Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Weihnachtswrestling P16 1/5

19. prosince 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
Zmizení jednoho z magických druhů, kterého mnozí znají jen z pohádek, se postará o neklid a deprese kouzelníků. Severus Snape, vyslán osobně ministrem kouzel, aby tu hádanku vyřešil, na vlastní kůži zažije svůj vánoční zázrak.

Story: Weihnachtswrestling (autorka s překladem souhlasí) - Vánoční wrestling
Autorka originálu: Morag McAddams
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P16
Žánr: Drama/Romance
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original Story: https://www.fanfiktion.de/s/584414950001b4373965735a/1/Weihnachtswrestling


1.
"Wrathling? Co to k sakru má být?"
"Neklej tak krátce před Vánocemi, Severusi. To se nemá."
Minervě sice bylo už skoro sto a obě kouzelnické války na ní zanechaly zjevné stopy, avšak Severus se stejně styděl jako školák, když ho kárala. Zvláštní, že mu muselo být teprve šestapadesát na to, než dokázal uznat její dobře míněnou autoritu.
"Co to jsou Wrathlingové?" zeptal se znovu.
"Wreathlingové, Severusi, Wreathlingové. A ne," zdvihla ruku, když jí chtěl skočit do řeči, "nejsou to žádné kreatury slečny Láskorádové."
Pochmurně si nasadil brýle na čtení, které potřeboval už několik let. Věk si žádal své a on už nemohl vyrovnat poškození zrakového nervu způsobené jedem Nagini. Nenáviděl tuto neustálou připomínku na mazlíčka svého bývalého pána. Přesto byl vděčný, že nyní mohl žít jen s tímto opravdu zanedbatelným omezením, neboť i přes všechny zvěsti, které tvrdily opak, žil rád. Minerva si odnesla podstatně více poškození vinou kleteb a zranění v boji. Třes jejích rukou, vedoucí ke špatně čitelnému písmu, byl jedním z nich. Droboučká písmena, kterými psala, byla naprosto pokroucená. Severus s politováním konstatoval, že kvůli jejich omezením už nemohli příliš spolupracovat. Teprve až se spřátelili, bylo jasné, jakou důležitost to mělo.
Nebylo správné, že měl Voldemort takový vliv i po téměř dvaceti letech po svém zaslouženém konci.
"Skutečně." Objevil chybějící písmenko. "Wreathlingové." Nechal kus pergamenu sklouznout na ředitelčin psací stůl a sundal si brýle. "Takže?"
Minerva si povzdechla a spojila své ruce na stole.
"Podle tvých slov usuzuji, že nevíš, o co se u Wreathlingů jedná." Znovu si povzdechla, avšak Severus se domníval, že zaslechl slova "tomu se nedivím". Pevně přitiskl čelisti k sobě a vyčkával. Nemělo smysl reagovat na Minervino popichování. Byla matkou, kterou jako chlapec kvůli svému násilnickému otci nemohl mít. Možná by byl od Eileen dostal tuto laskavo-přísnou mateřskou lásku, kdyby z ní Tobias Snape nevymlátil všechnu chuť do života.
"Wreathlingové jsou poddruhem skřítků, kteří jsou obzvláště často spatřováni okolo Vánoc. Domovem původně v Německu, avšak postupně se rozšířili do mnoha zemí planety. Jejich populace však klesá, což má vážné důsledky."
"Skutečně." Netušil ještě, proč mu to Minerva líčí, a začal být netrpělivý.
"Doufala jsem, že jsi s detaily o nich seznámen. To by ti tvou úlohu podstatně ulehčilo. No dobře. Hermiona bude připravená maximálně." Přisunula mu obálku s pečetí Ministerstva kouzel.
"Úlohu?" Tušil něco nedobrého. "To je zase nějaký životu nebezpečný podnik, do kterého mě chce Pastorek namočit, nebo co?" Nedůvěřivě obálku sledoval.
"To jsou Vánoce, ne podniky." Minerva se zdáse bavila. "Ale ano, obávám se, že pro Kingsleyho jsi ten nejlepší muž."

"Pro něho jsem ten jediný muž," zabručel Severus. Kingsley Pastorek se osobně postaral o to, aby byl omilostněn ze všech válečných zločinů, a dokázal dokonce přesvědčit širokou veřejnost o tom, že Severus Albuse Brumbála nezavraždil z čiré zlomyslnosti. Za to od něj mohl ministr žádat tolik laskavostí, kolik chtěl. Jednak proto, že to byla dobrá možnost držet na uzdě pocity viny, které ho sužovaly i přes jeho očištění - nebo právě kvůli němu. Být k dispozici ministrovi byla o dost příjemnější cesta, jak splatit kouzelnickému světu své viny, než vykonávat v azkabanské cele nesmyslné činnosti v rámci nově zavedené terapie zaměstnáním. Na druhé straně Pastorkovy úkoly neobyčejně oživovaly jeho všední dny. Severus dost upřímně přiznával, že to byla jeho největší motivace. Kouzelnický svět a on by už dávno měli být kvit. Vlastně ty války nebyly jen a pouze jeho vinou.
Přelétl očima Kingsleyho psaní, ovšem nenašel tam o moc více informaci než ty, které mu právě poskytla Minerva. Stále ještě nevěděl, co byli tito Wreathlingové zač a proč bylo jejich zmizení tak strašné. Druhy vymíraly, dále se vyvíjely nebo byly vyhubeny, to bylo známé jak v mudlovském, tak i v kouzelnickém světě. "Proč" byl tento druh skřítků natolik důležitý, aby bylo třeba zasahovat, musel vyzkoumat stejně jako "jak". Těšil se na to, až unikne předvánočnímu chaosu v hradu.
Prodebatoval své uvolnění s Minervou, rozloučil se, aby započal v rešerši.
"Moment." V průchodu k točitým schodům se zastavil a otočil se. "Říkala jsi, že u toho bude i Grangerová?"
Minerva se rozzářila jako sluníčko a Severus teatrálně zasténal.

"Věncoši, nebo lépe: Adventní věncoši, tak se nazývají německy, jsou poddruhem skřítků. Vzhledem se podobají cornwallským skřítkům, ovšem jsou tmavě zelení a podstatně menší. A nejsou tak podlí. Dokonce právě naopak."
"Věncoši." Kroutil jazykem okolo toho cizojazyčného slova. Grangerová ho ovládala perfektně, čemuž se nedivil. Co byly pro něj kouzelné lektvary, věštění z čísel a také mudlovská fyzika, byla pro ni zdravověda, kouzelné formule a jazyky. Vlastně se dobře doplňovali.
"To myslíš vážně, Snape? Snažím se ti vysvětlit, co je ten problém, a ty nedokážeš porozumět už prvnímu slovu?"
Měl Grangerovou rád, ačkoli by to nikdy nepřiznal. Oficiálně to byla léčitelka Weasleyová, ale pro něho navždy zůstane Grangerovou. S tou dřívější rozčilující holkou už toho ovšem neměla příliš společného. Před několika lety se se svým idiotským manželem rozešla; ten jí přišil společné děti a zašil se ke svému bratrovi do Evropy. Minimálně se zdálo, že obě Weasleyovic ratolesti podědily inteligenci Grangerové. Děkoval bohu za tento malý zázrak, neboť od příštího školního roku bude mít tu pochybnou čest vyučovat tu nejstarší. Děti zcela pomudlovsku navštěvovaly základní školu a Grangerová začala znovu pracovat. Avšak místo zvládání nekonečných směn u Svatého Munga se vzdělávala dál a stala se jednou z mála ceněných psychoterapeutek v kouzelnickém světě Velké Británie. Specializovala se na poruchy způsobené strachem a problematiku závislostí, a obojím bylo po poslední válce postižených dost. Rozsah poruch se často vyjevil až po letech a pacienti jí nescházeli. Hodně se s ní setkával, protože svým klientům někdy předepisovala lektvary, aby podpořila či urychlila tradiční ošetření. Většina jich měla námitky, proč požadovala lektvary od Svatého Munga, neboť v opravdu malé komunitě kouzelníků se všichni znali a pacienti Grangerové se strachovali o svou pověst. Pak vždycky z rukávu vysypala svého "absolutně diskrétního, důvěryhodného mistra lektvarů". Za obzvláště důvěryhodného sám sebe nepovažoval, avšak její pacienti jí to zřejmě naprosto žrali. Zřejmě také dost pomohlo, že nevěděli, kdo ve skutečnosti vařil ty uklidňující lektvary a elixíry pro tlumení pocitů - a do kterých plival, když to šlo. (Do lektvaru pro Narcissu Malfoyovou například, ale to bylo úplně jiné téma.)
"Snape! Posloucháš vůbec?"
"Samozřejmě," pronesl uraženě a nechal své myšlenky zase odplynout. Grangerová si něco udělala s vlasy, učesala se nebo něco na ten způsob, a její kostým pod cestovním pláštěm byl asi nový. Severus se zájmem pozoroval svou reakci na ženu, která před ním v jeho bytě stála ve vkusném, ale přiléhajícím oděvu. Vlastně si myslel, že je na takové věci už dávno starý nebo že otupěl. Ale stejně od ní nedokázal odtrhnout zrak ani zastavit ten příjemný, avšak nepřijatelný pocit tepla, který se v něm šířil. Ptal se sám sebe, jestli Minerva neprošmejdila Albusovu bednu s hračičkami a nevytvořila nějaké očarované jmelí, které způsobovalo, že Grangerovou najednou shledával atraktivní. Fascinovaně pozoroval pohyby jejích rtů a ptal se, co by se stalo, kdyby je jednoduše políbil. Její náhlé mlčení ho trochu vyvedlo z konceptu, avšak jako většina mužů dokázal vždy zopakovat poslední slova ženy a instinktivně správně na ně zareagovat.
"Můžeme?"
"Samozřejmě, Grangerová."

Mír způsobil jeho nepozornost. V letech po pádu Temného pána změknul a jeho reflexy, zajišťující jeho přežití coby špióna, zakrněly. Jen proto šel za chvíli vedle Grangerové přes bradavické pozemky až k velké kované bráně, za kterou se nacházel přemisťovací bod. Neměl tušení, kam chtěla jít, a s nadějí se chytil Minerviny domněnky, že je jeho partnerka pro expedici dobře připravená. Ruka na jeho paži maličko odváděla jeho pozornost, avšak pocit, že bude během asistovaného přemístění rozmačkaný napadrť, byl nepříjemný jako vždy.
Přemisťování jakoby trvalo celou věčnost. Ještě o vteřinu déle a ztratil bych vědomí, bál se Severus. Konečně pocítil zem pod nohama a zhluboka se nadechnul, aby zklidnil svůj dech, než se rozhlédne okolo. Objevil jen samé stromy. Skoro všem trčely holé větve vzhůru. V mrazivém vzduchu tvořil jeho dech malé obláčky. Jeho nálada klesla na úroveň teploty.
"Kam jsi nás vzala, ty hloupá holko?" Samozřejmě, že mu všechno vysvětlila, avšak byla to jen a pouze její vina, že ji neposlouchal. Vždyť jí patřily ty křivky a ty rudé rty a to jiskření v očích, díky čemuž nemohl jasně přemýšlet.
"Tak takhle mě tedy vidíš?"

Než mohl odpovědět, šla už dál do lesa. Cestovní plášť za ní vlál a Severusovi nezbylo nic jiného, než ji následovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 19. prosince 2017 v 20:49 | Reagovat

Tohle se mi hodně líbí. Uvidíme, jak to bude pokračovat dál v Německu :))

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 19. prosince 2017 v 21:06 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Zakoukaný Severus... 8-O A neposlouchá pokyny. :-D Jen aby mu ty informace pak nechyběly... ???

3 ninus ninus | 20. prosince 2017 v 7:56 | Reagovat

toto bude zaujímavé čítanie :-)  takého nepozorného Severusa ani poznávam :-D

4 margareta margareta | 20. prosince 2017 v 12:47 | Reagovat

Joj, děkuju!! To si zase počtu! Moc ráda mám Severuse, který osciluje mezi tím, co by chtěl tajně a tím, co by si chtěl přát veřejně!
Jsem zvědavá, jak to dopadne! :-D

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 20. prosince 2017 v 20:02 | Reagovat

[3]: Ninus: Takto by v kritické a nebezpečné době svého špiónování dlouho nepřežil.

[4]: Margareta: Severus nám tady osciluje, jen co je pravda. Máme na to pět kapitolek, a druhá se objevila právě teď. Hurá na ni! 8-)

6 Michelle Michelle | 23. prosince 2017 v 14:45 | Reagovat

Tak tentokrát vůbec nestíhám číst.. hm, hm, velmi netypický Severus, to jsem snad ještě nikde nepotkala, paráda :-D
A velmi lehkomyslný, vůbec neví, kam a proč a ani se neposlechne pokyny? To bude ještě zajímavé... ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.