Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 12 P16

14. ledna 2018 v 20:00 |  Vestilia
12. Změněná rovina

Hermiona Grangerová, mistryně lektvarů, profesorka v Bradavicích, renomované škole čar a kouzel. Single.
Právě to poslední slovo zanechávalo zvláštní pocit. Byla smutná, ale ne zoufalá. Minimálně ne rozchodem jako takovým, za což zřejmě vděčila Ronovu odpolednímu chování.


Všechna jeho slova bylo vlastně možno shrnout do výroku, že by se měla změnit, jinak nevidí jejich společnou budoucnost. Dal jí ultimátum a na jeho obličeji bylo chvilku na to vidět, že snad počítal s tím, že se Hermiona tomuto požadavku podvolí. Udivující, jak byl ten člověk sám o sobě přesvědčený. Když mu řekla, že její myšlenky se v posledních dnech ubíraly podobným směrem, vyděsil se. Že sotva čekala, že se on změní, a že pro ni ani není smyslem partnerství, toho druhého měnit.
Na jeho otázku "Chceš mi tím říct, že je po všem?" Hermiona jen mlčky kývla.
Nato se Ron na podpatku otočil, odešel několik kroků stranou, a beze slůvka rozloučení se přemístil, neohlížeje se zpátky.

Byla single. Po posledních dnech ji to nepřekvapilo. Ale překvapila ji rychlost, s jakou to všechno najednou skončilo. Bolelo to jinak, než čekala, vnímala to jen jako ztroskotání.
Ron jí bude chybět. Myšlenka, že bude zase každou noc spát sama, ji rozesmutnila. Více se jí však dotklo rozloučení s tím, v co ve vztahu doufala, než ztráta Rona jako osoby.
Tento pocit přetrval až do setmění. Myslela si, že se celé odpoledne cítila překvapivě dobře.
Avšak když večer seděla v křesle ve svém obývacím pokoji, náhle začala plakat.
Byla neschopná udržet vztah. Ron ji jednou miloval a nyní jí taktně řekl, že takovou, jaká je, ji není schopen snést. Není ochotná dělat kompromisy nebo se přizpůsobovat potřebám jiného člověka. Teď dřepěla tady v hradě, měla jen svou práci a výzkum, a nakonec skončí naprosto osamělá. Stejně jako předchozí obyvatel tohoto bytu. No dobře, Snape se tady objeví a bude její samotu komentovat. S touto myšlenkou si zakryla rukama obličej a zoufale se rozvzlykala.
"Co je to tentokrát? Narozeniny Vaší matky? Výročí svatby Vašich rodičů?"
Těmito slovy, chladně a rozčileně vyslovenými, se trefil přímo do středu. Tento muž snad opravdu měl cit na krvácející rány.
"Nemohl byste být aspoň jednou jednoduše zticha?" zakřičela ztrápeně.
Avšak místo uposlechnutí požadavku se znovu zeptal, o poznání jemněji, ačkoli stále rozčileně:
"Co se děje?"
Na chvíli byla v pokušení mu říct, že se ho to netýká. Že je mu to stejně lhostejné. Avšak pak si vzpomněla na útěšná slova z minulého večera. Soucítil s ní a dodával jí odvahu. Nic, co by kdo od Snapea čekal. Dokonce jí vyprávěl něco o sobě.
"Ron a já jsme se rozešli."
Dlouhou dobu čekala na odpověď marně a ani se neodvažovala na něho pohlédnout. Tolik se bála jeho výsměchu.
Nakonec uslyšela: "To není důvod k brečení. Měla byste to oslavit."
Tato slova zjevně myslel vážně, neboť jeho tón nebyl ironický. Zrovna když se ho chtěla zeptat, jestli ji stále ještě utěšuje, pokračoval: "Jen doufám, že jste to byla Vy, kdo to ukončil."
Nyní se na něho podívala. S neproniknutelným pohledem stál vedle křesla a shlížel na ni. Vágně kývla.
"Což dokládá, že jste si vědoma toho, že by to nemělo žádnou budoucnost."
Znovu kývla.
"Tak teď neřvěte, ale buďte ráda, že se ta bída neprotahovala do nekonečna."
Otřela si oči a nejasně řekla: "Je mi strašně líto Vaší neschopnosti cítit emoce, ale pro mě je těžké to vidět takhle pragmaticky."
"To jasně vidím…," zasyčel potichu.
"Měla jsem o svém životě určitou představu, kterou teď můžu pohřbít. To nesmím být smutná?"
Přikývl, ale ne jako znak porozumění pro její slova. Alespoň ne tak, jak by to v této chvíli čekala.
"Říkáte to sama naprosto jasně, pohřbíváte jen myšlenku. Něco, co reálně nikdy neexistovalo. Teď jsou pro Vás všechny možnosti otevřené…"
Hermiona se hořce rozesmála.
"Všechny možnosti jsou pro mě otevřené? Kolik lidí jste už zažil v těchto místnostech? Kolik jich bylo během školy okolo mě? Opravdu si myslíte, že nevím, jak ostatní rozčiluji? I bez Vašich neustálých narážek bych na to přišla. K tomu jsem taky inteligentní. Kolikpak mužů si opravdu přeje inteligentní ženu? Takovou, která je možná i chytřejší než sám muž? A bojovala jsem proti Voldemortovi. Super, když se Vám líbí pošta od fanoušků. Ale také je velká spousta mužů, kteří nebojovali a kteří se nechtějí paktovat se ženou, která je odvážnější než oni…"
Hermiona se schválně podívala do jeho tváře a našla tam zřetelně viditelné pobavení. Opravdu teď na Snapea vybalila pochybnosti o sobě samé a dala mu na srozuměnou, že se bojí toho, že skončí sama a opuštěná? Naprosto to tak vypadalo. Tak ještě dodala, také proto, aby trochu utlumila jeho samolibý výraz obličeje: "A pak jste tady ještě Vy. Kolik mužů by asi uvítalo, kdyby sdíleli život s ne zcela mrtvým Severusem Snapem?"
Jeho tvář se dramaticky zatvrdila. Po malém váhání nuceně pronesl: "No, minimálně o to si asi starosti dělat nemusíte. Nejnovější mlhavé odpovědi těch skutečně zcela mrtvých vypovídají o tom, že spolu celou věčnost nestrávíme. Konečný, a tím pro mě mrtvý konec je snad dokonce na dohled."
Burcujícím hlasem se zeptala: "Co to má znamenat?"
Snapeova obočí vycestovala do výšek vzbuzujících závrať.
"Nejprve mě označíte za přítěž, a pak reagujete šokem na můj blížící se odchod na onen svět? Pokrytectví se k Vám přece vůbec nehodí."
"Umíte být tak strašlivě nespravedlivý. Šlo mi jen o to, že se nemusíte tvářit, jako by dnešek byl dobrý den. V očích mnoha lidí jsem nesnesitelná, a tím tedy rozhodně žádný prvotřídní úlovek na trhu svobodných. Ale nebudu se dělat hloupou, abych se zalíbila, a stejnětak Vám ani nebudu přát smrt."
Po hlubokém nádechu ještě dodala: "Co to má přesně znamenat? Co Vám řekli?"
Mávl nad tím rukou.
"Dohromady nic, jako vždycky."
A když si myslela, že už jí to opravdu nevysvětlí, přejel ji pohledem odzhora až dolů a pronesl: "Ptal jsem se Albuse, jestli chce, abych Vás věčně trápil. Řekl mi na to, že se o věčnost nejedná. Tak jako tak to skončí. A to v ne příliš vzdálené budoucnosti. Mám se ho příště zeptat, odkdy můžete počítat s tím, že si začnete hledat partnera?"
Jeho otázku prostě přeslechla.
"Tak jako tak? To řekl?"
Snape si povzdechl.
"Ano, to řekl. Pochybujete o mojí schopnosti odhalit význam mluveného slova?"
Kývla naprosto nepřítomně. Zcela jistě existovala možnost, že přežije.
"Běží nám čas…," vyrazila ze sebe.
"Čas, který nepotřebuji, takže proč to vzrušení?"
Znovu si utřídila myšlenky.
"Tak jako tak určitě znamená život a smrt. V dohledné době to v každém případě skončí. Existuje tedy nějaká lhůta. A protože jste spíš mrtvý než živý, dá se předpokládat, že po uplynutí té lhůty zemřete načisto."
Svraštil čelo.
"Odvážná interpretace takového vágního výroku," posmíval se, ale tak ironicky, že si byla jistá, že došel ke stejnému závěru.
"Avšak ne s přehledem o celé situaci," vysvětlila proto určitě.
Po chvíli přemýšlení trhl rameny.
"Možná. Pro mě je to stejné."
Hleděla na něho naprosto zděšeně, a pak řekla: "Jak můžete říct něco takového?"
Protočil oči způsobem, který už dobře znala.
"Grangerová, je spousta věcí, které skutečně a naprosto nenávidím, a to, že se musím opakovat, k tomu jednoznačně patří…"
"Ano, ano, Váš život byl na pytel a nikdo Vás nedocenil a všichni nenáviděli. Právě proto byste měl přece být rád, že dostanete druhou šanci."
Jako ho ona předtím přerušila, udělal to nyní on jí.
"Druhou šanci na co? Na lidi, kteří se mi vyhýbají? Nebo na ty, kteří si myslí, že vědí, co potřebuji a co si přeji? Oni si to však jen myslí, neboť ve skutečnosti o tom nemají ponětí - a jdou mi tím na nervy. Nechybí mi nic, Grangerová, jen jedno. Já jen chci svůj klid. Jestli mrtvý na onom světě nebo živý někde daleko od lidí, to je mi jedno."
Vlastně to měl být moment, kdy se měla rozčílit. Nad jeho lhostejnými slovy, nad tím, že si šlape po šanci, která se možná rýsuje stále zřetelněji. Ale byl to jeho tón, který ji přiměl nekřičet, jak je odporně nevděčný. Místo toho se na něho jasně podívala.
"Jste zklamaný," zašeptala nakonec úplně potichu.
Výraz jeho obličeje se změnil do děsivě chladného a odmítavého a jeho hlas vyjadřoval přesně totéž.
"Odkud berete tento poznatek? Jen si proboha nenamlouvejte, že o mně něco víte, tomu už věřilo tolik lidí." Zaváhal, načež dodal vysloveně zlostně:
"Nemáte o tom ani nejmenší tušení, to mi věřte."
Ona se však nenechala zastrašit a mluvila dál.
"No tak nemám tušení a jednoduše řeknu, že nechci, abyste zemřel…"
Smích, kterým na to reagoval, byl zlý. Ustal však stejně náhle, jako přišel.
"Nechte toho," řekl nahněvaně.
"Pokud byste se mojí přítomnosti mohla vyhnout, dávno byste už utekla."
Hermiona rozhodně zavrtěla hlavou.
"Vždyť Vás sem přivádím, to bych už na Vás nikdy nesměla pomyslet. Nepromítejte prosím do mě Vaše vlastní mínění o sobě. Skoro by se dalo říct, že trpíte obrovskými komplexy méněcennosti."
Snape sklonil hlavu a s pohrdavým pohledem odvětil: "To mi musí říct zrovna žena, která má odvahu a inteligenci za vadu na kráse a věří, že třetí jakost jako Weasley je její jediná šance, aby nezestárla o samotě?"
Polkla a mlčela, stejně zaražená jako zděšená, což ho přimělo pokračovat dál. Udělal to, co vždycky, a chladnokrevně odvedl pozornost od sebe. Tématem byla jen ona.
"Smutníte za mužem, kterého jste se už dávno měla zbavit. Je jednoduchý a egoistický, a to takovým způsobem, že se nabízí otázka, co Vás k němu hnalo kromě Vaší údajné méněcennosti."
Na konec svého proslovu umístil nevraživou větu:
"V každém případě nesplňujete staré známé klišé, neboť sex tím důvodem sotva může být."
Hermiona chvíli myslela, že se přeslechla. Jakmile však viděla aroganci v jeho tváři, vyskočila na nohy. On to skutečně řekl.
"Jednak se Vás to netýká, a ani to nemůžete z krátkého vhledu do nejnemožnější situace posoudit!"
Místo odpovědi jen našpulil rty, a Hermiona vyloženě cítila, jak bledne. Snažila se přemoci vzrůstající nevolnost křečovitým polknutím. Její nejhroznější obavu potvrdil slovy pronesenými ne bez zadostiučinění: "Vždyť jste to byla Vy, kdo vyslovil přání, že se mám chovat tiše…"
"Buďte prostě zticha!" zaječela naprosto zoufale. Ale on toho samozřejmě nenechal.
"Už jednou jsem Vám řekl, že můžu posoudit jako sotva kdo jiný, že jste promrhala celá léta s idiotem. A to nejhorší je, že jste o jeho nedostatečnosti v každém ohledu věděla a ignorovala jste to."
V té chvíli by dala mnohé za to, aby po něm mohla něco hodit. Místo toho doufala, že bude moci zaútočit alespoň verbálně.
"Jak si můžete dovolit soudit věci, o kterých nemáte tušení?" zeptala se s nuceným ovládáním. Avšak on jí vzal vítr z plachet svou odpovědí: "V dílčích oblastech si přiznávám právo se k nim vyjádřit. Nejsem nevinnost sama, Grangerová. A, když jste se tak šarmatně pokusila přihrát mi míč, velmi rád Vám ho vracím. I když věříte tomu, že srovnávat nemůžu, stejně to udělám v jednom naprosto jasném bodě. Jsem si jistý, že žádná z mých partnerek během aktu nemyslela na mrtvé profesory."
Zbarvení jejího obličeje se změnilo, nyní zrudla. Horkost vysloveně cítila ve tvářích.
"Jste odporný."
Ve výrazu hraného zděšení si udeřil rukou do hrudi.
"To se mě dotýká. Ale aspoň už nebulíte pro toho tupohlava. Nářek pro nic je tak strašně zbytečný."
Protočila oči a vyjela na něho sarkasticky: "Ano, opravdu, mistrovsky a plný empatie zvládáte odpomoci od největšího žalu a prezentujete se mi tu jako vyložený pramen skrytých talentů. Jistě téměř všechny ženy ve Vašich dlaních roztály, což jste vědomě držel pod pokličkou, abyste na sebe neupoutal příliš velkou pozornost svého nesnesitelného okolí."
Jen se ďábelsky usmál.
"Nic takového jsem nikdy netvrdil, ale jak lichotivé, že mi to věříte."
Podařilo se jí zrcadlit jeho výraz téměř totožně.
"O tom nemůže být řeč. Jednak je to nápadné, když se najednou vydáváte za Casanovu, když se to vůbec nedá doložit."
A protože se Hermioně jen málokdy podařilo ve správném okamžiku zavřít pusu, dodala naprosto ironicky: "Ale pokud by tomu tak opravdu mělo být, doufám, že někdy zase budete schopen se s těmito schopnostmi v dámském světě blýsknout. Všechno ostatní by jinak bylo více než politováníhodné. A tak byste možná mohl Vaše tvrzení nějakým způsobem doložit."
Teprve když to všechno vyslovila, jí došlo, co řekla a jak by si to asi mohl vyložit. Nejradši by nyní vrátila čas zpátky. Jak bylo ve jméně Merlina možné, že se nechala strhnout k diskusi o Snapeových mileneckých schopnostech?
Doufala, že tomu sarkasmu porozuměl a vyložil si to odpovídajícím způsobem. A to doložení jeho tvrzení! Zcela jistě tím nemyslela, že se stane součástí té argumentace.
V této myšlence setrvala, chtěla se zasmát absurdnosti toho všeho, ale i když se velmi snažila, nepodařilo se jí to. Naprosto vystrašená zaostřila pohled zase na Snapea, jehož výraz se v tomto momentu měnil. V jeho rysech našla jistou zmatenost, kterou viděla překvapivě jasně.
Na tomto dojmu bylo něco špatného, avšak než přišla Hermiona ve svém vlastním zmatku na to, co by to mohlo být, přitáhl si jeho hlas její plnou pozornost.
"Zaprvé jsem se nevyslovil ke schopnostem jakéhokoli druhu, slečno Grangerová. Proto se ptám, odkud jste nyní vykouzlila toho Casanovu. A zadruhé…" přiblížil se těsně k ní,
"… byste se mezitím už mohla naučit být opatrná se svými přáními."
S těmito slovy to poznala. Stál jasně před ní, lidsky.

Mocně sebou trhla, když se jí jeho překvapivě teplá ruka položila pevně okolo pravého zápěstí a zabránila jí tak v úniku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi sisi | 15. ledna 2018 v 0:27 | Reagovat

Naprosto nečekané, on se jí zhmotnil, když si to tolik přál? Ona je paní smrti?
Nádherné, děkuji za překlad.
A kromě díků, mám vyjádřit jistý obdiv k tomu, že Snape je tu opravdu řádně Snapeovský a to je téma dne, jinde mu Snapeovství dost vyprchává, ale co. :oD
_Joho, :-) taky ty důkazy o jeho milostných schopnostech by mohly běhat někde po světě jako Deset malých Snapeátek. :-D :-P  :-?  :-D

2 margareta margareta | 15. ledna 2018 v 8:49 | Reagovat

To jsou teda šoky, tohleto! O_O Já myslela, že mu budou muset nějaké tělo teprve uhňácat a on tady začíná působit jako inkubus?? O_O  O_O
S tím určitě nepočítal; nedivím se, že byl zmatený! To by ale mohlo taky znamenat, že by si ho Hermiona mohla klidně celkově , zhmotnit' podle své vůle? :-x  Vždyť on vlastně reaguje jenom na její silná přání!
Co bude dál? Může žít z její podstaty? Tím by ji ale mohl fyzicky vyčerpat a vysát!
Děkuji a moc se těším, jak to bude dál! :-D

3 Michelle Michelle | 15. ledna 2018 v 16:58 | Reagovat

Cha chá, tak jsem přeci jen měla pravdu, že Hermionino přání má sílu Severuse přinést. Sexuální pud patří k nejsilnějším a je to svým způsobem přetavený pud sebezáchovy, takže proč ne :-D
Nedočkavě vyhlížím další kapitolu :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 15. ledna 2018 v 19:50 | Reagovat

[1]: Sisi: Deset malých Snapeátek mělo rádo med, jeden se z nich upapal a zbylo jich devět. :-D  :D
Ano ano, Snape je tu opravdu Snape. To se mi na tom mj. také velmi líbilo.

5 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 15. ledna 2018 v 19:51 | Reagovat

[2]: Margareta: Zhmotňuje se nám přímo před očima, což? Vydrž a čti dál, všechno se postupně dozvíš. :-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 15. ledna 2018 v 19:53 | Reagovat

[3]: Michelle: Jenže ze začátku to přece vůbec nebyla přání sexuálního charakteru. Přála si, aby ji přišel urážet přeci. :-? Ale je fakt, že si to zase přála - tak to má, že? Co se diví? O_O  :D

7 Michelle Michelle | 23. ledna 2018 v 19:12 | Reagovat

[6]: Ne, to nebyla.. asi to prostě chtělo něco konkrétního :-D  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.