Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Weihnachtswrestling P16 4/5

22. prosince 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
4.
Nejprve se chtěl vracet do hotelového pokoje. Tam buď Hermionu seřve nebo ji obejme a už ji nikdy nepustí. Proč se ho nedržela pevně? Byl odkázaný na spolupráci s ní, a bylo jasné, že našel něco, co je dovede dál. Řekla, že mu věří. Proč nezůstala zavěšená do jeho paže? Mohla to být pouze její nebelvírská hrdost, která jí zakázala připojit se k němu poté, co se zničilo jejich přátelství. Severus vzdychl a prvotní instinkt potlačil.


Na sebe - a Hermionu - ještě v hotelovém pokoji použil Zastírací kouzlo, proto se mohl nepozorován rozhlédnout kolem. Stál v bytě, který sotva dokázal pojmout i to malé množství nábytku. Vedle něho se nacházel otevřený průchod do kuchyně. On sám se nacházel v obývacím pokoji, který téměř nepoznal kvůli spoustě odpadků. Páchlo to tam cigaretami a nevypraným prádlem. Vůně jedlového jehličí dělala vše proto, aby ten puch překryla, avšak příliš se to nedařilo. Severus se pomalu pohyboval po místnosti, ve které se objevil. Rychlé pohyby by ho i přes Zastírací kouzlo prozradily, protože vzduch okolo něj by se chvěl. Zřejmě byl sám, avšak nebylo pochyb, že děvče, které je poslouchalo v hotelu, muselo být někde poblíž. Sledovací kouzlo nechybovalo.
Opravdu zaslechl tiché zvuky z vedlejšího pokoje, a než se přikradl k veřejím, sevřel svou hůlku pevněji. Kromě toho ještě slyšel ječení ženy a v odpověď řev muže. Nějaké dítě tam tiše plakalo, avšak protože se to neodehrávalo přímo blízko něho, nevěnoval tomu pozornost. Kvůli tichému zvuku při přemístění se však otočil. Neuviděl nikoho. S podezřením si uvědomil, že někdo, kdo se při objevení na místě neukázal a nedal o sobě znát, většinou neměl dobré úmysly. Chvění mu ukázalo, kde se znově dorazivší nacházel, a Severus neváhal.
"Expelliarmus," zasyčel. "Petrificus Totalus."
Chytil světlou hůlku letící vzduchem a zastrčil si ji do kapsy. Skryté tělo jejího vlastníka nechal prozatím ležet na místě.

Do vedlejšího pokoje nevedly dveře, ale jen levný závěs z plastových šňůrek, za nimiž rozeznal obrysy nějakého člověka. Odhodlaně zrušil své utajení a odhrnul závěs na stranu. Za sebou zaslechl zajíknutí, avšak sotva vstoupil do místnosti, obklopil ho mír a klid. Pach chudoby, připomínající mu jeho dětství, mizel a Severus se cítil dobře. Děvče se k němu vyděšeně otočilo. V rukou ještě drželo jedlové aranžmá z hotelového pokoje.
V celé místnosti byly rozmístěny adventní věnce, jedlové svazky a vánoční aranžmány. Pokrývaly každou rovnou plochu: regály, stůl, dokonce i postel. Severus instinktivně věděl, že každá ozdoba ukrývá množství Wreathlingů. Atmosféra působila strašně poklidně.
Klasickým učitelským způsobem založil ruce na hrudníku a vyčkával. V místnosti nikdo jiný nebyl a bylo lehké držet dívku v šachu. Bylo jí asi sedmnáct nebo osmnáct let a v obou světech tedy byla za plnoletou, avšak chudoba a zanedbání ji činily mladší. Pouze díky přítomnosti tolika Wreathlingů se netřásla strachy. Severus se ptal, proč není naštvanější, než si vzpomněl na to, že skřítci nasávají jako houba i negativní energii, vycházející z něho. Už už se začal uvolňovat, avšak pak ho napadlo, že ty potvory byly svým odpařováním blaženosti zodpovědné za to, že se s ním Hermiona vyspala proti své vůli, a hněv se vrátil zpátky.
"No?" zeptal se, když dívka stále ještě mlčela.
V ochranném gestu si přitiskla aranžmá k sobě.
"Chtěla jsem jen krásné vánoční svátky."
Zpoza závěsu se ozvalo tlumené zasténání a rachot. Pak se do veřejí náhle postavila žena.
"Severusi!" nadávala Hermiona. "To ti úplně přeskočilo? Tys mě petrifiko - oh." Přerušila proud výčitek a oči se jí při vstupu do mísnosti začaly lesknout, a Severus bojoval s pokušením vzít ji do náručí. Vklouzl za ledovou slupku, kterou si vytvořil během doby dvojího agentství, a s ulehčením si oddechl. Ani Hermiona, ani skřítci přinášející mír na něho nemohli.
"Ukradla jste Wreathlingy!" stále byla ještě naštvaná a hruď se jí zdvihala rychlými nádechy, když celou situaci pochopila. Severus se nedivil, že ho našla. S největší pravděpodobností spojila kouzlo pro poznání přítomnosti s tím, které odvádělo kouzelníka jinam. Hermiona mu byla rovnocenná, co se inteligence týkalo. Nutil se zůstat pozorný.
"Jak prosím?" Dívka vehementně kroutila hlavou. "Žádný alkohol, to ne! Vždyť je přece slyšíte!" Ukázala na zavřené dveře do vedlejšího pokoje, přes něž bylo možné slyšet rozhádaný pár. "A když se opijí, je to ještě horší."
Severus a Hermiona si vyměnili zmatený pohled.
"Slečno...?"
"Melanie Marková." Pod jeho pohledem se zmenšila ještě víc.
"Slečno Marková." Odměnil její spolupráci tím, že o trochu zmenšil intenzitu svého pohledu. "Jsme tady kvůli Wreathlingům, kvůli Věncošům." Vzpomněl si na jednu z Luciusových společností a asi věděl, v čem to nedorozumění vězí. Při této příležitosti, ještě před návratem Temného pána, prováděl Lucius hrdě své hosty po vinném sklepě a chlubil se vybranými a vzácnými kapkami ze všech koutů země. Mladá čarodějka, stojící ustrašeně před nimi, zaměnila anglické slovo s podobně znějícím německým. Tím získali informace, které je přivedly blíž k vyřešení záhady. Severus se nedokázal ubránit spokojenému úšklebku, načež se znovu schoval za svůj pancíř.
"Musíme si nutně promluvit, slečno Marková. Nemáte vlastně pracovat?"
"Ano, ale…"
"Navrhuji tedy, abychom se vrátili zpátky do hotelu," přerušil ji zprudka. Musel pryč z tohoto území zamořeného Wreathlingy a ihned chytil její i Hermioninu paži, aby je přemístil do hradu.

Obě se ho pustily hned, jak je přenesl do hotelového pokoje.
"Mou hůlku!" zasyčela Hermiona. Severus přemýšlel, jestli by z toho neměl udělat šou a vytáhnout ji z kapsy svého kabátu, avšak Hermiona se zdála být příliš rozzlobená, než aby ji mohl pozlobit bez rizika, a proto jí hůlku podal beze slova. Nezdržoval se možnými pocity ublíženosti. Na ty dojde později, až uzavřou svůj úkol a on bude sedět ve svém bytě v Bradavicích před krbem, bude pít whisky, kterou mu Minerva s předstihem darovala k Vánocům, a litovat sám sebe. Jedno pěkně po druhém, pomyslel si a neradostně se ušklíbl.
Bez množství Wreathlingů v bytě se slečna Marková proměnila v hromádku neštěstí. Severus s ní neměl soucit. Byla zlodějka a způsobila neštěstí mnoha čarodějek a kouzelníků. Se založenýma rukama se postavil před ni. Pod jeho pohledem se stále zmenšovala.
"Je Vám vůbec známo, co jste způsobila?" Nezvýšil hlas, avšak jeho nebezpečné šeptání už k doznání přesvědčilo mnohého z jeho studentů. Slečna Marková na něho hleděla tázavě.
"Jen jsem přece vzala Věncoše s sebou. Daří se jim dobře a v lednu je zase pustím."
Byla upřímně zmatená. Řeč jejího těla prozradila, že nelhala. Severus to nechápal.
"Jen jste je vzala s sebou," opakoval a zhluboka se nadechnul, aby dívce vyložil rozsah jejího činu. Do boku ho dloubl loket a Severus sjel pohledem Hermionu. Naštvaně na něho zírala.
"Slečno Marková - mohu Vám říkat Melanie?"
Dívka přikývla a hleděla na Hermionu s nadějí. Severus poznal, že byla rozpolcená mezi mateřskými instinkty a profesionálním myšlením. Potlačil odfrknutí, avšak v duchu o krok odstoupil a nechal jí v této situaci vedení. Se zmatenými, plačícími dětmi nikdy neuměl dobře zacházet. S morbidní fascinací zjistil, že terapeutka v Hermioně získala navrch, a zeptal se sám sebe, jestli ve svých dětech také napřed vidí pacienty, a pak svou vlastní krev.
"Proč jsi Věncoše vzala, Melanie?"
"Chtěla jsem poklidné Vánoce. Vždyť jste viděli a slyšeli, jaké je to u nás doma."
"Vskutku."
Hermiona po něm znovu střelila rozezleným pohledem, avšak slečna Marková jakoby jeho poznámku nezaslechla. Proud její řeči byl jen přerušen tím, že sem tam popotáhla nosem. Severusovi se dělalo špatně z těch zvuků a neslušného chování, které předváděla.
"Můj přítel mi ukázal ta hnízda. Nejprve jsem donesla jen pár Věncošů, ale nepomáhalo to. Čím jsem jich měla víc, tím se mi hádka mých rodičů zdála horší."
"Bludný kruh," dala jí Hermiona zapravdu.
Severus stále ještě nebyl spokojen. Dívka svou hloupostí zapříčinila smrt několika lidí. Měla by se dozvědět, co způsobila, a nést plně následky formou trestu. Avšak Hermiona byla zjevně jiného názoru.
"Najděme si místnost, kde si o všem můžeme promluvit." Bylo mu jasné, že ho k tomu počítat nebudou ještě před tím, než mluvila dál. "Můžeš se prosím postarat o to, aby nepřítomnost Melanie nebyla nápadná?"
"Samozřejmě." Překonal se a udělal jí laskavost: "Grangerová."

Když o několik hodin později stoupal cestou od přemisťovacího bodu k vstupnímu portálu Bradavic, přivítala ho světla hradu. Z komínu Hagridovy boudy stoupal kouř a Tesák štěkal, pak zazněly hlasité, skřípavé zvuky. Asi nastal čas krmení. Severus v soumraku procházel cestou, pro něj tolik důvěrnou. Zřídkakdy mu bylo tak těžko. S každým krokem se jakoby víc a více vzdaloval od Hermiony, a přitom to vlastně bylo naopak. Ona se od něj odvrátila a on by se na ni měl zlobit. Jizva na krku ho svrběla, jako pokaždé, když byl vystaven velkému stresu. Nepřekvapilo by ho, kdyby se znovu otevřela. To byl další z pozůstatků války. Jed Nagini pozměnil jeho krev a buňky, a donedávna si také myslel, že ten had otrávil jeho srdce. Avšak pak se dostal do vlivu těch ubohých skřítků a dovolil si cítit a doufat, a nyní věděl, že s jeho srdcem je všechno v pořádku. Nehledě na to, že bolelo a jeho útroby se proměnily ve velkou zádumčivou masu.
Minerva zjistí, že se vrátil z Německa. Ochranná kouzla obklopující hrad zároveň informovala ředitele o tom, kdo odešel a kdo přichází. Už několik let byly tolerovány i předem neohlášené návštěvy. Za Severusova ředitelování to bylo zcela jiné. Přizpůsobil kouzla tak, aby branami a vnější hranicí nemohl proniknout nikdo, koho by nepustil on nebo Filch. Pouze nad tunelem, vedoucím do Komnaty nejvyšší potřeby, neměl žádnou kontrolu. Školník se tenkrát osvědčil jako mrzutý, avšak věrný pomocník a Severus se často ptal, jestli se od Albuse dověděl víc než jeho starý přítel chtěl, aby věděl. Ještě do dnešního dne spojovalo oba muže přátelství proti jejich vůli, ačkoli se projevovalo pouze tím, že se k sobě nechovali netečně, když se potkávali na chodbách.

Minerva už na něho opravdu čekala ve vstupní hale, avšak jeden pohled do jeho obličeje stačil k tomu, aby se takticky stáhla. Severus kráčel dolů po schodech a už se vyloženě těšil, jak se v samotě svého bytu naštve na celý svět.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 23. prosince 2017 v 9:39 | Reagovat

Už se nemůžu dočkat, jak to celé dopadne :)))

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 19:31 | Reagovat

[1]: Resthefuture: píšu pozdě, takže je jasné, že ses už dočkala. :-P

3 Michelle Michelle | 30. prosince 2017 v 23:40 | Reagovat

Jedna zápletka vyřešena.. druhá zamotana.. těším se na nášup

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.