Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Weihnachtswrestling P16 5/5

23. prosince 2017 v 20:00 |  Morag McAdams
5.
Následujícího rána Severus otevřel oči a znovu je zavřel, když byl konfrontován s hlavou Minervy v zelených plamenech svého krbu.
"Severusi!" sjela ho a zněla při tom, jako by se ho už delší dobu pokoušela vzbudit. "Za půl hodiny tě očekávám v mojí pracovně!"
Zavrčel v odpověď a oči otevřel až tehdy, když už to zelené mihotání neviděl. Bolela ho záda, protože usnul v křesle, a měl kocovinu.

S námahou vstal. Po umytí a převléknutí se vydal na cestu. Minerva chtěla zprávu o posledních dnech, jak se stalo tradicí. Vždycky, když se vrátil z mise, na kterou ho poslal Pastorek, rozčilovala ho svými zvědavými otázkami, dokud to nevzdal. Byla horší než Albus, avšak on jí tu milost prokázal proto, že chtěl, nikoli proto, že musel. Tohoto rozdílu si byl vědom. Měl kdykoli možnost odejít a nechat všechno být.
Severus nepožil lektvar proti vystřízlivění, protože byl toho názoru, že si kocovinu zasloužil, a každý krok vysílal do jeho hlavy bodavou bolest. Konečně prošel okolo chrličů a trochu neelegantně sebou plácnul na židli. Samotočivé schody pro jeho žaludek představovaly opravdovou výzvu.

"No?"
"Úkol splněn."
Minerva si propletla prsty, snažíc se udržet třes rukou pod kontrolou. Naučil se neuhýbat pohledem a její slabost akceptovat. Minerva se na něho přísně dívala.

"S tím na mě nechoď, Severusi. Co mi řekneš na svou obhajobu?"
"É." Byl zmatený, avšak ona mu nenechala žádný čas na stvoření výmluvné odpovědi.
"Vím, že jste byli úspěšní, protože Hermiona mě o tom už informovala. Takže také vím, že ses choval jako poslední debil a jednoduše jsi vypadl!"
Studená dlaň sevřela jeho srdce, které i přes jeho velkou snahu o opak stále cítilo. Ptal se sám sebe, jestli právě slyšel Minervino zhodnocení sebe samého nebo Hermionino, avšak pak došel k závěru, že v tom asi ani není rozdíl. Zklamal a ztratil ženu, do které se zam-
Tuto myšlenku zavřel za tlustou zeď ještě dříve, než ji domyslel do konce.
"Nejsem ti nic dlužen," vyplivl.
Minerva si povzdechla, a od tématu upustila.
"V každém případě jsem ráda, že jste byli úspěšní. Wreathlingové už jsou rozmístěni do kouzelnických domácností. Je opravdu neuvěřitelné, co pro nás ty malé bytosti dělají!"
To je ono, pomyslel si Severus hořce. Daly mu sen, který se nikdy neměl stát realitou. Nechaly ho udělat další chybu, která bude vhozena na misky vah jeho života. Dokonce i v dobách Voldemortovy špionáže se žádné ženě nikdy nevnucoval a při hrůzostrašném počínání svých bratrů ve zbrani předstíral neschopnost. Styděl se, že nebyl dost silný za ně oba.
"Podle Hermiony došlo k vyzrazení tajemství rodinou strážců Wreathlingů. Jen tak mohly ty tragické činy nabrat svůj spád." Minerva si znovu povzdechla. "Našla způsob, jak všechno vyřešit diskrétně. To děvče plnou vinu nenese. Nevědělo, co dělá."
"Je tragické, kolik vědění mizí. Pouze v čistokrevných kouzelnických rodinách se tradice dodržují. Slečna Marková neví nic o rozměru svého činu," dal jí proti své vůli zapravdu. "Přesto by měla být spravedlivě potrestána, avšak Hermiona to asi vidí jinak." Vyslovením jejího jména se studená dlaň sevřela ještě pevněji a Severus přešel k útoku. "Žádný div, vždyť je také mudlorozená."
Minerva na něho pohlédla se směsicí děsu a nesouhlasu.
"Buď opatrný, Severusi. Tyto předsudky tě už jednou stály tvé štěstí."
Náhle vstal.
"Pokud je to všechno, ředitelko…"
V Severusovi vřela zlost. Minerva neměla právo s ním takto mluvit. Kdyby tenkrát měla lépe pod kontrolou partu okolo Pottera, nedostal by se do spárů ideologie, kterou Lucius Malfoy ve společenské místnosti vychvaloval v zářivých barvách.
"Ano, chlapče můj," řekla Minerva zasmušile. "Můžeš jít."
Věděl, že k ní není fér. Nebyla to jen její vina. De mortuis nihil nisi bene. O mrtvých jen dobře, vyjma nanejvýš Voldemorta osobně. Tak byl vychován, a proto byla Minerva jediná, na kterou ještě mohl zaměřit svůj vztek. Věděl také, že zodpovědnost za své rozhodnutí nese jen on. Tehdy nebyl schopen odolat lákání temných sil, stejně jako nedokázal poznat nebezpečnost Wreathlingů. Dostal se do jejich moci a následky byly pro něj podobně zničující jako toho dne u jezera. Ztratil jediného člověka, se kterým mohl uzavřít rovnocenné přátelství.

Byl to poslední víkend v Prasinkách před prázdninami, proto Severus cestou po chodbách vyděsil jen malý počet studentů z nižších ročníků. Nemohl nikomu sebrat body, neboť mu Minerva zakázala uvádět důvody jako "pohled plný paniky" nebo "zakopnutí". Stále ještě nenašel žádný ventil pro svou špatnou náladu, když tu před vchodem do svého bytu uviděl stát malou postavu. Jen proto nebyl svým obvyklým ovládajícím se já, a vpustil Hermionu dovnitř, místo aby ji jen tak nechal stát venku.
"Ty!" Její ukazováček se mu bolestivě zapíchl do hrudníku ihned poté, co se za nimi zabouchly těžké dveře. Hermoniny oči se zlostně blýskaly a jeho zabolelo, že v nich už nevidí náklonnost vůči němu. Chytil ji za ruku, aby ho už alespoň fyzicky nezraňovala. "Co tě to napadá? Myslela jsem, že jsme přátelé! Myslela jsem, že jsme - ale ne, ty jsi ten velký Severus Snape, který nikoho nepotřebuje a ostatní nechá být a rozdupe jejich pocity! Opravdu jsem si myslela, že jsem pro tebe důležitá!" interpunkci podtrhla pokusem znovu píchnout prstem do jeho hrudi.
Její rozhněvaná řeč zasáhla Severuse ne nepřipraveného, avšak počítal s jinými výčitkami.
"Hermiono." Vrčel přes hněv, neporozumění a všechny ostatní pocity, které mu zužovaly hrdlo. "Co ode mě chceš?"
"Co já - " Její hnědé oči se vykulily, a pak v nich znovu zavládl vztek. "Já chci, aby ses postavil k tomu, co se stalo! Bože, Severusi, já nepožaduji, aby ses omlouval. Ale vysvětlení by bylo fajn, abych věděla, co jsem udělala špatně!"
Pokud žena tvrdí, že nechce omluvu, je tomu právě naopak. Severus to věděl. Věděl však také, že se omluvit nedokázal. I když to bylo strašné, že ji využil, nemohl přece říct, že ho to mrzí. Nelitoval, že se s ní vyspal, že prozkoumával její tělo svými prsty a svými ústy, obdivoval měkkost její kůže, bořil ruce do jejích nemožných vlasů a ztratil se v ní. Litoval, že se sám ztratil - pro ni.
Všiml si, že stále ještě čeká na odpověď.
"Hermiono." Nemohl nevyslovit její jméno, neboť se obával, že toto je k tomu poslední příležitost. "To jsme nebyli my. Ty jsi nebyla sama sebou, když jsme… je to vina jen těch zatracených Wrestlingů!" Ve snaze o vysvětlení a zachránění alespoň přátelství, které ho s Hermionou pojilo, si svého přeřeknutí ani nevšiml. Hermiona se nesmála. Stáhla svou ruku nazpět a Severus litoval ztráty toho ubohého tělesného kontaktu, zatímco ve stejné chvíli zneklidněn zaregistroval, že se výraz jejího obličeje změnil z běsnícího na rozhodný. Pokud ho bude chtít zaklít, nebude nic namítat, avšak doufal, že to udělá rychle.

"Je to vina Wreathlingů? Severusi?" Odstoupila o několik kroků a zkoumavě se na něho zahleděla. Úsměv, který se chtěl objevit na její tváři, se mu vůbec nelíbil, a tak se obrnil před útokem.
"Moment." Útok nepřišel. "Rozumím tomu správně? Ty si myslíš, že se zlobím, protože ses se mnou vyspal?"
Přikývl a pokusil se nezrudnout, protože při její přímé formulaci mu před očima vyvstaly všechny vzpomínky.
"Ty si myslíš, že Wreathlingové způsobili, že jsem se položila na postel a myslela na Anglii? Že jsem s tebou nechtěla spát, ale ti skřítkové mě k tomu nějak přiměli?"
Zase mohl pouze přikývnout a doufal, že už snad konečně vytáhne hůlku. Styděl se a nedokázal se s tím vyrovnat. Spíš by snesl, pokud by měl následky svého činu pocítit fyzicky.
K jeho ohromení se Hermiona začala smát. Smála se tolik, že si musela otřít slzy z očí, než se zabořila do jeho sedačky.
"Pojď sem!" plácla na místo vedle sebe a on ji poslechl jako psík. "Já tě nezakleju."
Přesto se nedokázal uvolnit. Sedět tak těsně vedle ní a vědět, že se jí nesmí dotýkat, protože ji ztratil, bylo strašné. Severus odolával nutkání posadit se na ruce jako školák, aby mu necestovaly.
"Můj milý Severusi, chtěla bych ti něco vyjasnit. Wreathlingové žijí z negativní energie. Šíří mír. Nemění - nemění, slyšíš? - pocity nebo nezrcadlí falešné skutečnosti."
Přikývl, pozoroval ošoupaný koberec před sedačkou a ptal se sám sebe, proč u ní toleruje, že s ním mluví jako s malým dítětem.
"Je možné, že jsem pro tebe byla příliš podrobná?"
"O čem to mluvíš, ksakru?" Jeho hlas zněl drsně ve srovnání s Hermioniným melodickým smíchem. Přisedla si blíž a políbila ho na tvář.
"Opravdu si myslíš, že bych si lektvary pro své pacienty neuvařila sama? Myslíš, že ti Pastorek nedůvěřuje natolik, abys pro něho mohl pracovat samostatně? Opravdu sis nevšiml, že jsme v hotelových pokojích nebyli spolu jen náhodou?"
Šeptala trochu zadýchaně, a chloupky na Severusově krku se postavily. Nervózně polkl, avšak ona mu nedala čas na odpověď.
"Nepotřebuji tě, Severusi." Ucuknul od ní, jako kdyby ho udeřila. Měl tedy pravdu. Hermiona s ním nechtěla mít nic dočinění. Její slova byla jen takové nic.
"Já tě chci."
Moment.
"Co?" zachrčel. Svět kolem něj se zbortil, zatímco on se pokoušel pochopit, co mu sdělovala. Nepodařilo se mu to. "Jak prosím?"
S frustrovaným zasténáním zdvihla Hermiona ruce do vzduchu.
"Ty jsi takový zabedněný osel, Severusi! Otevři přece oči a použij svůj rozum, na který jsi tak pyšný!"
Nadávky fungovaly. Nadávky byly jistota. Mohla by mu nadávat po zbytek jeho života, neboť to by byla s ním. Přesto se mu zdálo, že ten poslední dílek puzzle stále chybí.
"Co?"
"Proboha!" zasyčela Hermiona, a pak ho rukama objala okolo krku, a ještě před tím, než porozuměl tomu, co se stalo, ho políbila a on políbil ji a zlost a hněv byly pryč.

"Ty mě chceš?" vrátil se k tomu nevěřícně, když se zase vrátili do přítomnosti. Pohybem jeho ruky se více rozhořel oheň v krbu. Hermiona se maličko chvěla chladem, a on je oba zabalil do deky, zatímco se přitulení koukali do plamenů. Jeho sedačka byla jednoznačně příliš úzká a nepohodlná, avšak nevstal by za nic na světě.
Smála se, stále ještě bez dechu z výšek, do kterých společně vystoupali, a zavrtala se víc do jeho náručí.
"Jak může být tak inteligentní muž jako ty tak slepý?"
"Možná jsem nepočítal s tím, že budeš postupovat tak detailně. Vždyť jsi byla v Nebelvíru," popíchl ji, avšak vzal svým slovům ostrost tím, že hladil jemnou kůži na jejím břiše. Hermiona se pod jeho doteky protahovala jako kočka a on zjistil, že nebyl tak unavený, jak si myslel. Severus se tiše zasmál a fascinovaně pozoroval, jak se jí na ramenou a pažích rozprostírá husí kůže.
"Nejsem si jistý, jestli jsem opravdu všemu správně porozuměl," zašeptal. Hermiona se otočila v jeho náručí a nevěřícně na něho pohlédla. Dovolil si drobný úsměv. "Možná bys mi to měla vysvětlit ještě jednou."
A to také udělala.
Důkladně a vícekrát, dokud všechny špatné myšlenky a každý protest nezmizel. Zcela bez Wrestlingu.
No. Skoro.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 23. prosince 2017 v 22:12 | Reagovat

Super vánoční oddechovka s neotřelým nápadem. Moc se mi to líbilo, díky za překlad :)

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. prosince 2017 v 19:40 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Jsem ráda, že se líbilo Tobě i všem, co čtou, ale mlčí. ;-) Je to doklad toho, že se stále ještě dá vymyslet něco nového, i po tolika letech a tolika napsaných ff. Užívejte si i dál, materiálu se nabízí dost. Jen abych měla možnost překládat... :-|

3 margareta margareta | 26. prosince 2017 v 17:38 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k notbuku bez kontrolorů/čti bez rodiny/ a můžu napsat, co si myslím.
Severus a Hermiona měli té pitomé náně říct, kolik lidí kvůli jejím krádežím přišlo o život! Aby si zapamatovala, že stavět svoje štěstí na cizím neštěstí je zlé a sobecké a může se jí to jednou sakra vrátit! :-!
A ti dva? Hrůza, jak byl ten chytrej Severus totálně blbej! 8-O Ještě že to vzala do rukou Hermiona,jinak by kolem ní stepoval ještě napřesrok! ;-)
Děkuji! Hezky jsem se pobavila. :D

4 Michelle Michelle | 30. prosince 2017 v 23:48 | Reagovat

Jsou tam na mě docela velké skoky ode zdi ke zdi.. jinak Severus je zcela normální a typický chlap 8-)  8-O řekla bych..  Věcí je třeba vysvětlit polopaticky ideálně postelicky :-D  :D
Díky za sváteční přídavek

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 3. ledna 2018 v 13:20 | Reagovat

[3]: Margareta: Tos nám tedy od plic sdělila, co Tě při čtení napadá. :D
Holt i Severus se může někdy chovat jako trotl... Jak vidíme třeba tady. 8-O

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 3. ledna 2018 v 13:21 | Reagovat

[4]: Michelle: Tak tak, postelicky na něho, a ihned všechno pochopí. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.