Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Donʹt Get Me Wrong P16 - 4.1/4

19. října 2017 v 20:03 |  Bleddyn
Kapitola 4

"Teď!" opakoval neznámý kouzelník, tentokrát hlasitěji. Severus a Hermiona si vyměnili krátký pohled a pomalu od sebe odstoupili, pohybovali se, až tvořili dva cíle místo jednoho. Jejich protivník horečně mával hůlkou sem a tam a pokoušel se je oba udržet pod kontrolou.
"Víte, kdo já jsem?" ječel na ně.


"Ne," odpověděl Severus znuděně. "Petrificus totalus!"
"Pouta na tebe!" souhlasila Hermiona.
Mladý kouzelník padl k zemi, ochromený a spoutaný tenkými provazy.
"Týjo, to mě maličko zklamalo," poznamenal Severus, když se blížili k ležící postavě. "Stárnu nebo jsou protivníci mladší?"
"Obojí," odpověděla Hermiona. "Víš, kdo to je?"
"Myslím, že ne. Něco na něm mi přijde nějak známé -"
Prásk!
Oba se ihned otočili za nově příchozím a znovu zvedli hůlky.
"Uáá!" volal Ron a držel ruce nahoře. "Jsem přítel!"
Hermiona se ulehčeně rozesmála. "Rone, ty vtipálku."
"Ach, pan Weasley," řekl Snape. "Lepší pozdě, než nikdy. Myslím, že máme něco, co patří Vám." Nonšalantně mávl rukou směrem k zajatci, který sledoval jejich rozpravu očima sršícíma hněvem, leže na zemi osvětlené lucernou.

"Je mi to líto," řekl Ron s grimasou a přišel k nim. "Přemístil se, jakmile jsem dorazil do jeho bytu, a chvilku to trvalo, než kouzlo zaměřilo hlídáček."
"Jak může mít na sobě hlídáček? Vždyť už je určitě plnoletý," zeptal se Severus.
"Můžeme ho teď umístit i na dospělé, za jistých okolností."
"To zavání policejním státem, nebo ne?" poznamenal Severus a vraštil obočí.
"Je to užitečná pomůcka k chytání černokněžníků," odpověděl Ron v obraně.
"Tak jo," přerušila je Hermiona, "můžeme tu diskusi o lidských právech přesunout na jindy? Rone, kdo je to?"
"Seznamte se prosím, Gideon Goyle - Gregoryho mladší bratr. Zdá se, že on zdědil mozkovou hmotu, zatímco jeho starší bratr tu svalovou. Byl vyučován doma, ale do Bradavic přišel složit OVCE poté, co se před pár lety McGonagallová zasadila o to, aby byly děti Smrtijedů znovu integrovány."
"Hm, v tomto případě to vypadá na velký úspěch," komentoval to suše Severus.
Ron pokrčil rameny. "Vypadá to tak. V Bradavicích se snažil být nenápadný a tvrdě pracoval. Měl zvláštní zálibu pro lektvary a bylinkářství, což vysvětluje minimálně to, jak mohl sestavit rostlinný jed."
"Ale nevysvětluje to, proč. A proč Pomona?" zeptala se Hermiona.

"Proč to tedy nezjistíme?" zeptal se Ron šprýmovně. Mávnutím ruky zrušil Petrificus. Provazy nechal na svém místě a přiměl zajatce posadit se.
"Takže, kámo. Odpověz dámě. Proč ses pokusil zavraždit profesorku Prýtovou? Dala ti špatnou známku z prověrky?"
"Znetvořila mého otce na zbytek života jizvami!" vyplivl Goyle. "Už to, že je v Azkabanu, je dost špatné, ale ona na něho během bitvy hodila Dýmějovou hlízu - ten hnis mu skoro rozleptal obličej. Každý si myslí, jak je skvělá a milá a mrzimorská, ale je pokrytecká a zákeřná svině!" Hleděl na ně vzpurně, pak začal kašlat a plivat, a v puse se mu tvořily mýdlové bubliny.
"Nemluvte takto o Pomoně Prýtové." Severusův hlas byl tichý a nebezpečný. "Navrhuji, abyste uklidil tuto chátru z mého zorného pole, pane Weasley."
"S radostí." Ron vytáhl pěnícího Goyla za paži ze země. Ron byl minimálně o stopu vyšší než mladý kouzelník.
"Tak jdem. Vím o pěkné útulňoučké cele v Azkabanu, která čeká na tebe." Pak se zarazil a otočil se na Hermionu se Severusem. "Jak jste ho vlastně našli?"
"On našel nás," vysvětlila Hermiona. "Toto je jedno ze dvou míst, na kterém roste hlavní přísada do protijedu, takže sem musel umístit nějaký druh poplašného kouzla."
"Ale máte, co potřebujete?"
Hermiona kývla a zamávala rostlinou.
"Excelentní. Dobře, zřejmě se pak ještě uvidíme. Příjemnou zábavu!" Goyla stále pevně držel a přemístil se i s ním pryč.

Hermiona se s povzdechem otočila na Severuse.
"Zkusíme to ještě jednou? Uvidím tě pak zase u tebe doma."
"Ne tak rychle." Severus stál za ní a pažemi ji lehce obejmul. "Přemístíme se společně. Nechci už nic riskovat."
Hermiona se o něj opřela a volnou ruku položila na jeho paži.
"Je to jen výmluva, abys mě mohl držet v náručí?"
Jak se s ní zatočil v temnotě, cítila jeho hluboký smích.
Zklamalo ji, že ji pustil, jakmile se objevili v jeho zahradě. No, cos taky čekala, hloupá holko?, pokárala sama sebe a spěchala s ním do laboratoře. Tady opravdu není vhodná doba ani místo na cokoli jiného. A jste jen přátelé, vzpomínáš si?

Hermiona s McGonagallovou starostlivě střežily Pomoninu postel. Výroba protijedu se naštěstí ukázala jako nekomplikovaná, a Hermiona přihlížela, jak Severus vysvětloval madam Pomfreyové aplikaci.
"Jed vstoupil skrze plíce, protijed tedy bude nejúčinnější, když bude použit stejným způsobem."
Na noční stolek u Pomoniny hlavy postavil misku s vařící vodou a nyní do ní přidal několik kapek protijedu. Hůlkou zamával do kruhu a zamumlal zaklínadlo.
"Tak. Vytvořil jsem ochrannou bublinu okolo misky a jejího obličeje, takže se bude pára koncentrovat ve správné oblasti. Jakmile voda vychladne, vyměníš ji za novou a doplníš dalšími třemi kapkami protijedu."
"A jak dlouho myslíš, že bude trvat, než to začne účinkovat?" zeptala se Poppy a všechny známky své starosti skryla za profesionální klid.
"Chladicí efekt by měl nastoupit ihned, ačkoli zřejmě bude trvat několik hodin, než zase nabude vědomí."
Poppy spokojeně kývla. "Dobře, teď je to na mě. Děkuji, Severusi. Už běžte, vy tři - trochu si odpočněte. Nechte pacientku v klidu."
"Pokud jsi si jistá, Poppy," špitla McGonagallová. "Dej nám vědět, jakmile bude něco nového."
"Samozřejmě. A teď huš pryč. Ven z mé ošetřovny." Mávala rukama a zaháněla je. Její slova zněla přísně, avšak úsměvem jejich účinek naprosto zničila.

"Co teď máte v plánu?" zeptala se McGonagallová, až vyšli z ošetřovny. "Oba musíte být vyčerpaní. Můžu vám tu nachystat místo na spaní, pokud byste rádi počkali, než se Pomona vzbudí."
Na chodbě se zastavili. Hermiona mrkla na své hodinky a byla překvapená, že byly teprve dvě hodiny.
"Vím, že je noc, ale nemyslím si, že bych dokázala usnout. Moje vnitřní hodiny jsou úplně zpřeházené a za posledních pár dní jsem měla více vzrušení než za celý rok dohromady."
Severus se potichu zasmál. "Vím, co máš na mysli. Myslím, že se projdu po pozemcích, abych si pročistil hlavu. Čerstvý vzduch je někdy stejně dobrý jako spánek."
"To zní jako dobrý nápad," řekla Hermiona. "Nevadilo by ti, kdybych šla s tebou? Nebo můžeme jít každý jiným směrem, pokud chceš být radši sám," dodala rychle.
Severus naklonil hlavu a napůl se usmál. "I kdybychom šli každý opačným směrem, stejně se někde setkáme, takže stejně dobře můžeme jít společně."
"Bylo v tom skryté něco filozofického?"
"I to je možné."
Hermiona si všimla, že Minerva sledovala jejich rozpravu s lehce tázavým výrazem v obličeji.
"Budu v mé pracovně," řekla ředitelka rozhodně. "Vychutnejte si své putování, vy dva. Pokud se změní váš názor na spánek, ubytování pro členy školní rady bude připraveno."
"Děkuji, Minervo," odpověděl Severus. "Dobrou noc."
"Dobrou noc, vám oběma." Zvolna se od nich vzdalovala a ťukání jejích nízkých podpatků znělo tichými chodbami.

Severus a Hermiona sešli v přátelském mlčení po schodech směrem do vstupní haly.
"Hrad se v noci vždycky ukazuje ze své nejlepší stránky," poznamenal tiše Severus, když kráčeli rozlehlou plochou haly. "Nejsou tu studenti."
"Jo, moc jich není," namítla Hermiona. "Obecně vzato se vždycky najdou jeden nebo dva narušitelé."
"Souhlasím. Ale jsem si jistý, že ty ses mezi ně nikdy nepočítala."
"Opravdu. Tady není žádný důvod k sarkasmu."
"Vždycky je důvod k sarkasmu."
"Je to nejnižší forma vtipu, víš to?"
"A proto se používá pro nejnižší formu člověka. Sakra, ne, to mě mrzí, nemyslel jsem - "
Hermiona ho umlčela položením prstu na jeho rty. Už dorazili ke vstupním dveřím a stáli blízko nich.
"Přestaneš se už prosím pořád omlouvat za to, co říkáš? Měl bys už vědět, že není příliš lehké mě urazit. Přijde mi to celkem milé, když jednoduše vyzvoníš, co si myslíš. Merlin ví, že jsi dost let strávil hraním jedné nebo druhé role. Mám ráda, když se se mnou cítíš natolik uvolněný, abys byl upřímný." Oddalovala ruku od jeho úst, ale on ji náhle uchopil do své a jemně ji políbil na dlaň. Obě dlaně nechal společně klesnout a stále ji držel. Přitáhl si ji blíž.
"Nemáš ponětí, co to pro mě znamená, když to od tebe slyším," šeptal a oči upřel do jejích. "Dlouhou dobu jsem si myslel, že můžu být sám sebou jen tehdy, když jsem sám. V Cornwallu ode mě nikdo nic neočekává, ale musím skrývat tu magickou část sebe sama. Pro velkou část kouzelnického světa představuji karikaturu - syčáka nebo světce, efekt je tentýž. Dokonce i Pomona mě vnímá jako projekt, jako někoho, koho musí očistit a dovést zpět do normálního života.
Ale ty - tys za mnou přišla po té přednášce a mluvila jsi se mnou, jako bych byl jenom jeden z tvých bývalých učitelů. Beze strachu a respektu," - tady se na ni maličko usmál - "a chovala ses tak, jako by bylo naprosto normální, že bychom mohli být přáteli."
"Ale tak to je," protestovala.
"Ano, já už tomu teď také věřím. Ten jediný problém je - " Zmlknul a zhluboka se nadechnul a vydechnul. Nejistě se na ni podíval.
"Opravdu máš ráda, když jsem naprosto upřímný?"
Stiskla mu ruku. "Možná toho budu litovat, ale ano, mám."

"Tedy dobře. Ten jediný problém je, že jsem k tobě začal cítit víc než přátelství. Jsi atraktivní, jsi inteligentní, ale nejdůležitější je, že mi umožňuješ, abych si myslel, že opravdu máš ráda, jaký jsem."
"Je to tak, protože opravdu mám. Ach, k sakru, když už jsme upřímní - miluji, když jsi to skutečně ty."
Hermiona vzala jeho druhou ruku do své, ale on na ni hleděl se svraštělým obočím a namítl:
"Vím, když říkáš ʹmilujiʹ, myslíš ʹjako kamarádaʹ. A to je všechno, co můžeme být, i když bych moc chtěl něco jiného. Ty chceš ohňostroje, to já vím, a ty ode mě nedostaneš."
"Už jsi skončil s řečmi o tom, co já cítím? Když říkám ʹmilujiʹ, tak zcela jistě nemyslím jen ʹjako kamarádaʹ. A ohňostroje? Počítá se, když si představuji, jaké to bude pocítit tvé ruce na mém nahém těle? Nebo jak obdivuji tvůj opravdu hezký zadek, zatímco ryješ? Nebo co takhle to, že si přeji, že mě taky políbíš, když mě objímáš? Nebo to, že moje srdce opravdu tluče rychleji, když se na mě usměješ, i když jsem si vždycky myslela, že to jsou jen romantické kecy? Ale neřekla jsem nic a neudělala nic, protože jsi mě přesvědčil, že na mě nahlížíš stále jako na bývalou studentku, která se stala tvou kamarádkou."
Zatímco mluvila, na Severusově obličeji se zvolna rozprostíral úsměv. Opřel se zády o dubové dveře a zatáhl ji za ruce, takže ho následovala. Pak ji pustil, aby jí mohl své paže volně položit okolo pasu. Spojila ruce za Severusovým krkem a šťastně se na něho smála.

"Já vím, že jsme v poslední době byli trošku zaměstnaní," řekl, "ale opravdu bych si přál, abychom si o tom promluvili už dřív."
"Ano, promrhali jsme tolik času."
Přitáhl si ji k sobě a jemně ji políbil na rty. "Je to lepší?"
"Maličko."
Pak ho políbila ona, a když se jeho ústa otevřela pro ta její, jeho paže ji držely pevněji. Jazyky zprvu okolo sebe opatrně tančily, a pak se její ruka najednou objevila v jeho vlasech a on si její tělo přitiskl těsně k sobě, hladil ji po zádech a zadečku, a naléhlavě prozkoumával její ústa. Volnou rukou sjela po jeho boku, našla lem trička a vyhrnula ho nahoru, aby ho prsty škrábala po holé kůži. Zasténal do jejích úst a ona se v odpověď tiše zajíkla a přitiskla svůj podbřišek na jeho; jeho tvrdost cítila mezi nimi. Odtáhl svá ústa od jejích a začal ji líbat na krku.
"Jak daleko je to ubytování pro členy školní rady?" zeptala se bez dechu.
"Příliš daleko," zamumlal mezi polibky, pak zvedl hlavu a zakřenil se jako kluk. "Ne, máš pravdu - tady zůstat nemůžeme. Při našem štěstí poletí každou chvíli okolo Protiva."
Znovu ji vzal za ruku a vedl ji zpět ke schodům. Musela skoro běžet, aby mu stačila, a vesele se smála.
"Máš naspěch?"
Zarazil se. "Jsme stále ještě upřímní? Pak ano, mám naspěch. Právě jsem zjistil, že z důvodu, který zná jen ona, se jedna skvělá, mladá, chytrá čarodějka rozhodla, že jsem pro ni atraktivní, a já toho chci plně využít, než zjistí, že z ní mluví jen nedostatek spánku."
"Co když ti řeknu, že svůj názor nezměním, a dokonce už dlouho fantazíruji o tom, jak mě plně využíváš?"
"Tak to mám naspěch ještě víc."

Jakmile se dostali k hlavnímu vchodu k ubytování pro členy školské rady, sotva popadali dech jednak kvůli tomu, jak rychle vystoupali po schodech, a také díky několika přestávkám využitým k vášnivému líbání. Severus rozrazil velké okované dveře, za kterými se objevila chodba. Hermionu zavedl dovnitř.
"Mělo by to být několik ložnic a koupelna," vysvětloval, nahodile otevřel některé ze dveří a nakoukl dovnitř. Pak je otevřel úplně. "Vyhovuje?"
Hermiona nasála pohled na obrovskou, luxusní postel s nebesy v barvách lila a stříbrné a naprosto ztroskotala na tom, aby si všimla jiného nábytku.
"To bude opravdu vyhovovat. Ačkoli, jak sis možná všiml během cesty sem nahoru, bych byla šťastná i v tom případě, že bys mi to udělal u zdi."
"Možná jindy, ty nestydatá ženská."
Zavedl ji dovnitř a zavřel dveře, aby ji na ně přitiskl a vášnivně políbil. Zareagovala s nadšením, vychutnávala si skvělý tlak jeho těla vůči jejímu a pocit tvrdých svalů na zádech pod jejími prsty. Odtáhla ústa tak akorát na to, aby vydechla "Postel!", a on ji vzal do náručí a stále ji při tom líbal a nesl ji na druhou stranu místnosti, kde ji ne moc jemně odložil doprostřed měkké pelesti. Postavil se k okraji postele a shlížel na ni s nevysvětlitelným výrazem ve svých tmavých očích.
"Ještě není pozdě na změnu názoru, víš to?"
Zakroutila hlavou. "Na tak inteligentního muže ti to někdy překvapivě vůbec nedochází. Řeknu ti to naprosto jednoduše: Miluji tě. Vysleč se a pohni zadkem sem do postele. Teď."
"Vždycky jsem miloval tvůj nesrovnatelný cit pro řeč."
Zamžikala řasami. "Nastup sem a uvidíme, co dalšího nesrovnatelného ještě můžu cítit." Zakroutila zkroušeně hlavou a protočila oči. "Nemůžu uvěřit, že jsem to právě vyslovila. Strávila jsem příliš mnoho času s Pomonou."
Zaklonil hlavu a začal se smát. Byl to ten nejupřímnější výraz štěstí, který od něho Hermiona kdy slyšela. Pak skočil do postele vedle ní.
"Vzdávám se. Pojď sem, ženo, a dělej se mnou, co chceš."

A to také udělala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 19. října 2017 v 21:11 | Reagovat

Tedy dnešní kapitola je stoprocentně 18 + , i když je jen prologem pro tu další, jak věřím. Poněkud tápu v situaci popsané v závěru, dělala Hermiona psí kusy se Severusem, nebo Severus provozoval s Hermionou určitý typ tělocviku, nebo byl on tím aktivním, respektive pasivním partnerem v jejich nočním antre? Každopádně je tato část parádně přeložená a moc jsem si ji užila. Překvapil mě mladý pan Goyle, který měl dost rozumu na to, aby po zmijozelsku infiltroval Bradavice a vykonal pomstu za otcovo znetvoření. Předpokládám, že Snape bude se svým protijedem maximálně úspěšný a Pomona bude za chvilku běhat jako čiperka. Dík za překlad. :-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. října 2017 v 21:18 | Reagovat

[1]: Sisi: hodím sem nášup, a hned ses chytila. Skvělé. 8-)
Jsem ráda, že si lebedíš. Užij si i závěr v neděli, a pak se pustíme do další pecky. :-)
Jak by Snape neměl být úspěšný? Co je to za výrok? Honem se schovej, než to o Tobě zjistí! 8-O

3 Michelle Michelle | 19. října 2017 v 22:04 | Reagovat

Ha, já věděla, proč sem musím pořád koukat... to je kapitola, jak má být, tentokrát nemám žádných výtek :-D  8-)
Pomona nám tu Miu úplně zkazila.. :-D
Jelikož jsem taky zrovna nevyspala, úplně se do nich dokážu vcítit...
Moc se těším na neděli, díky za perfektní přesně :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 20. října 2017 v 14:01 | Reagovat

[3]: Michelle: a už ji tu máme! A potěšili jsme ji, to je fajn. 8-)

5 ninus ninus | 20. října 2017 v 22:22 | Reagovat

Tak toto je super prekvapenie, veľmi dobrý preklad :-)  konečne poviedka nabrala správne grády :-D už len aby sa Pomona dostala z nemocničného krídla a vse bude ako ma byt :-D
Teším sa na záver poviedky, istotne to bude este lepšie ;-)

6 resthefuture resthefuture | 20. října 2017 v 23:16 | Reagovat

Omáčka už je na světě :-)

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. října 2017 v 19:54 | Reagovat

[5]: Ninus: Tak na to tady čekáš celou povídku? :-D No zaplať pánbůh, že to tam autorka dala...

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. října 2017 v 19:55 | Reagovat

[6]: Resthefuture: Omáčka i s knedlíkama. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.