Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Donʹt Get Me Wrong P16 - 1.2/4

17. září 2017 v 20:00 |  Bleddyn
V hospodě Duke of York bylo na páteční večer klidno a oni lehce našli místa v příjemném rohu v blízkosti baru. Prýtová se pozorně rozhlížela a upíjela Gintonic. Velký, samozřejmě.

Hermiona se s úlevným povzdechem zabořila do měkkého opěradla. Ischias protestoval po devíti hodinách u psacího stolu a následném večeru na tvrdé lavici přednáškového sálu. Bloudila zrakem po místnosti a setkala se se Severusovou maličko výsměšnou grimasou.
"Dlouhý den, slečno Grangerová?"
"Spíš dlouhý týden."
"A tak jste si myslela, že návštěva přednášky to pěkně dokoná?"
Upila ze svého piva. "Víte, přesně to jsem si myslela. V posledních týdnech se množily spekulace, kdo je tím mysteriózním přednášejícím. A znáte mě - nikdy nevynechám příležitost se něco naučit." Zmlkla a naklonila hlavu na stranu, jako by přemýšlela, jestli má mluvit dál. "Vždycky jste říkal, že jsem Vševědka."
Snape se krátce, neradostně zasmál, avšak příliš kajícně nevypadal.
"Opravdu jsem Vám tak říkal? Každý student mě nějakým způsobem rozčiloval. Moje představa ideální třídy: všichni se posadí, jsou zticha a dělají svou práci bez otázek, bez explozí, a pak zase tiše opustí místnost. Bohužel tato ideální třída neexistovala; proto jsem celou svou kariéru učitele strávil ve stavu neustálého rozčilení. To, že jsem Bradavice opustil, nebylo pro nikoho ztrátou."

"Ale Vaše dnešní přednáška byla skvělá," protestovala Hermiona. "Všechno jste tak přesně vysvětlil - k čemuž opravdu máte nadání - a musel jste si všimnout, jak si to všichni užívali."
"Přesně to jsem říkal. Publikum se dnes večer přiblížilo mému ideálu, protože se posadili a klidně poslouchali. Kdybych jim povolil jakékoli praktické aktivity, bezpochyby bych se zase proměnil ve své obvyklé špatně naladěné Já."
Upřeně na ni hleděl, jako by ji vyzýval k odmlouvání, a pak zvolna vypil půlku pinty.
"S pivem máte pravdu, slečno Grangerová. Velmi dobře natočené. Takže, vyprávějte mi, na čem pracujete na ministerstvu?"
"Používám kombinaci numerologie a mudlovského způsobu zpracování dat k provádění prvotních testů pro nová kouzla a lektvary, což redukuje nutnost provádění riskantních experimentů." Ušklíbla se. "A tady je to místo, kde oči lidí nabydou skelného vzhledu, uslyším něco ve smyslu ʹJak zajímavéʹ, a pak se rychle změní téma. Udělejte klidně to stejné."
Snape nedočkavě zakroutil hlavou.
"Absolutně ne. Zní to skutečně zajímavě. Jak funguje kombinace s počítači? Vždy jsem si myslel, že mezi mudlovskou technologií a magií dochází ke kolizím."
"To mi povídejte! Můj počítač se nachází v něčem, co je v podstatě zásobovací skříň, a okolo místnosti jsou ochranné štíty, které ji chrání před magickými vlivy zvenčí. Ale všechno, co je třeba, je nějaký idiot, který si nakluše dovnitř a přivolá si tužku nebo něco, a já přijdu o svou práci za celý den."
"Podle tónu, kterým hovoříte, hádám, že to není příliš zřídkavý jev."
"Ano, stane se to minimálně jednou za týden. Ron a Harry se nesmí objevit v okruhu dvacet metrů okolo kanceláře pod pohrůžkou bolestivých, no, bolestí. Minulý týden přišel dokonce dovnitř Kingsley a vykouzlil si židli, čímž spadlo jedno hodně komplexní propočítávání, na kterém jsem pracovala poslední čtyři hodiny. Hrozila jsem mu kastračním kouzlem, což zpětně vzato asi nebylo to nejlepší vůči ministru kouzel."
"Měla byste trochu přehodnotit Vaši vyhlídku na povýšení. Avšak zní to, jako by jen tak tak unikl velkému nebezpečí. Ani jsem netušil, že takové kouzlo existuje."
"Je to experiment," zahučela Hermiona. "Byla to součást hrozby. Ale on byl moc milý a omlouval se a poslal mi láhev velmi dobrého vína, aby vyjádřil, že ho to mrzí."
"A proto je ministrem kouzel. A když ten Váš počítač opravdu funguje, k čemu ho používáte?"
"Opravdu Vás to zajímá, nebo jste jen zdvořilý?"
"Odkdy se adjektivum ʹzdvořilýʹ používá ve spojitosti se mnou?"
"Dobrý argument. No, v minulosti bylo použití numerologie, která předpovídala výsledky nových kouzel nebo lektvarů, omezeno faktem, že to vždy zahrnuje příliš mnoho neznámých proměnných. Upřednostňovala se vždy metoda pokus-omyl a diagnostická kouzla k analýze výsledků. Pokud použiji počítač, mohu provést stovky numerologických propočtů zároveň, takže není třeba dřívějších nebezpečných praktických testů. Pro nový kouzelný lektvar bych například mohla propočítat kombinaci přísad, teploty a postupu práce tak, aby to vedlo k úspěchu. Nakonec je vždy ještě nutné provést empirické testy, avšak to už můžu garantovat pravděpodobnost asi padesát procent, že se při tom nezničí laborka."
"Fascinující. Berete i soukromé zakázky nebo je to výhradně pro ministerstvo?"
"Pro Kratochvilné kouzelnické kejkle provádím krátkodobé konzultace. A od Svatého Munga chtěli nedávno konzultovat nějaké medicínské postupy. Proč se ptáte - měl byste také zájem?"
"Možná. Provedl jsem nějaké výzkumy a jistě bych přivítal šanci moci obejít některé zdlouhavé a nebezpečné počáteční procesy."
"Bude mi ctí Vám pomoci."
"Za přiměřenou odměnu, samozřejmě."
"Samozřejmě." Hermiona se na Severuse vřele usmála a dopřála si pořádný lok piva. Vrátil jí to polovičním úsměvem zpátky, a pak se na jeho čele objevily vrásky. Hermiona poznala, že to platilo Prýtové. Podívala se na šklebící se čarodějku.
"A proč se tváříš jako obecní blázen, Pomono?" zeptal se Severus. "Byla jsi nepřirozeně zticha posledních -"
"Dvacet minut!" pomohla mu triumfálně Pomona. "Mluvil jsi dvacet minut se ženou, aniž by ti vrazila jednu mezi oči nebo ti řekla, že jsi neatraktivní bastard."
"Slečna Grangerová není žena, je to bývalá studentka," protestoval Severus. Pak se podíval na Hermionu s výrazem rezignace. "Sakra. Nemyslel jsem - Ještě jednou totéž?" Vypil zbytek své sklenice a odešel směrem k baru.

Hermiona nevěděla, jestli má být uražená, že ji nepovažoval za ženu, nebo jestli se má bavit jeho rozpaky. Přísně pohlédla na Pomonu.
"Vysvětlila bys mi prosím, o co tady právě šlo?" zeptala se.
Pomona si povzdechla. "Snažím se toho tvrdohlavého chlapce přesvědčit, že musí více vycházet z domu, jestli si chce najít přátele nebo dokonce dobrou ženu. Ale on stále trvá na tom, že je spokojený jen sám se sebou. Pořád jsem ho rozčilovala, dokud nevyvinul aspoň minimální snahu udělat ze sebe to nejlepší, co může, ale stále mi vykládá, že i když by žena přehlédla jeho zjev, jeho osobnost ji stejně zažene. Dnes večer se to, obávám se, potvrdilo. A to si počínal tak dobře, když se s tebou bavil - tak živého jsem ho nezažila od - no, ještě nikdy." Znovu si povzdechla, ještě více.

Hermiona si nebyla úplně jistá, jak na to reagovat. Snad si Pomona nemyslela, že by Hermiona byla ten typ ženy, který by se pokoušel balit Snapea? Na pár chvil zavládlo ticho, pak se vrátil Severus se třemi sklenicemi v rukou. Podíval se na Hermionu, otevřel pusu, aby něco řekl, pak se zdálo, že si to rozmyslel a místo toho se pořádně napil svého piva. Při tom ji stále sledoval.
"Právě jsem se snažila vysvětlit Pomoně, že jsem ani trochu nebyla uražená kvůli tomu, co jste řekl, protože vím, jak jste to myslel," začala Hermiona. "Mluvil jste se mnou jako s bývalou studentkou, možná dokonce s potenciální kamarádkou, ale ne jako se ženou, na kterou chcete udělat dojem. Mám pravdu?"
Výraz ulehčení sklouzl po Severusově tváři. "Přesně tak. Děkuji, slečno Grangerová. Mluvit s bývalou studentkou a ano, možná i s kamarádkou," tady se na Hermionu maličko usmál, "je opravdu jiné než mluvit se ženou, se kterou bych rád navázal vztah."
Pomona zakroutila hlavou. "Nerozumím tomu, proč. Pokud chceš romantický vztah, není pro to kamarádství ten nejlepší základ?"
Hermiona si odfrkla. "Se vším respektem, Pomono, to je teda hipogryfí sračka. Poznala jsem to celé zamilování se do nejlepšího přítele - a nefunguje to."
"Nejste jediná," zamumlal Severus ponuře do své sklenice.
"Přátelství je fantastické," pokračovala Hermiona, zapálená pro toto téma. "Ale pokud na začátku vztahu nemáš ohňostroj typu ʹOch můj bože, on je skvělý, musím si s ním teď hned zašukat na stoleʹ, není absolutně žádná šance na jakoukoli možnost trvalé vášně. A bez toho, nojo, by bylo narovinu lepší zůstat pouze přáteli."
"To je přesně to, co jsem se ti snažil vysvětlit, Pomono," potvrdil to Severus. "Můj vzhled určitě nikdy nevyvolá takový ohňostroj, jak ho slečna Grangerová výmluvně popsala, a moje osobnost také ne. Mohu mít pár vybraných přátel, ale moje ambice dále nesahají."
"A co láska, která roste časem?" zeptala se Pomona a máchala svou ginovou sklenkou.
"Tento koncept je spíš botanického rázu, což jsem také od tebe čekal. A když už jsme u toho, co je nového u škrtidubů, které jsi mi slíbila?"

Po dobrém a s protočením očí souhlasila Pomona se změnou tématu. Jakmile začala dlouhá diskuse o činnostech v bradavických sklenících, Hermiona se na své židli uvolnila. Vychutnávala si pivo a pozorovala ty dva. Profesorka Bylinkářství byla opravdu zábavná společnice. A Severus - trochu ji překvapilo, když ho tak nazvala, i když jen ve svých myšlenkách - týjo, bylo to poprvé, kdy někdo prokázal tolik zájmu o její práci. Možná budou opravdu přátelé. Udály se už jiné zvláštní věci.
Pak si ho víc prohlížela. Prýtová měla pravdu, když prohlásila, že si dává více záležet na svém vzhledu. Jeho sepnuté vlasy už nebyly mastné, a ačkoli byly jeho zuby stále ještě křivé, byly mnohem bělejší. Jeho pleť ztratila na té nezdravé bledosti - opravdu vypadal, jako by trávil spoustu času venku. Měl však pravdu - jeho vzhled nikdy žádný ohňostroj nevyvolá. Nos byl to první neatraktivní. Se sepnutými vlasy naháněl jeho profil ještě větší strach než normálně. A také nehybně vypadal jeho obličej spíš zlostně.
Její pohled pomalu klouzal po jeho těle. Byl štíhlý jako vždycky. Hádala, že ʹvytáhlýʹ byl ten nejlepší výraz pro jeho vzhled, ačkoli, pokud bylo možné věřit Prýtové, jeho zadek byl pěkný. Škoda, že na něm seděl. Možná by se mohla juknout později. Aha, to ze mě mluví alkohol. Zjisťuji, že jsem od snídaně nic nesnědla. V duchu sebou zatřásla.
Právě vykládal něco o zemině ve své zahradě a Hermiona si všimla, že pozoruje gesta jeho rukou. Kolik let ho viděla tyto ruce používat, když krájel přísady a míchal lektvary? A přitom si je nikdy skutečně neprohlídla. Dlouhé, elegantní prsty, spořádaně nakrátko ostříhané nehty (díky bohu - nesnáším dlouhé nehty u mužů). Na kůži měl několik skvrn, zřejmě od vaření lektvarů, a také malé jizvy. Možná popáleniny? Ale stejně, pěkné ruce. Schopné. Uměla si představit, jaké by to bylo cítit je na svém těle. Jeho dotyky by byly zručné a pevné, a přesto citlivé a - co si to ve jménu všeho začarovaného myslím? Mám v sobě dvě pinty a už si představuju ruce Severuse Snapea na mém nahém… musím si dát něco k jídlu. Teď.
Náhle vstala. "Přinesu nějaké hranolky. Dá si ještě někdo?"

O dva sáčky hranolek kořeněných solí a octem a jednu pintu později se Hermiona cítila mnohem líp. O tolik líp, že sebrala všechnu svou odvahu a položila otázku, která ji pálila na jazyku poslední hodinu a půl.
"Pomono. Promiň, jestli mi do toho nic není, ale musím se zeptat. Co jsi sakra myslela tím, žes řekla něco o tom, žes stála nahá před jeho dveřmi?" Sklenicí piva ukázala směrem k Severusovi.
Pomona se hlasitě rozchechtala, zatímco Severus složil hlavu do dlaní a pomalu s ní kroutil.
"Prosím, proč si to musím znovu připomínat?" zasténal.
"Teď jsem ale opravdu zvědavá," chichotala se Hermiona.
"Takže," začala Pomona a tleskla do dlaní. "Zhruba před dvěma roky jsme s Minervou konečně zjistily, kde se Severus schoval. Ona mu poslala pár sov, bez výsledku, takže jsem se rozhodla, že se jednoduše objevím před jeho dveřmi. Abych k nim mohla dojít, musela jsem projít magickou zábranou, kterou umístil okolo své zahrady. Zábranou, která zaviní zmizení oblečení každé čarodějky nebo každého kouzelníka, kteří jí projdou."
"Severusi Snape!" zvolala Hermiona s tónem přehnaného zděšení.
Severus s protestem zvedl ruku. "Na tomto místě bych rád zdůraznil, že moje strategie neměla nic společného s jakoukoli lascivitou. Chtěl jsem návštěvníky odradit, ale nechtěl jsem jim způsobit žádnou újmu. Zábrana na způsob neproniknutelné bariéry by byla vnímána jen jako výzva. Předpokládal jsem, že každý, kdo vstoupí do mé zahrady a bude najednou nahý, bude v prvé řadě myslet na to, aby se co nejrychleji přemístil tam, odkud přišel. A dopřál mi můj klid. Avšak nepočítal jsem s Pomonou Prýtovou a její kombinací mrzimorské determinace a naprostého nedostatku slušnosti."
"Ále, byl jsi potěšený, že mě vidíš, fakt," protestovala Prýtová a vraštila obočí.
"Takže, ať tomu rozumím správně," sumírovala Hermiona a potlačovala smích. "Ty ses objevila nahá u jeho dveří, a on to vzdal a pustil tě dovnitř?"
"Ale ne, milá," odpověděla Pomona vesele a zakroutila hlavou. "Poprvé ani neotevřel dveře."
"Mám tam špehýrku. Byl jsem v šoku," namítl Severus.
"Podruhé, o týden později, otevřel dveře, jen aby mi řekl, že mám odejít. Potřetí dokonce připojil ještě ʹprosímʹ."
Hermiona se nyní nekontrolovaně pochichtávala představám, které jí nabízel její mozek. Severusova hlava znovu klesla do jeho dlaní.
Prýtová pokračovala ve svém vyprávění. "Počtvrté mě pozval dál, dal mi nějaký plášť a deset minut do mě klavíroval, proč ho mám nechat na pokoji. Popáté opakoval půjčení pláště a ta přednáška - tentokrát spíš rozhořčená - trvala o dost déle a obsahovala obdivuhodné množství obrazných výrazů. A když jsem přišla do jeho zahrady při své šesté návštěvě, ke svému údivu byl status mého oblečení nedotčen, a od té doby jsme přátelé."
"Myslím, že ʹpřáteléʹ je trošku přehnaný výraz," odpověděl Snape a zvedl hlavu z dlaní. "To je, jako bych popisoval racky jako přátele moře, ačkoli jsou jen unášeni vlnami." Avšak výraz v jeho očích, když se na Pomonu podíval, svědčil o náklonnosti. Hermiona si toho všimla, zatímco si utírala slzy od smíchu.

"Je mi líto. Možná jste ʹnejschopnější tvůrce lektvarů Vaší dobyʹ, ale musím Vám odporovat. Všechno, co má tento odporný zelený tón, pro Vás nemůže být dobré, a ani když to utopíte v kyselině octové, lepší to nebude." Hermiona zamávala hranolkou na Severuse, aby svůj argument zdůraznila.
Severus starostlivě zakroutil hlavou. "Myslel jsem si, že nikdy nevynecháte příležitost, abyste se něco naučila. Hrachová kaše a ocet je klasická kombinace a doplní sáček hranolek mnohem lépe než ta fluorescenční oranžová urážka, kterou nazýváte kari omáčkou."
"Ale, ale, děti," vložila se do toho Prýtová ze svého místa vedle nich na nízké zdi.
"Svět by byl velmi nudné místo, kdybychom měli všichni rádi ty stejné věci. Jste si jistí, že nikoho z vás nenalákám na nakládaná vejce?"
"Už jen pohled na ty věci, jak plavou ve sklenici jako oči, mi zvedá žaludek," odpověděla Hermiona a otřásla se.
"Tentokrát Vám dám zapravdu, slečno Grangerová," souhlasil Severus, zatímco si namočil do hrášku další hranolku. "Od přírody je na nich něco nepříjemného."
"Existuje nějaká šance, že mi budete říkat Hermiono? Se slečnou Grangerovou se cítím zase na dvanáct. Nebo jako u přijímacího pohovoru."
"Pokusím se. A Vy byste mohla zkusit říkat mi Severusi."
"To bude zvláštní. Ovšem zřejmě ne divnější než skutečnosti, že jsem strávila večer tím, že jsem se s tebou opíjela."
"A se mnou taky!" halekala bujaře Pomona.
Hermiona se rozesmála. "Tebe jsem vpodstatě už jako profesorku měla za pravidelnou návštěvnici hospody, takže to tak zvláštní není."
"A co mě?" zeptal se Severus. "Přemýšlela jsi vůbec o mých zvyklostech, co se pití týče?"
"Sám ve svém bytě s láhví Ohnivé whiskey," odpověděla Hermiona střelhbitě a svá slova mírnila úsměvem.
"Overproof rum normálně, ale jinak správně. Merline, to bylo žalostné klišé." Severus napíchl další hranolku dřevěnou vidličkou a zasmušile ji pozoroval.
Hermiona ho pošťouchla ramenem. "Hlavu vzhůru. Mnoho žen tě má za hloubavého romantického hrdinu."
Severus na ni shlídl a zúžil oči. "Ano, už jsem si všiml té zvláštní fantazie. Stačí pár minut v mé přítomnosti a jejich iluze se rozbijí."

"Nezačínej s tím zase, pesimisto," přerušila ho bryskně Pomona. "Mnohé z nás jsou celkem přístupné tvojí společnosti. A už jsme se domlouvali na příští sobotu? Ve dvě hodiny u tebe, Severusi, ať vyřídíme ty škrtiduby."
"Pro mě za mě," souhlasil. "Myslím si však, že jsi tím Hermionu celkem zaskočila."
"Ne," protestovala Hermiona. "To je v pohodě. Pomona má pravdu - potřebuji trochu čerstvého vzduchu a maličko fyzické práce."
Prýtová se zvedla ze zídky a tleskla do dlaní. "Excelentní! Tak, když je všechno jasné, musím se už opravdu vydat zpět na cestu do Bradavic, než Minerva vyšle pátrací oddíl. Určitě hoří zvědavostí, jak to dnes večer šlo."
Severus také vstal, natáhl ruku a Hermioně odebral prázdnou misku od hranolek, kterou pak společně s tou svou hodil do odpadkového koše. S díky se na něho usmála, a pak i ona seskočila ze zídky. Stále ještě cítila působení piva na svá kolena, nyní maličko ztuhlá.
"Hned za rohem je ulička, odkud se můžeme přemístit, aniž by nás kdokoli viděl," řekla. "Taky už musím domů - jsem vyřízená."
Pomona vypadala trochu zklamaně. "No, když na tom trváš, milá. Myslela jsem, že Ty a Severus byste mohli klidně ještě zůstat."

Severus zakroutil hlavou. "I pro mě to byl náročný večer - jsem zralý do postele. Víš přece, jak mě tvoje přítomnost vyčerpává, Pomono."
Prýtová ho celkem tvrdě udeřila pěstí do paže, načež se do něj zavěsila. "Ti mladí dneska - nevydrží nic. Běž napřed, Hermiono!"
Hermiona je přivedla do úzké uličky s popelnicemi. Jedna kočka je odtamtud nedůvěřivě pozorovala, a pak se s mávnutím ocasu courala pryč.
Prýtová uvolnila Severusovi paži a následně si ho nadšeně přitáhla do náruče. Hermiona si všimla, že mu při tom zvládla ještě jednou sáhnout na zadek. Severus jí objetí vrátil s výrazem pobavené rezignace v obličeji.
"Dobrou noc, ty nenapravitelná ženská. Uvidíme se příští týden."
Prýtová ho pustila a otočila se, aby objala Hermionu. "Bylo pěkné tě zase vidět, moje milá," řekla.
"Tebe taky, Pomono. Děkuji za překvapivě zábavný večer."
Pomona ustoupila, zamávala a přemístila se.
Severus a Hermiona na sebe pohlédli s jistým nepohodlím.
"Ty půjdeš jako další," řekl. "Nechci tě tu nechat samotnou. Máš to daleko?"
"Ne, jen na Grimmauldovo náměstí. V podkroví mám apartmán a jsem něco jako domovní hlídka - nikdo jiný tam teď trvale nežije, ale celkem dost lidí dům využívá jako příležitostné ubytování, když dorazí do Londýna."
"Rozumím. Takže, potěšilo mě, že jsem s tebou dnes večer mluvil. Děkuji."
"Také mi bylo opravdu dobře… Severusi." Protáhla obličej. "To je divné. Ale jsem si jistá, že si na to zvyknu."
Severus vykouzlil poloviční úsměv. "Budu rád, když to tak bude, Hermiono. Pokud ti to pomůže - používat tvé jméno je zvláštní i pro mě."
Hermiona se náhle zašklebila. "Obejmeš mě taky?"
Snape nahodil skeptický výraz. "To záleží na tom, jestli to chceš použít jako omluvu pro to, abys otestovala výrok Pomony o mé tělesné stavbě."
Hermiona zdvihla ruce s výrazem zraněné neviny. "Jen jsem chtěla být přátelská."
"Nojo, v tom případě," zamumlal Snape a přistoupil k ní pobavený. Hermiona překonala mezeru mezi nimi a objemula ho pažemi. Cítila, jak po krátkém zaváhání zareagoval. Přitiskli se blíž k sobě a ona zjistila, že její hlava se skvěle hodí na jeho rameno. Uvolnila se u něj a zavřela oči, užívaje si uklidňující kontakt.
"To je pěkné," vydechla. "Krásně objímáš."
Víc cítila, než slyšela, že se tiše zasmál. "Jeden z mých skrytých talentů. Běžně to nikdo moc nežádá."
Odstoupili od sebe a ona se na něj usmála. "Tak tedy dobrou noc, Severusi. Uvidíme se příští sobotu."
"Dobrou noc, Hermiono."

"A," uzavřela Pomona s vítězným gestem svým ukazováčkem. "Myslím, že jsem pro něho našla ženskou!"
Minerva McGonagallová si kolegyni přísně přeměřila přes brýle a sklenice s whiskey na cestě k jejím ústům se zastavila.
"Pomono," začala nebezpečně. "Prosím, neříkej mi, že už zase chceš dát někoho dohromady. Myslela jsem si, že ses ze svého posledního katastrofálního pokusu poučila."
Prýtová jen mávla rukou. "Tss. Pořád tvrdím, že Draco chytá hůlku z obou stran. Byla jsem si jistá, že to, že ho s Justinem zamču ve skleníku, ho přiměje k tomu, aby se tak nějak vyoutoval. Přesto se nic špatného nestalo. Oba už zase skoro normálně chodí a Poppy říká, že to trvalé následky nezanechá."
Minerva si povzdechla. "A kdo je ta nešťastná oběť tvého vměšování tentokrát?"
"Hermiona Grangerová."
"Hermiona?" Obočí Minervy McGonagallové vystřelila vzhůru. "Ale ona byla jeho studentkou! A je - o kolik? - o dvacet let mladší než on!"
"To jsou maličkosti, Minervo, jen maličkosti. Věk není absolutně relevantní. Vzpomínám si na nádherné léto s tím pomocným zahradníkem, jak že se jmenoval…? Nepamatuju si, že by se pozastavoval nad skutečností, že jsem o čtvrt století starší než on, ačkoli, abych byla spravedlivá, asi jsem mu nenechala dost energie na to, aby si mohl stěžovat a…" Dál už neřekla nic a na chvíli se zahleděla do ohně ztracená v myšlenkách. "Kde jsem to zůstala? A jo. Co se týče té studentky - nojo, většina britských čarodějek ve věku mezi dvaceti a čtyřiceti byla vyučována Severusem, takže není příliš fér z toho dělat vyřazovací kritérium. A Minervo, tys neviděla, jak se s ní bavil! Byl tak uvolněný a zaujatý. Nedokážu si představit, že by potkala příliš mnoho mužů, kteří by s ní mohli intelektuálně držet krok. Žádný strach - tyhle dva ve skleníku nezamču. Jen zajistím, aby dostali spoustu příležitostí ke společně strávenému času, a uvidíme, co se bude dít. Nikomu to neublíží."
Minerva na ni pohlédla skepticky. "Ano, tedy, nemyslím si, že to opravdu můžeš zajistit. Ale při této kombinaci magického talentu a temperamentu zainteresovaných osob jsem si celkem jistá, že pokud to někomu ublíží, budeš to ty."

Pomona se jen rozpustile smála. "Však uvidíš. Tentokrát mám určitě pravdu."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 17. září 2017 v 20:45 | Reagovat

Tahle povídka je fakt skvělá :) Pomona je v tý roli dohazovačky neuvěřitelně vtipná :-).

2 Michelle Michelle | 17. září 2017 v 22:27 | Reagovat

Cože to provádí ta Hermiona? Tohle jsem ještě necetla nikde.. zase originální nápady, paráda :-)
Pomona je moc sympaticka a zábavná.. a zřejmě neodbytná, bude legrace :)
Severus je napsaný parádně, mic pěkně se čte, celkově super povídka, díky 8-)  :-)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 18. září 2017 v 21:19 | Reagovat

[1]: Resthefuture: užívej si Severuse, jde to i opakovaně ;-)

[2]: Michelle: Hermiona je originální i na Ministerstvu.:D O Pomoně jsem nikdy nic nečetla, a tady je fakt zábavný prvek. Bav se a koj (u toho). 8-)

4 sisi sisi | 19. září 2017 v 21:11 | Reagovat

Velmi děkuji za novou kapitolu, ohromně si užívám Severuse, je výborně vystižen, úplně mě dojalo ono objímání v zapadlé londýnské uličce, i to, jak seděli na zídce. Minerva a Pomona budou asi pořádný drbny ;-), ale ono to zase pomůže na jiné straně někomu jinému. Pomona by byla dobrý zmijozel, manipuluje šikovně s lidmi. :-P Těším se na další pokračování. :-)

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 28. září 2017 v 14:24 | Reagovat

[4]: Sisi: Těší mě, že se Ti příběh líbí, stav se tu zase v neděli. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.