Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 11 P16

7. ledna 2018 v 20:00 |  Vestilia
11. Konec je v dohlednu

"Ještě čaj, slečno Grangerová?"
Hermiona mechanicky kývla, neboť něco na té otázce ji připadlo nezvyklé. Horko od blízkého krbu ji omámilo. Avšak profesor Snape její úžas zřejmě příliš nevnímal. Uchopil její šálek a nalil do něj silný černý čaj.


"A Váš a Tristanův projekt se vyvíjí dobře, že?"
Zase pouze přikývnula, avšak jakmile profesor jen skepticky uklonil hlavu na stranu, svoje myšlenky vyslovila.
"Ano, jde to velmi dobře. Tristan má zřejmě pravdu se svou domněnkou, týkající se vlivu měsíce na žíně jednorožce, a opravdu to vypadá, jako by s přibývajícím měsícem jejich magická síla polevovala."
To bylo nezvyklé, protože u všech ostatních, jí známých přísad byl účinek přesně opačný. Hermiona byla vděčná za možnost účastnit se tohoto projektu.
Prasknutí dřeva v krbu ji vyděsilo.
"Proč jste tak lekavá, Hermiono?"
Její jméno vysloveno jeho ústy znělo zvláštně. Tento pocit však zjevně platil pouze pro ni, neboť Snape se na ni díval, jako by řekl něco naprosto samozřejmého. Hermionu jeho pohled vemli zrozpačitěl a jen neurčitě pokrčila rameny.
"Bojíš se? Mě?"
Ne, to zcela jistě ne. A tak jasně, jako byla ta myšlenka, také zakroutila hlavou.
"Dobře, neboť to by bylo politováníhodné…!"

Když Hermiona následujícího rána procitla, právě se rozednívalo. Ihned tak rozeznala postavu stojící u okna a zdánlivě hledící malou škvírou mezi závěsy ven.
Hermiona se vyděšeně posadila.
"Pěkné, že jste se konečně vzbudila, Grangerová," řekl Snape v té chvíli řízně.
Pravděpodobně vyhodnotil zvuky jejích pohybů odpovídajícím způsobem, neboť jeho pohled byl stále ještě zaměřen směrem k oknu.
"Co tu děláte?" zeptala se Hermiona ještě zmatená spánkem.
Zhluboka se nadechl, načež nuceně odpověděl:
"Na tuto otázku dokážete s jistotou odpovědět lépe než já. Každé zatracené dveře necháváte otevřené, proč ne také každou noc dveře do Vaší ložnice?"
Ano, proč?
Protože jí nevyhovovalo nechat otevřené dveře, když byl Snape ještě v obývacím pokoji. No, tím si zřejmě vstřelila vlastní gól, neboť on někdy z obývacího pokoje zmizel, a pak se objevil zase tady. Ale jak? Vždyť ještě spala…
Trapná červeň se jí vkradla do tváře, jakmile si uvědomila, že zřejmě o Snapeovi snila. Jako kdyby dokázal přečíst její myšlenky, se zeptal:
"Noční můry, slečno Grangerová?"
Zasmála se, když si vybavila scénu u krbu a to, jak školácky se chovala. Náhle se k ní otočil a přeměřoval si ji opravdu nenávistným pohledem, který ji okamžitě přinutil zmlknout. Polkla a stísněně řekla: "Nebyla to noční můra. Spíš něco velmi banálního."
Protočil oči.
"Co také jiného, než něco banálního…"
Energicky odhodila přikrývku a vstala. Otevřela Snapeovi dveře od ložnice a sarkasticky pronesla:
"Promiňte mi, příště budu ráda riskovat vedlejší účinky Bezesného spánku, jen a pouze kvůli Vám. A to i přesto, že vím, že mi za to nepoděkujete. Nikdy."
Byl alespoň tak laskav a opravdu vyšel z pokoje. Při tom jí ovšem věnoval opovržlivý pohled a její slova mávnutím odmítl.
Hlasitě za ním práskla dveřmi.
Tak jeho to tedy štvalo, že byl zavřený v tomto pokoji, zatímco spala? Jí taky leccos šlo na nervy, a přesto se snažila si na něm zlost nevybíjet.
Deset minut seděla na kraji postele a doufala, že se uklidní, ale nepodařilo se jí to. Klokotala v ní nahromaděná zlost. Jemné zaklepání zobáku na sklo ji nakonec z myšlenek vytrhlo.
Bez problémů poznala Marathona, neustále rozčepýřeného Ronova sýčka.

Budeš na mě mít někdy dneska čas?

Žádné oslovení, žádný pozdrav na konci. Fakt se snažil o smířlivý tón, pomyslela si kousavě. Měla nějak dojem, že tato sobota bude vskutku na pytel.
S povzdechem si natáhla župan a odešla do obýváku. Snapeovi nevěnovala ani pohled a otevřela dvířka malého sekretáře. Nepřemýšlela dlouze nad slovy - neboť Ron to zjevně také nepovažoval za nutné - a napsala stejně chladně:

Ano, mám. Co takhle ve tři? V Prasinkách před poštou?

Bylo hloupé oplácet mu stejnou mincí? Asi. Ale co by bylo vhodnější? Hermiona si bolestně všimla, že se na setkání s Ronem ani trochu netěšila. Poslední dny, především včera večer, jí chyběla společnost. Ale konkrétně Rona nepostrádala.
S novým povzdechem srolovala pergamen a odešla zpět do ložnice předat jej Marathonovi. Pak zamířila do koupelny a vydatně se vysprchovala.

Když se Hermiona vrátila do obývacího pokoje, seděl Snape uprostřed místnosti na podlaze. V momentu, kdy tázavě zvedla obě obočí, už se na ni obořil: "Mám toho věčného stání dost. Promiňte mi prosím můj postoj, pohovka je pro mě bohužel nedosažitelná."
Pořádně se nadechla, snažíc se tím přinutit ke klidu, avšak příliš se jí to nepovedlo. Její slova byla značně rozčilená:
"U Merlina, co se to s Vámi děje? Já za to nemůžu, že jste tady uvíznul, nemůžu ani za to, že Vás všechny předměty okolo doslova odráží. Naopak, celé týdny se snažím Vám pomoci. Tady toto jsem si nevybrala a zcela jistě o Vás nesním úmyslně."
Přikývnul.
"Já vím, já to všechno vím.
Ale víte, co? Vy ve své dosti zjevné frustraci můžete aspoň roztrhat pergamen, můžete házet knihami nebo prásknout dveřmi. A často to děláte. Já nemůžu nic z toho.
Tak se bohužel stáváte tím hromosvodem Vy. Vy a nebožáci mrtví. Je to však velmi nevděčné, když za opravdu zlá slova sklidíte jemný, promíjivý úsměv. Je neuspokojující zpustošit Velkou síň, abyste ji v další chvíli nalezla znovu nedotčenou. Kdybych mohl, házel bych tady Vaším nádobím…"
Přerušila ho.
"Ano, ano, to nejde."
Jeho tvář se na chvíli dramaticky zakabonila, načež si pořádně vzdychnul a položil si dlaně na obličej.
"Zblázním se, slečno Grangerová. Je to o tolik horší než věčné zatracení. Nebo to je ono. Možná je to přece jen kletba. A Albus o mně měl a má menší mínění, než ve které doufám."
Klekla si před ním na kolena.
"To si nemyslíte skutečně, že?"
Zakroutil hlavou, aniž by vzhlédl, a pak tiše řekl: "Vlastně už vůbec nevím, co si mám myslet."
Ale ona to věděla.
"Není to kletba, neboť Vaše aura je oproštěna od černé magie. Nejste zcela mrtvý, i když Vaše tělo tak vypadá. A to, že Vaše duše není na onom světě, znamená, že ještě existuje cesta nazpět. Tomu věřím. Pro někoho hodně znamenáte, neboť ten člověk byl schopný takového kouzla, které zřejmě nikdo jiný nezná."
Když viděla, že na to nebude nijak reagovat, vstala.
"Hádes nebo aura, co byste radši?"
Hermioně se ulevilo, když pochybovačně zvedl zraky. Avšak neodpověděl.
"Já mám tedy Řeků dost. Tak si dáme esoteriku," řekla rozhodně, chňapla po příslušné knize na přístavném stolku a přišla s ní za Snapem.
Sedla si vedle něho, co nejblíže to kouzlo dovolovalo, a knihu položila před sebe na podlahu.
V posledních týdnech spolu četli často.
Další hodinu toho mnoho nenamluvili, jen sem a tam se dohadovali ohledně otáčení lisů.

… Ve všech dimenzích, které leží nad materiální rovinou, se kvality pocitů, myšlení a jednání zjevují v barvách. Podle sytosti barev lze poznat vývoj člověka. Tento stav nikdy není posuzován, slouží pouze jako poměrový základ myšlení a cítění člověka, jakož i pro jeho zkušenosti sesbírané během života a jeho učiněné vývojové kroky….
… Vývoj člověka tedy zároveň znamená očištění barev jeho bytí…
… Teprve narozením dítě získá vlastní auru. Skryto v lůně matky prolíná barvy nenarozeného aura matky…

Hermiona vzhlédla a přemýšlela o tom, co právě přečetla.
"Je to znovuzrození, minimálně z hlediska aury."
Zamlaskal jazykem a ona nebyla schopna určit, jestli to byl pobavený zvuk nebo nesouhlas.
"Nečekejte prosím, že Vám budu říkat matko," pronesl naprosto suše.
Hermiona se rozesmála.
"S tím mohu žít."
Pak, o něco vážněji, dodala: "Vaše aura se znovu narodila."
Sklonil hlavu
"Možná."
A znovu se věnoval knize. Po chvilce váhání ho následovala.
V místnosti zase zavládlo ticho. Snape v průběhu čtení bez komentáře vstal a přistoupil k oknu. Hermiona se za ním udiveně podívala, avšak po pár minutách čtení a třech odstavcích, které překvapivě považovala za napínavé, vytušila, proč tomu tak bylo. Nyní šlo o podrobnosti.

… Žlutá, barva inteligence a duševní síly….
… Příměs jasné červené znamená přehnanou hrdost, zlomyslný výsměch…

Žasla nad tím, jak přesně ta velmi obecná slova popsala člověka jako je Severus Snape, kterého znala.
Avšak ještě napínavější to bylo, když se dočetla věci, které jí přišly naprosto neznámé.

… červená v sobě zároveň ukrývá také pozitivní aspekty naturelu, jako je aktivita, chuť k životu a radost ze života. Kde působí destruktivita, působí i konstruktivnost….
… Dobře promyšlená jednání, jejichž původ často nalezneme v emocionalitě….
… pohonem je potěšení stejně jako zlost…

Avšak i to, co Hermiona nalezla své vlastní auře tak, jak ji popsal Firenze, nebylo o nic méně zajímavé.
Byla mateřský typ. Vyrovnaná, skoro uhýbající konfliktům, aby nebyla narušena vytoužená harmonie. Ovšem se sklonem k melancholii…

"Nemáte už pomalu dost toho hledění do křišťálové koule?" protnul jí jeho hlas soustředění.
Podívala se na něj a odpověděla mu naprosto vážně: "Tento pohled mi právě přijde velmi zajímavý."
Opovržlivě si odfrknul.
"A to slyším zrovna z Vašich úst. Od té, která to všechno doteď měla jen za humbuk, který to opravdu je."
Narovnala se a svraštila čelo.
"Pokud to máte za humbuk, jak si tedy vysvětlíte skutečnost, že Vás Firenze viděl?"
Zakroutil hlavou.
"Nezpochybňuji, že mě poznal. Nezpochybňuji ani to, že je schopen vidět mou osobnost a vyvozuje správné závěry. Ale vyjadřuji pochyby o odpadu v této knize. Vážně si myslíte, že lze charakter, hodnoty a zkušenosti člověka popsat několika málo větami? Pokud vedle sebe postavíte tři osoby se stejnými odstíny aury, opravdu si myslíte, že jednají a cítí identicky? Přesně to tvrdí knihy tohoto typu. Vy, jako modrá a tím odvážná, obětavá matka jste podle definice obzvláště spiritisticky a umělecky nadaná. Je to Vaše doteď nepoznaná stránka?"
S jistotou ne, neuměla ani dobře zpívat, ani tančit, její kresby na základní škole byly strašně škaredé. A spiritualistická? Ne, ona byla pro fakta.
Její mlčení mu bylo dostatečnou odpovědí.
"Kentaurové vidí svět jinýma očima. Možná existují i lidé, kteří mohou své okolí vnímat podobně. Vy, slečno Grangerová, k nim však určitě nepatříte. I kdyby tomu tak bylo, patrné jsou jen tendence. Každé jedno rozhodnutí změní člověka a jeho názory, avšak ne jeho zkušenosti. Který z těchto tří faktorů se zrcadlí stejně jako v auře? A co znamená druhá nebo třetí barva v auře, můžeme nanejvýš hádat. Žlutá a modrá, jako u Vás, jsou vlastně velmi opozitní. Nikdy nemůže odpovídat všechno. Jsou to kecy, protože v takových knihách můžete najít jen to, co najít chcete."
Hermiona popřemýšlela o jeho slovech a přikývla. Samozřejmě, že měl pravdu. Vlastně to bylo děsné, že se do knihy ponořila stejným způsobem jako dříve Parvati s Levandulí.
"Firenze mohl sice poznat moje barvy, ale co každá z nich znamená, nemůže vědět ani on," řekl Snape rozhodně, skoro hrdě.
Zase přikývla, a při tom jí zrak sklouzl na hodiny na zdi. Bylo skoro poledne a přesně v tomto okamžiku se ozval Hermionin žaludek se stížností, že ke snídani nedostal nic. A o pár minut později seděla ve Velké síni vedle Minervy.
"Vypadáš unaveně, Hermiono. Je všechno v pořádku?"
Ředitelka jí tuto otázku poslední týdny kladla stále častěji a vypadala čím dál tím ustaranější.
Hermiona kývla.
"Je mi dobře. Jen hodně pracuji a málo spím…"
Čarodějka ji stroze přerušila.
"Tak si prokaž tu laskavost a pracuj méně. Pomalu už si o tebe opravdu dělám starosti. Trávíš příliš mnoho času ve sklepení. A na to, že jsi na začátku řekla, že v hradě bydlet nebudeš, jsi tady nápadně často."
Minerva se zhluboka nadechla.
"Přílišné množství práce může rozbít mnohé přátelství nebo partnerství. Ronalda tu vidíme stále méně."
Hermiona sklopila hlavu.
"To je pravda. Avšak tato práce mi přinesla spoustu poznání. I mimo bádání. Některé věci možná mají skončit i proto, že se nedají zachránit."
Ředitelka se bolestně podívala, avšak pak řekla překvapivě rozhodně:
"To je asi pravda. Pak si vyjasni, co je třeba. A pracuj míň."

Slunce jasně svítilo, a tak se Hermiona ještě během jídla rozhodla, že po poledni půjde ven. Naštěstí nefoukal vítr, protože vzduch byl studený a kousal ji do tváře.
V průběhu dopoledne se ozvala nepříjemná bolest hlavy a čerstvý vzduch jí udělal dobře. Opravdu by měla častěji chodit ven.
Poklidnými kroky obešla jezero a vydala se cestou do Prasinek. Tam se ještě podívala do prodejny písařských brků a také do Džina v láhvi. Tam s velkým štěstím narazila na sadu samočisticích zkumavek za výhodnou cenu. Pan Banges zřejmě při objednávce udělal chybu a objednal o dost větší počet nádobek, které si výrobce nechtěl vzít zpět. Smůla pro něho, výhoda pro ni.

Opustila obchod a u pošty, o deset minut dřív, už stál Ron.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 margareta margareta | 7. ledna 2018 v 21:26 | Reagovat

Aby husa kopla toho, co vymyslel tyhlety cliffhangery :-! Vždycky v nejlepším to utnout, právě když se těším, jak Rona popadne amok!
Ale Snape má pravdu. To hromadné typování lidí podle aury je opravdu pitomost. Jako by pod jednou vlajkou byli všichni stejní!
Jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne. Uplácají něco jako Golema? Nebo Frankensteina?
Moc se těším na další kapitolu :-P
A za tuhle děkuji! :-D

2 Michelle Michelle | 7. ledna 2018 v 22:22 | Reagovat

Přiznám se, že nemám ráda jakékoliv škatulkování lidí.. úplně chápu Severusovu frustraci z bezmocnosti..
Jsem zvědavá, s čím přijde Ron, ale už jim moc času (kapitol) společně nedávám..
Těším se na pokračování a děkuji za překlad :-)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. ledna 2018 v 19:34 | Reagovat

[1]: Margareta: Podlé, že? Nojo, Ron zřejmě potřebuje pozici na začátku kapitoly... Amoku (?) se dočkáš příště. Díky za díky, v neděli ať jsi zase tu. :-D

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 8. ledna 2018 v 19:36 | Reagovat

[2]: Michelle: Myslíš, že už to RW-HG přijde brzy? Díky za díky, i Tebe zvu další neděli na pokráčko. 8-)

5 sisi sisi | 8. ledna 2018 v 22:53 | Reagovat

Děkuji za novou kapitolu, moc jsem se na ni těšila, hlavně, jak to dopadne s Ronem. No poslal sovu a přijechal na sraz u pošty. :-D Hermiona získala nová sklíčka k provozování bádání a pan skoro Snape další kousek naděje k znovunabytí se. Čtou vůbec ty správné knihy? Výklad barviček je v každé oblasti barevna jiný. :-)
To by nebyl Snape, aby na každém textu neviděl v prvé řadě chyby. :-? On jedinečný génius a mistr nad mistry, :-P si nenechá mluvit do aury ani parapsychologem, ani kentaurem, ani Hermionou Grangerovou. A Minerva už neví kudy kam.
Díky ještě jednou, vyčkávám další neděli, další kapitolu. :-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 9. ledna 2018 v 21:34 | Reagovat

[5]: Sisi: Ron už čeká u pošty, necháme ho tam do neděle, a pak se to rozlouskne. :D
Knih mají vyhledaných spoustu, ale těžko jim kdo poradí, kudy se ubírat.
Minervu jako zaměstnavatele si představit dokážete? "Nepracuj tolik, dej si relax a počti si u Ardy... A víš co, zítra ani do práce nechoď, nějak to tu zvládnem." 8-O  :-D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.