Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Weihnachtswrestling P16 2/5

20. prosince 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
2.
"Samozřejmě že ne," bručel, avšak Grangerová už byla tak daleko, že ho nezaslechla. Udělal to, co ve stresových situacích vždycky a zraňujícími slovy si obstaral čas potřebný k orientaci. Severus se ptal, proč v tomto případě pociťoval tolik lítosti. Bolelo ho to skoro fyzicky, když viděl smutek v očích Grangerové poté, co na ni vyjel.
"Grangerová, počkej!"


Neotočila se a ani nezpomalila krok. Severus mohl v začínajícím soumraku její siluetu už jen ztěží rozeznat mezi tmavnoucími stromy a přepadl ho neracionální strach, že se mu ztratila. Sáhl po drastických opatřeních.
"Hermiono!" Její jméno neznělo špatně, když ho vyslovil, a nevyžádané myšlenky se mu rozprostřely v hlavě. Nedokázal jinak, než přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby její jméno zvolal ne v návalu paniky, ale něžně či dokonce vášnivě.
Severus zakroutil hlavou, aby ty myšlenky zahnal, a pospíchal za objektem své bezprostřední touhy.

Stála mezi několika jedlemi, které přerušovaly bukový les. Severus nabyl dojmu, že do této části lesa mohou vstoupit pouze kouzelníci. Grangerová vraštila čelo a zírala na větev největší jedle, nacházející se těsně nad její hlavou.
"Psst!" udělala, když přišel Severus blíž. "Cítíš to, Snape?"
Otevřel pusu a zase ji zavřel, protože ho na to nic nenapadlo. Necítil nic, avšak nemohl nijak sjet tu ženu, stojící před ním v němém vzrušení a sledující ho vykulenýma očima. Jen pomalu ho něco trklo.
"Něco chybí."
Grangerová nadšeně kývala.
"Všiml sis nepřítomnosti negativních vlivů, vnitřních, stejně jako vnějších." Už zase přednášela, ale on proti tomu nic neměl, dokud bude u něj stát tak těsně. Fascinovaně pozoroval, jak se míchají jejich obláčky páry a společně unikají nahoru.
"Tam je hnízdo." Opatrně rozhrnula větve od sebe a Severus zahlédl něco na způsob pavoučí sítě napjaté těsně u kmene. Do stříbřitě se lesknoucích vláken byly zapleteny nesčetné jehličky z jedle, čímž vznikla droboučká závěsná lůžka.
"Je prázdné," zašeptal a Grangerová větve zase pustila. Spolu prohlédli i další stromy okolo. Všude našli jen opuštěná skřítčí hnízda.
"Víme tedy, kde ti Wrestlingové byli." Oči jí svítily potlačovaným smíchem, když se přeřekl. Čím více se vzdalovali od stromů s hnízdy, tím více se zase cítil být sám sebou a musel se ovládat, aby ji nepokáral. Spokojil se se zdvihnutým obočím a Grangerová byla dost inteligentní na to, aby jeho chybu nekomentovala.
"Wreathlingové," opravil se.
"Nebo Věncoši." Stejně toho nenechala, a Severus si masíroval kořen nosu. Začala ho bolet hlava. "Pokud mi prosím půjčíš ruku, můžu nás dovést k hotelu."
Studoval zem pod svýma nohama, zatímco se ještě vzdalovali od jedlové školky. Nějaké zvíře zašustilo v suchém listí a Severus cítil, jak opustili začarovaný kruh okolo cizího druhu stromu. Když znovu vzhlédl, radost z obličeje Grangerové zmizela.
"Kde přesně je náš hotel?"
"Jo, je to docela pěkné místečko. Hotel je v jednom z dřívějších hradů, přímo nad jezerem. Říká ti něco jméno Waldeck? Ne? Takže, leží asi uprostřed Německa. Hrad sám má zajímavou historii, a pak ještě existuje pověst o králi Erckovi, kterou si vyprávějí mudlové." Zasmála se.
"My samozřejmě víme, že se o žádnou pověst nejedná. Jsem tak ráda, že jsem čarodějka! O tolik věcí bych přišla!"
Severus se zhluboka nadechl, avšak své pokárání, které už měl na jazyku, spolkl.
"Hermiono," zavrčel a ona opravdu přestala mluvit a chytila ho za paži, kterou jí konečně podal.

"Dobrý večer, jmenuji se Hermiona Grangerová. Rezervovala jsem dvojlůžkový pokoj."
Grangerová se poučila z posledních zkušeností a zabookovala jen jeden pokoj. Severus proti tomu nic neměl. Při jejich posledních cestách - jednou na jakousi konferenci a podruhé při jednom dřívějším úkolu od Pastorka - vznikly otravné komplikace. Zamluvené pokoje buď už nebyly k dispozici, nebo byly nepoužitelné, takže si museli pokaždé trapně přiznat, že nakonec skončí ubytovaní v jediném pokoji. Grangerová zřejmě usoudila, že tímto si to divadlo ušetří zrovna. Severusovi to bylo jen vhod, ačkoli doufal, že jeho nová fascinace zevnějškem Grangerové nepovede ke kostrbatým pokusům o vysvětlení. Přitáhne uzdu svému tělu a bude si muset zakázat jakoukoli reakci na její blízkost.
Překladatelské kouzlo neovládal neverbálně a bez hůlky, a proto znovu vnikl do myšlenek recepční, aby porozuměl tomu, o čem je řeč. Tento interkomunikativní efekt nitrozpytu objevil náhodou a nyní mu byl k užitku, neboť myšlenky se neprojevovaly v cizí nebo mateřské řeči, ale jednoduše existovaly a každý jim porozuměl. Viděl sám sebe očima starší ženy a užasle si všiml, že ho přívětivě pozoruje. Jeho šedě melírovaným vlasům chyběl mastný lesk, na který nefungoval žádný šampón ani tonikum, a jeho rysy působily měkčeji a skoro se jim dalo říci i atraktivní. Naproti tomu Grangerová působila bledě a nudně, a Severus cítil žárlivost té ženy, když hledala snubní prstýnky na jejich rukou. Ji měla za bohatou excentričku, která se svým distingovaným gentlemanským přítelem chtěla dělat věci, při nichž Severus zrudnul a ihned přerušil mentální kontakt. Ještě zjistil, že se obličej Grangerové proměnil v tvář recepční, a pořádně se otřásl.
Jeho průvodkyně se na něho rozčileně podívala, načež se opět obrátila k ženě, která jim s vybranou zdvořilostí předávala odemykací kartu. Pokud by Severus neriskoval pohled do její hlavy, byl by z toho zklamaný i on. Recepční svou roli hrála skvěle.
Severus si z toho dělal šprýmy a nabídl Grangerové rámě obzvláště přívětivým gestem, aby recepční pozlobil, když o něm smýšlela tak jednoduše.

Pokoj byl maličký a poskytoval místo právě na dvojpostel, sekretář a posuvné dveře do koupelny. Zvětšovací kouzla bohužel nepřicházela v úvahu, neboť úklidový personál by pojal podezření. Kromě toho si Severus užíval vzniklou blízkost ke Grangerové.
"Takže," zeptal se, zatímco hleděl z okna zapuštěného do tlustých obvodových zdí, "co uděláme tady?" Dotknul se jedlových větviček, které stály ve váze na parapetu, a pocítil tentýž klid jako mezi jedlemi v lese. "Najdeme Wrestlingy tady?" Chtěl slyšet, jak se Grangerová zasměje, a nebyl zklamán.
"Tys neposlouchal, co?"
Smutnil po zvuku jejího smíchu a zakroutil hlavou. V malé místnůstce bylo tak příjemně, že ho ani nenapadlo, jak by jí mohl vyčíst vinu za svou nepozornost.
Grangerová přistoupila k oknu a jemu se zdálo, že se mu nedostává vzduchu. Její blízkost ho rozpalovala a on zašmátral po límečku, aby si uvolnil vrchní knoflík.
"Podívej se na něho," požádala ho tiše a ukázala na větvičky. Teprve nyní si všiml, že ve skrytu zeleně leží malá spící bytůstka. Jeho pleť byla tmavě zelená a maličko pichlavá. Měla velké uši a špičatý nos, oči zavřené a klidně a pravidelně dýchala.
"To je," zachichotala se, "Wrestling. Vypada velmi mírumilovně, že ano? Spatřit je mohou jen čarodějky a kouzelníci, avšak odkázaní na ně jsou i mudlové."
"Skřítek přinášející mír!" Severusovi se náhle rozednilo. "Myslel jsem, že je to jen pohádka," žasl.
"Jsou stejná pohádka jako Relikvie smrti," opáčila Grangerová tiše.
"Skřítci přinášející mír!" opakoval a pozoroval bytost s hlubokou úctou. Nebyl by si pomyslel, že opravdu existují. Podle vyprávění žili tito skřítci v teplejších měsících v jedlových lesích a dělali to, co skřítci obvykle dělávají. Svou vlastní úlohu ovšem plnili v zimě. Pak se totiž jejich strážce postaral o to, aby ve vánočních stromcích a jedlových aranžmánech našli teplé místečko na přezimování. Uložili se tam k zimnímu spánku a svou energii čerpali z negativních myšlenek okolo sebe. Nenávist a spory svazovali jiskřivým prachem, který je na konci zimy obklopoval jako kokon, ze kterého se vyklubají jako motýl. Právě díky skřítkům přinášejícím mír se stal vánoční čas klidným a rozjímavým. Žádný div, že jejich zmizení muselo být vyšetřováno!

"Vypadá tak mírumilovně." Grangerová si povzdechla. Severus si také povzdechl, neboť její pohyb ji k němu přiblížil a v něm vzplálo přání ji políbit a uskutečnit fantazii recepční.
"Kde jsi vlastně nechala děti?" Bylo mu jedno, co řekne, jen když se od něj zase vzdálí. Kdyby dál setrvávala svými měkkými křivkami v blízkosti jeho těla, jehož nervová zakončení nadšeně registrovala každý pohyb, zesměšnil by se a rozbil přátelství, které vzniklo teprve v posledním roce.
"U babi a dědy Grangerových," zamumlala v myšlenkách, a pak měla tu drzost opřít si hlavu o jeho rameno. Severus potlačil vzdech, a jeho sebeovládání se rozplynulo.
"Hermiono," varoval ji.
"Severusi."


Byla to jen její vina, že zmeškali večeři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 21. prosince 2017 v 9:34 | Reagovat

Tohle je bezva. Krasna vanocni oddechovka, tesim se zase na zitra :)

2 margareta margareta | 21. prosince 2017 v 10:40 | Reagovat

Za to mohl ten skřítek.
Ti dva měli chuť na dvě věci: na hádku a na lásku. No, a ten skřítek jim tu chuť na hádku sebral, takže co jim zbylo? :-?  ;-)  :-D
To je povídka, akorát tak na vánoce! :D
Díky!

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. prosince 2017 v 19:28 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Ano, vánoční a poklidné, ale nenech se mýlit, přece jen vyšetřují záhadu. Nějakou akci asi čekat musíme. ;-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. prosince 2017 v 19:29 | Reagovat

[2]: Margareta: Přesně, je to povídka na dvě věci. :-D A na Vánoce taky. Za půl hoďky tu máme pokráčko. 8-)

5 Michelle Michelle | 23. prosince 2017 v 14:52 | Reagovat

Že by až tak jednoduše?
Je, takže jedličku si musíme příště pořídit 8-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 19:29 | Reagovat

[5]: Michelle: A tulení bude zaručeno! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.