12. listopadu 2017 v 20:20
|
"Myslíte, že to způsobuje nějaký druh kouzla?"
"Přesně tak.
Očividně chtěl někdo zabránit mému konečnému skonu. Pokud se tento někdo tímto pokusil uchránit mě od pekla, musím bohužel konstatovat, že se to nepovedlo. Vaše dětinská omezenost je horší než očistec.
Blízko tomu je myšlenka na pomstu jako možný motiv. Ale z toho by se dobrý Albus Brumbál s jistotou neradoval. Vyjděme tedy z toho, že to někdo se mnou myslel dobře a bohužel mě dostatečně neznal. Tak se z dobrého úmyslu bohužel nestal dobrý skutek."
Než odpověděla, vyrazila ze sebe neartikulované zakňučení.
"Dokázala bych si představit i hezčí věci než Váš stále se vracející cynismus. Tak zůstaňte tam…"
"To není pravda.
Až do chvíle, kdy jste dostala strach, že přicházíte o rozum, jste to shledávala zábavným. Když zrovna nevyrábíte ve své hlavě zmatek a nesukuje se Vám to tam, jsem schopen Vaše myšlenky sledovat.
A, to už jsem říkal, voláte mě. Nemohu si vybírat."
Rozhodně zavrtěla hlavou.
"Zcela jistě jsem Vás nikdy nevolala…"
Sladce jí skočil do řeči.
"Ach ne? Právě to bylo 'Kdyby tady ještě byl profesor Snape, žádný student by si nedovolil…" Jsou to vždycky myšlenky tohoto typu, které mě táhnou do Vašeho ducha. A to bezohledně.
Dnes jste tím přerušila jedno kolo kouzelnických šachů, které jsem hrál s Albusem."
Po hlubokém povzdechu ještě doplnil: "Chci jen svůj klid."
Kývla sama pro sebe.
"To já taky. Jak se Vás zase zbavím? Co by to mohlo být za kouzlo?"
"Nemám potuchy, a ani jsem o takové situaci nikdy neslyšel.
Jelikož teď není možné, abych prováděl výzkum, a v mezisvětě mi každý říká, že prý můžu mluvit o všem a vyžadovat informace, ale těchto stavů že se to netýká, budete to zřejmě muset vzít do svých rukou Vy."
Nic by neudělala raději. S těmito poznatky se v ní však rozprostřela otázka.
"Proč jste mi to neřekl už dávno?"
Tentokrát váhal nezvykle dlouho.
"Zřídkakdy jsem měl příležitost přivádět někoho k šílenství takovým sofistikovaným způsobem.
Vaše výzkumy na téma schizofrenie a přemýšlení o symptomech jako takových bych si jen nerad nechal ujít. A co teprve návštěvy u léčitele O'Lorcana. Porucha Sermocinatio - jak krásně znějící chorobu Vám chtěl přišít…"
Vzplanul v ní neuvěřitelný vztek.
S hraným rozhořčením se zeptal: "Slečno Grangerová! Opravdu byste mě teď udeřila?"
Nereagovala na to.
"Dnes odpoledne půjdu do knihovny. A zkusím si promluvit s Brumbálovým portrétem."
Už byla na cestě do své laboratoře, aby prozkoumala lektvary studentů, když tu on ještě jednou odpověděl na její otázku a naprosto ji tím překvapil.
"Věřte mi jedno, Grangerová, musel jsem bojovat se svými vlastními pochybnostmi. I když tomu sotva můžete uvěřit, také mi to jde.
Co by mě mělo vést zrovna do Vaší hlavy? Mnoho toho působí absurdně, než aby to mohlo být reálné. Vysvětlovat Vám to je pro mě ztráta času.
Ale jak dlouho může asi trvat klamná představa ve smrtelném boji?"
Týýýjo, fakt se nemůžu dočkat na další. Tohle je super věc
.