Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 9 P16

23. prosince 2017 v 20:00 |  Vestilia
9. Pomoc

I když Hermiona Harryho a Ginny často navštěvovala v kompletně renovovaném domu na Grimmauldově náměstí 12, vždycky tak nějak očekávala, že obraz paní Blackové jí bude notně nadávat, jakmile jen vstoupí do chodby. Avšak obraz na zdi už dlouho nevisel.


Harry jí odebral plášť a pověsil ho do šatny.
"Kde je Ginny?" zeptala se Hermiona s postranními myšlenkami, neboť pro nadcházející rozhovor by jí více než vyhovovalo, kdyby přítomná nebyla.
"Hraje v Belfastu a vrátí se zhruba v deset."
Hermiona přikývla a Snape, který za ní vstoupil do domu hned vzápětí a nyní stál vedle ní, tiše zasyčel: "Snažíte se také někdy nechat si své myšlenky pro sebe a nezrcadlit je pro každého viditelně v obličeji? Vypadáte, jakoby se Vám velice ulevilo, že paní Potterová není přítomná, že by se dalo přemýšlet o tom, že tady teď vyslovíte nějaký neslušný návrh."
Výraz jejího obličeje zjevně mluvil naprosto jasně, avšak Harry si to asi vyložil správně.
"Tvůj stručný dopis z dnešního rána a tato otázka teď - je možné, že by sis o něčem chtěla pohovořit mezi čtyřma očima?" zeptal se viditelně pobavený.
Zasmála se, i když krátce a nervózně.
Ano, chtěla o něčem mluvit, více než explicitně to vyjádřila Snapeovi. Její vlastní odpovědí bylo pokývnutí.
Harry ukázal směrem k obývacímu pokoji a zdál se dost podrážděný, jistě kvůli tomu, jak vážně vypadala.
"Čaj?" zeptal se jako perfektní hostitel, jakmile se posadila na pohovku. Tentokrát se zasmála skutečně.
"Upekl jsi pro mě i sušenky?"
Než mohl odpovědět, mluvila dál: "Posaď se jenom a poslouchej. Je to opravdu důležité."
Znovu si všimla, jak dobře ji znal, neboť se na nic neptal a udělala, oč ho požádala. Vděčně se usmála a začala:
"Harry, naprosto jednoduše, krátce a stručně. Myslíš si, že Kámen vzkříšení může jakýmkoli způsobem zabránit smrti?"
Ať už počítal s čímkoli, s touto otázkou tedy rozhodně ne.
"Jak jsi na to přišla?" zeptal se iritovaně.
Pohled jí zalétl ke Snapeovi, který stál jakoby zkameněle. Nějak tak předpokládala, že to, že do situace zasvětí Harryho, mu bude všechno, jen ne milé. Ale v této chvíli to nevyzařoval. Toto rozhodnutí vyloženě nechal na ní. A ona chtěla najednou tu tíhu sdílet. Možná také proto, aby už se nemusela bát, že se zbláznila.
"Přišla jsem na to, protože někdo není až tak úplně mrtvý."
Její přítel zakroutil hlavou.
"Jak to myslíš?"
Zhluboka se nadechla a jednoduše vyslovila tu brutální pravdu.
"Profesor Snape je tady."
Na okamžik zavládlo ticho. Minimálně pro Hermionu bylo přerušeno Snapem. Přistoupil těsně k Harrymu, změřil si ho pohledem a řekl: "Znáte ho přece velmi dobře, Grangerová. Já jeho obličej neumím úplně přečíst. Jak moc vyšinutá pro něj jste, co myslíte?"
Po takovém stručném oznámení jistě maximálně. Proto doplnila: "Nejsem vyšinutá, pokud by ses obával tohoto. Dlouhou dobu jsem si to o sobě myslela, ale Firenze ho vidí taky. I když jinak než já. Ale poznal ho bez jakéhokoli upozornění."
Harry zakroutil hlavou.
"Co je to dlouhou dobu?" zeptal se starostlivě.
"Více než dva roky."
Povyprávěla mu, co řekla předtím také kentaurovi.
Některé detaily i Harrymu zatajila, především chvíle, které se Snapem sdílela nedobrovolně, ale zhruba všechno, co měl vědět. Také své návštěvy u léčitele O'Lorcana v Dublinu.
Vyprávěla, a Harry stále sténal vyděšené "U Merlina" a na konci se stísněně zeptal:
"Ví to někdo? Ron?"
Zakroutila hlavou, na což mladý muž zareagoval energicky:
"Blbneš? Táhne se to s tebou už víc než dva roky, a ty se nikomu nesvěříš?"
Protočila oči v sloup a mávla nedbale rukou.
"Svěřila jsem se léčiteli. A k tématu svěřit se obecně, budu ráda citovat tebe. 'Ne, Hermiono, s mou jizvou je všechno v pořádku. Ne, neměl jsem žádnou vizi. Nebolí to.' Přijde ti to povědomé?"
Snape se na ni podíval se zdvihnutými obočími a uznal:
"Vaše parodie na Pottera je brilantní. Imitování je zřejmě Váš skrytý talent, ne? Které osoby ještě umíte?"
Harry se hned zeptal: "Takže je teď tady? Předpokládám tady?"
To čarodějce prozradilo, jak jednoznačně vynervovaný musel právě být její pohled Snapeovým směrem, neboť Harry ukázal tam, kde profesor stál, pro Hermionu naprosto viditelně. Přikývla.
"Ano, je tady."
Mladý kouzelník na chvíli zavřel oči a vyšlo z něj skoro povzdechnutí "To je neuvěřitelné".
Pak zase otevřel oči.
"Nevím, jestli to má co dělat s Kamenem vzkříšení. Cítím, že spíš ne. Skoro se bojím, že ten hloupý Kámen takto nefunguje. Přivede duše z onoho světa, vzbudí je z jejich klidu. Podle toho, co popisuješ ty, Snape nebyl ani na onom světě, ani jeho duše nedošla klidu. Avšak i kdyby s tím měl ten Kámen co do činění, nevěděl bych, jak bychom měli něco změnit na stavu profesora Snapea."
Hermiona sklíčeně zavřela oči, což přimělo Harryho k vehementním slovům "Ale já ti chci pomoct, a jemu taky! Říkala jsi, že je tady teď víc. Takže tu je vývoj. Musíme zjistit, jestli to můžeme ještě dál popostrčit."
"Jak je nezištný a heroický …" zahrčel Snape s naprosto zhnusený.
Hermiona protočila oči a odpověděla Harrymu z hloubi svého srdce: "Děkuji ti. V této chvíli to však znamená především čtení."
Harry kývl.
"Cokoli chceš."

Během další hodiny čarodějka zasvětila kamaráda do svých dosavadních myšlenek. Rozhodli se, že se budou setkávat dvakrát týdně odpoledne po práci v Bradavicích, aby si vyměnili nové informace.
Když se pak Hermiona loučila a směřovala do Doupěte, zeptal se Harry: "A jsi si jistá, že to Ronovi nepovíš?"
Rozhodně zavrtěla hlavou a ještě než mohl Harry něco říct, pokračovala: "Jak myslíš, že by Ron naložil s myšlenkou, že by profesor Snape mohl být v jeho blízkosti? Představuji si ho, jak se pořád ptá 'Je tady zrovna teď?' Navíc není čtení jeho nejoblíbenější zálibou… A ne, nemyslím si, že by záchrana profesora Snapea byla tou nutnou pobídkou k tomu, aby otevřel knihu, která nemá nic společného s jeho prací nebo famfrpálem…"
Snape se zeptal s předstíraným překvapením:
"Má to snad znamenat, že Weasley mojí smrti nelituje? Jaké strašlivé poznání. A Vy jste si naprosto jistá, že Vaše mlčení je jen pro dobro toho hlupáka?" a Harry se zeptal: "Je s vámi všechno v pořádku, Hermiono?"
Teprve díky těmto slovům si Hermiona uvědomila, jak málo přátelský byl její tón, když mluvila o Ronovi.
"Včerejšek a předvčerejšek probíhal suboptimálně."
Její černovlasý přítel si ji ještě chvíli měřil pohledem, načež bez dalšího slova přikývl. Druhá černovlasá postava v místnosti to tak bohužel neudělala.
"Suboptimálně… Ano, tak bych také nazval jeho zjevné pobavení Vaším strachem z předvčerejší noci. Nebo počkejte… Ne, spíše ne."
Hermiona vmžiku vyskočila z pohovky.
"Vy jste nás poslouchal?" zařvala nakvašeně.
"Jak víte, není možné, abych zavřel dveře. Věřte mi, že kdybych mohl, vzdálil bych se v každém momentu, kdy se jedná o Weasleyho. Jste toho názoru, že by mu bylo nápadné, kdybyste při mém zjevení otevřela všechny možné dveře?" vypálil na ni o nic méně naštvaně.
Hermiona mávla rukou.
"Člověk taky může něco přeslechnout! Nebo alespoň dodatečně dělat, jako by se to stalo. Znáte slovo slušnost?"
Harry k ní přistoupil a rukou se jemně dotknul jejího ramene.
"Máš pravdu, radši o tom Ronovi nic nevyprávěj. Působí to fakt … hrozivě. Řekl bych i děsivě, a Ron má obecně problémy s věcmi mimo jeho smysly."
Polkla, když si uvědomila, jak ta scéna právě asi působila na někoho třetího.
Její obličej zkroutil ztrápený výraz.
"Najdeme způsob, jak ho od tebe oddělit," řekl Harry naprosto klidně a přesvědčivě.
Věřila tomu.

Následující týdny však žádný úspěch nepřinesly.
Firenzce se radil s ostatními kentaury, ale nikdo z nich nikdy neslyšel o kouzle, které by vykazovalo srovnatelný účinek na úmrtí.
Nápad zapojit do hledání další osoby přišel Hermioně jako logický, avšak Snape to kategoricky zamítl. Ve svých argumentech především zdůraznil, že nechce být pro posměch kouzelnického světa kvůli tomu, že straší v životě Hermiony Grangerové, není schopen ničeho a není ani zcela mrtvý. Jeho nedůvěra vůči společnosti zahrnovala i lidi jako Minervu nebo Filiuse. Nechtěl, aby o jeho stavu kdokoli věděl.
Už Harry byl dostatečná zátěž, říkal, Lily o něm navíc básnila pokaždé, když na Snapea natrefila. A to profesor poslouchat nechtěl.
Na konci jeho opovržlivého výčtu ještě uvedl, že Hermiona by mu sotva byla nápomocná, kdyby ji zavřeli do Sv. Munga a její halucinace léčili prášky. Kdo může potvrdit Snapeovu přítomnost? Kentaur, polobytost, která pro mnoho čarodějek a kouzelníků jistě nepředstavovala žádného čestného člena magické společnosti.

Vánoce a Silvestr přešly, Harry a Hermiona prohledávali knihy, avšak kromě stále nových, nekonkrétních teorií ničeho hmatatelného nedosáhli. Ne, ani toto nesouhlasilo. Harry něco jednoznačně potvrdil, ale bylo to všechno, jen ne pozitivní.
Napřed se srovnání Snapeova návratu se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista oba smáli. Ale ten smích je brzy přešel. Poznali, že její plány vyžadují naprosto intenzivní práci na nekonečném množství nejasností, což asi nejde zvládnout. Tato obava jim náladu příliš nezvedla. A pro náladu by to bylo vlastně naprosto nutné, už po Harryho druhé návštěvě v Bradavicích.
Na začátku četl Pohádky bratří Grimmů a poté, co narazil na teorii o Sněhurce, vyběhl mladý muž náhle uprostřed noci na pozemky. Snapeův hrob se nacházel, stejně jako mnohé další hroby padlých ve velké bitvě, nedaleko toho Brumbálova. Hermiona byla Harrymu zpětně nekonečně vděčná, že trval na tom, že půjde sám. Během čekání na jeho návrat byl profesor nápadně zticha.
I když se velmi snažil, nepodařilo se mu ve svém obličeji skrýt nelibost. Myšlenka, že někdo otevřel hrob, v němž leželo jeho vlastní tělo, byla přímo nesnesitelná. Tělo, které tlelo už více než dva a půl roku, což Snape před tím, než Harry vyrazil, neustále zdůrazňoval.
Jeden pohled na přítele po jeho návratu stačil k tomu, aby čarodějce řekl, že to bylo opravdu tak a na Sněhurku můžou zapomenout.
Pro Snapea to Harry vyslovil nahlas.
"Takže jeho tělo je mrtvé, jak jen může být," pronesl zastřeným hlasem.

Profesor byl toho večera ještě cyničtější. Vedle brutálního poznání, že z jeho těla toho už moc nezbylo, stále poukazoval na to, že ho setkání v mezisvětě rozčilují. Pořád zdůrazňoval, že lítostivé, litující proslovy všech zemřelých známých už nesnese. Vyprávěl toho však velmi málo. Hermiona s ním mluvila, kdykoli mohla. Jeho kousavá slova stále jasněji viděla jako znak zoufalství, rozuměla mu.
Její vlastní nálada byla pod bodem mrazu.
Na tom nedokázal nic změnit ani dopis od Tristana Herriota, který přišel krátce před Vánocemi. Žádal ji o podporu při výzkumné práci na téma žíně z jednorožce. Přitom se jednalo o rozsáhlou studii a pro Hermionu bylo ctí, že se toho může zúčastnit. Neboť samozřejmě souhlasila. Nebylo toho ani moc, pár pokusů, které by v běžném provozu ani nestály za řeč. Avšak nyní jednoduše nevěděla, kde najít půl hodiny denně, a většinou ji posouvala až dozadu.
Kvůli tomu také velmi málo spala a kromě toho se ještě musela potýkat s Ronem, který se cítil na druhé koleji a nijak se netajil svou nevolí vůči výzkumu, kvůli kterému s ní může trávit ještě méně času. Také jí vyčítal, že si tuto dodatečnou úlohu vzala, aniž by s ním o tom napřed mluvila.
Tato pohnutka se velmi přesně hodila do obrázku, který načrtnul Snape. Její normální život se nějakým způsobem zastavil a ona neměla nutkání to měnit. Možná se jí k tomu ani nedostávalo sil. Na domek v Prasinkách skoro zapomněla.
Jaké důsledky však Ron z této situace vyvodil, jí došlo teprve ve druhém lednovém týdnu.
Zpětně vzato si zřídkakdy připadala hloupá. Ale ani Ron se neukázal v nejlepším světle.

Byl to jeden z typických večerů. Hermiona zcela otevřeně reagovala na Snapeovy komentáře i v Harryho přítomnosti. Často se to dokonce zvrtlo v dialog mezi oběma muži, který tlumočila. Dost často kousavě a jízlivě, když se Snape vysmíval nějakému Harryho nápadu.
Právě s Harrym hlasitě diskutovali v obývacím pokoji, když se rozlétly dveře místnosti a naskytl se jim pohled na běsnícího Rona. Jakmile poznal Harryho, napřed vypadal zmateně, skoro se mu ulevilo, než jeho rysy zase ztvrdly.
"Necháváš mě čekat, a svůj čas zatím trávíš s Harrym?" zeptal se naštvaně a zmateně zároveň.
Avšak než mohla Hermiona odpovědět, zeptal se, ještě mnohem hlasitěji: "Necháváš mě v nejistotě, co děláš každý večer, ale Harryho jsi zasvětila?"
"Jaký neuvěřitelný protiva. Už Pottera snáším těžko, ale Weasley to opravdu přebil dokonale. Přitom by potřeboval jen použít svou inteligenci a věděl by, proč jste si ho nevybrala na čtení knížek. Myslím, že už vyslovení některých titulů by mu způsobilo těžkosti."
Hermiona se touto kousavou výpovědí dostala do ráže, ale Harry řekl, snaže se znít klidně: "Jde o problém, který se týká mě a Hermiony…"
Ron mu skočil do řeči tím, že ho překřičel.
"A protože se nejedná o mě, necháte mě mimo? Myslíte si, že mě nezajímá, o čem přemýšlí moje přítelkyně a můj nejlepší přítel?"
Snape předstoupil před zrzka a několik vteřin na něho hleděl. Pak se otočil na Hermionu a řekl: "Především je naštvaný. A žárlivý. Možná poznal svou nedostatečnost. Anebo se bojí, že byste mohla udělat fatální chybu. To, že tou chybou je právě on, je zřejmě mimo jeho oblast poznání."
Nejradši by profesorovi zavřela hubu, ale místo toho se zeptala Rona: "Co jsi čekal, že najdeš, když se naprosto překvapivě objevíš v mém bytě?"
Jeho obličej nabral rudý odstín podobný tomu v jeho vlasech.
"Co jsem si měl myslet, Hermiono? Vidíme se stále méně a víc a víc mám pocit, že mi něco zatajuješ. Co si mám myslet, když trávíš čas radši beze mě v hradu a ani mi nevysvětlíš, proč?"
Zhluboka se nadechla a na okamžik zavřela oči. Pak řekla: "Ty sis tedy opravdu myslel, že tě podvádím?"
Zaváhal, ale pak kývnul. V tomto okamžiku Harry vstal z pohovky a řekl: "Myslím, že to je přesně moment, kdy bych měl odejít."
A Hermiona byla svému kamarádovi nekonečně vděčná, že byl tak duchapřítomný, že nechal dveře obývacího pokoje otevřené, neboť Snape skutečně z místnosti zmizel taky.
Hermiona vzdychla a zavřela oči. Uvnitř ji ovládly dvě naprosto nevyvážené nálady - byla naštvaná na Rona a jeho nedůvěru, ale zároveň ji to na něho mrzelo, neboť jeho závěry chápala.
"Proč ses mě jen jednoduše a s opravdovým zájmem nezeptal, co tady dělám?" zeptala se podle toho zpola naštvaně a zpola lítostivě.
Ron si pohrdavě odfrknul.
"Ptal jsem se tě, Hermiono. Pořád dokola."
Chvíli se vciťovala do jeho slov, pak však zakroutila hlavou.
"Zajímalo tě jen, proč svůj volný čas netrávím s tebou; co dělám, tě vůbec nezajímalo."
"Aha, takže jsem na vině já?"
Ztrápeně vzdychla, když to uslyšela. A tato reakce Rona ještě více rozezlila.

Chvíli se na ni díval plný hněvu, pak se na podpatku otočil, jen aby za sebou krátce nato hlasitě zapráskl dveře bytu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 25. prosince 2017 v 14:58 | Reagovat

Nádherná kapitola, děkuji za překlad. :-)Trošku mi chybí jízlivé a kousavé věty ducha profesora Snapea, ale Weasleyovo prásknutí dveřmi dokonale vyvažuje jeho nedostatek empatie. 8-)  :-?  :-x Hermiona mu pokazila klidný večer a nedostal papu? Potřebuje spíš hospodyni, než partnerku. Slíbil jí veškerou volnost pro výzkum a práci. Jenže asi chce nejprve nějaké ty děti, od kterých by Hermionu odsunul, aby dodržel své sliby. :-! Těším se, jak si povedou dál. Nic tak spolehlivě neodpudí Weasleyho, jako právě profesor Snape. :-D

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 19:44 | Reagovat

[1]: Sisi: Jojo, to byl trefný okamžik: "Ron asi nebude chtít zachraňovat profesora Snapea..." :-D Příště se zase dozvíme víc. :-)

3 margareta margareta | 26. prosince 2017 v 18:19 | Reagovat

To je sranda. Hermiona mimovolně- ale možná i trošku podprahově- bourá staré zdi a dělá místo na ,, novostavbu" 8-)
Ale to srovnání s Ježíšem je fakt ujeté. Severus Snape v žádném případě nehodlá nikoho spasit a už vůbec neplánuje přinášet pokoj lidem dobré vůle! :D  :D
Spíš silně naopak.
Ale zdá se, že začíná být ze své situace už kapku nervózní, nějak se tu moc nápadně snaží být nenápadný! Na Harryho tu útočí tak měkce, až strach. Možná, že se jenom snaží vydržet, aby je neodpudil dřív, než na něco přijdou? :-?
Díky za kapitolu a těším se na další.

4 Michelle Michelle | 30. prosince 2017 v 23:58 | Reagovat

To je aspoň akční kapitola, spěchám na další :)

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 3. ledna 2018 v 13:25 | Reagovat

[3]: Margareta: Aha! Tak novostavba, která neplánuje přinášet pokoj lidem dobré vůle! O_O
Na Harryho nijak zvlášť drsně asi reagovat nemůže, to by asi Hermiona odmítla "překládat" a poslala by ho do... mezisvěta. Budeme doufat, že na něco přijdou, než nám profesor zcela změkne. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.