Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 10 P16

30. prosince 2017 v 20:00 |  Vestilia
10. Vhledy
Od Ronova dramatického příchodu uběhly tři dny, a Hermiona ani on se prozatím o kontakt nepokusili.
Mladá žena doufala v porozumění, on s jistotou čekal na omluvu. Možná dokonce zaslouženou, ale Hermiona se přesto nemohla přinutit k tomu, aby ji vyslovila.


Minulý včer se jí Harry opatrně zeptal na průběh hádky, avšak Hermiona to nijak nerozváděla. S úděsem stále zjišťovala, že její život nebo spíše její pocity nabraly směr, který nečekala.
Byla smutná, ale ne natolik, jak by měla být. Víc snad cítila zklamání z Ronova neočekávaného neporozumění, než že by jí chyběl. Cítila, že něco poznala, avšak ještě nebyla připravena se tomu postavit čelem. Pokud ovšem správně předvídala průběh tohoto večera, nebude již možné své pocity potlačovat.

Bylo dvanáctého ledna. Kdyby se Ron dnes neohlásil…
Dvanáctého ledna. Narozeniny jejího otce. Ten večer nejdříve probíhal jako každý jiný tohoto typu v uplynulých třech letech.
Stála v kuchyni a do formy vtlačovala křehké těsto. Ostružinový obrácený koláč, táta ho miloval. A brzy se z trouby linula po miniaturní kuchyni nebeská vůně.
V osm se s kouskem koláče a sklenkou bílého vína posadila do obývacího pokoje. Narozeniny jejího otce. A ona byla úplně sama.
Ron nepřijde.
Byl uražený, a v této náladě neschopný překročit svůj stín. Byl to idiot. Samolibý debil.
Navzdory tomuto poznání a své rozhněvanosti vypukla v pláč. Už dlouhou chvíli tušila, že vztah s Ronem ji není schopný udělat šťastnou, a vůbec ji to nepotěšilo. Neboť tím nebyla sama o nic míň.
O půl jedenácté ji oči neuvěřitelně pálily. Vyprázdněná láhev vína neprokázala žádný povzbudivý účinek. Kromě latentní nevolnosti a překyseleného žaludku nepřineslo víno vůbec nic. Co asi právě dělal její otec? Vydali se její rodiče někam na jídlo jako dřív? Do francouzské restaurace? Miloval Francii… Jak se jim asi daří?
Vlastně chtěla tyto otázky pokládat Ronovi, jako každý den v těchto v posledních letech. Doufala, že jeho spolehlivé odpovědi jí přinesou útěchu. Místo toho si jen hrál na uraženého. Snape měl pravdu.
"Všechno v pořádku, Grangerová?"
Překvapeně vzhlédla, když zazněl jeho ustaraný hlas.
Díval se na ni se zjevným zájmem. S určitou námahou se jí podařilo pohled opětovat a pak zavrtět hlavou, což vyvolalo nepříjemnou závrať.
Po náročném polknutí řekla: "Můj otec má narozeniny. Dnes žije v Austrálii a ví…"
Snape zdvihl ruku a přerušil ji.
"Já vím, vzala jste svým rodičům vzpomínky a poslala jste je na druhý konec světa."
Přikývla a její vysušené oči začaly znovu ronit spoustu slz. Už neměla žádné rodiče. Zřídkakdy si toho byla vědoma tak, jako v tomto momentu.
"Není to o mnoho jiné, než kdyby byli mrtví," pípla naprosto zoufale.
Snape na to protočil oči.
"Nebuďte melodramatická. Mrtví by byli dnes a tehdy, pokud byste je neodeslala do Austrálie. Takhle jsou jen mimo Váš dosah…"
Tentokrát přerušila ona jeho a hlasitě zařvala.
"Jsou pryč! Už je nikdy znovu neuvidím…"
Využil její vzlyky k tomu, aby se jí naprosto klidně zeptal:
"Proč ne?"
Na chvíli se na něho podívala naprosto šokovaně. Začala koktat "Protože… no, protože…" a Snape našpulil ústa.
"Vskutku, přede mnou sedí nejinteligentnější čarodějka svého ročníku."
Narůstající hněv na jeho povýšené jednání ji konečně přiměl mluvit souvisle.
"K čemu by to bylo, kdybych je viděla?"
Avšak jeho odpověď vlastně nepožadovala. Vyslovil to, co jí prolétlo hlavou.
"Věděla byste, že jim je dobře. Možná byste s nimi mohla i mluvit."
Touto myšlenkou začalo její srdce tlouci rychleji, avšak potom zakroutila hlavou a věděla, proč o ní nikdy neuvažovala.
"Byla bych pro ně cizinkou. A oni pro mě. Bylo by to ještě horší, bylo by to jakoby ukončené."
K jejímu překvapení přikývnul a z jeho výrazu bylo patrné, jako by tomu opravdu rozuměl. Zeptal se však:
"Víte, že toto kouzlo vzpomínky nenechá zmizet? A Vaše víra ve vlastní schopnosti, ve vší úctě, myslím… Vaše zapečetění není schopné odolat nějakému opravdu schopnému nitrozpytci."
Hermiona vyskočila na nohy a zakroutila hlavou.
"To jsem nevěděla. Skutečně jsem si myslela, že všechno zmizí. V knihách se píše…"
Znovu zdvihnul ruku a Hermiona opravdu ztichla. Úžasné, shledala, kolik toho dokázal vyjádřit jediným pohybem a jak poddajně na něj stále reaguje. Podmíněný reflex se tomu asi říká. Když ještě byl jejím učitelem, nemohla si dovolit takové gesto ignorovat. Zjevně jí to šest let velmi působivě vštěpoval.
"V knihách stojí, že jsou extrahovány. To je něco jiného než odstraněny."
Její tělo se roztřáslo. Jen se s pochybami optala:
"Proč mi to nikdo neřekl? Ptala jsem se Kingsleyho. A tenkrát u Lockharta… Tomu taky nemohl nikdo pomoci?"
Snape protočil oči.
"Protože sotvakdo věří, že se to zvrátí. Ale nemizí nic, slečno Grangerová. Lockhart je navíc spíše špatný příklad, kletbou si způsobil těžké poškození mozku."
Přišlo jí, že myšlenky se jí seřadily do fronty na naději. Třesoucím hlasem se zeptala: "Kdo by mi mohl pomoci?"
Snape zřejmě chvíli vážně přemýšlel a pronesl: "Umění nitrozpytu se složitě učí. Lidé na úrovni, potřebné pro Váš 'problém', jsou mrtví nebo se zabývají černou magií…"
Další chvíli se soustředil: "Nemohu Vám říci žádné jméno. Ale mohla byste se zeptat Tristana. Pravděpodobnost, že Vás může odkázat na nějakého schopného kouzelníka, je docela velká."
Hermionino srdce bilo jako na poplach. Snape jí právě dal neuvěřitelnou naději, zatímco on sám už zase budil dojem, že ho to celé strašně nudí.
"Děkuji."
Mávl jenom rukou.
Ještě několik vteřin se oddávala svým rozjitřeným nervům, zavřela oči a jen si užívala pocit této neočekávané euforie. Pak se zhluboka nadechla a znovu se posadila na pohovku.
Hlavou se jí mihla myšlenka, jistě kvůli tématu rodiny. Víno asi způsobilo, že ji také vyslovila.
"Proč považujete za vyloučené, že na Vás nějaké kouzlo použil někdo z Vaší rodiny?"
Na chvíli vypadal překvapeně. Nejen kvůli náhlé změně tématu. Pak, samolibým tónem, pronesl: "Co jen se musí dít ve Vaší hlavě, když si myslíte, že se taková otázka na Vás sluší?" Pohlédl na stůl a optal se: "Kolik jste vypila toho vína?"
Hermiona odložila hlavu na opěrku a matně odpověděla: "Když pominu fakt, že jste celé měsíce strašil v mojí hlavě, považovala bych jen za férové, když se o Vás dozvím alespoň něco…"
Znovu jí skočil do řeči.
"A opravdu si ještě myslíte, že férovost by na mě mohla jakýmkoli způsobem udělat dojem?"
Hermiona tuto námitku nebrala v potaz.
"V jistém smyslu jste mi něco dlužen. Vždyť se Vám snažím zachránit život."
Snape v reakci na tato slova stáhl obočí k sobě tak, že se mu na čele vytvořila typická svislá vráska.
"Nebuďte směšná. Jednak pochybuji o tom, že je záchrana možná. Ze mě po dvou a půl letech nezůstalo o moc víc než pár kostí, vlasů a možná sem tam nějaká šlacha. Nechte si od Pottera poreferovat o skutečném stavu mého těla. Ale i tak, k čemu by to mělo být dobré?
A pak, ruku na srdce, Grangerová. Pustila byste se do toho se stejnou vervou, kdyby nešlo zároveň i o to, abyste se mě zase zbavila?"
Hermiona si třela pálící oči a vehementně se bránila. "Samozřejmě, že bych Vám pomohla! A pevně věřím tomu, že existuje cesta, jak Vás zachránit. Všechno by to sotva dávalo nějaký smysl. Ale podle Vašich slov se zdá, že Váš zájem o to asi není příliš velký."
Nepodařilo se jí skrýt smutek ve svém hlase. Snape to okomentoval kousavým sarkasmem.
"Grangerová, Vy upřímná, to je prostě dojemné. A myslím to přesně tak, jak to říkám. Naprosto. Jednoduše mi věřte, že 38 let mého života by dokonce i pro Vás, s Vaší obětavou aurou, bylo dost."
Bylo jí ho líto. Nevýslovně líto.
V hlase už se jí objevil zřetelně slyšitelný plačtivý tón: "Tolik lidí Vás dnes uctívá. Respektovali by Vás…"
"Všichni mě měli za chladnokrevného vraha a zrádce. Jsem si jistý, že by jim stačil jeden rozhovor se mnou, aby si připomněli, proč tomu tak bylo. Proč o mě měli tak vysoké mínění."
Hermiona ztěžka polkla.
"Proč by to tak mělo být? Já s Vámi třeba také stále mluvím. Na mém dnešním názoru na Vás to nemění nic."
Odměnou za tato slova byl jeho zjevně překvapený výraz ve tváři. Neodpověděl, a tak se zeptala znovu: "Proč považujete za vyloučené, že na Vás nějaké kouzlo použil někdo z Vaší rodiny?"
Její obličej byl minimálně stejně překvapený jako jeho, když ho zaslechla zvláštně frkat a pochopila, že to asi byl potlačovaný smích.
"Často mi svou zarputilostí připomínáte malého teriéra, který se zakousnul do nohavice a nechce ji pustit. Kdo by tak šarmantnímu chování mohl odolat?" Zmlknul, zřejmě proto, aby poskytl Hermioně prostor pro její předpokládané rozohnění.
Když pauzu nevyužila, znovu stáhl obočí k sobě a jedovatě na ni hleděl. A pak skutečně odpověděl, ačkoli ztrápeným tónem, který výborně doplňoval jeho nevoli.
"Vůbec není tak těžké to uhodnout. Na jedné straně je tu čistokrevná rodina mojí matky, v jejímž rodokmenu jsem ani neexistoval. Potomek mudly není v těchto kruzích nazírán příliš dobře. Proč by měli jakkoli zkoušet ochránit můj život?
Na druhé straně je moje matka, která nemohla unést myšlenku, že bych někdy zavraždil svého vlastního otce. Naprosto oprávněný strach, neboť pro mě to byl ubohý, avšak i přesto strašně hrdý budižkničemu. Stejně jako asi pro všechny lidi se zdravým selským rozumem. Moji matku však takto zařadit nemohu."
Hermiona měla pocit, že jí obličej nebezpečně zblednul. Vyděšeně ze sebe vyrazila: "Udělal byste to?"
"Bylo by Vám nyní milejší, kdybych neodpověděl? Nebo lhal? V tomto případě Vám musím sdělit, že věci vždy dotáhnu až do konce a nyní jsem začal mluvit.
Tenkrát bych to udělal, ano.
Můj otec je to, co je označováno za zkrachovalou existenci. 'Umělec' se sklonem sáhout po láhvi. Tenkrát jsem ho nenáviděl, byl…"
Utnul svá slova uprostřed věty, jako by mu teprve teď došlo, kolik toho řekl a komu.
Hermiona se po chvíli naprostého ticha v pokoji opatrně zeptala: "Co je s Vašimi rodiči?"
Snape zavřel oči a na okamžik působil jako ztělesněná lítost. Bylo zvláštní vidět jeho tvář tak zbědovanou a trpící. Avšak pak se znovu vzpřímil a obličej potáhl obvyklou tvrdostí.
Byla si jistá, že jí neodpoví, opět ji však překvapil.
"Oficiálně byli prohlášeni za mrtvé. Moje matka byla naivní, ale ne hloupá. Věděla, že mě to táhlo k Voldemortovi, věděla, že jsem obdivoval své prarodiče kvůli jejich původu. Pohrdal jsem kouzelníky, jako jste Vy, slečno Grangerová. A v domě, kde jsem se zdržoval jen s největší nevolí, jsem se tím nijak netajil. Moje poslední návštěva v rodném domě byla u příležitosti narozenin mojí matky. Každé setkání nakonec končilo hádkou, a ani tento den to nebylo jiné. Můj otec mě tak dlouho provokoval, až jsem mu ukázal levé předloktí a řekl mu, že nemá co kecat. Naprosto zvláštní vyjádření přání 'Všechno nejlepší k narozeninám, mami'."
Krátce umlknul a zhluboka dýchal.
"Matka mi řekla, že se za mě stydí. A upozornila mě na to, že je jen otázkou času, než Voldemort nařídí přepadení mých rodičů. Smrtijed s krvezrádkyní matkou a mudlovským otcem. Poskvrna v jeho řadách, kterou je třeba vymýtit. Na tato slova jsem v jejích očích zřejmě nereagoval dostatečně zděšeně. Vyhodila mě z domu. Už jsem ji nikdy neviděl. Ze dne na den zmizeli. Uprchli, myslím. Dům ovšem nechali v takovém zmatku, že Ministerstvo předpokládalo, že byli přepadeni. Ať už kýmkoli."
Ptala se sama sebe, odkud bere tu jistotu, že to tenkrát žádné přepadení nebylo. Ale tuto otázku se neodvažovala mu položit. Kdyby si něco přikrášloval, nechtěla být tou, která mu sebere veškeré iluze.
A právě on to byl, který jí dal naději, že její vlastní rodiče se neztratili načisto.
"Zkoušel jste je později najít?" zeptala se místo toho opatrně.
Sklonil hlavu a škodolibě se usmál.
"Kvůli čemu? Můj otec pro mě neznamená nic. A moje matka… Co jsem řekl a udělal, zůstává. Má všechny důvody mnou pohrdat.
To mi nemusí ještě říkat osobně. Místo ní už to udělalo více než dost jiných lidí."
A znovu se zdálo, že teprve teď zjistil, co všechno řekl.
"To mě mrzí."
Zaměřil pohled na strop a tiše a cynicky vyslovil:
"Právě od Vás má soucit ještě nepříjemnější příchuť, než už tak. Cítím se být naroveň s domácími skřítky, poloobry a hipogryfy. Přičemž s Vámi musím souhlasit, že polomrtvý se tam velice dobře hodí."
Tato poznámka šla Hermioně naprosto kolem uší, neboť už byla myšlenkami hodně daleko. Nyní se rozhodla, že chce zjistit, co se ve skutečnosti stalo s profesorovou matkou.
Sice neměla nejmenší tušení, jak by to měla provést, aniž by se jí buď nevysmíval, nebo jí nenadával, ale s takovýmito detaily se bude zabývat později.
Snape ji vytrhl z myšlenek naprosto provokativní otázkou: "A kde je vlastně Weasley? Jistě byste byla se svými dotazy méně vtíravá, pokud byste mohla láhev vína vydělit dvěma."
Velmi zjevně se snažil odvést pozornost od sebe. Ona jeho otázku jednoduše ignorovala, protože neměla chuť na diskusi, během které by ji vědomě rozčílil.
"Pokud byste chtěl tento rozhovor rád ukončit, klidně mi to můžete sdělit. Nepřekvapuje mě, že byste nyní rád od sebe odvedl pozornost poté, co jste na sebe některé věci prozradil. Je tedy naprosto zbytečné pokoušet se vyprovokovat můj výbuch hněvu."
Chvíli na ni mlčky hleděl. Pak se zlomyslným úšklebkem odpověděl: "Odpusťte mi můj pokus Vás dostat do ráže. Vaše případná reakce k tomu prostě svádí."
Hermiona se zhluboka, rozčileně nadechla. Na její mlčení reagoval slovy: "Mě necháte žvanit a sama se schováváte za mlčení?"
Na chvilku myslela, že se přeslechla. Zvedla překvapením obě obočí a zeptala se: "Vy se zajímáte o můj strašně banální život?"
"Banalita je to jediné, co mi zbylo. Ale jen sypte další sůl do této rány."
Pohlédla na něho naprosto šokovaná. Opravdu ho to zajímalo.
"Nevím, kde je. Už tři dny jsem ho neviděla."
Jen kývnul. A Hermiona využila jeho mlčení k tomu, aby vstala. Zcela jistě neměla v úmyslu zasvěcovat Snapea do stavu svých pocitů. Nebo ho nechat klást další otázky.
"Je čas, abych šla spát," pronesla. Hodila po Snapeovi tázavý pohled: "Mám Vám nechat rozsvíceno?"
Zase jen přikývnul.

Hermiona za sebou zavřela dveře do koupelny a cítila, že se jí podivuhodně ulevilo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 30. prosince 2017 v 20:14 | Reagovat

fajn blog
příjmi pozvání i na můj díky ;-)

2 Michelle Michelle | 31. prosince 2017 v 0:07 | Reagovat

Tak tohle je velký posun.. jakési opatrné smíření Severuse a Miony, prozření ohledně Rona a dokonce i nový směr pátrání.. velmi slibné, děkuji za překlad a těším se na pokračování :-)

3 margareta margareta | 31. prosince 2017 v 18:23 | Reagovat

Začínají přecházet z hádek do vyšší roviny a jak to vypadá, mají oba co řešit. Rozhodně mají víc společného, než se jim prozatím zdá.
Jsem zvědavá, co jim Heriot poradí! Určitě se podaří vrátit rodičům Hermiony paměť, ale jak to bude s těmi Snapeovými, to je fakt otázka! A největší záhada je, jak ho dostat zpátky do těla, když to jeho původní už je nanic.
Moc děkuji za kapitolu!
A přeji šťastný nový rok! :-D  :-D  :-D

4 sisi sisi | 31. prosince 2017 v 21:29 | Reagovat

Pěkného Silvestra a šťastný nový rok. Děkuji za novou kapitolu, myslím, že se to opravdu hodně posunulo k vyřešení teoretických záhad a zbývá najít jednoduchá a použitelná řešení k znovuvytvoření těla páně profesorova, pokud najdou matku a otce Snapeovi, možná někde na srazu hippies, nebyl by problém s genetickým materiálem. Kontaktovat mistra lektvarů v Irsku také nebude problém a najít vhodného nitrozpytce k odstranění vzpomínkového bloku u rodičů Grangerových - to Mia zvládne, když bude muset jet světa kraj, a pokud do té doby neobnoví status živých právě Severus Snape, nebude tak složité. Ještě jednou velké díky. Mám ráda příběhy s dobrým koncem. :-D

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 3. ledna 2018 v 13:29 | Reagovat

[1]: Sabča: Díky, Ty klidně přijmi pozvání na můj blog a začti se do čtení věkově odpovídajícího. ;-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 3. ledna 2018 v 13:34 | Reagovat

[2]: Michelle: Taktak, stále doufáme ve šťastný konec, žeano? :-)

[3]: Margareta a [4]: Sisi, naše silvestrovské čtenářky! :-D
Pěkné rozbory, sleduji, že rovněž věříte, že se všechno podaří ku spokojenosti HG/SS, a především zdejších čtenářek FF. :-D  :-D
Jenže klíčové je opravdu Severusovo obnovené vlastnictví (nějakého) těla... Co s tím? Už v neděli budeme pokračovat. Přijďte. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.