29. října 2017 v 20:00
|
Hermiona dostane nabídku, kterou není s to odmítnout. Co začíná jako sen, se brzy změní v noční můru, neboť se obává o své největší bohatství. O svůj rozum.
Story: Symbiose (autorka s překladem souhlasí) - Symbióza
Autorka originálu: VestiliaAutorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P16
Žánr: Romance
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.
Original Story: https://www.fanfiktion.de/s/56c1d18b0000406c1082ca4d/1/Symbiose
1. Nabídka
Hermiona nemohla pergamen dát z ruky. Četla ho znovu a znovu v pevném přesvědčení, že se mýlí.
Ta, která v devíti letech sáhla po Dickensovi, se obávala, že není schopna správně pochopit obsah jednostranného dopisu.
Dublin 13. července 1998
Vážená slečno Grangerová,
Můj dopis Vás jistě udiví. Neznáme se, ještě nikdy jsme se nepotkali, a přesto bych Vám chtěl učinit nabídku.
A prosím, nestrachujte se, že by mohla být neslušného charakteru. Nedokážu si ani v nejmenším představit, jakou poštu nyní zřejmě dostáváte.
Sláva se může stát břemenem.
Říkám to vědomě proto, že jste si přesně toho jistě už všimla.
V novinách jsem zjistil, že k prvnímu září nastoupíte na pozici učnice na Ministerstvu. Pro čarodějku, jako jste Vy, by to představovalo fatální volbu.
Jste nadprůměrně talentovaná, jak bylo samozřejmě možné se domnívat po tom, co se stalo v posledních měsících, a což mi také ještě bylo potvrzeno z hodnověrného zdroje.
Nemějte mě za blázna, avšak myšlenka, že vidíte svou profesní budoucnost v zaprášené kanceláři bez oken, mě pronásledovala celé dny. Nabízím Vám tedy tímto jako alternativu laboratoř bez oken.
Činím to z pozice mistra lektvarů, který se může pyšnit tím, že do tohoto stavu pomohl už 12 kouzelníkům. Číslo třináct dle mého vkusu vlastně už být nemělo, ale Vy jste mě nyní přivedla k přehodnocení situace. Nezkysněte v kanceláři, kde budete zpracovávat lejstra.
Nabízím Vám - na poslední chvíli, což je mně samotnému více než jasné - k prvnímu září učební místo na poli kouzelných lektvarů.
Pokud byste o něj měla zájem, sdělte mi to. Rád Vás budu podrobněji informovat. Pokud byste chtěla vědět, kdo Vám tuto nabídku předkládá, obraťte se na Minervu McGonagallovou.
S úctou - a to není jen banální fráze
Tristan Herriot
"Hermiono, proč neodpovídáš?"
Ron, který na ni volal, stál s rudým obličejem a trochu udýchaný ve dveřích jejich pokoje v Doupěti. Nebo spíš jeho. Nebo obou?
Hermiona byla stále ještě překvapena, jak rychle Molly Weasleyová přestala oddělovat pohlaví pod svojí střechou. Harry sdílel jeden pokoj s Ginny.
A také Hermiona žila společně s Ronem, v tomto pokoji.
Sama v domě rodičů to jednoduše nemohla vydržet.
Její rodiče byli pryč. Navždycky.
Jak by měla vysvětlit úspěšným zubním lékařům ze Sydney, že je jejich dcera, která jim před rokem vzala každou vzpomínku na ni, jejich jediné dítě?
Neměli žádnou dceru, minimálně o ní nic nevěděli.
Dohromady neměli žádnou rodinu, tedy žádnou, se kterou byli v kontaktu, a tak oba vycestovali poté, co jim jejich život v Londýně přišel nudný ve své stejné každodennosti.
To bylo to, čemu nyní věřili.
I u Sv. Munga nebyli schopní zvrátit důkladně provedené kouzlo Zapomeň. A Hermiona byla důkladná.
Kdykoli si na to vzpomněla, přepadl ji čirý a nekonečný smutek.
Byli pryč.
Ale zřejmě by si jednou stejně připadli více než cizí. Svojí dceři nerozuměli, a ani světu, ve kterém žila. Hermiona si dokonce byla jistá, že se ho báli.
"Promiň, Rone. Byla jsem zamyšlená. Co se děje?"
Zrzek se maličko usmál.
"Vlastně nic zvláštního. Půjdeš s námi ven? Počasí je nádherné. A je tu George…"
Poslední věta stačila.
Odložila pergamen na postel a šla za svým přítelem ven do zahrady.
George tu byl.
Všichni se budou snažit hýřit nadějí. Mezera, kterou zanechal Fred, byla neskutečně velká. George často říkal, že se cítí, jako by zemřela část jeho samotného. Molly o smrti svého dítěte nemluvila vůbec.
Avšak dopis byl zapomenutý jen na chvíli.
Následujícího rána Hermiona poslala sovu do Bradavic a žádala Minervu o schůzku. Ta ji pozvala na čaj hned na ten samý den.
Otevření očí a pohled na školu měl pro Hermionu něco motivujícího.
I když byl hrad velmi poškozen, vypadal opravdu tak, jako by mohl provoz školy k prvnímu září znovu započít. Bude to pokračovat.
Hermiona vážně přemýšlela o tom, že vystuduje svůj sedmý ročník, ale nakonec by to bylo hloupé. I Minerva jí řekla, že nemá mrhat časem, a tak se na konci června jednoduše zúčastnila zkoušek svého ročníku a stejně jako Harry a Ron všechny zkoušky zvládla. V ne malém počtu předmětů na Výbornou. Jak mnozí očekávali, vyznamenala se jako nejlepší z ročníku.
Měli ji za talentovanou, i v očích nějakého pro ni naprosto neznámého mistra lektvarů.
Hermiona nevěděla nic, a přesto jí přišla nabídka, kterou obdržela, neobyčejně lákavá.
Kouzelné lektvary.
Nikdy si nedovolila vyslovit to před Ronem nebo Harrym, ale ten předmět milovala, od začátku. I přes Snapea. Vlastně dokonce kvůli němu. Věděl toho nepoměrně víc než Křiklan. Naučila se toho od něj neobyčejně mnoho. I když za odporných podmínek.
Byl hnusák.
Zneuznaný hrdina.
Litovala jeho smrti, která byla tak brutální, tak nesmyslná.
Tak nesmyslná, jako snad celý jeho život, pokud odhlédneme od jeho úlohy být částí záchrany magického světa.
Věděla, co Harry viděl ve vzpomínkách, vyprávěl jí to. Bylo to pro něho těžké to snést. Tak těžké, že jí dokonce nabídnul, aby se na to sama podívala.
To nemohla, neboť se jí to netýkalo. Snape by to nechtěl.
Už ve vstupní hale se setkala s Minervou a profesorka ji zavedla do ředitelské pracovny.
"Takže jsi dostala dopis?" zeptala se starší čarodějka ihned a bez vytáček poté, co se obě posadily.
Hermiona se usmála.
"Ano, jak už jsem ti napsala, od Tristana Herriota. Nabídl mi učednické místo…"
Minerva jí skočila do řeči.
"… které bys měla bezpodmínečně vzít."
Když Hermiona nereagovala, nová ředitelka ještě dodala:
"Je to můj starý přítel. Chodili jsme spolu do školy. V posledních týdnech jsme se setkávali častěji, neboť mi doporučoval některé vyučující pro lektvary."
Chvilku zaváhala a zřejmě hledala další slova. Pak její neustále vážný obličej změkl. S úsměvem řekla: "Proč bych dlouho chodila okolo horké kaše? Byl fascinován tím, co jste s Harrym a Ronem zvládli. A zděšený, když četl o tvých plánech dobudoucna. Zároveň mi všichni nabídku pracovního místa odmítali. Horác se vždycky rád nechá prosit, ale pomalu už je na to taky starý. Nebyl v důchodu bez důvodu. V každém případě jsme s Tristanem velmi rychle přišli na následující nápad.
On by tě mohl zachránit před Ministerstvem a zařídit mi možného vyučujícího. Sice nejdřív za tři roky, ale pořád je to víc, než mám v tomto okamžiku."
Dívala se do Hermionina ohromeného obličeje a pozměnila svá slova.
"Samozřejmě za předpokladu, že to učňovské místo budeš chtít přijmout. A k ničemu by tě to nezavazovalo. I samotná záchrana před Ministerstvem by už tak byla dostatečná odměna, jak pro něj, tak pro mě…"
Mladá čarodějka konečně našla svůj hlas.
"Zbláznila ses? Ještě před tím, než jsem vstoupila do této pracovny, jsem si byla jistá, že to učňovské místo přijmu. Leda že bys mi řekla, že ten chlap je blázen, pak bych se na to asi ještě vyspala do rána.
Je to jako sen, Minervo. Sen, který se zdál být tak nedosažitelný, že jsem o něm ani nikdy neuvažovala. Válka možná skončila, ale než opravdu zmizí i předsudky, bude to ještě dlouho trvat. Pokud se tedy vůbec kdy překonají. Neexistují mistři, kteří vzdělávají mudlorozené."
McGonagallová zakroutila hlavou.
"Je jich málo a jedním z nich je on. Už jednou měl jednoho mudlorozeného žáka a jinak nestaví své rozhodnutí, koho vyučuje, na jeho původu."
Hermiona odmítavě mávla rukou.
Nakonec to bylo tak, že ji důvody nabídky vůbec nezajímaly.
"Je to jako sen, Minervo.
Samozřejmě, že tam nastoupím. Vždycky jsem milovala kouzelné lektvary."
Minerva stiskla rty.
"A to i přes Severuse, to už něco znamená."
Ta slova pronesla tak smutně, že Hermiona věděla, že to vůči mrtvému nemyslela ve zlém. Obě věděly, jaký byl. A smrt na jeho osobnosti nezměnila nic.
"Hodně jsem se toho od něj naučila."
Po jednom hlubokém nádechu se skoro v slzách zeptala: "A ty chceš, abych tu později vyučovala?"
Minerva si pobaveně odfrkla.
"Samozřejmě. Byla bys velká posila."
V této chvíli to tedy byla vlastně už hotová věc.
Hermionino srdce vzrušeně bilo v její hrudi, kdykoli si na tuto změnu ve svém životě vzpomněla.
Kouzelné lektvary byly uměním dokonalosti. Magie na nejvyšší úrovni.
Snape v jejích očích dokázal těmito slovy vzbudit její ctižádost. A ona, ta rozčilující šprtka, dostala příležitost se tomuto umění opravdu naučit a možná ho později i vyučovat.
Do Doupěte se vrátila nezpozorovaná, protože tam bylo prázdno. To se stávalo zřídkakdy, vlastně tu vždycky někdo byl.
Pro tuto chvilku se Hermiona vděčně oddala klidu.
Nesmírně se těšila, ale také tušila, že Ron sotva bude moci pochopit její volbu.
Napsala mistru Herriotovi dopis, v němž mu za jeho nabídku mnohokrát poděkovala a zároveň ji přijala. Setkání považovala za naprostou formalitu a volbu místa a času ponechala zcela na něm.
Hermiona Grangerová, mystrině lektvarů. To znělo opravdu dobře.
"Coooo?"
Zatímco Harry byl večer jen překvapený a ohromený Hermioninou změnou v názoru na volbu svého zaměstnání, uskutečněnou na poslední chvíli, Ron působil vysloveně šokovaně.
"Co máš za problém, Rone?"
Nepodařilo se jí potlačit pobavení jeho reakcí.
Chvilku váhal.
"Nebudeš u nás na Ministerstvu. Myslel jsem…"
Přerušila ho a položila mu na obličej své ruce a políbila ho. Pak řekla: "Je to Dublin, Rone. Ne Buenos Aires nebo Kuala Lumpur.
Pro čarodějku by tato vzdálenost neměla představovat žádný problém. Budu se přemisťovat každý den."
Přikývl, i když skepticky.
No, začátek takový klasický.. Hermiona s Ronem, nabídka na studium lektvarů s vyhlídkou učení v Bradavicich..
Nicméně, kdopak je ten neznámý mistr? Na Severuse ho netipuji, ale kde se potom Severus objeví, když je oficiálně mrtvý?
Nechám se překvapit