Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Donʹt Get Me Wrong P16 - 4.2/4

22. října 2017 v 20:00 |  Bleddyn
Severus ležel s pažemi objímajícími nahou, spící Hermionu a ptal se sám sebe, co přesně se stalo, že je jeho život náhle tak perfektní. Neměl tušení, co ho předtím přimělo ve vstupní hale k tomu necharakteristickému návalu upřímnosti, ale, Merline, byl rád, že to vyslovil.


Hermiona se v jeho náručí trochu zavrtěla, avšak neprobudila se. Musí být vyčerpaná, pomyslel si láskyplně. Několik hodin energií nabitého a extrémně uspokojujícího milování má na člověka tento efekt. Samolibý? Já? Co mu chybělo ve zkušenostech a finesách, dohnal, aspoň doufal, svým entuziasmem. V každém případě si nestěžovala; věděl, že by opravdu byla schopná mu dávat příkazy, pokud by si myslela, že je to nutné.
Přitáhl si ji ještě blíž. Jakmile to udělal, zaslechl blízko zavrzání a tiché zaťukání na dveře.
"Severusi? Hermiono?" ozvalo se šeptání. Doprdele! Poznal hlas McGonagallové.
"Hned jsem tam," zavolal tiše, rychle se vyhrabal z postele a na měsícem osvětlené podlaze horečně hledal kalhoty. Našel je a honem si je oblékal. Kvůli chybějícímu spodnímu prádlu si zip zapnul nanejvýš opatrně. Běžel ke dveřím a na škvíru je otevřel. McGonagallová tam stála ve svém kostkovaném županu a držela lucernu.
"Bez obav," řekla rychle. "Všechno jde hladce. Jen jsem myslela, že bys rád věděl, že Pomona už je při vědomí. Poppy trvá na tom, že se teď musí pořádně přirozeně vyspat a nepustí k ní žádné návštěvy, ale myslela jsem, že bys to rád věděl hned."
"To jsou skvělé novinky. Díky, Minervo."
"Ne, Severusi, já děkuji tobě. Nevím, co bychom bez tebe dělali. A bez Hermiony, samozřejmě. Mám jí sdělit tu dobrou zprávu nebo bys chtěl ty? V kterém je pokoji?"

"Jsem tady," ozval se Hermionin hlas za Severusem, a k jeho převapení a malému zděšení se zjevila ve dveřích vedle něho s vlasy rozcuchanými od spánku a v jeho tričku. Veškerá naděje, že by si třeba McGonagallová mohla myslet, že byli spolu na pokoji zcela nevinně, byla nemilosrdně zničena tím, že Hermiona ho objala paží okolo pasu a přitulila se k němu. V duchu pokrčil rameny a objal ji okolo ramen.
"Slyšela jsem to. Těší mě, že jí zase bude dobře," pokračovala Hermiona.
McGonagallová se dívala z jednoho na druhého, výraz jejího obličeje se rychle měnil z šokovaného na pobavený.
"Tak Pomona měla pravdu," poznamenala. "Jak dlouho už to trvá?"
Severus zmateně odpověděl: "Asi tři hodiny. Co myslíš tím ,Pomona měla pravduʹ? Co ta vlezlá stará ženská zase řekla?"
Minerva se tiše rozesmála. "Jen si myslela, že vy dva byste byli perfektní pár. Snad jste si nemysleli, že by podnikala všechno to povzbuzování, abyste spolu trávili víc času, jen kvůli tomu, abyste byli jen přátelé, co?"
"Vlastně ano." Shlédl dolů na Hermionu. "A ty?"
Zakroutila hlavou. "Neměla jsem tušení. Myslela jsem, že tě chtěla přimět k tomu, abys víc chodil mezi lidi. Dělala na mě dojem, že už vzdala snahu najít pro tebe ženu."
"To jsem si taky myslel. Ukolébala mě pocitem falešného bezpečí."
"A podívej, kam tě to dovedlo." Hermiona se na něho pěkně usmála.
"Skutečně." Pomalu ji políbil, což vyvolalo zakašlání McGonagallové.
"Tak jo, tedy," řekla ředitelka laškovně. "Tak já vás tady nechám. Dobře se vyspěte." Hodila po nich významným pohledem, a pak šla chodbou nazpět.
"Minervo!" Na Severusovo tiché zavolání se otočila. "Pomoně o nás ještě nic neříkej. Jsem toho názoru, že bychom jí tu novinu měli sdělit sami."
Minerva kývla. "To ji potěší. Dobrou noc, vy dva."

Severus zavřel dveře a opřel se o ně.
"Myslím, že to přijala celkem dobře," poznamenala Hermiona a vklouzla zpátky pod přikrývku.
"Chvíli jsem si nebyl jistý, jestli padne do mdlob nebo mě prokleje," odpověděl Severus, odstrčil se ode dveří a došel ke kraji postele, kde se posadil. "Tos tedy vyjádřila celkem jednoduše - stála jsi tam a vypadala jsi, jako bys byla právě ošukaná téměř do bezvědomí."
Hermiona se protáhla a usmála se. Vypadala velmi samolibě. "Což jsem taky byla. A protože tu nově máme tu naši upřímnost k sobě i k okolí, nevidím žádný důvod, proč to tajit."
"No, přít se s tebou nebudu. Vyhrál jsem na celé čáře a je mi jedno, kdo to ví." Náhle ho něco napadlo a tiše se rozesmál. "Nedokážu si představit, že tví přátelé tu situaci vezmou tak klidně jako Minerva."
Hermiona pokrčila rameny. "Nebuď si tak jistý. Ron tušil, že mě máš rád, ještě dřív, než já. Říkal, že to je jediný důvod, proč jsi připustil, abych změnila tvé mínění o něm."
"Myslím, že na něho máš opravdu dobrý vliv, co? To je jediné možné vysvětlení pro ten nečekaný záchvěv jeho inteligence."
"Mám i na tebe dobrý vliv?"
"Nyní, moje milá, to vypadá jako naprosto špatný vliv. Ostatně, co si to myslíš, že nosíš moje oblíbené tričko?"
"Bylo to to první, co jsem nahmatala." Prohlížela si potisk Ramones na přední straně. "Už dlouho jsem se chtěla zeptat: to je pozůstatek punkového období tvého mládí?" mrkla na něho.
"Koupil jsem ho před pěti lety v jednom obchodě s hudebninami v Truru, ale je to připomínka mého punkového období v mládí. To původní se rozpadlo už před lety."
Byl potěšený, že v jejím trochu šokovaném výrazu spatřil, že se mu skutečně podařilo ji překvapit.
"Tys byl opravdu pankáč? Myslela jsem, že jen udělám takový vtípek! Co - s kohoutem na hlavě a sichrhajckou v nose?"
"Nebuď hloupá. Všechny tyhle hovadiny přišly až později. Ne, mluvím o začátcích. O létě 1979. Sex Pistols hráli v Manchestru, a jen jednu ulici od místa, kde jsem žil, vznikli Buzzcocks. Všichni nosili kožené bundy, roztrhané oblečení a dlouhé vlasy, takže to technicky vzato nebylo příliš vzdálené od mého běžného vzhledu. Začalo to celkem konvenčně jako ,Polib miʹ vůči mému zemřelému a neoplakávanému otci, který měl řeči jako ,Proč se neoblékáš jako normální kluk, ale jako ti teplouši, kouzelničtí bastardi?ʹ" Perfektně napodobil manchesterský akcent svého otce. "Tak jsem s radostí zjistil, že to jediné, co ho rozčilovalo víc než to, že se oblékám jako kouzelník, bylo, že jsem se oblékal jako pankáč. Ta hudba byla taky celkem dobrá."
Hermiona nevěřícně vrtěla hlavou. "Každý den se o tobě dozvím něco nového." Sklouzla k němu blíž a objala ho pažemi v pase. Jemně ji políbil na temeno. Pak zvedla hlavu, a on přenesl svou pozornost na její ústa. Polibek mu nadšeně oplácela a jemně ho škrábala nehty po zádech. Náhlý tlak na zip jeho džínů mu opravdu bolestivě připomenul, že nemá spodní prádlo. S nevolí vstal, aby si sundal ten rušivý kus oděvu. Hermiona se na něho křenila.
"Skvělý nápad." Přetáhla si tričko přes hlavu. "Předpokládám správně, že nepůjdeme spát?"
Podíval se na velkorysou plochu skvělé pokožky, která před ním ležela odhalená. "Upřímně řečeno, moje lásko, minimálně týden nemám v úmyslu mrhat časem na spánek."

Nakonec s malou radostí museli ložnici opustit. I kvůli tomu, aby navštívili zotavující se Prýtovou.
Seděla v posteli a hltala se zjevným zápalem snídani. Na nočním stolku měla velkou kytici žlutých růží, volně naaranžovaných ve váze.
"Miláčkové moji!" volala exaltovaně, sotva je viděla. Chytila je za ruce, jakmile přistoupili k její posteli. Na snídani okamžitě zapomněla.
"Nevím, jak vám oběma poděkovat, opravdu nevím. Poppy a Minerva mi vykládaly, co jste udělali. Byli jste naprosto skvělí."
"Bylo nám potěšením," odpověděla Hermiona.
"I když jsi mi osinou v zadku, asi bys mi chyběla, pokud bys natáhla bačkory," dodal hned Severus. "A Minerva by si jen stěžovala, že bude muset najít novou ředitelku koleje." Veselá světýlka v jeho očích usvědčovala jeho silná slova ze lži.
Přitáhli si s Hermionou židle k posteli a posadili se.
"Krásné kytky," nahodila Hermiona a kývla směrem k růžím.
"To jsou, že jo?" souhlasila Prýtová. "Aberforth je přinesl hned ráno. Věřili byste tomu, že byl najednou naprosto sentimentální? Mluvil jen o tom, že si všiml, co pro něho znamenám, až když mě skoro ztratil. Já jsem byla ještě trochu omámená, ale matně si vzpomínám na to, že blekotal něco o tom, že ze mě udělá poctivou ženskou."
"To je báječné!" volala Hermiona.
"Aberforth je skvělý chlap," souhlasil Severus. "Ačkoli jen sám bůh ví, co má s tebou za úmysly."
"Týjo, já nevím," řekla Pomona. "Myslím, že je čase přestat tak divočit, a možná začít uvažovat o tom, že se usadím. Řekla jsem mu, že o tom budu přemýšlet. No," pokračovala chvatně, "a co vy dva? Co mi povykládáte?"
"Myslím, že nic," odpověděl Severus. "Bylas v bezvědomí jen den a půl."

"Jak bylo v sobotu?" dorážela Pomona. "Jak jste si beze mě poradili?"
"Och, velmi dobře, díky," odpověděla Hermiona neurčitě. "Pomohla jsem Severusovi s částí jeho práce, takže to bylo velmi produktivní."
"Ano, dokonce jsem měl v úmyslu se tě zeptat, jestli ti nebude vadit, pokud Hermiona příští sobotu zase přijde sama," dodal Severus.
"Fakt?" Pomona se dychtivě naklonila dopředu. "Proč? Jaké máte plány?"
"Budeme pokračovat s mým výzkumem ohledně jizev způsobených kletbami."
"Och." Prýtová klesla zpátky do polštářů se zklamaným výrazem ve tváři. "Doufala jsem, že - no, to je jedno."
"Cos doufala?" zeptal se Severus a zdvihl jedno obočí. "Že Hermiona a já při práci na tvém léku zjistíme, že jsme vlastně do sebe naprosto zabouchlí, a nakonec to spolu budeme dělat celou noc jako párek nadržených hrabáků?"
Pomona si povzdechla.
"Minerva kecala, že? Mrzí mě to, byla jsem si tak jistá, že jste si navzájem určení. Nechtěla jsem se do toho plést." Narovnala se a vesele na ně mrkla. "A stejně je dobré, že jste aspoň kamarádi."
Hermiona a Severus si vyměnili krátký pohled. Hermioně se nepodařilo potlačit zahihňání. Pomona sledovala střídavě jednoho a druhého, vnímala Hermionin smích a Severusův necharakteristicky spokojený zjev. Hermiona zřetelně viděla, jak se v jejím obličeji postupně objevuje poznání. Pomona vykulila oči.
"Co? Ne! Fakt?"
Hermiona se na Severuse podívala kriticky.
"Naprosto do sebe zabouchlí, to v každém případě. Ale nejsem si jistá, jestli se mi líbí srovnání s nadrženými hrabáky."
Severusovy oči se smály a na rtech mu hrál poloviční úsměv.
"Promiň - z nějakého důvodu mi to náhle vytanulo v mysli."
"Odpouštím ti." Položila mu ruku na stehno a usmála se na něho. Opravdu ho chci dostat zpátky do postele, myslela si. Spíš dřív než později. Uvědomila si, že je Pomona stále ještě pozoruje se zářivým úsměvem.
"Mám z vás obou velikou radost," řekla a znovu je chytila za ruce. "Věděla jsem to. Rozhodně jsem to věděla. A řekni mi, moje milá," pohlédla zkoumavě Hermioně do obličeje a její oči se rozverně leskly. "dostala jsi svůj ohňostroj?"
Hermiona se spiklenecky nahnula k ní. "Jen mezi námi - startuje jako raketa."
A tím se jí podařilo nemožné: Pomona Prýtová zrudla.

Epilog

Severus Snape a Hermiona Grangerová se brali uprostřed léta během klidného obřadu na pláži za jeho - jejich společným - domem. Na obřad navazoval naprosto neklidné přivítání v hospodě ve vsi. Pomona Prýtová se honosila novým, pery ozdobeným kloboukem v zářivé mrzimorské žluti. A výjimečně samolibým úsměvem.

Na konci večera byla hospoda plná spousty svatebních hostů a místních gratulantů. Pomona seděla s Gintonicem v ruce u baru a plná něhy pozorovala čerstvě oddaný pár. Unikli davu a posadili se ke stolu v rohu. Dali hlavy dohromady a hluboce se zabrali do diskuse. Sem tam se jeden z nich zasmál.
"Vypadají šťastně," prohodil Frank, majitel hospody při čepování pinty piva.
"A opravdu jsou," odpověděla Pomona s jistou dávkou spokojenosti.
Frank postavil pintu vedle ní na bar. Byla pro Aberfortha, který právě tančil tango s paní Grangerovou.
"Je to krásné vidět," pokračoval. "Severus se mi vždycky jevil jako dobrý chlapík, ale vždycky mi připadal trochu, nevím, jak to říct, ztracený. Zaslouží si trochu štěstí, a ona je milé děvče. Upřímná. Rozumná."
"Jo, to tedy je," souhlasila s ním Pomona. "Znám je oba mnoho let. Perfektně se k sobě hodí - to jsem říkala vždycky. A každý potřebuje někoho, aby ho každou noc zahříval." Láskyplně zabloudila pohledem k Aberforthovi, který divoce tančil parketem.
"Jo, to jo," odpověděl Frank. Pomona zaslechla ten bolestný tón v jeho hlase a se zájmem na něho pohlédla.
"Co Vy? Existuje nějaká paní Franková?"
"Jedna byla. Opustila mě před několika lety. Utekla se zástupcem pivovaru z Exeteru. Byla vždy velmi podnikavá. Já sám jsem spíš typ pro klidný rozhovor u whiskey, ale, nojo, teď už je mi na to bláznivé randění trochu moc let."
Napil se ze své sklenice a Pomona odhadovala, co dál. Přišla na skvělý nápad.
"Řekněte mi, Franku, myslíte si o sobě, že jste otevřený?"
Pobaveně si odfrkl. "Ještě jsem nepotkal žádného majitele hospody, který by nebyl. To patří k práci."
"Skvělé."
Pomona si celkem nebezpečně klekla na židli a zařvala do místnosti:
"Minervo! Pojď sem! Ráda bych ti někoho představila!"



KONEC
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 22. října 2017 v 21:41 | Reagovat

Tak ta poslední věta je nej :-D
Pomona si prostě nedá pokoj...
Jinak krásný sentimentální závěr, jen mě mrzí, že už jsme na konci :-(
Díky za další úžasný překlad :-)

2 alca alca | 22. října 2017 v 21:53 | Reagovat

Moc děkuju za úžasný překlad krásné povídky. Už se moc těším,co dalšího sis pro nás nachystala. :-D Seš skvělá,že pro nás ostatní překládáš právě snamionky. :-)

3 sisi sisi | 22. října 2017 v 23:38 | Reagovat

Moc děkuji za krásný překlad, pobavilo mě trapné ráno na ošetřovně a Pomoniny dohazovačské řeči v hospodě. Jsem ráda, že je tu celá povídka, že jsi to prostě v polovině nevzdala, ale naopak dokončila. Děkuji. :-)
PS: Já rozhodně nebudu před Severusem nikam utíkat nebo se skrývat, jeho úspěch  mu přeji. Vím, že si zaslouží lepší uznání a postavení, než jako "venkovský léčitel na penzi." :-P Budu se těšit na nějakou novou povídku, jestli chystáš nový překlad, zase v neděli. :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 23. října 2017 v 12:59 | Reagovat

[1]: Michelle
[2]: Alca - děkuji, dámy, jsem ráda, že jste rády. :-)

[3]: Sisi: venkovský léčitel na penzi, to je dobré! ... a taky děkuji ;-)

5 ninus ninus | 23. října 2017 v 21:21 | Reagovat

Tak Pomona ako dohadzovacka sa nezaprie :-D super záver ;-) teším sa na další Tvoj skvostný preklad, Arda :-)

6 resthefuture resthefuture | 23. října 2017 v 22:36 | Reagovat

Haha, miluju Pomonu v tehle povidce. Kdyz jsem cetla knizky, vzdycky jsem si rikala, ze ona a Hoochova byly takovy dve drbny ve sborovne a tady je to dohazovacka z povolani 8-O .

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 24. října 2017 v 20:47 | Reagovat

[5]: Ninus: Pomona byla úspěšná, že? Je to vlastně jediná povídka, kde jsem ji našla v takové zábavné roli. Ačkoli přiznávám, že jinou ff než HG/SS nepročesávám.:-D

[6]: Resthefuture: Drbny ve sborovně! Skvělé! :D

Díky, dámy, jsem ráda, že jste spokojené.

8 agata agata | 29. října 2017 v 18:53 | Reagovat

Dočetla jsem, hutně pobavilo, :-D, hihňala jsem se hlavně u této poslední kapitoly :-D  :-P  :D
Gideon a Gregory Goylovic byli oba skuteční bratrští tupouni. Holt rodina,no.
Moc děkuji a těším se na další povídku!

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 29. října 2017 v 20:11 | Reagovat

[8]: Agata: Díky za díky, bav se tu i dál. Před deseti minutami odstartovala nová smršť. (ta venku fouká už o něco déle) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.