Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Weihnachtswrestling P16 3/5

21. prosince 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
3.
"Táák, ti Wrestlingové…"
"Věncoši, Severusi. Fakt to už není legrační." V očích měla i přes svá slova úsměv. Klidný začátek dne se snídaní do postele se nekonal, protože Grangerová - Hermiona - si vzpomněla na důvod jejich přítomnosti. Seděli v jídelně a užívali si výhled na přehradu, ležící přesně pod hradem, v němž byl jejich hotel. Severus se cítil skoro jako doma v Bradavicích, ačkoli se zřetelně větším komfortem jako teplými koberci, teplými tělesy a teplým tělem sdílejícím jeho postel od včerejšího večera. Ospalý úsměv, který mu věnovala zpola schovaná za svůj čajový šálek, probudil vzpomínky na minulou noc.


Pokud už pro Severuse nebylo jeho bytí v celibátu k vydržení, navštívil obvykle nějaký bar v mudlovském Londýně nebo Edinburghu. Avšak ani tam bez určité míry alkoholu (u ženy) a velkého sebeovládání a popření své osobnosti (na jeho straně) žádnou ochotnou společnici do postele nenašel. Před Hermionou se předělávat nemusel. Znala ho i cynismus, zlobení a náladovost, které ho charakterizovaly, a přesto mu dovolila, aby se jí dotýkal. Směl ji líbat, hladit ji a nechat ji sténat množství spokojených zvuků. Dala mu toho ještě více a ve vášni se spolu ztratili a našli.
Neodvažoval se myslet na budoucnost, a přesto si přál, aby pro ně nějaká existovala. Výraz jeho tváře zřejmě prozradil jeho myšlenky, neboť Hermiona pod jeho pohledem zrudla. Severus věděl, jak daleko ta červeň zbarvovala její tělo, a prsty mu svrběly v naději, že ji brzy zase uvidí ležet rozehřátou a uspokojenou vedle sebe.
Neklidně poposedával na své židli.
"Proč jsme se museli přemisťovat do Německa? Myslel jsem, že zmizeli všude." Jen silou vůle se vrátil k tématu. Byli v jídelně skoro sami, takže mohli nerušeně mluvit bez použití příslušných kouzel.
"Jejich populace se smršťuje všude, kde se upouští od vánočních tradic. V mnoha domácnostech nejsou žádné adventní věnce nebo jedlové aranžmány, nebo jsou používané ty plastové. Tam Věncoši působit nemohou. Lze tam pozorovat zvýšené riziko domácího násilí. To bylo možné předvídat a vlády … našeho světa to nezneklidňuje, protože se to týká především té druhé strany." Severus se musel přinutit jí naslouchat. Bylo to informativní a žasl nad tím, že si tyto vědomosti musela osvojit v pravděpodobně velmi krátkém čase, avšak ještě více žasl nad měkkou pokožkou její ruky, kterou hladil palcem. Rty měla stále rudé po jeho polibcích a on měl problémy se soustředit. Avšak ona by to zřejmě nepřijala, kdyby se zachoval jako neandrtálec a odtáhl ji zpět do jejich pokoje. Byl ve vážném pokušení to stejně učinit a následkům čelit později. Hermiona si zdáse povšimla, že je myšlenkami mimo a pohotově jeho ruku pustila, načež on se natáhl a zase ji chytil. Přerušený kontakt mu ihned chyběl a pochmurně po ní střelil pohledem, ale jeho soustředění se vrátilo. S poznámkou v duchu, že je třeba nutně zapracovat na svém sebeovládání, které se vytratilo jen díky svolné ženě, založil paže na hrudníku a tutéž ženu vyzval, aby mluvila dál.
"Co však vyvolává poplach vlády především v Německu, je zvýšená úroveň sebevražd u kouzelníků v posledních týdnech, v době adventu. Strážce Věncošů enklávy, kterou jsme viděli včera, podal zprávu, že většina skřítků zmizela, ještě než je mohl sesbírat kvůli přezimování. Asi je to záležitost pytláka."
"A Pastorek nás poslal, protože…?"
"Tebe poslal, protože jsi jeho nejlepší muž na všecko. A mě, protože jsem mu přitiskla pistoli k hrudníku."
"Tys chtěla tento úkol získat? Proč?"
Vzdychla a urovnala příbor na talíři.
"Není to zjevné?"
Ignoroval její námitku i nadějný pohled, který pro něj měla zpod přivřených víček. Bez zavádějícího tělesného kontaktu zase měl lepší cit pro své okolí a všiml si, že jedna z číšnic už potřetí utírala neobsazený stůl šikmo vedle nich. Proměnil svou mimiku do neúčastné masky a vrátil se zpět k rozhovoru.
"Chtěl jsem vědět, proč v Německu není nikdo, kdo by to mohl vyšetřit."
Vzhlédla, aby znovu sklopila zrak.
"Myslím, že německý ministr má s Kingsleym ještě neurovnané účty, které by rád vyřídil. Něco okolo uprchlíků s cizí magií, u kterých otálí s příjetím nebo tak. Upřímně řečeno, pro mě to nebylo příliš důležité," odpověděla bryskně. Lehkost, která mezi nimi vládla od včerejšího večera, byla náhle vystřídána stísněnou náladou. Severus se ptal, proč zmizel úsměv z Hermioniny tváře, avšak v tomto okamžiku nemohl udělat nic. Měl podezření, které musel ověřit. Nacvičeným pohybem nechal vyklouznout hůlku z rukávu tak, že špička ležela skryta v jeho dlani.
"Všechno v pořádku?" Hermiona se zase vzpamatovala a tázavě na něho hleděla.
Aniž by jí odpověděl, zamával na děvče, které nyní znovu prostíralo vedlejší stůl.
"Poprosil bych o další čaj."

Hermiona mrkla na svůj zpola plný šálek a mlčela. Nepříjemné ticho se rozhostilo okolo, než se děvče přiblížilo s jeho objednávkou.
"Takže - ty si tedy také myslíš, že za zmizení Věncošů je zodpovědný nějaký pytlák?" zeptal se a snažil se německé slovo vyslovit správně. Tak přišel o požitek z pěkného úsměvu na Hermionině tváři, když skřítky nazval jako Wrestlingy. Jeho přeřeknutí mělo tu moc vrátit všechno zpátky do legrace, avšak jejich bezstarostný čas už byl asi pryč. Litoval návratu k profesionalitě, který zvolila Hermiona.
"Pšššt!" pokárala ho, avšak dívka už ho jednoznačně slyšela. "Ale ano, myslím si to." Chvějícíma se rukama pokládala šálek na stůl a Hermiona se na ni chladně usmála. Porcelán zacinkal. "Kromě jednoho v našem pokoji mám - co je?"
Číšnice ještě stála u jejich stolu a otírala si ruce o černou uniformu, ve které vypadala bledě a nemocně.
"Potřebovala bych ještě číslo Vašeho pokoje, madam."
Severus při její dobré angličtině usoudil, že během toho nepotřebného utírání stolu zřejmě rozuměla každému slovu jejich rozhovoru. Chvatně se vzdálila a on se díval za ní. Pohyb jeho ruky zůstal Hermioně, zamyšleně pozorující jezero, skrytý. Vypadala stísněně, avšak jak na něho pohlédla, v tváři měla odhodlání.
"V celé místnosti není ani jeden jediný Věncoš. Vymyslela jsem kouzlo, které mi vyjeví jejich přítomnost, a vsadím se, že kromě našeho pokoje v celém hradě žádného nemají. Tak nějak to cítím."
Severus to cítil podobně, a nemělo to co dělat se skřítky. Cítil, že to, co prožil s Hermionou, mu uniká mezi prsty, a obával se, že jejich společná noc byla pouze výsledkem vánoční sentimentality. Až splní svůj úkol, všechno bude při starém. Hermiona už se na něho neusměje, on už se jí neotevře. Ona už toho lituje zřejmě teď. Jejich přátelství se rozbilo.
"Pojďme."
Náhle vstal a kráčel pryč, aniž by se za ní otočil. Musel obnovit okolo svého srdce zdi, které strhla, a cítil se malý a zranitelný. Nikdo se nesmí dozvědět, jak lehce je možné narušit jeho hrdost.

Hermiona pospíchala jen několik kroků za ním. Jak zabočili do dlouhé chodby, vedoucí k jejich pokoji, uviděl Severus na druhém konci postavu, která proklouzla dveřmi. Jeho podezření zesílilo, neboť byla oděna do černé uniformy personálu restaurace. Děvče, které vyslechlo jejich rozhovor, asi něco skrývalo. Byl si jistý, že viděl, jak zmizela. Při troše štěstí bude zapletena dokonce i do zmizení Wreathlingů. Zrychlil svůj krok.
"Snape! Počkej!"
Nechal jí dveře od pokoje otevřené a ptal se sám sebe, jak se tak rychle zase dokázal stát Snapem. V jeho hlavě byla Hermionou a také jí zůstane. Bolest z odmítnutí přivítal jako svou starou známou. Bylo mu dáno přijmout, že ve svém životě může mít jen málo náklonnosti a tepla. Mladá, hezká žena jako Hermiona se k němu nikdy nepřipoutá. Jejich aktivity v dosud neustlané posteli byly následkem chybného úsudku na její straně. Znovu se stal chybou, které se dopustila nějaká Nebelvírka. Nehodil se ani jako přítel, ani jako partner do postele. Každý pokus o změnu byl odkázaný k neúspěchu. Severus si už ani znovu nepokládal otázku, jak došlo k Hermionině nadšené noční součinnosti, ale uviděl prázdné místo na parapetu.
V okamžiku, kdy Hermiona zavřela dveře, aktivoval druhou část pronásledovacího kouzla, které použil na děvče. Přijde té věci na kloub, a pak se znovu uteče do samoty mezi kolegy v Bradavicích.
"Pojď se mnou." Chytil Hermionu za ruku a soustředil se na kouzlo, které pro jeho podvědomí určovalo cíl přemístění. S cílem, vůlí a úmyslem se okolo něho začal točit celý svět. Teprve když znovu stál pevně na nohou, si všiml, že už nedrží Hermioninu ruku.

Byl sám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 21. prosince 2017 v 23:34 | Reagovat

Nepříjemné, ale je mi jasný, že takhle to zkrátka skončit nemůže. Hermiona Severuse určitě nenechá samotného :-) .

2 ninus ninus | 22. prosince 2017 v 0:14 | Reagovat

nie, nie, nie, takýto záver kapitoly sa mi vôbec nepaci... prečo nešla Hermiona s ním?!? ???

3 margareta margareta | 22. prosince 2017 v 20:14 | Reagovat

To je divné. Vždyť Hermiona jasně řekla, že do toho šla kvůli němu a taky ho sama svedla, tak proč by najednou tak ochladla? Ona přece není na jednorázovky?
Jestli to nebylo tím, že už se ocitli mimo okruh moci skřítka? A ta servírka jim ho prostě ukradla, žejo!
Teď začne asi hon! Už se těším! :-P

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. prosince 2017 v 20:40 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Nemůže to skončit, ještě jsou dva díly. ;-)

[2]: Ninus: No, Hermiono, řekni nám, proč jsi s ním nešla? 8-O

[3]: Margareta: Hon? Tak hurá na to, další kapitolka už tu visí! Zdalipak se Severusovi podařilo dorazit na správné místo?

5 Michelle Michelle | 30. prosince 2017 v 23:33 | Reagovat

Aha, tak to vysvětluje vše, povolného Severuse i absenci problémů.. ale už je všechno jinak.. těším se na další část

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.