Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Der Fluch des schwarzen Phoenixʼ - P12 - 6/10

6. srpna 2017 v 20:00 |  Morag McAdams

VI
Uplynulý den naprosto neprobíhal podle jeho představ, přemýšlel Severus, leže bdělý v posteli pouze po dvou hodinách spánku. Zdroj světla zářil jasně a klidně, zatímco jeho nálada se zhoršovala. Fawkes se stále objevoval v jeho snech, Severus však neviděl důvod, proč tomu tak bylo. Byl si jistý, že to znamená nějaké poselství.

Sybilla Trelawneyová by mu zřejmě předpověděla smrt, ale on ani nevěděl, jestli si všimla, že nezemřel v Chroptící chýši. Hermiona mu při jedné ze svých návštěv zběžně vyprávěla, že jasnovidka použila během poslední bitvy své křišťálové koule pro Vyšší dobro. Možná tím skončilo její předpovídání smrti, on však neměl v úmyslu to zjišťovat. V žádném případě nechtěl obnovovat styky s tou excentrickou čarodějkou. K vyřešení záhady tedy zůstal jen jeho a Hermionin mozek. To by přece mělo stačit.
Za několik hodin vstal neodpočinutý z postele a zjistil, že to nestačilo. Jeho myšlenky se stále točily okolo stínu ve vzduchu, jen aby nakonec zastavily u Fawkese. Ptal se sám sebe, kde zůstal ten hloupý pták. Po bitvě už ho nikdo neviděl. Ne že by se kdokoli staral v tom naprostém chaosu o nějaké magické zvíře, které se o sebe zjevně dokázalo postarat samo. Ale fénix by byl přece nápadný.
Rudozlatý pták byl oddaný Brumbálovi, ale po jeho smrti se vydal vlastní cestou. V roce svého ředitelování z něho Severus neviděl ani peříčko. Neočekával, že ho ještě někdy spatří, ale zdánlivě byl Fawkes s Bradavicemi natolik spojený, že se zúčastnil bitvy. Pak zřejmě uznal svou povinnost za splněnou. Severus mu ani nepoděkoval. To asi bylo důvodem, proč o něm stále znovu snil.

Kořen kozlíku, květy levandule, prášek z čemeřice a jedna větvička máty peprné. Jednou zamíchat proti směru hodinových ručiček. Pak další kotlík. Kořen kozlíku, květy levandule, prášek z čemeřice, větvička máty a zamíchat. Severus seřadil pět kotlíků. Vařil Uklidňující lektvar. Jeho vlastní vynález si nechal hned po válce patentovat a vydělal na tom jmění. Lektvar nebylo těžké uvařit, na rozdíl od Pohodového odvaru, a podstatně jednodušeji se dávkoval. U Svatého Munga v posledních dnech ztrojnásobili objednávku. Nemohl mít lidem za zlé, že hledali pomoc v lektvarech.

Když Temný pán znovu povstal, zhroutil se pro Severuse jeden svět. Potter a s ním vzpomínka na Lily a jeho vlastní roli u její smrti ho trápily až dost. K tomu se přidaly Brumbálovy uštěpačné poznámky a znevažování jeho charakteru a jeho loajality ke straně Světla. Znamení zla na jeho levém předloktí tmavlo a tmavlo, až musel následovat jeho volání na hřbitov v Malém Visánku. Přišel skoro o dvě hodiny později než jeho takzvaní kamarádi a pocítil hněv pána Zla. Když se po dlouhé noci plné kleteb Cruciatus a jiných malicherností, namířených na něj k potěše Temného pána, vrátil do Bradavic, sáhl poprvé po lahvičce Bezesného spánku.
Pokud si Brumbál, kterému nic neuniklo, všiml v následujících dvou letech nárůstu přísad potřebných pro tento lektvar, stejně neřekl nic a přenechal svého špióna jako vždy svému osudu. Teprve až musel přísahat, že starce zabije, pokud to bude nutné, došel k rozumu. Tu noc, ve které onen čin spáchal, začal odvykací kúru tím, že lektvar naprosto vysadil.

Na jednotlivé lahvičky nalepil etikety. V blízkosti svých lektvarů a přísad se vyhýbal kouzlení, jak jen to bylo možné. O velké nebezpečí šlo, pokud by nějaká kouzelná přísada reagovala předčasně. Ruční práce ho nikdy nerušila, tvořila konečně velkou část jeho povolání. Tlučení, sekání, řezání, míchání a udržování pořádku mu vyhovovalo. Oproti různým domněnkám se stal mistrem lektvarů z vlastní vůle a ne proto, že ho k tomu nutili Voldemort nebo Brumbál. Studenty by však nikdy dobrovolně neučil, pokud by byly okolnosti jiné. Našel by si investora a dal by se na výzkum. Možná by někdy vzal nějakého učně, až by v klidu zestárl, byl šedivý a trpělivější. To všechno mu však nebylo dopřáno.
Severus se cítil nedostatečně zatížený. Měl rád práci s lektvary, užíval si krásu bublajícího kotlíku, cítil výzvu, když musel pracovat s nestabilními přísadami. Jeho pravou vášní však bylo vyvíjení nových receptur. Chtěl svým konáním vstupovat na neprobádaná území a spojovat je se svým jménem, na což budou vzpomínat celé generace čarodějek a kouzelníků. Ne proto, že byl dvojitý špión. Ale proto, že byl génius v oblasti lektvarů. Jeho lektvarový obchod, který byl myšlený jako překonání nudy a peněžní nouze, se proto stal náročnou, neuspokojivou prací.

Když k němu odpoledne přišla Hermiona, hluboko do čela se mu vryla strmá vráska a rozbolela ho hlava. Intelektuálně vzato mu bylo jasné, že mladá žena nebyla jeho nepřítel, ale jeho sebeovládání toho dne viselo na vlásku. A ona se také zdála být unavená a rozčilená. Pod očima měla tmavé kruhy a její pleť byla tak bledá, že prosvítaly malé žilky. Severus přinesl čaj, a pak se se založenýma rukama posadil na starou sedačku. Věděl, že Hermiona jeho náladu ani nezpůsobila, ani by ji neměla pocítit, ale když si vyslechl, jaké novinky přinesla, bylo toho už příliš.
"Pokud chceme najít vraha, potřebujeme více informací. Takže jsem napsala Harrymu. Setká se s námi zhruba za dvě hodiny." Zarazila se, a pak dodala:
"Tady."
Odměřeně vstal. Nemohl jinak. Mezi stisknutými zuby procedil:
"Musím přemýšlet."
Hermiona jen přikývla. Její obličej ukazoval směsici nelibosti, zraněnosti a soucitu, ale byla dost chytrá na to, aby mlčela.
"Můžete zůstat tu," dodal. Ze svého domu ji nevyhodí. Věděl však, že jí příliš nepomůže, když teď zůstane v její blízkosti.

Zavřel dveře o maličko hlasitěji, než bylo nutné. Venku ho ovanul chladný vzduch začínajícího léta. Severus obešel svůj malý dům na samém konci Prasinek a vydal se směrem do lesa. Na jeho chůzi nebylo poznat, jak byl rozčilený. Zlostné dupání přenechá studentům a diletantům.
Jakmile zabočil na stinnou lesní cestu, zpomalil. Nutně si musí pročistit hlavu, především proto, že bude stát tváří v tvář Potterovi.
Harry Potter, chlapec, který se narodil, aby mu ukázal jeho selhání.
Harry Potter, chlapec, který přežil, aby mu ukázal jeho vinu.
Harry Potter, chlapec, který přežil, aby ho nenechal zapomenout svou minulost.
Ten kluk patřil k Hermioniným přátelům, mělo mu být jasné, že se o něm někdy zmíní. Byla s ním v kontaktu. Naproti tomu (podle Denního věštce) ze svého života zřejmě vyloučila Ronalda Weasleyho. Po jejich rozchodu, nafouklého v médiích, na ní zkritizoval každý vlas. Při tom krysím hnízdě to bylo obtížné. Severus by se skoro usmál. Zvykl si na zvlněný chaos na Hermionině hlavě.
Měl ji rád, to musel přiznat. Aniž by věděl, jak se to mohlo stát, už v ní neviděl tu rozčilující, vševědoucí studentku, ani část pověstného tria. Zvykl si na její přítomnost a naučil se ocenit její většinou klidnou a přemýšlivou povahu. Protáhl obličej. Dělala mu dobrou společnost, když zrovna nedostala ten pošetilý nápad pozvat k němu Pottera. Pokud si však cenil její společnost, a to bezpochyby cenil, musel vystát i chlapce. Doteď viděl Harryho jen jako syna svého otce, jako kopii Jamese, stvořeného, aby mu ze života udělal peklo. Snad však bylo na čase v něm objevit dědictví Lily.

Prudce se obrátil. Bolest hlavy zmizela a nastala doba k návratu domů.
Neušel ani deset kroků, když tu nad ním zazněl chraptivý ptačí výkřik. Severus ztuhl, a jeho srdce začalo rychle bít. Náhle začal chápat souvislosti. Pospíchal cestou zpátky do Prasinek.
Hermiona na něho čekala na chodbě. V ruce držela knihu, kterou ihned poznal.
"Severusi!" řekla bez dechu. "Je to - "
"Fénix."
Hermina kývla. Dosah jejího zjištění jí zřejmě nedocházel ani když šla zpět do obývacího pokoje. Už za chůze předčítala z knihy, kterou našla na nejnižší polici v jednom z jeho regálů:
"Fénix … pták velikosti labutě … rudo-zlaté peří … délka ocasních per podobná pávům … zrozený z vlastního popela … léčivé síly … "
"Hermiono." Tak jemně se ještě nikdy mluvit neslyšel. Byl si vědomý toho, co od ní žádal, a volil svá slova velice obezřetně:
"Potřebuji tvé vzpomínky na poslední bitvu."

Její paže bezmocně spadly podél těla. Odevzdaně zavřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ninus ninus | 6. srpna 2017 v 21:20 | Reagovat

Kapitolka zhltnutana jednu šupu :-) a opäť skončila s nekonečným čakaním na pokračovanie... tyzden je dlha doba :-D ale musím uznať, že máš super preklady, Arda ;-) klobúk dole a teším sa na pokračovanie... :-)

2 Michelle Michelle | 6. srpna 2017 v 21:28 | Reagovat

Tak, konečně nějaké vodítko.. ale nejsem tedy o nic moudřejší... Na Fenixe se opravdu vůbec nepamatuju, co s ním bylo po Brumbalove smrti.. Nechám se překvapit :) Díky za překlad

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 6. srpna 2017 v 21:47 | Reagovat

[1]: [2]: Michelle: Díky za díky, sleduj to tu i nadále. 8-)
Ninus: Jsem ráda, že jsi spokojená. Čekání chápu, a sama to znám. Stále přemýšlím, jestli dodržovat týdenní přidávání nebo to dát častěji. Takto máte zaručeno, že vždy najdete nové čtení každý týden. Jakmile nebudu stíhat a život bude chtít více než překlad ff, nepřibylo by nic. Fakt sama nevím... :-?

4 margareta margareta | 9. srpna 2017 v 11:30 | Reagovat

Teď jsem to přečetla od začátku a je to dobrá povídka! Je to detektivka a ty já ráda, hlavně ty,ve kterých nemůžu odhadnout pachatele :-?  Teď mě akorát napadá, jestli tím vrahem není nějaké stínové dvojče Fénixe 8-O ?? Doufám, že to tak není! Taky se mi líbí, jak jsou tu ti dva pátrači vypodobnění. Jsou takoví...normální? přirození? řekla bych až mudlovsky bezradní? V emocích mají teda pěkný zmatek :-!
Těším se na další díl! Pokračování jednou týdně mi docela vyhovuje, aspoň mám čas špekulovat kdo, co, kdy a proč :-D  ;-)

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 9. srpna 2017 v 20:14 | Reagovat

[4]: Margareta: Líbí se mi, že čas do přidání další kapitolky využíváš k přemýšlení o ději. To je pěkné. Aspoň to máš opravdu prožité. Děkuji. :-)

6 resthefuture resthefuture | 9. srpna 2017 v 23:47 | Reagovat

Super! Uz se moc tesim na dalsi :))

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 10. srpna 2017 v 21:02 | Reagovat

[6]: Resthefuture: ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.