Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Donʹt Get Me Wrong P16 - 3.2/4

15. října 2017 v 20:00 |  Bleddyn
"Hermiono - "
"Mám to!"
Vyslovili to zároveň. Hermionin vítězný pokřik skoro přehlušil Severusovo tiché zamumlání jejího jména.
Oba se narovnali a objetí bylo pryč.


"Co tím myslíš?" zeptal se Severus zmateně.
"Vím, jak byl toxin aktivován!" vysvětlovala Hermiona vzrušeně. "Vdechla to! Musí to být ve vůni těch květů. A jakmile to dorazilo do plic, rozpustilo se to ve vlhkosti plicních stěn. To je ta voda, kterou se to aktivovalo! A samozřejmě se to skrze plíce dostalo do krevního oběhu, který to přenesl do každé buňky jejího těla. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na to nepomyslela dřív." Zkroušeně kroutila hlavou.
"Skláním se před tvou velkou znalostí lidské fyziologie," řekl Severus a pokývl hlavou. Pak jeho obličej rozjasnil opravdový úsměv. "Dobrá práce, Hermiono."
Vstal, vzal ji za ruku a vytáhl ji. "Tak pojď. Musíš sestavit protijed."

Netrvalo dlouho, než nadšení opadlo. Hermiona cvrnkala prstem do obrazovky počítače a ukazovala Severusovi seznam obsažených látek pro protijed.
"Většina z toho jsou celkem normální věci - hned jsem ten recept poznala. Routa vonná, kořen mandragory a tak dál. Ale nemám ponětí, co je tady to poslední. Ani to není v tom zatraceném Numerologickém slovníku!"
Držela hlavu v dlaních a vyrážela ze sebe hlasité frustrované "Grrrrr!".
Severus přišel ze svého místa, aby jí nahlédl přes rameno, a posadil se vedle ní.
"Pojďme na to logicky," začal. "Neber si to špatně, ale jsi si jistá, že je ten recept správně?"
Hermiona zvedla obličej a zasyčela na něho: "Kontrolovala jsem to osmkrát. Stačí to?"
Severus rychle pokračoval: "Další otázkou pak je, proč to není ve slovníku. Vyznáš se v tom lépe než já. Existuje nějaká skupina substancí, kterou slovník nepokrývá?"
"Nic mě nenapadá. Nebyl nijak zvlášť spolehlivý, co se týkalo mudlovských rostlin, ale bylo to opraveno v posledním - počkej. Máme nejnovější vydání, že?"
"To pochybuji - mám ho už mnoho let," odpověděl Severus, zatímco Hermiona listovala na první stránku.

"Ha!" řekla a náhle se křenila. "Díky Merlinovi za to. Tenhle je prastarý. Oukej, rychle běžím domů a přinesu můj. To je nejnovější vydání." Chtěla vstát, avšak Severus jí položil ruku na rameno, aby jí zabránil v pohybu.
"Proč nenecháš jít mě?" zeptal se. "Já ho přinesu. Ušetříš si energii na přemisťování a můžeš začít s vypracováváním postupu."
"Jestli jsi si jistý," začala pochybovačně.
"Jsem si jistý," odpověděl rozhodně. "Kde je ta kniha?"
"V knihovně." Na chvíli zavřela oči a vraštila čelo soustředěním. "První regál na pravé straně, čtvrtá polička odspodu, přesně vlevo od středu."
"Umíš to říct o všech svých knihách?" přeptal se pobaveným hlasem.
Zachechtala se. "O tragickém množství z nich. Tak běž, pokud chceš jít."
Škádlivě se poklonil. "Tvé přání je mi rozkazem."
"Máš dneska ráno nějakou zvláštní náladu."
"To je jen nedostatkem spánku," prohodil přes rameno a opustil laborku.

Za deset minut se vrátil se dvěma knihami v ruce. Hermionin slovník žuchnul vedle ní na pracovní plochu a Severus se znovu usadil vedle.
"Báječné!" vykřikla, knihu vzala a rychle v ní listovala. "Co máš dalšího?"
"Myslel jsem, že zřejmě se zabýváme nějakou rostlinou, byl by také k užitku i vysvětlující materiál z oboru botaniky. Přinesl jsem tvůj výtisk Inventury botaniky - magická a mudlovská. Ovšem tvá knihovna - všechna čest. Je výborně seřazená."
"Spíš je to známka o nedostatku sociálního života," řekla Hermiona se smíchem. Prsty jí sklouzly po stránce. "Aha! Tady to máme. Chybějící přísada je kořen zeměžluči, druhu Centaurium scilloides. Říká ti to něco?"
"Ani v nejmenším, ale proto jsem přinesl tu druhou knihu. Podíváme se… Druh této zeměžluči je velmi vzácný a vyskytuje se pouze na jednom místě na západě Walesu, které je známé mudlům, a na jednom místě v Cornwallu, které neznají. Téda, to je štěstí - je to domácí rostlina."
Přelétl zbytek článku a vyprskl smíchem. "Podle jedné mudlovské knihy o kouzlení z osmnáctého století může, pokud je smíchána s lampovým olejem, přivést ty, na které lampa posvítí, na myšlenku, že umí létat. Asi se jedná o halucinogen. To by se Pomoně líbilo."
Jeho oči zabloudily na konec stránky. "Sakra. Kořen rostliny má prý magickou sílu jen tehdy, bude-li získán o půlnoci." Praštil knihou naštvaně o pracovní plochu. "Jednoho dne objevím přísadu do lektvaru, která se dá trhat jen za teplého slunečního svitu a s pintou v ruce."
"Máme čas do půlnoci?" zeptala se Hermiona malým hláskem. "Může Pomona tak dlouho počkat?"

Severus vstal se vzteklým výrazem v obličeji.
"Já nevím. Máš něco proti tomu, kdybych se vrátil na Grimmauldovo náměstí a využil tvého letaxového spojení k rozhovoru s Minervou?"
"Vůbec ne. Chceš, abych šla s tebou? Není nic, co tady teď můžu dělat."
Severus zakroutil hlavou. "Ne, zůstaneš tady." Jeho rysy maličko změkly. "Proč nejdeš počkat do domu? Posaď se někde, kde je to pohodlnější. Musíš být vyčerpaná."
"Asi jsem tím vyčerpáním prošla a objevila jsem se na druhé straně. Co kdybych uvařila čaj a obstarala nějakou snídani? Stejně se neuklidním, dokud se nevrátíš."
Vstala a protáhla paže nad hlavou. "Hádám, že něco na jídlo v kuchyni najdu. Nebo musím jít žebrat k sousedům?"
Odměnil ji letmým úsměvem. "Měla bys být schopná něco najít. Zvykl jsem si na hosty s velkou chutí k jídlu."
Společně vyšli z laboratoře a ona na něho vyplázla jazyk.
"Velmi společenské," okomentoval to Severus. Zastavil a dotkl se její paže. "Nebude to trvat dlouho. Běž dovnitř. Tady venku je chladno."
Hermiona beze slova kývla a dívala se, jak o kousek poodešel a přemístil se.

Brzy nato se v kuchyni zaměstnala náhodným otevíráním skříněk, a následně provedla inspekci v ledničce. Okna otevírala pohled do krajiny a sluneční svit brzkého rána živě rozjasnil místnost, zrcadlil se na vyleštěném povrchu a rozzářil trámoví. Hermiona si přála, aby její nálada byla zrovna tak zářivá. Také si přála, aby byla trvala na odchodu se Severusem. Čekat na něj bylo mučením a ona nebyla schopná cokoli dělat paralyzovaná strachem, jaké novinky se dozví.
Zjistila, že už několik minut zírá do ledničky, aniž by měla nejmenší pojem o tom, co v ní je. S povzdechem zavřela dveře a dlaněmi si protřela oči. Dát vařit vodu. Aspoň to by mohla zvládnout udělat. Naplnila konvici vodou z kohoutku a postavila ho na sporák. Teprve poslední týden s Pomonou zorganizovaly užívání mudlovských přístrojů také v Severusově kuchyni. Odmítal jejich narůstající škádlení, a se smíchem odmítal, že to mudlové někdy mají vymyšlené správně. Ukázal na zmíněný sporák a vysvětloval, že ještě neobjevil žádnou magickou techniku (kromě domácích skřítků), která by vlastně bez jeho námahy mohla topit v domě, ohřívat vodu, péct v troubě a vařit vodu v kotlíku. I Pomona mu tentokrát dala zapravdu.
Hermiona znovu vzdychla, když pomyslela na Prýtovou, a pak posunula své myšlenky k něčemu produktivnějšímu. Snídaně. Nebude schopná uvařit. Tousty? Vytáhla bochník z chlebovky a okouzlila nůž, aby ho nakrájel, zatímco krajíce mazala máslem a marmeládou. Všimla si ručně psaného štítku na skleničce od marmelády, usmála se a chvilku přemítala, za jaké "rostlinné" léčivo ji obdržel.

"Co je na tom k smíchu?"
Škubla sebou, když uslyšela Severusův hlas z chodby a sklenička jí skoro upadla. Raději ji postavila na stůl.
"Obdivovala jsem jen další dárek od jednoho z tvých vděčných sousedů."
Zkoumavě si prohlédla jeho obličej, když se opíral o veřeje s rukama v kapsách, a ulevilo se jí, že vypadal relativně radostně.
"Takže?" začala netrpělivě. "Jak se daří Pomoně?"
"Trochu lépe, díky tobě."
"Mně?" zeptala se Hermiona zmateně. "Co jsem udělala?"
"Ledová koupel, kterou jsi navrhla, se prokázala jako neobyčejně účinná. Poppy mohla snížit Pomoninu tělesnou teplotu na příjemnější hodnotu. Máme značnou naději, že je schopná udržet ji stabilní až do té doby, než dokončíme protijed."
Hermiona vzdychla, z celého srdce se jí ulevilo. "Díky bohu za to. Tak, a my počkáme do půlnoci."
Severus kývl. "Později připravím základ pro protijed, abychom mohli přímo přidat kořen, jakmile ho získáme, a ihned vše doručit do Bradavic. Ostatně, zařídil jsem si dočasné letaxové spojení, takže nás může Minerva ihned kontaktovat, pokud dojde k nějaké změně."
"A já jsem si říkala, proč jsem neslyšela dveře, když jsi přišel domů. To jsi tedy zapůsobil, žes byl schopen v neděli ráno v takovou dobu sehnat někoho z úřadu pro regulaci letaxové sítě."
"To jsem nemusel. Pan Weasley to pro mě zařídil. Anonymně, takže moje adresa zůstane tajemstvím. Mám nedobrý pocit, že si budu muset opravit své mínění o něm, až to tu vyřídíme."
"Říkala jsem ti přece, že ví, co dělá. Měl už štěstí a zjistil, kdo je za to zodpovědný?"
"Má prý několik ʹslibných tipůʹ. Apropos slibný, co máme k snídani?"

Hermiona si se zjevným potěšením olízla z prstu marmeládu. Podívala se a zjistila, že ji Severus pozoruje ze svého místa na opačné straně kuchyňského stolu.
"Co je?" zeptala se maličko vyzývavě. "Je to výborné. Nevěděla jsem, jaký mám hlad, než jsem začala jíst."
"Zjevně," poznamenal a mnohoznačně se podíval na ubohé zbytky bochníku.
"Polib mi," ulevila si Hermiona v dobré náladě. "Snědls toho víc než já. Kam to vlastně všechno strkáš? Předpokládala jsem, že jsi štíhlý, protože nic nejíš, ale žádný důkaz jsem neviděla."
"Pokud jím, jím dobře, ale mám ve zvyku se do svojí práce ponořit natolik, že na jídlo zapomenu."
Hermiona kývla na srozuměnou. "Jsem na tom stejně. Merlin ví, jak bych vypadala, kdybych myslela na to, že mám sníst tři jídla denně." Za dlaní skryla velké zívnutí. Severus vstal.
"Pojď, mladá dámo. Postel."
Vykulila oči s výrazem strojené nevinnosti. "Co to říkáš, Severusi?"
"Že potřebuješ spánek. Po celé probdělé noci, myslím, nebudu momentálně schopný jakékoli jiné aktivity v ložnici."
"Jaká škoda." Zašklebila se na něho.
U Merlinovy staré hůlky, skutečně s ní flirtuji? A ještě víc, flirtuje ona skutečně se mnou? Zvláštní, co způsobuje nedostatek spánku.

Na chvíli její pohled opětoval a dovolil malému úsměvu, aby se objevil na jeho rtech. Přímo se mu podívala do očí, pak si všiml, že se její tváře lehce zabarvily a ona rychle uhnula pohledem na stůl. Zdvihla šálek a vypila zbytek čaje, vstala a protáhla se.
"Máš pravdu - jsem vyřízená. Myšlenka na mou postel je náhle velmi lákavá. Máš letaxovou síť zařízenou z obýváku? Nemám už sílu se přemisťovat."
Severus na souhlas kývl a následoval ji z kuchyně. Jakmile došli ke krbu, otočila se, aby na něho viděla.
"Slib mi, že mi dáš ihned vědět, pokud nastanou nějaké novinky. Žádné nesmysly jako že jsi mě nechtěl rušit." Její oči se starostlivě dívaly do jeho.
"Slibuji. Už běž. Vyspi se. A vrať se dnes v noci odpovídajícím způsobem vyzbrojená k rostlinnému honu."
Zasmála se tomu. "A ty si taky zkus trochu odpočinout."
"Budu dělat, co budu moci."
Hermiona přišla blíž k němu a rychle ho políbila na tvář.
"Pěkné sny," zašeptala a zacouvala ke krbu. Vzala hrst prášku z nádoby a krbové římse a hodila ho do ohně. Vstoupila do smaragdově zelených plamenů a zřetelně pronesla "Grimmauldovo náměstí dvanáct".
Severus ještě dlouho zíral na místo, kde zmizela. Něco v jejich vztahu se v posledních čtyřiadvaceti hodinách změnilo. Když jí včera řekl, jak moc pro něho její přátelství znamená, přiznal to stejně tak sobě, jako i jí. Avšak jakmile to udělal a vyslechl si její zdvořilou odpověď, přišlo mu, jako by si sám dal svolení k tomu, aby si představoval více než jen přátelství. Přičemž "představoval" bylo na tom to nejdůležitější slovo. Krátké obejmutí na lavičce a nevinné flirtování z vyčerpání ještě neznamenají žádnou romanci. A z toho rozhodně nevzešel ten ohňostroj, který hledala Hermiona.
Stočil oči od ohně, a plamínky se ještě mihotaly v jeho zorném poli jako ozvěna těch reálných. A to, jak s politováním zvažoval, bylo to nejlepší, co dle svého mínění mohl nabídnout.
Ke svému velkému překvapení se Hermioně podařilo na několik hodin usnout hlubokým spánkem. Procitla maličko dezorientovaná uprostřed odpoledne. Jejím prvním impulsem bylo vrátit se hned k Severusovu domu, ale zastavila se. Vždyť bude spát, pokud si vzal její radu k srdci, a ona ho nechtěla rušit. Její další myšlenkou bylo, že se McGonagallové zeptá, jaké jsou novinky, ale i tady byla na místě zdrženlivost. Racionální část mozku věděla, že by se někdo ohlásil, pokud by nastala v Pomonině stavu nějaká změna. Iracionální část jejího mozku bohužel chtěla mít pravdu.
Ron!, pomyslela si s ulehčením. Ten spát nebude. Tedy radši by neměl. Přitáhla si župan těsněji k tělu a potichoučku běžela dolů po schodech do kuchyně v přízemí. Klekla si na polštář na podlaze před krbem, hodila do něj malou hrst letaxového prášku a zavolala adresu Ronovy kanceláře, načež strčila hlavu do plamenů.
Ukázal se jí známý pohled na Ronovo oddělení bystrozorské kanceláře, pouze z nezvyklého úhlu. Ron seděl za psacím stolem a divoce něco škrábal na pergamen. Jakmile Hermiona zavolala jeho jméno, vyděšeně vzhlédl.
"Doprdele, beruško, vyděsilas mě k smrti! Je všechno v pořádku?" dodal starostlivě. "Není jí hůř, že ne?"
Hermiona zakroutila hlavou a zkoušela nenadýchat se příliš popela.
"Nevím o ničem. Jen jsem chtěla vědět, jak postupuješ ty."
Ron se s porozuměním usmál. "Žasnu, že jsi to tak dlouho vydržela se mě nezeptat. Slyšel jsem, že máš protijed skoro hotový. Dobrá práce."
Hermiona skromě pokrčila rameny, a následně jí došla absurdita toho gesta, protože Ron viděl jen její hlavu.
"Byla to společná práce. Severus si zaslouží stejnou pochvalu. Ale jak je to u tebe?"

"Celkem dobré. Podle Filche byla rostlina dodána včera ráno jedním chlapcem z Prasinek. Podařilo se mi ho najít a promluvit si s ním. Muže, který mu dodávku dal, neznal, ale poskytnul mi dobrý popis. A máme nějaké magické stopy hůlky z kartičky. Odesílatel chtěl zřejmě zastřít své písmo, ale zjevně neví, že dnes už můžeme zjistit, jakou k tomu použil hůlku. Čekám, jestli získáme nějaký rozumný výsledek z Ollivanderových dokumentů."
"Takže už ho skoro máte?"
"S troškou štěstí. Samozřejmě může být chytřejší, než si myslíme, a použít hůlku někoho jiného, ale budem radši optimisti, ne?"
"To je skvělé, Rone. Dobrá práce."
"Přestaň být tak překvapená, ty jedna!" Ron ji žertovně pohrozil prstem. "A už běž. Zpátky k Severusovi. Jsem si jistý, že na tebe čeká."
"Co tím myslíš?" zeptala se Hermiona trochu odmítavě.
"Co tím myslíš, ʹco tím myslím?ʹ? Podařilo se ti ho přesvědčit o tom, že svou práci dělám dobře, což není nic menšího než zázrak. Ten chudák chlap se do tebe asi zbláznil."
"Nebuď směšný, Rone." Hermiona doufala, že její náhle zrudlé tváře bude přičítat žáru ohně. "Opravdu teď musím. Uvidíme se. A hodně štěstí."
"Tak zatím, holka. Čau!"
Hermiona se zvedla z kleku a ruce studené od kamenné podlahy si přitiskla na horké tváře. Jak ráda připomínala, Ron byl normálně citlivý jako Žaberník. Že si myslel, že ji má Severus rád, nevypovídalo o ničem. Ale stejně nemohla potlačit náhlou lehkost ve svém srdci, když se běžela nahoru převléknout.

"Dej ruce trochu výš. Ne, ještě výš. Trochu pevněji. Skoro… jen trošku doleva. Ach, perfektní." Hermiona spokojeně vzdychla. Pokud by Severus přemýšlel o tom, jak bude probíhat noční rostlinný hon, nikdy by si nepředstavil toto: Ležel na břiše na útesu porostlém trávou, jeho ruce držely Hermioniny nohy v džínách, a ona se nahýbala nebezpečně daleko přes okraj.
Měl vědět, že druh rostliny, kterou mudlové neznají, bude růst na extrémně nepřístupném místě. Bylo štěstí, že se nacházel v doprovodu drobné čarodějky, která se nebála výšek.
"Mám ji!" uslyšel její tlumený hlas zdola. "Můžeš mě teď vytáhnout zpátky."
Severus poslušně upravil způsob, jakým držel její nohy, a s pomocí kolen a loktů se zvedal. Se značným úsilím a naprostou nepřítomností jeho cti ji mohl vtáhnout do bezpečí. Oba se posadili rovně a vydechli si.
Hermiona zamávala nějakou žalostně vypadající kytkou v levé ruce.
"Tak to bychom měli. Chybějící přísada, opatřená o půlnoci. Skutečně doufám, že je to ta správná."
"Já pořád ještě nevím, proč jsi nesouhlasila s tím, že tě jednoduše odlevituji dolů," stěžoval si Severus.
"Už jsem ti to říkala - takhle to pro mě bylo jistější. Trochu viset přes okraj útesu, zatímco mě za nohy drží někdo, komu věřím, je jedna věc. Být ve vzduchu bez zjevné známky opory, je věc naprosto jiná. Vzpomněla bych si zase, jak jsem létala na testrálovi. Ale co," pokračovala s úšklebkem, "myslela jsem, že oceníš možnost demonstrovat svou mužskou sílu."
Severus jí pohlédl do tváře, která byla lehce osvětlena lucernou, kterou vzali s sebou, a zevnitř zářila vítězstvím. A možná také důsledky toho, jak visela hlavou dolů. Vypadala naprosto úchvatně. Náhle vstal a vztáhl svoji ruku, aby jí pomohl také vstát. Přijala ji, a on ji vytáhl do stoje.
"Tak to bychom měli," řekl. "Nová demonstrace mužské síly."
"Jsem přiměřeně okouzlena," potvrdila dalším úsměvem. Mimochodem si uvědomil, že ji stále ještě drží za ruku. Přistoupila o krok k němu, dost blízko na to, aby musela zdvihnout hlavu, jestli mu chtěla vidět do očí.
"Já také," odpověděl tiše. "Ne tvou mužskou silou, samozřejmě, ačkoli - "
Přerušila ho jednoduchým prostředkem; jemně ho políbila na rty.

Kousek se odtáhla a nejistě na něho hleděla.
"Promiň," zašeptala, "nechtěla jsem - "
Tentokrát ji umlčel on, polože jeden prst jemně na její rty. Nechal ho tam a zakroutil hlavou.
"Neomlouvej se."
Opatrně jí položil dlaň na tvář a palcem ji pohladil. Jako kočka přitiskla obličej blíž k tomu laskání. Podíval se jí do očí a očekával, že se každou chvilkou vzdálí, pronese nějaký vtípek, nebo se ho dokonce zeptá, co si k sakru myslí, že dělá. Ona se však nehýbala, s drobným úsměvem na tváři přijala jeho akci, jako by byl vítán. Pomona by na mě byla hrdá, myslel si, aniž by tomu přikládal nějaký význam, a s tou myšlenkou přišla vzpomínka na nutnost jejich nočního výletu. S velkou nevolí opustily jeho prsty Hermionin obličej.

"Měli bychom se vrátit."
"Ano, samozřejmě," odpověděl střízlivým tónem, rychle uhnula pohledem a pustila jeho ruku skoro trapně dotčená. "Uvidím tě pak zase u tebe doma."
Za nimi se ozvalo náhlé, hlasité prásknutí. Oba se otočili s hůlkami instinktivně v rukou. Před nimi stála postava mladého štíhlého muže. Mířil na ně svou hůlkou.

"Velice vám doporučuji, abyste je odhodili," pronesl varovně a kývl směrem k jejim hůlkám. "A taky dostanu tu rostlinu. Teď!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 15. října 2017 v 21:05 | Reagovat

Už se nám to chýlí :) Očekávaná demonstrace mužské síly :)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 15. října 2017 v 21:21 | Reagovat

Resthefuture: Zářný příklad, že užívat si tady můžete i opakovaně. :-D Tak hurá do toho. ;-)

3 Michelle Michelle | 15. října 2017 v 22:23 | Reagovat

Teda taková romantika a takhle hrubě přerušena :(
Jinak paráda, krásně jim to spolu ladí...
Přestaly mi chodit novinkové emaily, fnuk :(

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 16. října 2017 v 6:37 | Reagovat

[3]: Michelle: Spokojená? To se mi líbí. Užívej si i dál. :-)
Blog má nějaké technické problémy, odpusťme mu to a spolehněme se na vlastní hlavu. :-D

5 agata agata | 16. října 2017 v 7:40 | Reagovat

Teď jsem to celé přečetla a je to napínavé. Uvažuji, kdo je viník. Jestli to není Neville, chtivý získat Pomonin post, ani ten její bývalý Sebastian/ důvod netuším/, tak v příběhu dosud nevystupoval, což porušuje první pravidlo Desatera Pátera Knoxe. Takže tím víc jsem zvědavá! :-?
Těším se na pokračování! 8-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 16. října 2017 v 21:22 | Reagovat

Agata: Ty na to jdeš přímo vědecky! Vydrž, víc se dozvíme už příště. No a pak zbude už jen ta omáčka, na kterou se těší Michelle, protože posledně ji prý nějak předčasně utnuli. :-D  :-x

7 Michelle Michelle | 18. října 2017 v 22:12 | Reagovat

[6]: ano, ano, Michelle se těší na omáčku :-D  8-)

8 Michelle Michelle | 18. října 2017 v 22:13 | Reagovat

[4]: no jo, ale co kdybys přidala něco mimo plán, na ukrácení čekání? Musím sem teď pro jistotu načuhovat :-P  :-D

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. října 2017 v 20:01 | Reagovat

[8]: Michelle: Tady naše paní gurmánka se těší na omáčku a nemůže se dočkat? Tak tady to máš. A vem si k tomu knedlík. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.