali v případě smrtí bez vraha, dobrou příležitostí pomalu ale jistě snižovat míru napětí na normální hodnotu.
A to má teď z toho.

Atrium nemocnice se rojilo lidmi, tlačícími se okolo recepční přepážky. Panika vypukla, když omdlel jeden starší muž. Výkřiky jako ´Vrah udeřil´a ´Byl to on, přesně jsem to viděla´ zesílily. Pro umravnění toho vzrušeného davu bylo nutné použít sedm bezpečnostních kouzel.
Starý muž utrpěl nával slabosti způsobený vedrem a rychle se zase zotavil po podání Životabudiče. Ale Hermiona a její kolegové byli i během noční služby zaměstnáni téměř výhradně tím, že vyděšeným lidem na místě podávali uklidňující lektvary a na cestu domů pak malé dávky Bezesného lektvaru. Magický svět měl strach. Zvláštní případy úmrtí drásaly nervy lidí, kteří rok po pádu Voldemorta znovu začali žít v naději. Nyní stáli před další hrozbou, která byla ještě strašnější a obtížněji pochopitelná než Temný pán.
Hermiona z celého srdce doufala, že toho vraha brzy chytí. Bylo jí jedno, jestli případ vyřeší bystrozoři nebo jestli měl pravdu Severus se svým tvrzením, že jeho a Hermionina mozková hmota zmůže více než všichni členové ochranné jednotky dohromady. Kouzelnická společnost jako celek byla znovu ve hře, neboť opět kouzelník kouzelníkovi nevěřil. A přitom všichni toužili po míru.
Hermiona se bála, že se Severusem něco přehlídli. Ukázalo se, že s vraždami nemají nic společného ani Malfoyové, ani jejich působivá zahradní zvířata. Místo toho vyšlo při jejich návštěvě najevo tajemství Severusovy barvosleposti. Hermiona litovala, že kletbu není možné zvrátit. Možná by měla shromáždit informace o univerzální protikletbě, což by představovalo minimálně malé zlepšení. Ačkoli věděla, že se už Severuse nemůže znovu zeptat a riskovat jeho hněv, chtěla být připravena na všechno.
Následující chvíle musela věnovat jiné hádance. Čím déle o tom přemýšlela, tím více ji přemáhal pocit, že četla něco, co spojovala s pávy. Nutně musela vyhledat dobře zásobenou knihovnu.
Při stosedmadvaceti přestala počítat. Sto dvacet sedm pacientů trpělivě vyslechla a počastovala je povzbuzujícími slovy, načež jim dala uklidňující lektvary a přešla k dalšímu. Pak to vzdala, jednotlivé lidi už nevnímala a neříkala nic. Vybírala jen klíčová slova, aby zvolila správné ošetření, podala potřebnou medikaci nebo použila správné léčebné kouzlo. Lidem zdáse stačilo, že jim válečná hrdinka Hermiona Grangerová věnovala svůj čas. Tak se musel cítit Harry, když mu v jeho kariéře bystrozora všechno spadlo do klína. Nutně s ním musí mluvit, přemýšlela. Jistě jí může dodat podrobnosti o jednotlivých úmrtích. Myšlenka přišla a odešla, aniž by ji mohla zachytit.
Protřela si oči a pracovala dál. Dokud ji kolegyně neposlala pryč, aby se vyspala, ani si nevšimla, jak je unavená. S náměsíčnou jistotou našla Hermiona nějakou postel na pohotovostním oddělení. Usnula, sotva její hlava ulehla na polštář. A když snila, viděla Severuse a Narcissu na louce, jak spolu laškují. Viděla klouzat stín nad jejich hlavami a zaslechla chraptivý výkřik. Když krásná žena padla k zemi a Severus už si jí nevšímal, vzplanul v ní pocit vítězství. Přistoupil k ní, vzal ji za ruku a přemístil se s ní.
Když Hermionu vzbudili o dvacet minut později, stále ještě se nevědomky usmívala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 30. července 2017 v 20:36 | Reagovat

No jo, Hermiona žárlí. Musím říct, že v pátek jsem náhodou narazila na jednu povídku, kde je pár Severus/Narcissa. Už jsem kdysi něco takovýho četla a přijde mi to zajímavě neotřelý ;-).
Jinak se těším, až Severus začne s Hermionou dál pátrat po pachateli.
Díky za překlad :)

2 Michelle Michelle | 30. července 2017 v 22:16 | Reagovat

[1]: Je, to bych si ráda přečetla, netušíš, kde to bylo?

3 Michelle Michelle | 30. července 2017 v 22:19 | Reagovat

To jsou mi skoky.. jak na to přišla, ze s tím nemají nic společného?
A co je to za kletbu? Miino žárleni naprosto chápu.. že by ji vyprovokovalo k nějaké akci? :-D 8-)
Díky za překlad, těším se na další porci :-)

4 resthefuture resthefuture | 30. července 2017 v 23:14 | Reagovat

[2]: Je to konkrétně tahle povídka:
http://archiveofourown.org/works/11218200?view_full_work=true

Jinak na tom serveru je povídek s párem Severus/Narcissa hodně, stačí si jen vybrat.

Ale taky si pamatuju, že jsem četla nějakou českou povídku o tomhle páru - bylo to ještě v době, kdy oba studovali v Bradavicích. Snažila jsem se jí najít, ale byla postnutá na server http://fanfiction.potterharry.net/, kterej teď není dostupnej :/

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 2. srpna 2017 v 21:34 | Reagovat

[1]: [3]: Resthefuture, Michelle: vyčkejte věcí příštích, dámy. Děkuji za koment. :-)

6 Michelle Michelle | 6. srpna 2017 v 21:31 | Reagovat

[4]: Mrknu, děkuji 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.