Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 2 P16

5. listopadu 2017 v 20:00 |  Vestilia
2. Komentující sarkasmus
*Je to Dublin, Rone. Ne Buenos Aires nebo Kuala Lumpur."

Hermiona si povzdechla, když si na ta slova vzpomněla.
Byly dvě hodiny v noci a později se s jistotou do Doupěte přemisťovat nebude. Jako hodněkrát. Laboratoř ji často až do noci držela železným stiskem.
A stejně se cítila blaženě.


Mistr Herriot byl ideálním zosobněním učitele. Podařilo se mu podnítit jejího ducha, nechat ji samotnou bádat.
Každou noc si dávala do těla, aby porozuměla vývoji lektvarů, při tom četla stohy knih a dokládala pokusy o tom, co se v průběhu století v recepturách změnilo k lepšímu. Všechno to dělala se zápalem a chutí k práci.
Milovala laboratoř - byla prostorná, světlá a ukrývala mnohou opravdu zřídkavou přísadu. Často v tomto bíle vykachličkovaném a moderně působícím prostoru pociťovala úctu. A bylo jí dovoleno používat téměř všechno.
Už rok pracovala na základním výzkumu a byla na nejlepší cestě k pochopení vztahů, a tím magie lektvarů jako takové. Nyní věděla, jaký vliv má Měsíc a Slunce na přípravu lektvarů a na jednotlivé komponenty. Proč se z léčivého lektvaru kvůli míchání špatným směrem může stát lektvar toxický. Často se jí už povedlo uhodnout na základě účelu a tří hlavních přísad další přísady lektvaru.
Pouze zacházení s obsaženými látkami jí dělalo problémy.
Proč nemůže být v základu lektvaru rulík vcelku, ale jen jeho vymačkaná šťáva, když se tam po zamíchání přidává celá miska? Proč tolici naškubat, ale neřezat? Proč krysí slezina uvařená ve stříbrném kotlíku funguje jako přísada pro lektvar na potenci, zatímco v měděném kotlíku jako důležitá součást lektvaru proti početí?
Nevěděla to.
A Herriot trval na tom, že to musí pochopit samostatně. Nechtěl jí to ani vysvětlovat, ani se to neměla dozvědět z knih. Byl to její první naprosto samostatný výzkumný projekt, měla se k vědění sama propracovat řadou pokusů.

Každý pracovní den ji mistr zasvěcoval do přípravy nejkomplikovanějších lektvarů, nechal ji, aby se účastnila jeho tvoření a dalšího vývoje. Ale nikdy jí nevysvětlil všechno, dával jí hádanky, které měla řešit, a ona se pokaždé těšila jako dítě, když některou dokázala vysvětlit.
Ale krysí slezina ji zaměstnávala už dva měsíce.

"Svou ctižádostí mi připomínáte jednoho z mých nejlepších žáků," řekl jí Herriot už po třech měsících.
Hermiona byla potěšena.
Teprve později se dozvěděla, že zrovna tohoto bývalého žáka znala.
"Velmi dobře, slečno Grangerová. Profesor Snape Vás naučil, že kůže z hřímala se jednodušeji trhá než řeže, že ano? Byl to brilantní žák a byl by se mohl stát jedním z nejlepších mistrů vůbec."
Na několik vteřin nechala otevřená ústa, a pak se koktavě zeptala.
"Profesor Snape byl Vaším žákem?"
Zasmál se.
"Samozřejmě, myslel jsem, že Vám to Minerva říkala."
Ne, to tedy nevyprávěla.
Snape, ten brilantní žák. Snape, který už během učednictví na mistra vytvářel vlastní lektvary.
Hermiona často myslela na učebnici Prince dvojí krve. Byl to génius.
Tristan Herriot a jeho žena Margreth o něm mluvili stále častěji. O tom uzavřeném mladíkovi, který obýval pokoj, ve kterém nyní Hermiona často neplánovaně nocovala. O pozdějším zděšení obou, když poznali, že byl Smrtijedem.
Minerva jim vyprávěla o Brumbálově důvěře a oni to nikdy nezpochybnili.
Až přišla vražda ředitele.
"Hermiono, víte, to mě opravdu rozrušilo. Vždycky jsem důvěřovala svému dobrému odhadu na lidi. A pak ten chlapec najednou zaklel Albuse Brumbála do záhrobí," vysvětlovala jí Margreth.
Byla zděšená. Stejně jako Hermiona. Nebo Minerva a Molly. Obě ženy jí několik dní po bitvě v rozhovoru sdělily, že většina lidí v Řádu mu nikdy zcela nedůvěřovala. Ony však ano. Nikdy nepochybovaly o jeho skutečné loajalitě a nenáviděly ho pak právě proto, že se mu zdánlivě podařilo je oklamat.

Obsah kotlíku se s páchnoucím oblakem dýmu smrsknul a změnil se v kluzký sliz.
"Tak super, hodíme křídla Břežnice dravé vcelku do kotlíku a máme kit na okna…," vyrazila ze sebe Hermiona vynervovaně. S povzdechem uhasila oheň pod kotlíkem. Toto drama pokračovalo ještě několik večerů.

Až o víkendu se potkala s Ronem, ovšem také jen večer, neboť přes den musel být ve službě na bystrozorské centrále.
Trochu ji trápilo špatné svědomí, že je zodpovědná za to, že se spolu vidí tak málo, ale vždy jen do doby, než její myšlenky zabloudily zpátky ke kotlíkům. Chtěla tu hádanku neprodleně vyřešit.
I v noci, když vedle ní Ron pokojně spal, sotva došla klidu. Proč se to neroztluče v hmoždíři? Proč se to pokrájí?
Kratší spánek byl daní za to všechno.
V pondělí byla v laboratoři natolik unavená, že nepracovala naprosto soustředěně.
"U Merlina, doleva, slečno Grangerová!" volal zděšeně Herriot.
Hermiona odstrčila měchačku, jako by se o ni spálila. Jakou hloupou chybu by teď skoro provedla? Tři hodiny práce a cenné přísady mohly jen taktak skončit ve výlevce.
Mistr si ji chvíli kriticky přeměřoval pohledem, a pak řekl: "Slečno Grangerová, takhle to dál nejde."
Má ji za břídila, a to mu musela dát zapravdu. K tomu už týdny nikam nepokročila.
"Já to zkouším, mistře Herriote. Opravdu to zkouším," odpovídala, snažně prosíc.
Nesmí litovat toho, že jí nabídl učňovské místo, když místo toho klidně mohl jít do důchodu.
Jeho šedé oči se najednou jakoby usmívaly. Vzrostlý, štíhlý muž ukázal mlčky k psacímu stolu, který stál v jeho prostorné laboratoři.
Oba se posadili a on si ji nejdřív němě prohlížel a ponořený v myšlenkách si probíral svou špičatou bradku.
"Máte velký deficit, Hermiono. Nevíte, kdy je toho dost," řekl nakonec velmi poučujícím tónem.
Ztěžka polkla a on pokračoval.
"Ne, vlastně máte dokonce dva. Co se týká Vašeho vlastního výkonu, umíte být strašně nejistá. Často si myslíte, že to pořád ještě není dost dobré.
U mého druhého žáka se chválení ukázalo jako fatální. Usnul na vavřínech. Proto jsem se svým uznáním začal být velmi šetrný. U Vás z toho zjevně musím zase slevit.
Jste velmi talentovaná, Hermiono. A inteligentní. Ale, prosím, myslete na to, že vyučení na mistra nebylo bezdůvodně stanoveno na tři roky. Nikdo od Vás nečeká, že ho uzavřete za dva. Nečekejte to tedy prosím ani sama od sebe."
Hermiona zrudla.
Jeho pochvala byla jako pohlazení. Byl s jejím výkonem spokojený. Jako by poznal, že hrozí, že jeho kritiku přeslechla, řekl zřetelně: "Obdivuji Vás za Vaši touhu po vědění, ale ta zjevně překračuje všechny zdravé meze. Od nynějška máte laboratoř k dispozici pouze dva večery v týdnu.
Musíte se více vyspat. A jednoznačně také více na sluníčko."
Opatření platilo okamžitě.

I když jí to přišlo těžké přerušit své myšlenkové pochody někdy i na několik dní, Herriot měl pravdu.
Kritický pohled do zrcadla ji vyděsil. Její oči zdobila tmavá kola. A opravdu zhubla. Obličej působil hubeněji než obvykle a velmi bledě. S vlasy to byla katastrofa. Vlnité husté vlasy by se nikdy lámat neměly. Vypadala jako koště, které každý den po deset let zametalo ulici.
Nejpozději v momentu, kdy se vrátila její vlastně spolehlivá schopnost soustředění, byla mistrovi a jeho pokárání opravdu vděčná.
Ale nevědomost v ní hlodala. Chtěla tomu porozumět. Neprodleně.
Naprosto přepracovaná začala jedné noci v laboratoři mluvit sama k sobě.
"Profesore Snape, vy génie. Mistr Herriot mi prozradil, že jste o problému s komponenty bádal šest měsíců. Kdo je tedy tady ten šprt? Já na tom dělám osmý měsíc! Osmý měsíc. Ale ve Vašich očích to jistě není Vaším šprtáním, ale mou nedostatečnou inteligencí."
Unaveně uklidila své pracovní místo.
"Jaký by to pro Vás byl triumf?"
'Slečno Grangerová, nyní se od Vás chce, abyste udělala víc, než jen recitovala knihu, a Vy na tom ztroskotáváte. Jak se dalo čekat, můžu jen říct…'
Na jejím obličeji se objevil úsměv. Skoro věřila, že slyšela jeho hlas.
Ale ten úsměv zmizel tak rychle, jako se objevil, a udělal místo strašné melancholii. Byl mrtvý a nikdy už mluvit nebude.
"Co byste řekl, kdybyste věděl, že si to opravdu přeji. Přeji si, abyste byl ještě tady a mohl mě urážet."
A to byla pravda.
Nebylo třeba, aby zemřel. Jeho život neměl smysl, nic po něm nezůstalo - až na pár vlastně nevýznamných receptur - jen vzpomínka na génia, který by se byl mohl stát opravdu velkým, ale snad celý svůj život věnoval boji proti Voldemortovi.
Půlku, opravila sama sebe. První půlku využil k tomu, aby nenáviděl mudlorozené, a pak je dokonce pronásledoval. Profesor Snape, hnusák a hrdina v jedné osobě.
Ponořená v těchto myšlenkách slyšela hlas ještě jednou a zřetelněji.
"Co bych řekl? Byl bych překvapený Vaším zjevným sklonem k masochismu."
Bylo jasně na čase jít spát.

Avšak spánkem se ten hlas nedal zahnat.
Už od jisté doby měla sklon mluvit sama se sebou. Často si představovala nebo prociťovala rozhovory s někým jiným. Nebylo to nic nového. Ale jen zřídka se jí podařilo imitovat při tom jiný hlas ve svém duchu tak živě. Nebo volbu slov.
Snape se stal jejím často se vracejícím průvodcem na cestách.
Stal se jejím sarkastickým hlasem, který komentoval nejrůznější situace a myšlenky.

"…Měla bych odhodit ručník…"
"Ano, bezpodmínečně. Ale prosím ne do bezprostřední blízkosti kotlíku, byla by ostuda, kdyby se vzňal a Vy byste nechala vyhořet laboratoř."

"…Neměla jsem vycházet z domu bez šály, bude mě bolet v krku."
"Použijte na sebe ohřívací kouzlo, Vy jedna nevýslovně inteligentní čarodějko. Přičemž pochybuji, že je to větrem. Někdo, kdo zapomene, že umí kouzlit, je s jistotou také schopen vyprodukovat toxické výpary při vaření lektvarů. Určitě jste se otrávila."

"…Jsou věci, které snad nikdy nezvládnu…"
"Jako třeba správné používání hřebenu a kartáče?"
"Drž hubu, Snape. Někdo s takovými vlasy by se neměl do ostatních navážet."
"Jen počkej, Grangerová, co s tebou udělá patnáct let u kotlíku. Jednou se z pudla stane umaštěný pudl."

Někdy byla v šoku z toho, že se soudila tak cynicky a že jí její vlastní slova opravdu dokázala překvapit. Ale nezneklidnilo ji to.
Ani to, že výměna názorů nabírala na obrátkách a ona často musela dávat pozor, aby se se sebou do rozhovoru nepouštěla. Bylo to zábavné, sice cynickým až zlomyslným způsobem, ale přesto to bylo vtipné. Avšak pak přišla první situace, která ji opravdu vyděsila.
Ron a ona slavili druhé výročí jejich vztahu. Rozhodli se ho datovat na šestého května. Začátkem byl vpodstatě asi jejich první polibek, ale přišlo jim nesnesitelné spojovat jejich vztah s něčím tak strašlivým jako se smrtí Freda a tolika jiných. Tak se tím výročním dnem stal den, kdy spolu poprvé mluvili o budoucnosti.
Hermiona se na večer pečlivě připravovala.
Přemístí se do Vídně a stráví tam celý víkend. Jen oni dva.
Stála ve sprše a právě si kouzlem depilovala oblast třísel. Pokud to mělo být trvalejšího charakteru, nebylo to bohužel o nic méně bolestivé než vosk u mudlů. Tiše vykřikla.
"Doprdele, to je naposledy, přísahám."
"A to všechno zrovna pro Weasleyho…" zazněl ten hlas, který si krátce předtím ještě dělal legraci z toho, že si čarodějka dopoledne sežehla vlasy u malého plynového hořáku v Herriotově laboratoři.
Hermiona ztěžka polkla. Milovala Rona a tak opovržlivě by o něm nikdy nesmýšlela.
"Miluji Rona," opakovala proto hlasitě a rozhodně.
"Samozřejmě že ano. To je na tom to nejhorší."
Zděšeně zakroutila hlavou.
"Co by na tom mělo být špatné?"
Vnímala nezvyklý zvuk, minimálně pro ni. Smích teplého baritonu.
A Snapeův hlas pak odpověděl trochu zadýchaně:
"Zdaleka nedosahuje kvalit Vašeho intelektu. Zato však disponuje na jeho rodinu neobvykle silným egem. To bych označil za dosti nevýhodnou směsku. Nesnese to, když ho překonáte…"

Hermiona absurdně vylezla ze sprchy, zavinula se do ručníku a prchla z koupelny. Ten hlas byl přitom jen v její hlavě a tak mu uniknout nemohla.
"Co si myslíte, proč až do poslední chvíle doufal, že se snad ještě nakonec rozhodnete pro zaměstnání na Ministerstvu?
Byl by ten hrdinný bystrozor a Vy jen nějaká nevýznamná čarodějka po jeho boku, zahrabaná ve spisech.
Ví, jak jste talentovaná. Můžete dokázat velké věci. A toho on se bojí.
Jen si počkejte.
Jakmile bude ukončeno Vaše učednictví, hned Vás zkusí strhnout zpátky pouty, která mu ještě zbývají. Přistřihne Vám křidýlka a bude Vás chtít svatbou a dětmi - mnoha dětmi - připoutat k bezpečí domova."
Přitiskla si ruce na uši a zařvala:
"Držte pusu!"
"Pravda bolí, že ano, slečno Grangerová?"
Ron se objevil ve dveřích a vyděšeně na ni zíral.
"Hermiono, je všechno v pořádku?"
Co mu na to měla odpovědět?
Nic v pořádku nebylo.
Nějaký hlas uvnitř ní právě vyjádřil mínění, které zcela jistě nebylo její vlastní. Milovala Rona. A on jí zcela jistě přál její úspěch.
Po počáteční skepsi se s ní těšil z každého pokroku. Nezazlíval jí příliš, když nepřišla domů podle plánu, ale strávila noc v domě manželů Herriotových, aby tam ještě půl noci pracovala. Ona by byla totiž také smutná, když by jim jeho práce bránila v jejich společně stráveném čase. Ale akceptoval to přesně tak, jako to udělala ona. Věděl, jaká byla.
Propukla v pláč.
Není možné, aby o něm tak smýšlela. A tak se poprvé strachovala o svůj rozum.
Zbláznila se?

Pravděpodobně, neboť o několik nocí později v polospánku přemýšlela nad tím, jak byla hrdá, že ji Snape vedle celé té kritiky Rona skutečně pochválil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 5. listopadu 2017 v 20:35 | Reagovat

Naprosto super! Tohle je vážně povídka jako šitá pro mě! Mám svou osobní teorii jak to s tím je, ale nechci se s ní vytasit moc brzo.
Nedočkavě budu vyhlížet další neděli :-)

2 sisi sisi | 5. listopadu 2017 v 20:47 | Reagovat

Pan profesor je znalcem lidských srdcí, jinak se nedá vysvětlit, že tak přesně a trefně popsal mladého Weasleyho. Děkuji za krásnou kapitolu a těším se, kdo Hermionu ochrání před budoucností u plotny a kolébky. Ten krásný hlas totiž mluví pravdu, tak jako za života, i ze záhrobí, nebo z  "druhé strany" říká zase jen holou pravdu. Břitkou a bolestivou. :-x Ono to někdy jinak nejde. Pravda umí bolet. Já děkuji za kapitolu. :-)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 5. listopadu 2017 v 20:47 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Líbí se? I takové protřelé čitatělce? ;-) Výborně, uvidíme, jestli se teorie přibližuje proudu povídky. Dávej průběžně vědět! 8-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 5. listopadu 2017 v 20:50 | Reagovat

[2]: Sisi: Pozorně sleduje okolí tolik let, tak mu asi po smrti přijde těžké, toho nechat. :-? Děkuji za komentář, těší mě, že se Symbióza líbí. 8-)

5 martik martik | 5. listopadu 2017 v 22:03 | Reagovat

Já to věděla! Jak začal o svém nejlepším žákovi bylo to jasné. Ale sakra kam ses to Snape schoval. Mé chabé přirodovědné znalosti se upínají k názvu povídky, ale JAK k tomu došlo?
Jsem netušila že zmínkou o veterináři vyvolám takovou debatu. A to jsem jen narážela na jméno mistra. Ale je fakt, že se zvířaty by si Severus užil víc klidu a i ta černá hříva by se k němu hodila.

6 Michelle Michelle | 5. listopadu 2017 v 22:45 | Reagovat

Tak to je zápletka vskutku "Dušičková" :-)
Žádnou teorii nemám, jen doufám, že se nám profesor casem zhmotni..
A to ze byl taky žákem.. o tom snad nikdo nepochyboval :-D
Díky za překlad :-)

7 margareta margareta | 6. listopadu 2017 v 9:31 | Reagovat

Hm.Žeby pokrytectví? Aby sama před sebou obhájila soužití s Ronem, na které její inteligence samovolně útočí, přičítá své logické úvahy někomu jinému, aby sama sobě nemusela vyčítat sarkasmus a jízlivost? Podvědomí, které jí říká pravdu a které se snaží umlčet?
Nebo tím hlasitým přáním, aby Snape žil,ho mimovolně přivolala z říše stínů a on teď kolem ní krouží,vnímá její myšlenky a pomocí sugesce jí odpovídá?
Nebo někde leží v komatu a pan Herriot se ho snaží probrat?
Když mají vnější komponenty takový zásadní vliv na ty vnitřní, mohlo by to fungovat i naopak a tak využívá jako vnější komponent Hermionu, aby vyléčil Snapea a ten mohl své činy dodatečně vysvětlit a obhájit?
Nevím! :-?
Povídka je velmi zajímavá a napínavá! Už aby byla zase neděle!
Děkuji za její uvedení! :-)  :-)  :-)

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 6. listopadu 2017 v 21:02 | Reagovat

[5]: Martik: Ano, Snape je známý šprt, to ví všichni. :-x (pro jistotu se schovávám pod stůl)
Debata o veterináři Herriotovi byla fajn, troufám si tvrdit, že nás všechny pobavila. :-P

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 6. listopadu 2017 v 21:04 | Reagovat

[6]: Michelle: Ty chceš zhmotnit profesora?! Jaké troufalé přání!
Snape žák je teď jasný, ale u první kapitolky padaly dokonce návrhy, že mistr je samotný SS. Tak teda né, holky... 8-)

10 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 6. listopadu 2017 v 21:08 | Reagovat

[7]: Margareta: Tomu říkám splétání teorií! Hermiona potlačující samu sebe. Snape přišedší z říše stínů. A dokonce Herriot jako utajený léčitel a přechovávač Snapea. Odvážná tvrzení.
Povídka je to detailně propracovaná, stavte se v neděli pro pokráčko. Dozvíme se zase o trošku víc. :-)
Děkuji všem dámám za komentáře, těší mě, že Symbiózou žijete.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.