Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Dreamsnape - Himmlische Träume P18 - 1/3

8. srpna 2017 v 20:24 |  Ricky Snape
"Ve snu se člověk vyjevuje ve své skutečné přirozenosti," řekl mu jednou Albus Brumbál. - Severus Snape se potuluje spící školou, hledaje zločince, a nachází sám sebe ve spárech vševědoucí Nebelvírky.


Story: Dreamsnape - Himmlische Träume - Dreamsnape - Nebeské sny (schválený překlad)
Autorka originálu: Ricky Snape
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P18
Žánr: Romance, Humor
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original Story: https://www.fanfiktion.de/s/53d9dae800037409c328ec0/1/Dreamsnape-Himmlische-Traeume

Dreamscape - Höllische Träume (Dreamscape - Pekelné sny) je titul jednoho amerického filmu z roku 1984 s Dennisem Quaidem v hlavní roli. Pojednává o telepatovi, kterému se daří vkrádat do snů ostatních lidí. Tento film mi poskytl nápad pro tuto jednokapitolovku.




˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.


Je po válce a poslední bitva proti Voldemortovi byla úspěšně vybojována.

Zlaté trio v současnosti dohání zameškaný poslední školní rok. Zatímco Harry s Ginny Weasleyovou si užívají více méně harmonický vztah, nejchytřejší čarodějka století krátce před vánočním plesem přišla přece jen k rozumu a s Ronem se rozešla. Zrzek byl přiliš přihlouplý a Hermiona nikdy famfrpálu moc nerozuměla.

Věren mottu ʼTi, kteří jsou prohlášení za mrtvé, žijí déleʼ přežil Severus Snape útok Nagini v Chroptící chýši. A jako tolik nocí během posledních osmnácti let svého zfušovaného dosavadního života v této chvíli znovu obcházel bezcílně spící školou, hledaje zločince. Alespoň takto se to pro případného pozorovatele jevilo. Ve skutečnosti však pomalu ale jistě kroužil okolo jednoho určitého místa stále úžeji, neboť s trochou štěstí dnes v noci v knihovně natrefí na Vševědku Nebelvírku.

Flashback:
Poté, co Horác Křiklan opustil svou rodnou vlast, aby v daleké Americe našel štěstí a glamour, kterého si tak velice cenil, přišlo Ministerstvo kouzel ve své bezbřehé moudrosti a z nedostatku jiných kandidátů na nápad, udělit bývalému Smrtijedovi podmínku učit Lektvary v Bradavicích ještě dalších pět let. A jako by to pro něj už tak nebyl dostatečný trest, byl na Severuse Snapea, znovu povolaného do profesorského sboru, a to proti jeho vůli, z moci úřadující ředitelky ve skotské kostce také bryskně převeden jeho bývalý post ředitele zmijozelské koleje.

Oběd ve Velké síni, kterého se měli od založení Bradavic účastnit studenti i všichni učitelé, už také nebyl to, co v době Albuse Brumbála.

Při poslední bitvě se domácí skřítci pod vedením Krátury vyzbrojili válečky na nudle, paličkami na maso a jiným kuchyňským náčiním, postavili se na odpor útočícím Smrtijedům a bojovali na obranu školy, avšak mnozí za to zaplatili životem. Velká část těchto stvoření, které tu osudovou noc přežila zrovna tak jako on sám a slavné a pověstné Trio, byla v uplynulých týdnech a měsících odvedena Ministerstvem ze školy do služeb kouzelníků, kteří si privilegium vlastního domácího skřítka dle nového zřízení v zemi zasloužili. Zbylí domácí skřítci měli tímto plné ruce práce, aby udrželi obvyklý standard pořádku a čistoty, a alespoň zpola stačili nárokům kolegia. Jídla proto byla většinou studená a jednoduchá.

Profesor Snape měl za sebou tu otravnou povinnost příjmu potravy tak rychle, jak jen to bylo možné. Vedle strpění nucené společnosti spočíval jeho nedostatek nadšení, který pociťoval, také v tom, že dnes stála v jídelníčku, popřípadě na stolech, nechutná kroupová polévka a tmavý chléb. Dezertu ve formě nebelvírsky červeného třesoucího se pudinku se kvůli svému světonázoru vzdal.

Šťastný, že si nyní může ještě aspoň hodinku odpočinout, než ho zavolají jeho četné povinnosti, spěchal hákonosý kouzelník s vlajícím hábitem ke dveřím Velké síně. Skoro už dosáhl svého cíle, když mu do jeho citlivých částí těla, o kterých si bývalý špion myslel, že si za ně může leccos zapsat, pronikly důvěrně známé hlasy.

"Proč, ve jménu Merlina, potřebuje Hermiona tvůj Neviditelný plášť, když chce jít za bílého dne do knihovny? Oddělení s omezeným přístupem bylo zrušeno už před několika měsíci," zaslechl nazální hlas Ronalda Weasleyho. "Bere si s sebou plášť jen pro jistotu," následovala odpověď chlapce, který zase jednou přežil Voldemorta, "víš přece, jaká je. Napřed hodiny šmejdí mezi těmi starými bichlemi, pak se do některé z nich začte a hned zmešká večeři a začátek večerky. S pláštěm se pak aspoň může nepozorovaně vrátit do naší věže."

Tato informace byla pro učitele lektvarů velmi zajímavá. Vždyť vyhledával, stejně jako tehdy, příležitosti, aby mohl především zhýčkaným Nebelvírům odebírat body. Někdo přece ty rudo-zlaté musí odkázat do patřičných mezí.

Zatímco se rozhovor obou mladých válečných hrdinů stočil ke skvělé novince, že Oliver Wood to dotáhl až do profesionální famfrpálové ligy, Severus Snape pokračoval ve své cestě směrem ke Komnatě nejvyšší potřeby, kde se hodlal ukrýt. Podle očekávání se mu místnost zjevila jako kulatý pokoj s luxusní postelí s nebesy ve středu, jejíž stříbřitý kovový rám se lesknul ve světle pochodní. Postel zvala Zmijozela svým černým saténovým prostěradlem a smaragdově zeleným povlečením k odpočinku.

Mistr lektvarů, který, jak známo, neovládá pouze toto odvětví magie jako nikdo jiný, svlékl hábit a rychle upadl do svého poledního spánku. Dobře věděl, že během své příští noční obchůzky vyhledá knihovnu a tam s vysokou pravděpodobností bude mít to potěšení napařit té skoro vševědoucí otravě s vlnitou hřívou pořádný trest a Nebelvírům odebere pěknou sumičku kolejních bodů. Korunou toho všehu bude oficiální konfiskace Neviditelného pláště, někdejšího majetku jeho dávného úhlavního rivala Jamese Pottera.

Konec flashbacku

Nyní bylo krátce před 23:00 hodinou. Protože pan Filch a madam Pinceová to už s plněním svých povinností v zaměstnání nebrali tak striktně od doby, kdy byli oficiálně zasnoubeni, byly šance službu konajícího učitele, aby chytil Nebelvírku přímo při činu, o to lepší.

Jakmile profesor Snape po špičkách vstoupil do knihovny, ihned odhalil slabý svit svíčky v části, kde se před posledním soubojem ještě nacházelo Oddělení s omezeným přístupem. Během bitvy začala knihovna hořet a mnoho cenných knih bylo pohlceno plamenným mořem. Nejtíživěji to postihlo právě Oddělení. Proto bylo na popud nové ředitelky zrušeno a místo něho vybudován koutek ke čtení.

Aby na sebe slečnu Vševědku neupozornil předčasně a mohl vklidu obhlédnout terén, plížil se bývalý špion opatrně k ní, aniž by způsobil sebemenší zvuk.

Jak už několikrát předtím se při pohledu na nové zařízení knihovny stáhly kouzelníkovi nevyhnutelně vnitřnosti v břiše. Zadní strana bývalého Oddělení s omezeným přístupem byla natřena na žluto a černými, obrovskými písmeny tam stálo ʼnon scholae sed vitae discimusʼ. Červená křesla se zlatými střapci byla seřezena spolu s modrými plyšovými pohovkami okolo bronzových nízkých stolků. Všechen mobiliář byl umístěn na zeleném koberci protkaném stříbrnými vlákny. Vedle samotného výběru barev, který mistru lektvarů i za relativní tmy tahal jeho citlivé oči, ho rozzlobila obzvláště skutečnost, že na barvách reprezentujících jeho kolej může kdokoli dle libosti šlapat.

V jednom z červených křesel konečně nalezl spící Hermionu Grangerovou s nohama přitaženýma k tělu. Hlava dívky, jejíž tělesné atributy ji mezitím již jednoznačně charakterizovaly jako mladou ženu, se opírala o opěrku křesla. Všetečný pramen vlasů se jí uvolnil z culíku a drze se houpal na jejím čele. Kniha vázaná do kůže, kterou zjevně četla, jí rovněž zjevně nepozorovaně sklouzla z klína a nyní ležela bez povšimnutí na zemi na jejích botách. Byla otevřená a mistr lektvarů poznal dílo Caroluse Hollingwortha ʼO léčivých rostlinách a bylinách vhodných k výrobě tinktur v období pozdního středověkuʼ.

A zatímco stále ještě stál před bradavickou studentkou, nejlepší bez výjimky ve všech předmětech, a přemýšlel o tom, jak by mohl delikventku co možná nejdrsnějším způsobem vytrhnout ze spánku a kolik bodů by stálo za to strhnout za nešetrné zacházení s písemným majetkem školy ve spojitosti s pobytem v knihovně po večerce, uhnízdila se v přetíženém mozku mistra lektvarů zrádná myšlenka.

Proč, ptal se sám sebe, by nemohl té nejdotěrnější ze všech otrav pro změnu napařit nějaký nezvyklý trest, který by jemu osobně dodal více zadostiučinění než obvyklé sankce, které stejně příliš neúčinkovaly? Měl totiž už dost toho, že se neustále řídí pravidly ostatních a nakonec je většinou za hlupáka.

O to, aby při tom, co měl v úmyslu, nebyli žádní svědkové, se samozřejmě postará, a slečna Vševědka to bude mít nakonec jen za sen. Za sen, ve kterém ovšem Severus Snape sehraje významnou roli.

Ještě jednou zvážil bývalý Smrtijed pro a proti svého plánu. Na jedné straně to, co hodlal udělat, bezpochyby nebylo správné a porušovalo to nejen etiketu Bradavic, ale také dobré mravy jako takové. Na druhé straně - Hermiona Grangerová od doby, kdy poprvé vkročila do Bradavic, svým vševědským způsobem přetěžovala jeho nervy nejvyšší měrou. Vedle různých porušení řádu, které měla v průběhu let na svědomí, se k jejím nejtěžším přestupkům přičítaly skutečnosti, že svého učitele lektvarů jednou během famfrpálového zápasu zapálila a že se jí jako třináctileté podařilo krást v jeho soukromém skladu přísady do lektvarů. Poslední případ ještě dnes zraňoval jeho ego. - A byla ta holka tenkrát za některý z těchto přestupků hnána k zodpovědnosti Albusem Brumbálem? Ne, to tedy nebyla! - Omluvila se mu někdy? Ne, to také ne! - Proč, u Merlinovy hůlky, by tedy nesměl také jednou bez trestu překročit hranici?

Použije téměř neznámé odvětví ʼLegilimentiky ve snechʼ, aby se vkradl do snu mladé čarodějky. Pak studentku patřičně vyděsí, k čemuž zřejmě postačí jeho pouhá přítomnost, a přiměje ji k tomu, aby porušila jakýkoli skutečný nebo v krajním případě i jím aktuálně vyhlášený zákaz. Pak měl v úmyslu jí jasně sdělit své mínění o Zlatém triu. A nakonec si ji přehne přes koleno a za trest za její stálou neposlušnost jí nařeže na zadek, jako to dělávali dřívější generace.

Pokusným použitím komplikované ʼLegilimentiky ve snechʼ by nejen zjistil, jestli jeho neobvyklé schopnosti utrpěly týdny strávenými v Azkabanu, kde musel prodlít až do svého soudního procesu. Také vyhlídka na to, že se dozví, co se vlastně odehrává v mozkových závitech Vševědky, ho jistým způsobem dráždila, což nemohl popřít. - "Ve snu se člověk vyjevuje ve své skutečné přirozenosti", řekl mu kdysi Albus Brumbál.

A tak legilimentik na spící Hermionu Grangerovou použil kouzlo trvalého spánku, které mu zajistí přesně hodinu času na provedení jeho odvážného plánu, zamkl pomocí kouzla Colloportus dveře knihovny a pro jistotu ještě přidal Ševelissimo.

Následně se posadil - i když ho to stálo značné přemáhání - do červeného křesla naproti spící dívce a zdvihl hůlku: "Legilimens per Somnium."

˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.˜.

V témže momentu, kdy dokončil vyslovení zaklínadla, se mistr lektvarů nacházel v jedoucím vlaku. Jak ihned poznal, jednalo se o Bradavický expres, který právě projížděl Northumberlandským národním parkem směrem na sever a musel mít tedy před sebou ještě zhruba čtyři hodiny cesty, než dorazí k nádraží v Prasinkách. Po několika dalších vteřinách si byl vetřelec jistý, že se nachází na přechodové platformě mezi posledním vagónem, který byl podle tradice vyhrazený plnoletým studentům, a zbytkem vlaku.

S tolika dalšími osobami, které se budou hemžit ve snu slečny Vševědky, sice příliš nepočítal, avšak jako Mistr improvizace se vypořádá i s těmito nepříznivými okolnostmi. Alespoň doteď si ho ještě nikdo nevšiml.

Aby to tak zůstalo i nadále, zakouzlil na sebe Zastírací kouzlo a magicky zavřel spojovací dveře k poslednímu vagónu poté, co do něj vstoupil, aby započal pátrání po své nic netušící oběti.

V posledním vagónu vládl jako obyčejně podstatně větší klid než ve vozech pro mladší, neboť starší studenti už zjevně nepociťovali nepřetržitou potřebu pobíhat v chodbičkách a hledat kamarády nebo tropit nesmysly.

Z praktického důvodu nebyly v Bradavickém expresu na vnitřních okénkách nainstalovány rolety, takže učitel lektvarů měl z chodby volný výhled do jednotlivých kupé. Skleněné tabulky byly kromě toho natolik tenké, že člověk, pokud disponoval tak jemně vycvičeným sluchem jako bývalý špion a dal ucho dost blízko okénka, mohl bez problémů poslouchat rozhovory probíhající uvnitř.

V prvním kupé, kde mistr lektvarů začal své hledání nebelvírské příkladné lvice, seděly Hannah Abbottová, Padma a Parvati Patilovy a Levandule Brownová okolo zrcadla a podávaly si líčidla, které po řadě hodnotily a zkoušely. Výsledek jednotlivých pokusů o zkrášlení se pohyboval od naprosto bezchybného, jako v případě slečny Abbottové, přes obyčejný, což platilo pro dvojčata, až k make upu, se kterým by slečna Brownová měla dobré šance na zaměstnání v Obrtlé ulici jako lehká děva. Zanechaje čarodějky samy sobě a své nepoznané radosti z experimentování použil bývalý špion na jejich dveře Colloportus a navíc ještě kouzlo, aby dovnitř už nevnikl ani hlásek zvenku. Podobně hodlal postupovat i v případě ostatních kupé.

V následujícím oddělení našel učitel lektvarů druhé trio, které mu jeho život během krátké doby ředitelování Bradavicím vysloveně ztěžovalo. Lenka Láskorádová předčítala své nejlepší kamarádce a jediné Weasleyovic dceři článek z Jinotaje, který pojednával o tom, jak lze Muchlorohé chropotaly vylákat z jejich podzemních skrýší pomocí rulíkové vody. Skutečná noční můra každého učitele lektvarů, Neville Longbottom, se při tom lopotil s přemlouváním své bradavicemi poseté ropuchy, aby slezla z horní police, kde se zvíře uvelebilo, místo aby použil magii. Kde asi trčí zachránce světa, když se nezdržuje po boku slečny Weasleyové?

Chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele, která po pádu Temného pána vybledla stejně jako Znamení zla na předloktí bývalého Smrtijeda, obýval společně s nejmladším Weasleyem třetí kupé, které mistr lektvarů prohledával. Zatímco byl ideální zeť všech matek svobodných dcer v zemi začtený do nejnovějšího čísla ʼFamfrpál dnesʼ, nechal zrzatý dětina uprostřed kupé vznášet koště a svým rozmrzele se tvářícím figurkám z Kouzelnických šachů verbálně rozkazoval, aby po létajícím koštěti přecházely. Hnědou kudrnatou hlavu, kterou hledal kouzelník, zamýšlející pomstu, ovšem neobjevil.

Také v dalším kupé, do kterého nahlédl, se nenacházela. Místo toho tam hráli Nebelvíři Dean Thomas a Seamus Finnigan svorně a naprosto beze studu s Mrzimorem Erniem Macmillanem a Havraspárem Terry Bootem ʼŘachavého Severuseʼ.* Chlapci byli do té přihlouplé hry natolik ponořeni, že si ani nevšimli kouzla Alohomora, kterým ten nedobrovolný dárce jména této hře maličko otevřel dveře. Zato si o to více všimli další exploze, u níž mistr lektvarů tajně trochu napomohl, neboť zničená karta zahalila všechny čtyři studenty do oblaku černého dýmu a jejich tváře pokryla skvělým výrazem překvapení.

*(pozn. překladatelky: Karetní hra byl naprosto krásný překladatelský oříšek. Česky se jmenuje Řachavý Petr, v anglickém originále Exploding Snape, přičemž to není myšleno jako narážka na Mistra lektvarů. V němčině to zní podobně - Snape explodiert, což ještě více upozorňuje na možnost, že by mohl být Severus zraněn vybouchnuvším kotlíkem. Rovněž to s ním však nemá co dělat. Od pátého dílu HP používají Zauberschnippschnapp. Tady, jak vidíme, šla autorka přímo do toho a hru nebojácně odvodila přímo od SS. Nebylo tedy možné nechat označení Petr. Mrkající)

Před nyní neviditelným kouzelníkem zbývala už jen dvě oddělení. A pokud by neměl na práci něco důležitějšího, užíval by si pohled na frašku v předposledním oddělení klidně o něco déle.

Pansy Parkinsonová, Millicent Bulstrodeová, Vincent Crabbe a Gregory Goyle seděli, jak se dle obecně známého mudlovského pořekadla trefně vyjadřuje, doslově jako slípky na hřadu, popřípadě natlačeni na jedné lavičce v pátém oddělení. Na lavičce naproti této čtveřici trůnila fretka světlé srsti s ledově modrýma očima, která na hrdě vztyčené hlavě měla korunu posázenou diamanty a na krku těžký zlatý řetěz s iniciálami ʼD.M. ʼ, a pyšně shlížela na své lidské průvodce. Ti jí nabízeli pralinky i jiné laskominy, které fretka kriticky zkoukla. Některé odmítla zavrtěním hlavy, jiné milostivě přijala a nechala se jimi krmit.

Poté, co ředitel Zmijozelské koleje kroutěje hlavou pečlivě uzavřel i oddělení svých chráněnců, obezřetně se přiblížil k poslednímu kupé na konci chodby a s napjatým očekáváním nakoukl dovnitř.

Slečna Vrchní otrava se tam opravdu nacházela. Nadto mu štěstí neobyčejně přálo, neboť tam byla sama, pokud by nepočítal toho prašivého kocoura. Ta potvora - jak se jenom jmenovala? Hřívonožka? Blivrohožka? Břichobožka? - ležela stočená na lavici vlevo a klimbala. Mladá čarodějka s hnědou hřívou vlnitých vlasů si během čtení zamyšleně kroutila pramínky okolo prstů a pohodlně se roztahovala na lavici vpravo. Na sobě měla lehké krémové letní šaty s květinkovým vzorem a neměla boty ani punčochy. Okolo ní se po kupé povalovalo na půl tuctu dalších knih. Zjevně se jednalo bezvýhradně o mudlovské romány, neboť tituly jako ʼGarry Poker a Ohnilý pohárʼ, ʼGarry Poker a Vězeň z Az-Karbanuʼ, ʼGarry Poker a Hrabě dvojí barvyʼ* nebo čtyři díly jakési Sajrajt-ságy nebyly ani nadprůměrně sečtělému Snapeovi známé. Slečna Knihomol naprotitomu podle rozprostřené literatury vypadala, že si pěstuje zálibu v dílech na pokračování, neboť i kniha v jejím klíně, trilogie o ʼ50 odstínech šediʼ, měla jednoznačně pokračování. Bývalý špion se stále ještě zřetelným darem pozorování se domníval, že se v tomto případě zřejmě musí jednat o tragédii, neboť mladá čarodějka vypadala jaksi zchváceně a v obličeji trochu zrudla. Zdali ji obsah příběhu, už tak postaveném na vodě, pohnul k slzám?

*(pozn. překladatelky: Tituly tří prvních knížek jsem nevymyslela (ač bych ráda), ale převzala. Onu ságu naopak, troufám si tvrdit, ano. Nehledala jsem, jestli to už takto nazval někdo přede mnou. Pokud je tomu tak a cítí se dotčen, ať se prosím ozve. Z mé strany v tom nebyl záměr ublížit.)

Snape se ještě jednou ujistil, že všechna kupé, okolo kterých prošel, zamkl a opatřil zvukovým kouzlem, vypjal hruď a zrušil Zastírací kouzlo. O další mžik oka později rozrazil dveře kupé, aby se podle nejlepšího snapeovského zvyku postavil do vchodu s vlajícím pláštěm a zíral na studentku svým pověstným ledovým pohledem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 9. srpna 2017 v 23:59 | Reagovat

To je super! Hrozne se mi libi jak Severus vidi svoje studenty a neco mi rika, ze to jeste s Hermionou bude velice zajimave :)) diky moc

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 10. srpna 2017 v 21:06 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Samozřejmě, že to bude zajímavé... Se Severusem přece vždycky, ne? :-P

3 Michelle Michelle | 10. srpna 2017 v 22:27 | Reagovat

No paráda, legilimens ve snu.. to bych chtěla umět ;-) Severus už mě zřejmě párkrát navštívil 8-O  :-D  8-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 11. srpna 2017 v 19:41 | Reagovat

[3]: Michelle: O_O Uf, to je tedy informace! Hádám, že se horko těžko spokojíš s tím čajíčkem, co tady překládám. Měla jsi to z první ruky, to zřejmě nelze překonat. :-D

5 sisi sisi | 8. září 2017 v 14:05 | Reagovat

Nádhera,jsem moc nadšená, že jsem našla tyto nové povídky a práv tuto novou stránku s vyprávěním o mých oblíbených hrdinech. Díky. ;-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. září 2017 v 20:24 | Reagovat

[5]: Sisi: Bezva, užívej si, co to dá. ;-)

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. září 2017 v 20:26 | Reagovat

[5]: Sisi: A nutno dodat, že jsi začala celkem zostra. Máme tu nevinné i pomalé povídky, ale proti gustu nic... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.