Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Donʹt Get Me Wrong P16 - 3.1/4

8. října 2017 v 20:00 |  Bleddyn
Kapitola 3
Hermiona vystoupila z krbu v pracovně ředitelky a pečlivě si oklepala z hábitu několik posledních částeček popela. Minerva McGonagallová seděla za svým psacím stolem, a vstala na pozdrav s vřelým úsměvem.
"Hermiono, milá moje, vítej zpátky v Bradavicích." McGonagallová ji vzala za ruku.


"Také mě těší, že Vás vidím, profesorko, ale ne za těchto okolností. Jak se daří Pomoně?"
"Ne moc dobře, obávám se, vůbec ne dobře." Přízvuk skotské čarodějky byl v emocích zřetelnější.
"Pojďme dolů na ošetřovnu."
Jakmile McGonagallová opustila pracovnu a scházela z točitých schodů, Hermiona ji ihned následovala.
"Severus mi ve své zprávě nesdělil žádné další informace. Co se s Pomonou děje?"
"Myslíme si, že byla otrávena," odpověděla hořce McGonagallová.
"Otrávená? Jak?"
"Dnes ráno jí byl doručen exemplář jedné rostliny. V balíčku jsme našli kartičku s nápisem 'od obdivovatele' nebo tak něco. Vzala si rostlinu s sebou do skleníku, aby ji prohlédla. Za chvíli si Nevillovi stěžovala na dušnost. Během odpoledne se její stav zhoršil a navečer padla do bezvědomí. Poppy vyzkoušela všechno, co ji napadlo, a podařilo se jí Pomonu stabilizovat, ale.." S mnohoznačným pokrčením svých vyzáblých ramen větu nedokončila.
"Takže to byla ta rostlina?"
"Nemůžeme si být jistí, ale to načasování se zdá být spíš náhodné. Ani Pomona, ani Neville nemohli identifikovat její druh, a to je na tom to zvláštní. I když se to zdá ztřeštěné, Pomona není hloupá, když se jedná o neznámé rostliny. Neville mě ujistil, že po celou dobu měla na sobě rukavice a ochranný oděv. Ale Poppy trvá na tom, že příčinou je zcela jistě otrava, a ta rostlina že je nejpravděpodobnější pachatel."
"Předpokládám, že třeba měla v rukavici díru nebo tak," odpověděla Hermiona zamyšleně. Před očima se jí objevil obraz prokleté Katie Bellové.
"Možná. Když jsme zjistily, že to byl jed, a neznámý k tomu, byl samozřejmě Severus ten jediný, kterého jsme sem museli pozvat. Ihned dorazil, bůh mu to zaplať. Vtrhl dovnitř, každého proklepl, chudáka Nevilla dohnal skoro k slzám, přemístil se zpátky domů, pak se vrátil a řekl, že zavolal tebe a jestli tě můžu vyzvednout ve své pracovně."
Při procházení chodbami, které byly osvětleny svícemi, k ní dolehly obvyklé bradavické vůně - jídlo, kouř, trocha síry ze sklepení a v pozadí aroma čisticích prostředků a zpocených ponožek. Bylo skoro jedenáct hodin večer, všichni studenti tedy byli (alespoň teoreticky) ve svých společenských místnostech nebo postelích, a hrad jakýmsi příšerným způsobem ztichl.

Dorazily na ošetřovnu a našly ji spoře osvětlenou. Obsazená byla jen postel u nejvzdálenějšího okna. Tiše k ní došly.
Pomonin obličej byl popelavě bledý, její vlasy, normálně husté, nyní zbrocené potem a zplihlé. Tělo jí jakoby splasklo v kontrastu s bílým povlečením, pevně zastrčeným okolo ní. Oči měla zavřené, avšak prsty se jí neklidně chvěly.
Madam Pomfreyová vyšla ze své pracovny na opačném konci ošetřovny.
"Žádné změny, obávám se," odpověděla na tázavě zdvižené obočí McGonagallové a se smutným zavrtěním hlavou přišla blíž. "Zakouzlila jsem na ni stázové kouzlo, ale nefunguje. Moje poslední diagnostická kouzla potvrzují, že jed pronikl do každé buňky jejího těla. Výsledkem je pokračující ohřívací efekt. Zkouším to s chladicími kouzly, ale nejsou dost silná."
"A co ledová koupel?" navrhla Hermiona.
"Ledová co?" zeptala se McGonagallová.
"Jedná se o techniku, která se někdy používá v mudlovském lékařství ke snížení tělesné teploty v případě vysoké horečky."
Pomfreyová a McGonagallová si vyměnily pochybovačné pohledy.
"Vím, jak by to mohlo fungovat," začala Pomfreyová. "Ale mohlo by dojít ke značnému šoku v jejím systému. Nechám si to až jako nejzazší možnost. Děkuji za Váš návrh, slečno Grangerová."
"Kde je Severus, Poppy?" zeptala se McGonagallová.
"Odešel do své staré učebny. Poprosil mě, abych ti řekla, ať za ním přivedeš slečnu Grangerovou."
"Můžu tam dojít i sama, profesorko," ujišťovala ředitelku Hermiona. "Pokud byste radši chtěla zůstat u Pomony."
McGonagallová zakroutila hlavou. "Ne, půjdu s Vámi. Ne kvůli tomu, jak musím hned dodat, protože mi to nakázal, ale proto, že bych ráda přesně věděla, co má Severus za lubem. Sice jsem prosila o jeho pomoc, ale tady toto je pořád ještě moje škola," doplnila ostře.

Hermiona a McGonagallová dorazily k lektvarové laboratoři a přivítaly je nečekaně zvýšené hlasy znějící zevnitř. Jejich užaslé pohledy se setkaly, a pak McGonagallová rozrazila dveře. Obě byly konfrontovány s pohledem na Severuse Snapea a Ronalda Weasleyho, kteří stáli uprostřed místnosti těsně tváří v tvář a zírali na sebe.
"Rone?" zvolala nevěřícně Hermiona.
"Co se tu pro všechno na světě děje, Severusi?" požadovala vysvětlení McGonagallová a její tvrdý hlas se odrážel od kamenných stěn. "Pane Weasley, co tady děláte?"
"Přesně na to se ptám," řekl Severus s úšklebkem. "Prosil jsem bystrozorskou kancelář o pomoc, ale asi mé žádosti špatně porozuměli a poslali jen praktikanta."
Ron se od Severuse demonstrativně odvrátil a oslovil obě čarodějky.
"Čau, Hermiono. Profesorko. Jak právě vysvětluji panu Snapeovi, jsem dnešní noc službu konající bystrozor. Což znamená, že jsem dle ministerstva dostatečně kvalifikovaný na to, abych se vypořádal s jakýmikoli případy černé magie, které by mohly nastat."
"A jak jsem panu Weasleymu vysvětloval já," namítl Severus, "se tady nejedná o případ nějakého očarovaného koše na papír. Jedna z nejlepších čarodějek své generace je téměř smrtelně otrávena, přivítal bych tedy znalosti někoho, kdo má podstatně více intelektu i talentu. Pokud tedy taková bytost v řadách bystrozorů existuje. Skutečnost, že rekrutovali Pottera i jeho kumpána, se zdá být znakem toho, že už jsou v koncích."
"Severusi!" napomenula ho McGonagallová. "Slyšela jsem, že se pan Weasley prokázal jako naprosto kompetentní ve svém povolání."
"Myslím, že to zní jako chabá pochvala," shodil její slova Severus.
Na to se vedle něj postavila Hermiona a zdráhavě mu položila ruku na paži. Podíval se na ni maličko překvapeně, jako by si jí teprve teď všimnul. Ten nejmenší úsměv přelétl jako pozdrav přes jeho rty.
"Hermiono," zašeptal. "Děkuji, žes přišla."
"Severusi, dělám si o Pomonu starosti stejně jako ty," začala tónem, o kterém se domnívala, že ho uklidní. "A víš, co? Jsem ráda, že je tu Ron. Udělá všechno, co bude možné, aby pomohl, protože si také dělá starosti. Neříkám mu to moc často, ale je ve svém zaměstnání opravdu, opravdu dobrý. Je vytrvalý a odhodlaný, a já bych mu kdykoli svěřila svůj život. A, i když je to můj nejlepší přítel, víš, že bych řekla, že je to beznadějný případ, pokud bych si to myslela, že?"

Severus na chvíli zachytil její pohled. Pak si dlouze povzdechl, zajel si prsty do vlasů a znovu se obrátil k Ronovi.
"Pane Weasley. Alespoň jednoho z Vašich přátel jste si zvolil dobře. Pokud Hermiona říká, že na tento úkol máte, ačkoli to zní naprosto nepravděpodobně, pak jí věřím. Ale buďte ujištěn, že pokud v kterékoli fázi své povinnosti neuspějete, má čest mi přikazuje Vám připomenout, jak mohu být nebezpečný, pokud například zničím veškeré naděje na pokračování Weasleyovské linie, byly-li jaké."
Ron se přidrzle zašklebil. "Nepochybuji o tom ani na okamžik, Severusi. Takhle Vám tedy nyní říkáme?"
Druhý kouzelník zdvihl obočí, avšak dalšího komentáře se zdržel.
"Takže," začala McGonagallová. "když je to nyní vysvětleno, jaký postup navrhuješ?"
"Prioritou je identifikovat jed," začal Severus. "S pomocí Hermiony analyzuji samotnou rostlinu. Úkolem pana Weasleyho je zjistit, odkud sem přišla v naději, že takto získáme další informace o jedu."
Hermiona přikývla. "Ok. Takže, Rone, u rostliny byla kartička, kterou je třeba prozkoumat z hlediska otisků prstů nebo magických stop. Pak musím zjistit, jak se rostlina dostala do školy, pak…"
"Milá Hermiono," přerušil ji Ron. "Vybavuješ si ještě, jak jsi právě všechny přesvědčila o tom, jak dobrý jsem ve svém zaměstnání? Necháš mě ho také opravdu dělat?"
Měla dost slušnosti, aby vypadala zahanbeně. "Sorry. Pusť se do toho po svém."
Ronův pihovatý obličej se zase zakřenil. "Bez problému. A žádný strach, udělám, co jsi řekla." Obrátil se k profesorce McGonagallové. "Ale nejdříve - můžete mi povědět, co se přesně stalo? Můžeme třeba jít do Vaší pracovny a ty dva mozky ať tu pracují."
McGonagallová kývla. "No dobře, pane Weasley." Na Hermionu a Severuse pohlédla přísně. "Očekávám, že s tou rostlinou budete zacházet s největší opatrností. Nechci, aby se kdokoli k Pomoně přidal."
"Nemějte starost, profesorko, budeme opatrní." Hermiona se na ni klidně usmála. "Dáme Vám ihned vědět, jakmile něco zjistíme."

Dveře se za nimi ztěžka zavřely a Hermiona se znovu obrátila k Severusovi.
"Dobře, takže," zeptala se, "co mám dělat?"
Přivedl ji k pracovní ploše ve středu místnosti, která už byla z poloviny pokryta přísadami a vybavením. Uprostřed trůnila velká rostlina v květináči. Listy, na okrajích vroubkované, byly zbarveny do tmavé, leské zelené. Kromě toho, netypicky pro aktuální roční období, zářila množstvím maličkých jasně žlutých květů.

"Jak známo, určení rostinného jedu je komplikované," vysvětloval Severus. "Jednak proto, že onen jedovatý element může být jak magického, tak nemagického původu. Kyanid zabíjí stejně lehce kouzelníky i mudly. Další věc představuje skutečnost, že jednotlivé části rostliny mohou mít rozdílné vlastnosti. Kontakt s listy zimního kruštíku bahenního způsobuje například hojný výsev vyrážky, kterou je však možné vyléčit šťávou téže rostliny. To znamená, že použití Scarpinova odhalovacího kouzla na rostlinu může přinést výsledky, které vůbec nic nedokazují, protože magické účinky jednotlivých částí rostliny se navzájem ovlivňují nebo se dokonce vylučují."
"Vyzkoušel jsi Specialis Revelio?"
"Samozřejmě. A výsledky byly vskutku nepřesvědčivé: Rostlina obsahuje magii, avšak jednotlivé elementy jsem identifikovat nemohl. Naším prvním úkolem je rozložit rostlinu na jednotlivé části - kořeny, stonky, listy a květy. Pak je musíme prozkoumat vždy dvěma způsoby, abychom určili všechny obsažené magické a nemagické substance. Vyznáš se v mudlovských postupech chemické analýzy?"
Hermiona zakroutila hlavou. "Obávám se, že ne. A ty?"
Severus se na ni krátce usmál. "Samozřejmě. V tomto případě začnu s identifikací nemagických složek, zatímco ty převezmeš magické aspekty. Předpokládám, že si ještě vzpomínáš látku Lektvarů v úrovni pro OVCE?"
"Och, všechno je to někde v mojí hlavě. Jakmile začnu, rychle to naskočí. Už tím, že jsem tady, se vrací vzpomínky." Její pohled na chvilku bloudil důvěrně známým sklepením.
"To tedy zcela jistě," odpověděl Severus ponuře.

Brzy si navlékli ochranné rukavice a hábity a aplikovali bublinové kouzlo proti případným jedovatým výparům. Rostlinu rozdělili a z každé části odebrali vzorky. Oba pracovali rychle a tiše, jediným zvukem byly polohlasně mumlané formule pronášené Hermionou.
Zhruba po půl hodině si dali krátkou přestávku; čekali, až začnou bublat kotlíky.
Hermiona přerušila mlčení. "Jsem si jistá, že by to Blaise pro tebe udělal, jak víš. Ne že by mi vadilo pomáhat, ale on má lepší kvalifikaci."
"Pan Zabini skutečně nabídl svou pomoc, avšak já jsem ho odmítl. Dokud nebudeme vědět, kdo je zodpovědný za útok na Pomonu, dávám přednost tomu, že se spolehnu na ty, u kterých jsem si jistý, že jim mohu věřit."
"Snad si opravdu nemyslíš, že by s tím měl Blaise co do činění?"
Severus se odmlčel, a pak odpověděl. "Pro velkou část mého života bylo pravidlo 'Nevěř nikomu; podezírej každého' zcela na místě. V posledních letech jsem se jím už tolik neřídil, ale myslím si, že aktuální situace si žádá jeho opakované zavedení."
Hermiona si okamžitě s bolestí uvědomila, jak sám byl Severus po celou tu dobu.
"Jsem toho názoru," řekla tiše, "že až to bude za námi, musíme pro tebe najít nějakou lepší životní filozofii."
"Máš nějaké návrhy?" zeptal se Severus bez rozmyslu, zatímco jakoby koukal na kus pergamenu v ruce.
"Vždycky jsem měla ráda moto realistů: 'Věř v to nejlepší, očekávej to nejhorší.'."
Severus se tiše zasmál a vzhlédl, setkaje se s jejím pohledem. "Tu druhou půlku zvládnu. Jako problematická se jeví ta první část."
"Možná bych ti s tím mohla pomoct."
"To už děláš."
Způsob, jakým Severus rychle sklonil zrak dolů k pergamenu, Hermioně prozradil, že tuto myšlenku neplánoval vyslovit. Chvíli pozorovala jeho sklopenou hlavu, než je oba vyděsil syčivý zvuk vycházející z jednoho z kotlíků.
"Zpátky do práce," řekla čiperně a chopila se měchačky s rozhodnutím svést zběsilé bušení svého srdce na pozdní hodinu a životní důležitost řešeného úkolu.

Práce byla zdlouhavá a frustrující, avšak ve čtyři hodiny ráno získali obsáhlý seznam všech magických a nemagických substancí, které rostlina obsahuje. Problém byl v tom, že žádná z nich se nezdála být jedovatá.
Severus zhluboka vzdechl a přejel si dlaněmi přes obličej. "Toho jsem se obával."
Sáhl po pergamenu, na kterém roztřídila výsledky. "Jakýkoli možný počet z nich by v dané kombinaci mohl vykazovat toxický efekt. Musíme jednoduše projít všechny kombinace." S obtížemi se zdržel vyslovení té spousty hrubých výrazů, které přebývaly v jeho hlavě.
Hermiona si od něj seznam vzala a podívala se. "Dobře, přinesu si počítač. Budeme pracovat ve tvém domě nebo u mě? Zdejší magické pole by naprosto spálilo obvody."
V duchu si vynadal za to, že tak rychle zapomněl na její mudly inspirovanou zkratku. Na noční práci už je asi starý.
"Ke mně," řekl rozhodně, jako kdyby na to myslel celou dobu. "Mám laboratoř, kde můžeme rychleji pracovat na protijedu."
Vzal si čistý list pergamenu a rychle napsal zprávu pro McGonagallovou, kde vysvětloval jejich další postup. Zakouzlil na něj a pergamen zmizel, prolétl mezerou pode dveřmi a dál za ředitelkou.
"Tak jdem," zavelela Hermiona. "Odletaxujeme se na Grimmauldovo náměstí, a pak se můžeme přemístit k tobě, protože nejsi dost civilizovaný na to, aby ses připojil k letaxové síti."
"Civilizace je přeceňována," zamumlal Severus a přibližoval se ke krbu.

Pozoroval Hermionu při práci. Uvařil čaj, zahrnul ji pergamenem a knihami, které potřebovala, a teď už nebylo nic dalšího, co by mohl udělat. Tak ji pozoroval. Ona si toho nebyla vědoma, jen krátce vzhlédla od klávesnice a obrazovky, aby zkontrolovala číslo v knize nebo si něco zapsala do rozrůstajícího se seznamu.
Jeho nečinnost ho frustrovala. Měl potřebu přecházet v laboratoři sem a tam. Nebo začít něco vařit. Cokoli. Ale nechtěl rušit Hermionino soustředění.
Vlasy jí klouzaly z velmi rozčepýřeného culíku, který si učesala brzy večer, a jedna obzvlášť vzdorná kadeř jí stále padala do očí. Opakovaně ji odhrnovala z obličeje, jen aby o pár chvil později znovu spadla dopředu. Severus zvedl hůlku, aby ji přikouzlil zpět na své místo, ale ještě včas si vzpomněl na účinek, který by to mělo na její počítač. Jak mu říkala? Laptop, správně. Sem tam viděl, že zástupci nebo podobní takové přístroje používají v hospodě.
Hermiona si znovu vlasy odhrnula z očí. Severus se zvedl ze židle a postavil se těsně za ni. Jemně jí pramen odrhnul z čela a zastrčil ho zpátky do culíku. Při tom kontaktu sebou krátce škubla, pak sáhla za sebe a dotkla se jeho ruky.
"Děkuji," zašeptala předtím, než se její prsty znovu vrátily na klávesnici. Chvilku fascinovaně pozoroval, jak se na obrazovce rychle objevují čísla a rovnice. Ustala v psaní, a propočty před ní - zřejmě automaticky - pokračovaly dál. Pak přepsala některá čísla na pergamen.
Severus se vrátil na své místo.

Hermiona rozčileně zasténala. To nedávalo smysl. Severus byl jedním skokem u ní.
"Máš problém?" ptal se starostlivě.
Obrátila se k němu s kusem pergamenu v ruce. "Nejsem si moc jistá. Těchto šest substancí tady je ve své kombinaci vysoce jedovatých, a všechny se vyskytují v květu. Můžu říct, že způsobí nárůst tělesné teploty, což je přesně to, co se děje s Pomonou." Viděla výraz úlevy, který se začal rozprostírat na Severusově obličeji, a varovně vztyčila prst. "Ale," pokračovala, "tento toxický efekt nastává pouze tehdy, pokud je aktivován vodou. A pokud se Pomona nedotýkala květů děravou ani mokrou rukavicí, nedokážu určit, jak k aktivaci došlo."
Zvrátila hlavu dozadu a dlouze, prudce vydechla ústy. Slzy frustrace se jí draly z očí. "Nevím, co mám navrhnout, Severusi. Pokud to není ono, a my promrháme čas výrobou nepravého protijedu…" Slyšela, jak jí selhal hlas, a přestala mluvit.
Severus jí podal ruku, které se vděčně chytila. Jemně ji zatáhl, až vstala, a pak ji pustil.
"Udělej si přestávku," řekl jemně. "Běž na čerstvý vzduch a zkus se na pár minut uvolnit. Pak se rozhodneme, co uděláme dál."
Vděčná, že se může na chvilku zbavit odpovědnosti, ho následovala ven z laborky do bodavě chladné zahrady. V noci mrzlo, cestou přes trávník jim křupalo pod nohama. Překvapeně si všimla, že se nebe nad krajinou začínalo jasnit.
"Kolik máme hodin?" zeptala se tichým hlasem.
"Skoro sedm," odpověděl Severus stejně tiše.
Na konci zahrady stála nízká lavička s výhledem na moře. Posadili se a Hermiona se s ulehčením opřela. Hlavou opatrně pohybovala sem a tam, aby uvolnila napjaté krční svaly. Nefoukalo a ona slyšela šumět malé vlnky na pláži pod nimi. Někde blízko začali postupně zpívat ptáci. Jinak bylo ticho.
Lehce se zachvěla a opožděně si uvědomila, že si zapomněla obléci kabát.
"Zima?" Severus zjevně cítil její pohyb.
"Trochu," přiznala.
Beze slova se k ní maličko přisunul a objal ji paží. Uvolnila se vedle něj a on si ji přitáhl blíž.
"Děkuji," zašeptala.
"Je mi potěšením."
Cítila ozvěnu jeho hlasu tam, kde měla hlavu položenou na jeho rameni. Skvěle se tam hodila. Zkusila sama sobě připomenout, že je to profesor Snape, ke kterému se právě tulí, ale nijak jí to nevadilo. Propletl své prsty s jejími a jemně je stiskl.
Nadechla se, a jak ten mořský vzduch vnikl do jejího těla, naprosto ji osvěžil.
"Hermiono - "

"Mám to!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 8. října 2017 v 20:48 | Reagovat

Až mě mrzí, že už vím, jak to skončí :-D. Hezky tam kolem sebe kroužej, to já můžu :-) .

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. října 2017 v 21:23 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Chachá, tak už koukej jenom sem. 8-) Máš opakování, můžeš si kromě jiskřivého kroužení užít i jiné perličky, např. praktikanta Weasleyho. :D

3 Michelle Michelle | 8. října 2017 v 22:04 | Reagovat

No vida, statistika nuda je, má však cenné údaje, neklesejte na mysli, ona vám to vycisli :-D
Kdo by chtěl otrávit Pomonu, nějaký zhrzeny milenec?
Jsem moc zvědavá, co bude dále :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 9. října 2017 v 11:48 | Reagovat

[3]:  Michelle: myslíš, že se svými avantýrami vystavuje nebezpečí? Jako že pachatelem je zahradník (pomocný)? 8-O

5 sisi sisi | 10. října 2017 v 22:05 | Reagovat

Nezbývá než se spolehnout na dokonalou analýzu Hermionina laptopu, bystrý Snapeovský rozum a zepár vzpomínek pana Longbottoma. On Pomoně přece pomáhal bádat nad květinou. Mohla při tom druhou rukou zalévat nějaký plevel  v květináči, leknout se žížaly a polít se. Weasley to vypátrá a dá vědět do laboratoře, tulícím se chemikům. Báječná kapitola, dík. :-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 11. října 2017 v 9:21 | Reagovat

[5]: Sisi: Ano, spolehneme se na tulící chemiky. :-D  Pomona se Severuse nebojí, ale žížala, to by mohlo být něco jiného... A praktikant Weasley určitě pátrá taky. Díky za koment, těš se zase na příště. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.