Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 8 P16

17. prosince 2017 v 20:00 |  Vestilia
8. Nesčetné možnosti

Snape může vynášet ten soud jako sotva kdo jiný?
Hermiona by se jeho slovům ráda vysmála, ale bohužel se jednalo o skutečnost, že už více než dva roky sledoval mnoho jejích myšlenek. Při tomto zjištění chtěla skoro propadnout panice.


U Merlina, a ona si dělala starosti, že s nimi prožíval poslední noc sex? V hlavě mladé ženy vládl často takový chaos, paralelně tam kroužily nejrůznější myšlenky, že nebyla schopná určit, na co všechno při jeho účasti myslela.
V prvních měsících byla také v přemýšlení naprosto přímá, otevřená a bez zábran - ve víře, že jeho hlas je vyjádřením jejího vlastního cynismu.
Co si myslel, že ví? A co opravdu věděl?
Nebyla schopná se ho na to zeptat, a tak se zachránila u psacího stolu v pracovně a změnila téma. A bylo to téma, které skutečně museli probrat.
"Řekněte mi, co mohu dobudoucna udělat pro to, abyste neměl pocit, že na Vás zapomínám."
Pohrdavě si odfrknul. "Jaká dojemná formulace. Je mi jedno…"
Hermiona se narovnala a rozčileně ho přerušila.
"Je mi líto, profesore Snape, ale předtím jste se přece vyjádřil celkem jasně. Smiřte se s tím, že nyní vím, že je Vám tato situace ke zblití. Ujišťuji Vás, že nebudu nikomu vykládat, že jste u toho odhalil i jen náznak emoce, která stojí zcela mimo hněv a opovržení."
Snape na ni několik vteřin hleděl s rukama založenýma na hrudi a hlavou ukloněnou vpravo.
Jeho chování, právě to mlčení, vnímala jednoduše jako směšné, a tak se přímo zeptala: "Je to ve Vaších očích opravdu katastrofa, že ukážete to, co je samozřejmé? Já bych se ve Vaší situaci už dávno zbláznila."
Zavrčel jen: "Já ale nejsem Vy," načež by Hermiona nejraději vynervovaně zařvala. Místo toho zlostně zasyčela: "Ne, to tedy nejste. Jste člověk, který provokuje druhé, dokud oni neprojeví své emoce, aby se jim pak za to vysmál. Dokážu pochopit, že člověk sám chce takhle působit co nejvíc chladně a lhostejně."
Pravou dlaní si přikryl oči a vzdychl. Toto gesto působilo ztrápeně.
"Zjišťuji, že bych snad byl raději svědkem Vašeho dalšího aktu s Weasleym, než abych poslouchal tyto řeči."
Hermiona se falešně usmála.
"A já zjišťuji, že byste od sebe rád odvedl pozornost."
Nyní jasně viděla, že se rozzlobil. Čelisti měl pevně sevřené, volnou ruku zaťatou v pěst. Změnila tedy sama znovu téma a odvedla pozornost podle jeho nevysloveného přání.
"Vůle a úmysl, na to jsem předtím myslela. Jak nám to pomůže?"
Snape na moment vypadal zjevně překvapeně, zhluboka se nadechnul a kývnul. Porozuměla tomu jako potvrzení jejího pokusu o deeskalaci.
Klidným hlasem pronesl: "Každé kouzlo spočívá na tomto principu. Výsledek musí být vizualizován a bezpodmínečně požadován."
"To není zrovna novinka…" řekla Hermiona s očima v sloup.
To měl být vtip? Skutečně věřil, že to neví?
"Vy neuvěřitelně namyšlená kozo. Je Vám tedy také jistě jasné, že to musí platit i pro mé zjevení ve Vaší hlavě a pro stvoření mojí nedostačivé postavy?"
Nyní naprosto netušila, o čem mluví. Zdvihl obě obočí.
"Ne? To mě tedy nepřekvapuje."
Věnoval jí škodolibý úšklebek a pokračoval: "Když jste mě poprvé zavolala, stalo se to dle smyslu slov 'Přeji si, abyste byl ještě tady a mohl mě urážet.'
Poslední noc to pak bylo 'Ano, přeji si, abyste byl tady a já bych Vám mohla s požitkem vyčítat všechno, co Vy jste nikdy neměl…'
Obojí jste také vyslovila nahlas."
Hermiona zrudla.
Slova pronesená v noci jí nyní byla velmi nepříjemná. Snapeův úšklebek se zvětšil. Ještě nikdy ho neviděla, že by se takto zjevně bavil.
"Hoďte na sebe oko do zrcadla. Přesně tak vypadá člověk, který by si nejraději ukousl jazyk."
Nereagovala na to a místo toho zavřela oči.
Vůle a úmysl.
"Přála jsem si, abyste ještě žil."
Snape si pohrdlivě odfrknul.
Ano, jistě bylo nepravděpodobné, že by to fungovalo, ale přesto byla Hermiona trochu zklamaná, když oči zase otevřela a ona stál před ní nezměněný, průhledný.
Když jí přesně tato slova proběhla hlavou, zažehla v ní jinou vzpomínku.

'Nebyli z masa a kostí, ale nějak více tady, jako duchové.' Tak popsal Harry zjevení svých mrtvých rodičů, Siriuse a Remuse poté, co je zavolal k sobě pomocí Kamene vzkříšení, a postavil se Voldemortovi.
Jak na to jen mohla zapomenout?

"Kámen vzkříšení…," zašeptala zděšeně.
"To je pohádka, Grangerová.
Nemůžete zůstat u tématu?" odsekl jí podrážděně Snape.
Zakroutila hlavou.
"Není to pohádka. Harry měl Kámen u sebe, během bitvy. Co když je to ten Kámen, který brání něčemu z Vás odejít?"
Díval se na ni, jako by pochyboval o jejím zdravém rozumu.
"Co že měl Potter?"
"Té noci je měl všechny. Všechny relikvie."
A než na to Snape mohl říct ještě něco, plácla se Hermiona dlaní do čela.
"Vůle a úmysl. Voldemort Vás nakonec zabil hůlkou, která nenáležela jemu, ale Harrymu. Jen hypoteticky: Co když chtěl Kámen zabránit tomu, aby Stará hůlka zabíjela i přes výslovnou vůli svého pána?"
Snape zakroutil hlavou, a pak uběhlo několik vteřin, během kterých se zcela ponořil do svých myšlenek.
"Potter vlastnil všechny relikvie?" zeptal se ještě s pochybami.
Hermiona přikývla.
"Přiznávám, že je to zajímavá myšlenka. Ale nebyl jsem zabit pouze hůlkou. Nebo si myslíte, že Kámen může vyvozovat logické závěry?" zeptal se ironicky. Pak dodal zřetelně vážnějším tónem: "A navíc, když jsem zemřel, byli jste všichni ještě zcela přesvědčeni o tom, že jsem zrádce. Nemyslím si proto, že Stará hůlka působila proti výslovné vůli svého pána."
Přestože tato slova neobsahovala žádnou obžalobu, Hermionu velmi citlivě zasáhla.
"Váš obličej působí jako otevřená kniha. Copak měl O'Lorcan přece jen pravdu a Vy jste trýzněná pocity viny?" vysmíval se jí, ale ne tak chladně, jako obvykle.
Krátce se nad jeho slovy zamyslela, ale věděla, že neměl pravdu.
"Často jsem na Vás nadávala, profesore, to mě zpětně mrzí, ale vinná se pro to necítím."
K jejímu překvapení rozhodně kývl a řekl:
"Alespoň v tomto bodě reagujete normálně. Sotvaco je horší než lítost, která není na místě. Ale, zpět k Potterovi. V momentě, kdy Voldemort vyslovil kouzlo, mě nenáviděl."
Po krátkém mlčení dodal:
"Jak to, že nyní přicházíte na nápad s tím Kamenem?"
Hermiona mu vysvětlila, co jí Harry svěřil o chvíli, kdy se postavil Voldemortovi. O tom, jak ho doprovázeli mrtví. Až skončila, zamyslila se na chvilku a rozhodně řekla jediné slovo:
"Knihovna."

Po dvou hodinách se Hermiona dívala na přeplněný psací stůl před sebou.
Ležely tam nezčetné knihy.
Výběr provedla přivolávacím kouzlem po celé místnosti. Při tom se Snapem vymýšleli nejrůznější klíčová slova.

Zmrtvýchvstání
Kámen vzkříšení
Relikvie smrti
Přemožení smrti
Návrat po smrti
Návrat z říše mrtvých
Zjevení po smrti
Cestování po smrti
Návrat z mezisvěta
Duše beze směru
Šedá aura
Slyšet mrtvé
Vidět mrtvé
Mluvit s mrtvými
Duše
Vědomí

Ve všech knihách se objevila minimálně jedna z těchto kombinací slov. Hermiona je začala pragmaticky rozdělovat a katalogizovat. Proběhlo to úžasně lehce.
Jednak tu byly kouzelnické odborné knihy na téma smrt a umírání, především díla uzdravující magie. Do této oblasti patřilo také všechno, co se hodilo k tématu aury.
Druhý stoh obsahoval mytologii. Keltskou, germánskou, řeckou, římskou, egyptskou… v tomto bodě Hermiona propadala panice. Byla to velká spousta knih.
Nakonec ještě pohádky. Kouzelnické i mudlovské.
"To jsou týdny práce," vzdychla s neskrývaným zoufalstvím.
Snape neřekl nic. Když se po něm ohlédla, zjistila, že také on pozoruje stoh knížek kriticky.
"Přemýšlela jsem a chtěla bych Vám něco navrhnout," začala Hermiona opatrně.
Snape se od hromady mohl jen s obtížemi odloučit. Jakmile ji zaměřil, kývnul, zřejmě na znamení, že má pokračovat.
"Teď už vím, že jste pravý, a chci Vám pomoci.
Máte pravdu, když mi vyčítáte, že moje myšlenky doteď byly spíše náhodné, ale doteď jsem měla jaksi pořád strach, když jste tu byl, neboť napřed jsem pochybovala o tom, jestli opravdu existujete, a pak o tom, jestli tu třeba nejste díky nějaké variantě černé magie."
Chvilku zaváhala a hledala slova v zoufalé víře, že to, co bude následovat, nebude znít příliš pošetile.
"Myslím, že by nám pomohlo, kdybychom ty chvíle, kdy jsem sama a můžu mluvit, využili konstruktivně."
Zdvihl obočí, ale neřekl ani slovo, což přinutilo Hermionu zasténat.
"Mohl byste to prosím nějak komentovat? Jinak si to ještě jednou rozmyslím s těmi společnými hodinami v laboratoři."
Nadechnul se a řekl:
"Co k tomu mám říct? Je pouze ve Vaší moci, jestli tady jsem nebo nejsem."
"No, mohl byste taky říci, 'U Merlina, nesnesu už další Vaše tlachání. Přečtěte ty zatracené knihy, ale buďte u toho zticha a jednoduše mě ignorujte.' Otázkou zůstává, jak chcete ztvárnit Vaše bytí tady."
Přesným pohledem na něj bylo lze tušit, že jeho jedovatý tón vystihla opravdu dobře. Nesouhlasně našpulil rty. Hermioně se jen s obtížemi podařilo potlačit úsměv.
"Protože jste zjevně schopná kreativních myšlenkových pochodů, myslím, že varianta konstruktivního žvanění povede k cíli spíše."
A řekl to takovým tónem, jako kdyby byl postaven před volbu mezi morem a cholerou. Ozdobeným samolibým úšklebkem.
Hermiona se křivě usmívala a zakroutila hlavou. Ten člověk byl jednoduše nemožný. Bohužel nemohla jinak než vnímat jeho snahu, být pomocí dobře zvolených slov vysloveně nezdvořilý, jako zábavnou.
"Za to bych Vás o něco poprosila."
Zaměřil pohled ke stropu a znuděně pronesl:
"Jak překvapující."
"Není toho moc. Pokud v budoucnosti zjistíte, že jsem Vás nezavolala úmyslně, neupozorňujte prosím na sebe za každou cenu. Některé situace, které oba pociťujeme jako nepříjemné, by se tím mohly viditelně zkrátit."
I když mluvila jistě, červeň, zdobící její tvář, zřetelně popisovala, na co asi myslí.
Sex, záchod, sprcha.
Jen pár bodů, u kterých rozhodně nechtěla Snapea poblíž. Zjevně následoval její myšlenkové pochody, neboť řekl: "Chování, které uchrání pouze Vás a ze mě udělá ještě více bezmocného pozorovatele. Nedáváte mi tím žádnou šanci uniknout situaci, která se předtím vyvinula mezi Vámi a Weasleym."
Přikývla a současně odporovala.
"Za prvé doufám, že pravidelné rozhovory s Vámi povedou k tomu, že budu moci lépe kontrolovat své myšlenky, a za druhé, i když to přinese přednosti jenom mně, bude to tak špatné? Pasoval jste se do role bezmocného pozorovatele, umíte si představit, jaké to je jím být? Na některých věcech také přece nemůžu nic změnit."
Přitiskl rty k sobě a na chvíli působil jako zosobněný odpor. Pak šeptl "Posoudím to na základě situace."
To bylo podstatně víc, než Hermiona očekávala. Vlastně počítala s tím, že její prosbu kategoricky odmítne.
"Děkuji," řekla proto upřímně.

Hermiona si vytvořila seznam všech knih, a následně vzala první tři - po jedné z každé kategorie - a nechala ostatní, aby se uklidily na svá místa.
Pro madam Pinceovou nechala na lístku zprávu, aby mohla následujícího rána aktualizovat databázi.
Když se vrátila do svého bytu, řekla odhodlaně: "Zítra pošlu sovu Harrymu. Ráda bych to s tím Kamenem vzkříšení probrala s ním."
K jejímu překvapení Snape neodporoval, ale jen souhlasně kývnul.
Chvíli stála nerozhodně na chodbě, a pak pronesla:
"Půjdu do koupelny. Kdybychom se už neviděli, nashle zítra."
Snape zdvihl obě obočí a se zřetelnou ironií v hlase odpověděl: "Vy mě vpodstatě vyhazujete? Jaký bolestivý moment, v němž mi upíráte svou přítomnost."
S těmito slovy se otočil a odešel do obývacího pokoje. Mohl být rád, že si Hermiona zvykla nechávat otevřené všechny dveře. Jeho odchod by jistě byl o dost míň realizovatelný, kdyby ji musel prosit, aby ho pustila do místnosti.
Na chvíli si předsevzala, že mu jednou ty dveře jednoduše zapráskne před nosem. Ale jen na chvíli. Jen ať se vysmívá, že se s ním zdvořile rozloučila, jsou horší neřesti než slušné chování.
V koupelně provedla pokus, co se stane, když na Snapea pomyslí, ačkoli už tu byl a jen se zdržoval v jiné místnosti.
Nic.
Prošla si tedy poznatky celého dne a byla ráda, že zítra bude pátek. O víkendu tedy snad bude mít dost času obměkčit Rona, setkat se s Harrym a začít s intenzivním hledáním.

S těmito myšlenkami usnula v okamžiku, kdy si lehla do postele.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 17. prosince 2017 v 22:49 | Reagovat

To je skvělý nápad s tím použitím kamene vzkříšení, jenže podle kánonu, Harry, už jak ho pustil, tak neví, kde v trávě zůstal a také bude těžké určit přesnou lokaci paloučku jeho klinické smrti v tak obrovském lese. Napadlo mě, že by mohli zkusit vyrobit magický artefakt stejného působení, ale to by asi museli poprosit některého z těch, o kterých se nemluví, zaměstnance z odboru záhad. :-) Pevně věřím, že Hermiona zdárně dokončí svůj výzkum, pročte všechny ty knihy, promluví si s pacienty i lé - kouzelníky u sv. Munga, vyzpovídá kdejaký portrét, hradní duchy, meluzínu za komínem, skřítky, mozkomory, testrály, prostě udělá všechno pro to, aby odhalila ono tajemství a pomohla nevinně usmrcenému Snapeovi najít mír a klid, nebo ho vrátí  k životu. Moc se těším, jak to dopadne. Díky za překlad. :-D

2 margareta margareta | 18. prosince 2017 v 4:43 | Reagovat

Harry jí možná pomůže, i když třeba nerad. Ale Ron? V době, kdy začíná budovat společný domov, se najednou dozví, že se jeho budoucí žena nezúčastní, protože bude pracovat na oživení Snapea?
A vlastně, pan profesor se ještě nevyjádřil, co si přeje. Jestli oživit nebo odejít.
Myslím, že bude muset zasáhnout vyšší moc. Buď Brumbál nebo láska.
Díky za kapitolu. Je to napínavé! ???

3 resthefuture resthefuture | 18. prosince 2017 v 7:33 | Reagovat

No tak na Harryho reakci jsem obzvlášť zvědavá! A samozřejmě i na další vývoj :))

4 martik martik | 18. prosince 2017 v 18:26 | Reagovat

Mně přijde, že Snape už si vybral, že se chce zůstat. Jinak by mu jistě nevadilo, že má na chvíli od Grangerové klid, když si na něj za celý den ani nevzpomene.
A hlavně to jejich oboustranně přijaté soužití nyní dokonale odpovídá definici symbiózy. Takže se už moc těším, jak spolu budou kooperovat, když se dohodli na spolupráci. Děkuji

5 margareta margareta | 19. prosince 2017 v 13:03 | Reagovat

[4]:martik: mně navíc připadá, jako by celý ten postup už byl v kapitole popsán. Že to bude probíhat odzdola nahoru, od duše po zmrtvýchvstání. :-?

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. prosince 2017 v 19:10 | Reagovat

[1]: Sisi: Kdoví, kde je kamenu konec. Ale výroba něčeho podobného by zřejmě spadala do oboru černé magie.
Hermiona je všeho schopná, to víme. Jde jen o to, jakou cestou a k jakému výsledku dospěje. ;-)

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. prosince 2017 v 19:13 | Reagovat

[2]: Margareta: Je otázka, jak by se k případné pomoci ve věci záchrany Snapea oba její přátelé postavili - jestli by na to vůbec měli nějakou chuť... Snape stále dokola žvaní, že ho to v mezisvětě nebaví. Taky by se mohl vyjádřit přesněji, že? :-P

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. prosince 2017 v 19:14 | Reagovat

[3]: Resthefuture: Zvědaví jsou zřejmě všichni - Hermiona, Snape sám a všechny čtenářky. :-D

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. prosince 2017 v 19:16 | Reagovat

[4]: Martik: Takto to zřejmě vypadá jako ona avizovaná symbióza, žeano. Otázkou zůstává, jestli by se to Hermioně takto líbilo po zbytek života :-! a co na to Snape. Říkáš, že už si vybral? Že chce zůstat - jako že na světě, živý? Nebo na onom světě? Vždyť není jaksi ani tam, ani tam. ???

10 margareta margareta | 20. prosince 2017 v 12:59 | Reagovat

[9]:no jo, sle symbioza je soužití, ne parazitizmus! Je to něco za něco! Nemůže žít na její úkor, bude jí muset taky něco poskytovat, něco,co jí chybí a co k životu potřebuje! :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.