Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 1 P16

29. října 2017 v 20:00 |  Vestilia
Hermiona dostane nabídku, kterou není s to odmítnout. Co začíná jako sen, se brzy změní v noční můru, neboť se obává o své největší bohatství. O svůj rozum.

Story: Symbiose (autorka s překladem souhlasí) - Symbióza
Autorka originálu: Vestilia
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P16
Žánr: Romance
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original Story: https://www.fanfiktion.de/s/56c1d18b0000406c1082ca4d/1/Symbiose






1. Nabídka
Hermiona nemohla pergamen dát z ruky. Četla ho znovu a znovu v pevném přesvědčení, že se mýlí.
Ta, která v devíti letech sáhla po Dickensovi, se obávala, že není schopna správně pochopit obsah jednostranného dopisu.

Dublin 13. července 1998


Vážená slečno Grangerová,

Můj dopis Vás jistě udiví. Neznáme se, ještě nikdy jsme se nepotkali, a přesto bych Vám chtěl učinit nabídku.
A prosím, nestrachujte se, že by mohla být neslušného charakteru. Nedokážu si ani v nejmenším představit, jakou poštu nyní zřejmě dostáváte.
Sláva se může stát břemenem.
Říkám to vědomě proto, že jste si přesně toho jistě už všimla.
V novinách jsem zjistil, že k prvnímu září nastoupíte na pozici učnice na Ministerstvu. Pro čarodějku, jako jste Vy, by to představovalo fatální volbu.
Jste nadprůměrně talentovaná, jak bylo samozřejmě možné se domnívat po tom, co se stalo v posledních měsících, a což mi také ještě bylo potvrzeno z hodnověrného zdroje.
Nemějte mě za blázna, avšak myšlenka, že vidíte svou profesní budoucnost v zaprášené kanceláři bez oken, mě pronásledovala celé dny. Nabízím Vám tedy tímto jako alternativu laboratoř bez oken.
Činím to z pozice mistra lektvarů, který se může pyšnit tím, že do tohoto stavu pomohl už 12 kouzelníkům. Číslo třináct dle mého vkusu vlastně už být nemělo, ale Vy jste mě nyní přivedla k přehodnocení situace. Nezkysněte v kanceláři, kde budete zpracovávat lejstra.
Nabízím Vám - na poslední chvíli, což je mně samotnému více než jasné - k prvnímu září učební místo na poli kouzelných lektvarů.
Pokud byste o něj měla zájem, sdělte mi to. Rád Vás budu podrobněji informovat. Pokud byste chtěla vědět, kdo Vám tuto nabídku předkládá, obraťte se na Minervu McGonagallovou.

S úctou - a to není jen banální fráze
Tristan Herriot

"Hermiono, proč neodpovídáš?"
Ron, který na ni volal, stál s rudým obličejem a trochu udýchaný ve dveřích jejich pokoje v Doupěti. Nebo spíš jeho. Nebo obou?
Hermiona byla stále ještě překvapena, jak rychle Molly Weasleyová přestala oddělovat pohlaví pod svojí střechou. Harry sdílel jeden pokoj s Ginny.
A také Hermiona žila společně s Ronem, v tomto pokoji.
Sama v domě rodičů to jednoduše nemohla vydržet.
Její rodiče byli pryč. Navždycky.
Jak by měla vysvětlit úspěšným zubním lékařům ze Sydney, že je jejich dcera, která jim před rokem vzala každou vzpomínku na ni, jejich jediné dítě?
Neměli žádnou dceru, minimálně o ní nic nevěděli.
Dohromady neměli žádnou rodinu, tedy žádnou, se kterou byli v kontaktu, a tak oba vycestovali poté, co jim jejich život v Londýně přišel nudný ve své stejné každodennosti.
To bylo to, čemu nyní věřili.
I u Sv. Munga nebyli schopní zvrátit důkladně provedené kouzlo Zapomeň. A Hermiona byla důkladná.
Kdykoli si na to vzpomněla, přepadl ji čirý a nekonečný smutek.
Byli pryč.
Ale zřejmě by si jednou stejně připadli více než cizí. Svojí dceři nerozuměli, a ani světu, ve kterém žila. Hermiona si dokonce byla jistá, že se ho báli.
"Promiň, Rone. Byla jsem zamyšlená. Co se děje?"
Zrzek se maličko usmál.
"Vlastně nic zvláštního. Půjdeš s námi ven? Počasí je nádherné. A je tu George…"
Poslední věta stačila.
Odložila pergamen na postel a šla za svým přítelem ven do zahrady.
George tu byl.
Všichni se budou snažit hýřit nadějí. Mezera, kterou zanechal Fred, byla neskutečně velká. George často říkal, že se cítí, jako by zemřela část jeho samotného. Molly o smrti svého dítěte nemluvila vůbec.
Avšak dopis byl zapomenutý jen na chvíli.
Následujícího rána Hermiona poslala sovu do Bradavic a žádala Minervu o schůzku. Ta ji pozvala na čaj hned na ten samý den.

Otevření očí a pohled na školu měl pro Hermionu něco motivujícího.
I když byl hrad velmi poškozen, vypadal opravdu tak, jako by mohl provoz školy k prvnímu září znovu započít. Bude to pokračovat.
Hermiona vážně přemýšlela o tom, že vystuduje svůj sedmý ročník, ale nakonec by to bylo hloupé. I Minerva jí řekla, že nemá mrhat časem, a tak se na konci června jednoduše zúčastnila zkoušek svého ročníku a stejně jako Harry a Ron všechny zkoušky zvládla. V ne malém počtu předmětů na Výbornou. Jak mnozí očekávali, vyznamenala se jako nejlepší z ročníku.
Měli ji za talentovanou, i v očích nějakého pro ni naprosto neznámého mistra lektvarů.
Hermiona nevěděla nic, a přesto jí přišla nabídka, kterou obdržela, neobyčejně lákavá.
Kouzelné lektvary.
Nikdy si nedovolila vyslovit to před Ronem nebo Harrym, ale ten předmět milovala, od začátku. I přes Snapea. Vlastně dokonce kvůli němu. Věděl toho nepoměrně víc než Křiklan. Naučila se toho od něj neobyčejně mnoho. I když za odporných podmínek.
Byl hnusák.
Zneuznaný hrdina.
Litovala jeho smrti, která byla tak brutální, tak nesmyslná.
Tak nesmyslná, jako snad celý jeho život, pokud odhlédneme od jeho úlohy být částí záchrany magického světa.
Věděla, co Harry viděl ve vzpomínkách, vyprávěl jí to. Bylo to pro něho těžké to snést. Tak těžké, že jí dokonce nabídnul, aby se na to sama podívala.
To nemohla, neboť se jí to netýkalo. Snape by to nechtěl.
Už ve vstupní hale se setkala s Minervou a profesorka ji zavedla do ředitelské pracovny.
"Takže jsi dostala dopis?" zeptala se starší čarodějka ihned a bez vytáček poté, co se obě posadily.
Hermiona se usmála.
"Ano, jak už jsem ti napsala, od Tristana Herriota. Nabídl mi učednické místo…"
Minerva jí skočila do řeči.
"… které bys měla bezpodmínečně vzít."
Když Hermiona nereagovala, nová ředitelka ještě dodala:
"Je to můj starý přítel. Chodili jsme spolu do školy. V posledních týdnech jsme se setkávali častěji, neboť mi doporučoval některé vyučující pro lektvary."
Chvilku zaváhala a zřejmě hledala další slova. Pak její neustále vážný obličej změkl. S úsměvem řekla: "Proč bych dlouho chodila okolo horké kaše? Byl fascinován tím, co jste s Harrym a Ronem zvládli. A zděšený, když četl o tvých plánech dobudoucna. Zároveň mi všichni nabídku pracovního místa odmítali. Horác se vždycky rád nechá prosit, ale pomalu už je na to taky starý. Nebyl v důchodu bez důvodu. V každém případě jsme s Tristanem velmi rychle přišli na následující nápad.
On by tě mohl zachránit před Ministerstvem a zařídit mi možného vyučujícího. Sice nejdřív za tři roky, ale pořád je to víc, než mám v tomto okamžiku."
Dívala se do Hermionina ohromeného obličeje a pozměnila svá slova.
"Samozřejmě za předpokladu, že to učňovské místo budeš chtít přijmout. A k ničemu by tě to nezavazovalo. I samotná záchrana před Ministerstvem by už tak byla dostatečná odměna, jak pro něj, tak pro mě…"
Mladá čarodějka konečně našla svůj hlas.
"Zbláznila ses? Ještě před tím, než jsem vstoupila do této pracovny, jsem si byla jistá, že to učňovské místo přijmu. Leda že bys mi řekla, že ten chlap je blázen, pak bych se na to asi ještě vyspala do rána.
Je to jako sen, Minervo. Sen, který se zdál být tak nedosažitelný, že jsem o něm ani nikdy neuvažovala. Válka možná skončila, ale než opravdu zmizí i předsudky, bude to ještě dlouho trvat. Pokud se tedy vůbec kdy překonají. Neexistují mistři, kteří vzdělávají mudlorozené."
McGonagallová zakroutila hlavou.
"Je jich málo a jedním z nich je on. Už jednou měl jednoho mudlorozeného žáka a jinak nestaví své rozhodnutí, koho vyučuje, na jeho původu."
Hermiona odmítavě mávla rukou.
Nakonec to bylo tak, že ji důvody nabídky vůbec nezajímaly.
"Je to jako sen, Minervo.
Samozřejmě, že tam nastoupím. Vždycky jsem milovala kouzelné lektvary."
Minerva stiskla rty.
"A to i přes Severuse, to už něco znamená."
Ta slova pronesla tak smutně, že Hermiona věděla, že to vůči mrtvému nemyslela ve zlém. Obě věděly, jaký byl. A smrt na jeho osobnosti nezměnila nic.
"Hodně jsem se toho od něj naučila."
Po jednom hlubokém nádechu se skoro v slzách zeptala: "A ty chceš, abych tu později vyučovala?"
Minerva si pobaveně odfrkla.
"Samozřejmě. Byla bys velká posila."

V této chvíli to tedy byla vlastně už hotová věc.
Hermionino srdce vzrušeně bilo v její hrudi, kdykoli si na tuto změnu ve svém životě vzpomněla.
Kouzelné lektvary byly uměním dokonalosti. Magie na nejvyšší úrovni.
Snape v jejích očích dokázal těmito slovy vzbudit její ctižádost. A ona, ta rozčilující šprtka, dostala příležitost se tomuto umění opravdu naučit a možná ho později i vyučovat.

Do Doupěte se vrátila nezpozorovaná, protože tam bylo prázdno. To se stávalo zřídkakdy, vlastně tu vždycky někdo byl.
Pro tuto chvilku se Hermiona vděčně oddala klidu.
Nesmírně se těšila, ale také tušila, že Ron sotva bude moci pochopit její volbu.
Napsala mistru Herriotovi dopis, v němž mu za jeho nabídku mnohokrát poděkovala a zároveň ji přijala. Setkání považovala za naprostou formalitu a volbu místa a času ponechala zcela na něm.
Hermiona Grangerová, mystrině lektvarů. To znělo opravdu dobře.
"Coooo?"
Zatímco Harry byl večer jen překvapený a ohromený Hermioninou změnou v názoru na volbu svého zaměstnání, uskutečněnou na poslední chvíli, Ron působil vysloveně šokovaně.
"Co máš za problém, Rone?"
Nepodařilo se jí potlačit pobavení jeho reakcí.
Chvilku váhal.
"Nebudeš u nás na Ministerstvu. Myslel jsem…"
Přerušila ho a položila mu na obličej své ruce a políbila ho. Pak řekla: "Je to Dublin, Rone. Ne Buenos Aires nebo Kuala Lumpur.
Pro čarodějku by tato vzdálenost neměla představovat žádný problém. Budu se přemisťovat každý den."

Přikývl, i když skepticky.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | 29. října 2017 v 21:03 | Reagovat

No, začátek takový klasický.. Hermiona s Ronem, nabídka na studium lektvarů s vyhlídkou učení v Bradavicich..
Nicméně, kdopak je ten neznámý mistr? Na Severuse ho netipuji, ale kde se potom Severus objeví, když je oficiálně mrtvý?
Nechám se překvapit 8-)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 29. října 2017 v 21:06 | Reagovat

[1]: Michelle: Yes, klasický začátek plus drobná HG/SS "komplikace", že Severus je mrtvý. Jak toto vyřeší?? O_O

3 martik martik | 29. října 2017 v 22:22 | Reagovat

Tady se někdo inspiroval veterinární ságou - Tristan Herriot :-) No jsem moc zvědavá. Severus je bezpochyby jedním z těch 12 dosavadních učedníků. Třeba se o něm něco zajímavého dozvíme, než se zjeví na scéně.  Děkuji.

4 resthefuture resthefuture | 29. října 2017 v 23:00 | Reagovat

Zacatek se mi moc libil, jsem zvedava, jak se to bude dal vyvijet :) Hadam, ze Severuy byl taky jeho ucednik, ale tu jeho udsjnou smrt bych nebrala tak dogmsticky. Ze by se svym mistrem Severus pracoval v utsjeni, aby ho neotravovala Holoubka a dalsi senzace chtivy kouzelnici? No nedivila bych se :) a rada se necham prekvapit.

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 30. října 2017 v 17:13 | Reagovat

[3]: Martik: Severus jako veterinář? :-D To jsem ještě nepotkala. :-? A mistr Siegfried k tomu... Severus byl jeho učedníkem? Hm hm, uvidíme brzy.

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 30. října 2017 v 17:17 | Reagovat

[4]: Resthefuture: Á, už je to tady, věčná optimistka nevěří, že by SS skutečně zemřel. Takhle by měl fakt klid na práci v ústranní. Dozvíme se již příště.

7 sisi sisi | 31. října 2017 v 19:12 | Reagovat

Podle mě je jméno toho mistra pouze alias a někde hluboko pod maskou se skrývá sám Severus Snape. Je na Hermioně, aby ho opravdu našla a vzkřísila. Minerva je, zdá se jen obyčejná intrikánka a manipuluje lidmi,jako figurkami ve hře. Ale já nechci předvídat děj, to bych si pak neužila moment překvapení.
Novou povídkou jsem úplně nadšená a budu se těšit na každou novou kapitolu. Dík za překlad. Moc se mi líbí :-)

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 31. října 2017 v 19:52 | Reagovat

[7]: Sisi: Mistr je Snape. Minerva je intrikánka... Uf. To jsou silná slova... Nevymýšlej příliš, Sisi, a užívej si - mistra Herriota. ;-)

9 margareta margareta | 31. října 2017 v 20:52 | Reagovat

Pokud tam někdo bude mít nos jako skobu a vlasy a oči jako půlnoc, poznám ho, i kdyby se představil jako Čurila Plenkovič! :-D
Začíná to dobře! Těším se na další kapitolu! :-P
Díky!

10 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 31. října 2017 v 21:24 | Reagovat

[9]: Margareta: řvu smíchy! :D Děkuji za super komentář. SS je nezaměnitelný, jako Herriot by tedy u tebe neprošel; to je dobré vědět. Oukej, stav se v neděli pro pokráčko a řeknem si dál. 8-)

11 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 4. listopadu 2017 v 18:15 | Reagovat

[3]: Martik: Pořád přemýšlím nad tím veterinářem... :-D O Severusovi jako veterináři jsem ještě nečetla, ale jistě se přímo tady dočkáme textu, kde to Severus umí s koňmi. :-) Tak která máte zájem? 8-)

12 margareta margareta | 5. listopadu 2017 v 10:04 | Reagovat

Herriot by u mně neprošel, ledaže by z něho táhnul mnoholičňák.

A Martiku, Severus by to s koňma určitě uměl! Nemusel by je učit lektvary,nebouchaly by jim kotlíky a nemusel by je honit po večerce po hradě. Koně by ho určitě milovaly a on je taky! Klidně bych si dovedla představit i jeho patrona jako černého hřebce s vlající hřívou, který se osedlat nenechá! :-D

13 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 5. listopadu 2017 v 20:12 | Reagovat

[12]: Margareta: Tady zase přemýšlím nad tím lektvarem; ve filmu si Moody liboval při popisu chuti, ale jestli byl nějak cítit, to už nevím.
A ten Severusův nový patron - černý hřebec, hmm, pěkné a trefné. Kdo četl Denial, ví, že autorka tam třeba popisuje změnu jeho patrona v testrála...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.