Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Donʹt Get Me Wrong P16 - 1.1/4

10. září 2017 v 20:00 |  Bleddyn
Pokud zarytá Mrzimorka rozhodne, že Severus Snape a Hermiona Grangerová jsou jako stvořeni jeden pro druhého, opravdu nemají jinou možnost.
Nebo také: Pomona Prýtová jednou stála nahá před dveřmi Severuse Snapea. O několik let později se rozhodne, že on a Hermiona Grangerová jsou jako stvořeni jeden pro druhého, a má plán…

Story: Donʹt get me wrong (schválený překlad)
Autorka originálu: Bleddyn
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: EN, angličtina
Rating: P16
Žánr: Romance, Humor
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.




Kapitola 1
Hermiona se zvědavě rozhlížela v plné posluchárně. Prezentace pátečního večera pod názvem "Zpátky na začátek: Nové přepracování základních lektvarů" v každém případě přilákala smíšené publikum a ona poznala jak některé kolegy z ministerstva, tak i své současníky z Bradavic. Na druhé straně sálu zvedl Percy Weasley ruku na pozdrav a byla si celkem jistá, že o několik řad vpředu zahlédla hřívu Padmy Patilové.
"Hermiono, moje milá!"
Hermiona se otočila na sedadle a uviděla, že k ní řadou přichází Pomona Prýtová. Jak se prodírala kolem sedících a šlapala jim po nohách, tlumeně se omlouvala. Hermiona se na lavičce posunula na stranu, aby vytvořila prostor pro robustní čarodějku, která na místo dosedla s vděčným úsměvem. Chytila Hermionu za ruku oběma svýma a potěšeně s ní třásla.
"Jak pěkné, že Vás tu vidím!"
Hermiona se usmála. "Také je příjemné, že Vás vidím, profesorko. Daří se Vám dobře?"
"Jsem naprosto fit, moje milá. A říkejte mi, prosím, Pomono. Už nejsem Vaše učitelka - jak dlouho? Pět let?"
"Dokonce osm. Jak to letí!" Hermiona trochu protáhla obličej.
"Dobrý bože, to už je opravdu tak dlouho? Tak, řekni mi, našla jsi už náhradu za pana Weasleyho?"
Hermiona se zasmála náhlé zvědavosti Prýtové. "Právě jsem šťastná single. Je dobré, že celou svou pozornost můžu věnovat své práci."
Pomona si pozorněji prohlédla Hermionin obličej. "Vypadáš trochu sklesle, milá, pokud to mohu říct. Nemáš dost čerstvého vzduchu, hádám. Co?"
Hermiona maličko zakroutila hlavou. "Je mi dobře. Přiznávám, že sem tam uběhne týden a já nevystrčím nos z kanceláře nebo svého domu, ale je to jedna z výhod letaxové sítě, především v tomto ročním období."
Prýtová si odfrkla. "Nesmysl, děvče. Pro udržení ducha a duše v dobré náladě není nic lepšího než svěží podzimní větřík. Pořád říkám, že jediná náhrada za chlapa mezi tvýma stehnama je rýč v ruce. Přijď a navštiv mě v Bradavicích - popracujeme si hodinku dvě v zahradě. To ti zase vžene trochu barvy do líček."
Hermiona se usmála. "Ještě o tom popřemýšlím. Děkuji."
Prýtová rozhodně kývla hlavou, až se jí zatřásl špičatý klobouk. Hermiona zjistila, že se jednalo o jeden z jejích lepších, nezaplátovaných exemplářů. Zřejmě šlo o zvláštní příležitost.

"Takže, ty se zajímáš o lektvary, Pomono?" zeptala se.
"No, nauka o rostlinách a lektvarech se zjevně protínají v mnoha oblastech. Ale já jsem tady spíš kvůli svému osobnímu zájmu o přednášejícího." Prýtová se na ni spiklenecky zatvářila.
"Opravdu?" řekla Hermiona trochu vzrušeně. "Kdo je to? Zkoušela jsem to uhodnout. Myslím si však, že je nepravděpodobné, že by se Horác Křiklan vzdal svého pohodlného důchodu, a překvapilo by mě, kdyby Blaise vyučoval už dost dlouho na to, aby přišel na nějaké nové nápady. A celá léta nikdo neslyšel nic o profesoru Snapeovi, ani ho nespatřil. I v oddělení pro Nové lektvary nikdo nevěděl, kdo by to mohl být."
Prýtová zakroutila hlavou. "Ne ne! Složila jsem přísahu mlčenlivosti. A nechci zkazit překvapení." V očích se jí blýskalo, následkem čehož byla Hermiona ještě zvědavější.
V té chvíli se něco začalo dít v přední části posluchárny. Všichni postupně utichali a obraceli oči k pódiu, kde u řečnického pultíku zaujala své místo mladá žena s dlouhými vlnitými vlasy. Usmívala se a světlo ubíralo na intenzitě, takže nakonec byla osvětlena pouze podesta a jeviště za ní zůstalo ve tmě.
"Dámy a pánové, jmenuji se Penelopa Clearwaterová a mám to velké potěšení přivítat Vás jménem nakladatelství Pegasus Publishing.
Jak všichni bezpochyby víte, základní volbou pro Lektvary v Bradavicích i při domácím použití v posledních šestatřiceti letech bylo pokrokové dílo Arsenia Stopečky Kouzelné odvary a lektvary. My z Pegasu si myslíme, že je na čase tuto knihu zrevidovat, aby odrážela nejnovější směry a nejlepší postupy v oboru. Měli jsme to neuvěřitelné štěstí a pro přezkoumání jsme si mohli zajistit pomoc toho nejschopnějšího lektvaristy. Výsledek, knihu Kouzelné odvary a lektvary: Nové přepracování, zakoupíte od pondělka exkluzivně v Krucáncích a kaňourech a od září bude učebnicí pro Školu čar a kouzel v Bradavicích.
Jsme poctěni, že autor u příležitosti vydání této průkopnické publikace souhlasil s praktickou ukázkou některých z pozoruhodných vylepšení, které provede na našich nejoblíbenějších a nejvíce používaných receptech na lektvary.
Bez dalšího zdržování Vám představuji bývalého profesora Lektvarů bradavické Školy čar a kouzel - Severuse Snapea."

Sál začal náhle překvapeně šuškat, avšak všechny zvuky utichly stejně rychle, jako přišly, ve chvíli, kdy se světla mířící na jeviště postupně rozsvěcela a ukázala naprosto nezaměnitelnou siluetu. Hermiona koukla na Prýtovou, která seděla vedle ní až nepřirozeně narovnaná s rukama založenýma v klíně a s výrazem plným radosti.
Zachytila Hermionin pohled a zašeptala: "Jsem tak ráda, že to udělal. Přesně to, co potřebuje."
Hermiona se ještě sama sebe ptala, co přesně tím Prýtová myslela, a svou pozornost upřela na osobu vpředu. Světla na jevišti byla už zcela rozsvícena a ona se skoro smála té nehodící se důvěrnosti celého výjevu. Severus Snape stál za dřevěným laboratorním stolem; před ním se lehce kouřilo z kotlíku. Na sobě měl obvyklý černý hábit a jeho vlasy mu visely po ramena jako závěsy, rámujíce jeho hranatý, nevlídný obličej. Chladně zíral na své publikum a Hermiona tušila, že tři čtvrtiny přítomných se náhle cítily jako ustrašení jedenáctiletí studentíčci.
"Dobrý večer… třído." Mluvil tiše, jeho hlas jako vždy nepotřeboval velkou sílu, aby se dostal ke svým posluchačům.
"Před nedávnem jsem byl upozorněn na to, že jsem, ačkoli jsem více let, než si chci připomínat, strávil vyučováním mladých hlav v Bradavicích, byl vždy spíše neochotný sdílet mnohé z toho, co vím o subtilním umění přípravy lektvarů. Je pravdou, že jsem se spokojil s tím, že se moji studenti řídili pouze pokyny v různých známých odborných publikacích a učebních plánech, a že jsem se je nesnažil přimět k provádění vylepšení, čemuž jsem se věnoval pouze sám. Dle mého názoru to bylo tím, že naprostá většina studentů byla sotva schopná se řídit i těmi nejjednoduššími pokyny z knih, a že jakýkoli pokus o improvizaci či případné komplikace by způsobily ještě více explozí a roztavených kotlíků než obvykle.
Ať už je to jakkoli, jsem přesvědčen, že aktualizace a zlepšení pokynů v učebnicích vybaví novou generaci stabilnějším fundamentem ve vztahu k základním recepturám. Protože již nevyučuji, není to můj problém, pokud tento projekt povede k tomu, že bradavické sklepení zmizí následkem gigantické exploze. Pokud se tak stane, omezím se pouze na konstatování ʹJá jsem vám to říkalʹ."
Z publika nyní místy zazněl tlumený smích a na Snapeově obličeji se krátce objevil úsměv.
"Na druhé straně je možné doufat, že Vy, kteří jste přítomní dnes večer, disponujete více než obvyklou úrovní zájmu a kompetencí v přípravě lektvarů, jinak byste tu nebyli. Než tedy začnu se svou demonstrací, musím na rovinu říct, že to, co uvidíte, jsou zlepšení a úpravy, které pro mě fungují perfektně. Avšak pokud je provedete ve své laboratoři Vy, děláte to zcela na vlastní zodpovědnost.
Začnu něčím, co jste se všichni měli naučit v jedenácti letech - lektvarem zapomnění. Obsah kotlíku přede mnou se nachází v polohotovém stavu, ve kterém, jak si jistě vzpomínáte, se společně vaří rozmarýn, broučí oči a extrakt z agáve po jednu hodinu. Standardní recept nyní požaduje přidat deset kapek hadího jedu, načež se vše opět musí hodinu vařit, než se kouř zbarví do světle fialové. Pokud však spolu s jedem přidáme také bobkový list…"
Zde výklad přerušil, aby přísady vhodil do kotlíku a dvakrát zamíchal skleněnou měchačkou. Publikum se tiše zajíklo, když se kouř vycházející z tekutiny ihned mihotal odstínem lila.
"Jak můžete vidět, funguje vavřín jako katalyzátor a zkrátí dobu vaření na polovinu. Lektvar je nyní připraven k použití. Takže, pokud někdo z Vás chce na něco zapomenout, přijde po přednášce za mnou."
Tentokrát zaznělo hlasitější chichotání z publika, což Snape kvitoval lehkou úklonou hlavy. "A nyní budu pokračovat jednoduchým roztokem na opuchliny."

Hermiona hádala, že v dalších devadesáti minutách předvedl Snape zlepšení zhruba poloviny postupů z učebnice Kouzelné odvary a lektvary. U některých modifikací šlo pouze o přizpůsobení vztahů jednotlivých obsažených látek, zatímco další představovaly dodatečné přísady nebo změny teploty či techniky promíchávání. Výsledem bylo odstranění vedlejších účinků, zlepšení účinnosti nebo rychlejší uvaření. Snape pracoval se svou obvyklou šikovností a ekonomičností pohybů. Avšak doprovázel to také komentáři, které byly humornější a informativnější než všechno, co od něj Hermiona slyšela ve škole. Vnímala, jak mu jde celé publikum na ruku; atmosféra se uvolnila a lidé se více smáli a tleskali.
Přednášku ukončily ovace publika vestoje a Snapeova ironická úklona. Penelopa ještě na chvilku zaujala své místo u řečnického pultíku a pozvala všechny, aby "ještě zůstali, něčeho se napili, něco si zakousli a třeba i prohodili pár slov s naším zaměstnaným autorem!"
Hermiona se otočila k Prýtové, která ji s úsměvem chytila za obě ruce.
"No, moje milá, co myslíš? Nebyl skvělý? Věděla jsem, že to pro něho bude správné. Minerva tvrdila, že ho nikdy před lidi nedostaneme, ale já jsem jí řekla ʹOn to udělá, jen abych byla zticha, a bude to velkolepéʹ a udělal to a bylo to tak, ne?" Podívala se na mladší čarodějku s očekáváním a Hermiona se bezradně smála, naprosto omámená.
"Ano, Pomono, bylo to velkolepé. Je škoda, že nás takto nevyučoval před lety, ale tenkrát to pro něho nebyla právě ta nejlehčí doba, opatrně řečeno. Takže, mohla bys mi teď prosím vysvětlit, o co tu jde? Mám pravdu, že ta celá věc s učebnicí je nápad profesorky McGonagallové a tebe?"
Pomona energicky kývla. "Jasně, že je. Ten hlupáček se skrýval po celá léta, a to neprospívá nikomu. Tak jsem tam šla a vykopala jsem ho z té jeho díry a zahrnula ho prací, díky které náhodou vydělá pěkné peníze a Pegasu zvýší renomé. Především proto, že Minerva slíbila, že kniha přijde na seznam pro nové žáky. A doufejme, že to také bude kopanec, který potřebuje, aby se zase dostal mezi lidi. Když teď tak o tom mluvíme - musíme mu jít pogratulovat."
Hned vstala a začala se tlačit davem, který se pomalu posouval směrem dopředu k připravenému občerstvení. Hermiona, kterou Prýtová stále držela za ruku, neměla jinou možnost, než ji následovat.
"Nemyslím si, že by se mnou profesor Snape chtěl skutečně mluvit," protestovala chabě.
"Nesmysl!" volala Prýtová. "Byla jsi jedna z jeho nejlepších studentek."
"To neznamená, že mě měl rád," odpověděla Hermiona.
"Och, tenkrát neměl rád nikoho, moje milá. To si nesmíš brát osobně. Já jsem si to taky nebrala. A teď jsou z nás nejlepší přátelé."
Přerušily prodírání davem u stolku s nápoji. Prýtová si přivolala dvě sklenky vína, jednu předala Hermioně a svou převrátila do sebe.
"Týjo!" otřásla se. "Ti zatracení vydavatelé nikdy nenakoupí kvalitní víno."
Hermiona upila ze svého vína mnohem způsobněji, avšak ohledně kvality musela souhlasit. Nebo jejího nedostatku. Pokrčila rameny a následovala příkladu Prýtové a zbytek vypila na ex. Když už bude přinucena setkat se se Snapem poprvé od té doby, kdy ho před devíti lety opustili mrtvého, potřebuje všechnu odvahu, kterou může získat.

"Severusi!" povykovala Prýtová a Hermiona se otočila, aby řečeného muže uviděla stát přímo za sebou. Prýtová přikročila a sevřela ho v náručí. Její hlava mu sahala sotva k hrudníku. Hermiona si nebyla jistá, jestli byla překvapenější z toho, že Snape její objetí opětoval, nebo z toho, že se na ni přes čarodějčin klobouk maličko ironicky usmál. Pohlédl dolů.
"Pomono," vyslovil suše. "I když je to pěkné tě vidět, dej prosím pryč svoje ruce z mého zadku."
Prýtová odstoupila a vzhlédla k němu s předstíranou uražeností. "Ale, ale, chlapče můj milý, osahávat tě je jedna z mála radostí, které mi ještě na stará kolena zůstaly." Otočila se a zakřenila se na Hermionu.
"Fakt by sis měla osahat zadek tohoto muže. Dvě švestky pod látkou, víc neprozradím."
Hermiona cítila, jak totálně rudne. Jak na to má kčertu reagovat? Tak šup šup, profesore Snape, můžu si taky šáhnout?
Naštěstí toho byla ušetřena samotným Snapem, který jí nabídl ruku, krátce si s ní potřásl a řekl: "Slečno Grangerová. Pěkné, že Vás zase vidím. Buďte tak laskavá a ignorujte všechny neadekvátní výroky mojí bývalé kolegyně. Připsal bych to na začínající senilitu, ale ze spolehlivého pramene vím, že je pořád - jak to říkala Minerva? Ach ano - ʹnestydatá stará běhna, která by nepoznala slušnost, ani kdyby se zjevila přímo před ní, mávala vlajkou a tancovala rumbu. ʹ"
Prýtová se vesele usmála. "Fakt mě máš rád, Severusi. A kdybych tak ráda nestála na tvém prahu nahá, nevydělával bys tu teď pěkné galeony, tak si nestěžuj. Tak co, do hospody? Samozřejmě až potom, co uspokojíš své obdivovatele."
"Do hospody," odpověděl Severus. "A myslím si, že moji posluchači mě na jeden den už obdivovali opravdu dost. Slíbil jsem slečně Clearwaterové, že ještě zůstanu na drinky, ale nikdy jsem nemluvil o tom, jak dlouho. Právě teď je na druhé straně místnosti, tak jsem toho názoru, že přichází ten správný moment, abychom se nenápadně vypařili. Běž napřed."
"No," začala Hermiona, naprosto šokovaná (Pomona nahá? Se Snapem?). "Tak já se teď s Vámi rozloučím."
"Nene, to neuděláš!" protestovala Prýtová. "Půjdeš s námi, že jo, Severusi?"
Severus pohlédl na Hermionu se zvednutým obočím. "Myslím, že to záleží na slečně Grangerové. Jistěže se k nám může klidně připojit, ale bylo by trochu nefér na jejím doprovodu trvat. Možná má na páteční večer naplánovaného něco zajímavějšího, než jej strávit ve společnosti dvou svých starých učitelů."
Hermiona se smála. Proč ne? "To, že jsem se rozhodla dneska večer přijít na přednášku o lektvarech, by Vám mělo pomoci vyvodit vlastní závěry o současném stavu mého sociálního života. Tento večer byl doteď plný překvapení, můžu tedy stejně dobře dokončit to, co jsem začala."
"Skvělé!" Prýtová zatleskala. "Tak, kam jdeme? Do Kotle? Do Prasečí hlavy?"
"Do mudlovského baru," odpověděl Severus. "V Kotli na mě zírají, a když půjdeme do Prasečí hlavy, strávíš celý večer flirtováním s Aberforthem. Jsem si jistý, že se v okolí najde nějaká pěkná, klidná mudlovská hospoda, kam můžeme jít."
"Na mě se nedívej," řekla Prýtová. "Nemám přehled o mudlovských hospodách. Hermiono?"
"Vlastně hned za rohem je Duke of York," řekla. "Chodí tam zaměstnanci ministerstva, když chtějí něco jiného. Mají tam skvělé pivo. A židle jsou pohodlné. A o ulici níž je excelentní kiosek, pokud byste později měli hlad."
"Ideální stav," zhodnotil Severus a věnoval jí upřímný úsměv.
"Pro mě za mě," souhlasila Prýtová. "Ale vy dva to budete platit, protože já u sebe nemám žádné mudlovské peníze."
"Varuji Vás radši hned, slečno Grangerová, tato noc by se mohla prodražit," poznamenal Severus, když se vydali na konec posluchárny. "Prýtová chlastá jako Ďasovec."
"Jo, přesně tak," přisvědčila Pomona rozverně.

Jejich postup byl několikrát přerušen lidmi, kteří chtěli Severuse pozdravit. Hermiona pozorovala, jak si vyměňoval zdvořilosti. Jeho chování bylo opravdu srdečné, avšak řeč jeho těla mluvila jinak - příkře a odmítavě. Pomona Prýtová byla zjevně speciální případ.
Konečně mohli opustit sál a vstoupit do malého atria. Zastavili u vchodových dveří.
"Čas na převlékání, pokud chceme být mudlové," řekla Prýtová a hůlka jí kroužila okolo těla, měníc hábit za dlouhý červený zimní kabát, jehož kapuci tvořil onen špičatý klobouk. Hermiona svůj plášť proměnila podobně, avšak pod ním už mudlovské oblečení měla.
Severus si nejdříve zamířil hůlkou na hlavu. Vlasy si stáhl dozadu a sepnul koženou šňůrkou za krkem.
"Tak je to lepší," povzdechl si. "Zapomněl jsem, jak zatraceně těžké je dívat se s nesepnutými vlasy. Ztrácím tím celé periferní zorné pole."
Pomalu vklouzl pažemi do toho, co se vyklubalo jako dlouhý černý kabát, a pod ním Hermiona zahlédla černou košili.
"A," pokračoval, "zapomněl jsem, jak je těžké vařit lektvary v tom směšném hábitu. Možná to vypadá dramaticky, ale rukávy mi pořád padaly do kotlíku. Doufám, že nikdo neviděl, že jsem si skoro namočil manžety." Na obě ženy se tázavě zadíval.
"Neviděla jsem nic, brouku," ujistila ho Prýtová. Zakřenila se na Hermionu. "Vypadá v tom celkem přirozeně, víš, on teď žije v mudlovské vesnici."
Severus na ni zasmušila koukl, otevřel dveře a vyšli ven do chladné říjnové noci.

"Tak vyrazíme!" volala pobaveně Prýtová. "Přiveď nás k pivu!" Zavěsila se do Hermiony a cupitala vedle ní, aby s ní držela krok. Hermiona se otočila a viděla, jak je Severus následuje s rukama zabořenýma do kapes a svěšenými rameny. Připomínal jí podmračeného teenagera, který šel za svými trapnými rodiči. V duchu se usmála.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 10. září 2017 v 20:48 | Reagovat

Haha, jako by to bylo včera, co jsem to četla. Tahle povídka má přesně ten typ humoru, který mám ráda 8-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 10. září 2017 v 20:53 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Á, první vlaštovka. :-) A zrovna ta, která to zná. To bude asi závislost nebo co... ;-)

3 Michelle Michelle | 10. září 2017 v 21:20 | Reagovat

Královsky se bavím, Severus je okouzlující, Pomona správně vlezla a Mia krásně uveritelna.. a upřímně se divím, že tu učebnici nezrevidoval "dříve", když už to měl vlastně dávno zapsané ve své staré "knize prince dvojí krve"
Parádní povídka, kdypak bude další díl? :-D

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 10. září 2017 v 21:28 | Reagovat

[3]: Michelle: Nechtěl mezi lidi, ten Tvůj okouzlující Severus. ;-)
S přídavky najíždíme na obvyklý rytmus, tudíž zbytek první kapitoly očekávejte zase v neděli ve 20:00. Blog mi nedovolí vložit celou kapitolu naráz, je (v tomto) omezený. :-x

5 Michelle Michelle | 11. září 2017 v 9:10 | Reagovat

[4]: njn, však třeba nějaký pseudonym mohl použít.. ale to by nebyla tahle povídka, takže dobře, že to neudělal 8-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 11. září 2017 v 12:06 | Reagovat

[5]: Michelle: Jo, to jsem taky četla, ale nemůžu si honem vzpomenout, kde to bylo. Možná se tu někdy objeví i zmínka o tom, že Severus publikuje pod pseudonymem. ;-)  Cheche.

7 ┼Eleanore Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | Web | 11. září 2017 v 23:58 | Reagovat

Luxusni

8 sisi sisi | 12. září 2017 v 18:46 | Reagovat

Máme tu krásný nový sen o Severusovi. Jeho uhlazené chování mi k němu moc nesedí, ale vím, já? Třeba byl na stáži u Malfoye a šlo mu to k duhu. :-) Místo Prýtové bych viděla asi Helgu z Mrzimoru, Pomona je opravdu jak děvče z Obrtlé, ale Hermiona si tu sedí v tom správném charakteru. To by bylo velice těžké posunout v čase kohokoliv z nich, aby to byl můj sen: Tři kotlíky a samej lektvar, mazání, kapky do nosu, tinktury  a určitě sirup proti kašli z jeřabin a bezinek a lípového květu, paseka, louka, bažinka u vody, nádherný les, impozantní hrad, sbírání bylin za úplňku, vůně kvetoucích stromů za vlahých jarních večerů, sušení bylin a sena na půdě a na louce. Při práci se lidé poznají nejlépe. 8-) Díky za kapitolu nové povídky. Překlad je nádherný. :-)

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. září 2017 v 21:26 | Reagovat

[7]: Děkuji. :-)

10 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 12. září 2017 v 21:28 | Reagovat

[8]: Sisi: Ach ty Tvoje rozsáhlé rozbory! ;-) Pomona je netradiční, ale koneckonců proč ne? Třeba i na společnou práci dojde. Vyčkej a užívej si Severuse. :-D
Díky za pochvalu, je příjemné vědět, že si u překladů tak lebedíš. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.