Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Im Buch und in der Wirklichkeit P18 1

16. února 2018 v 20:20 |  Lydia
Co se stane, když se Hermiona po svém vypíše ze smutku ze ztráty Severuse Snapea, a on přitom vůbec není mrtvý a o jejím díle se dozví?

Story: Im Buch und in der Wirklichkeit - V knize a ve skutečnosti (autorka s překladem souhlasí)
Autorka originálu: Lydia
Autorka fotografie: JaniART
Jazyk originálu: DE, němčina
Rating: P18
Žánr: Romance, Bolest/Útěcha
Disclaimer: Všechny postavy a svět Harryho Pottera patří JKR. Já z toho nemám nic než potěšení.

Original Story: https://www.fanfiktion.de/s/5766de130005ee011ed56f37/1/Im-Buch-und-in-der-Wirklichkeit


Díl 1

Hermiona se toho deštivého podzimního večera v jediné vteřině zamilovala do jednoho malého knihkupectví, kam vstoupila.

Dřevěné regály, které se mírně prohýbaly pod tíhou na nich uložených cenných knih, se barvily v odstínu třešně a v malém obchodě šířily zcela osobité, úžasné teplo. Všude se nacházely příjemné, často už maličko kýčovité lampy, vyzařující měkké, jemné světlo, což činilo obchůdek ještě útulnějším. Všechna ta těžká křesla s charakteristickým kouzlem, sedací polštáře a židle, které se v malém obchodě nacházely všude a přitom nikde, tiše a svůdně šeptajíce, sváděly k zastavení. Obchod také nabízel možnost dopřát si konvičku čaje, jehož příjemně nasládlá vůně byla nevtíravě přítomná ve vzduchu. To vše ještě více zdůrazňovalo své pozvání přijít a promrhat zde svůj čas a postaralo se o to, že tomu člověk opravdu nemohl odolat. A ani nechtěl…
Všechno - od spousty pohlednic, připevněných na prádelní šňůře kolíčky - přes tichou, ale lehkou a uvolněnou kubánskou hudbu, kterou bylo tiše slyšet - až po pokladnu na pultě, působící přímo prastaře - vyzařovalo své teplé, měkké, ženské a vysloveně srdečné, láskyplné a vstřícné kouzlo.
Hermiona se už dlouho necítila tak příjemně, jako tomu bylo v tomto malém londýnském knihkupectví.


"Je Vám dobře, slečno Grangerová?" zeptal se vlídný ženský hlas za Hermionou, která se právě ztratila v pozorování malého knihkupectví. Otočila se na mladou ženu zhruba ve svém věku. Možná byla o tři roky starší.

"Ano, děkuji. Děkuji, je mi výborně. Právě obdivuji Váš obchod a stále intenzivněji si uvědomuji, že se mi vůbec nechce odcházet. To bych však po autorském čtení měla neprodleně udělat, neboť jinak budu po odchodu ještě chudší, než jsem byla, když jsem sem vstoupila," usmála se upřímně na pěknou blondýnku před sebou.

"Těší mě, že se Vám líbí mé živobytí. A neměla bych nic proti tomu, pokud byste zůstala i po předčítání. Mohu nám připravit už teď ještě jednu konvičku čaje? Do autorského čtení zbývá ještě trocha času a dnes toho stejně už nemám moc na práci. Všechno potřebné jsem zařídila během otevírací doby, kdy tu ke konci nebylo příliš mnoho lidí. Mohly bychom si pak spolu sednout a užít si to. Máte na to náladu?" navrhla Hermioně a ta se usmála. Všechno to znělo naprosto perfektně.

"Ráda, ano. Ale prosím Vás o laskavost. Říkejte mi prosím Hermiono. 'Slečna Grangerová' mi připomíná moje školní léta. To nemám moc ráda," požádala ji tiše a svlékla mezitím svůj černý kabát, neboť v knihkupectví to bylo stále příjemnější.

"Velmi ráda, Hermiono. Já jsem Cassie," odpověděla maličko tělnatější blondýna a uznale klouzala pohledem po Hermionině vytrénované, a tedy nápadně štíhlé postavě. Hermiona pro dnešní večer zvolila černé kalhoty a černý přiléhavý top. Svůj outfit doplnila decentními stříbrnými šperky. Věděla, co doteď udělala pro svou postavu a svůj vzhled, a také věděla, že jí to často záviděli. Zdálo se však, že to není případ Cassie. V jejích očích sice viděla obdiv, ale žádnou závist ani jinou nepřejícnost. Ano, vypije si s ní ještě jednu konvičku čaje. Tím svůj čas nepromarní.


Cassie se postarala o další konvičku černého čaje s vůní jahod a šlehačky, který společně vychutnávaly na malé měkké sedačce. Při tom mluvily o všem možném a nemožném. Pro Hermionu takový typ rozhovoru nebýval příliš jednoduchý, protože značnou část svého života musela zamlčet nebo podat zcela jinak, než se stala. Ale Cassie naštěstí nepátrala příliš daleko v čase a místo toho se soustředila na Tady a Teď, takže se Hermiona cítila příjemně. Hodně mluvily o malém obchůdku, který si Cassie vysnila a sama zrealizovala. A ještě více mluvily o své společné vášni a touze. O knihách. Hermiona se cítila velmi dobře a skoro by uvěřila tomu, že Cassii zná už celá léta.

O něco později se začal obchůdek zvolna plnit návštěvníky. Ano, několik hostů přišlo na Hermionino autorské čtení. Více hostů, než Cassie očekávala. Musela dokonce vypůjčit ještě několik židlí z protější restaurace a na některé hosty Hermiona ani neviděla, neboť kvůli nedostatku místa seděli separováni za regály nebo v rozích, a bylo tudíž nemožné je tam objevit.

Hermioně bylo 27 let, a po té, co se znovu rozešla s Ronem, což ostražitě sledovala zvědavá kouzelnická veřejnost, se pak stáhla z kouzelnického světa a žila relativně běžný a nenápadný mudlovský život.
Nemohla se ucházet o jakékoli pevné zaměstnání, neboť každý, kdo nabízel slušnou práci, se samozřejmě také zajímal o její životopis a vysvědčení. A jak se mudlům šetrně a především hodnověrně sdělí, že v dětství a mládí navštěvovala Školu čar a kouzel?
A i kdyby zfalšovala svá vysvědčení, což by pro ni jako nejchytřejší čarodějku své doby jistě nepředstavovalo žádný problém, rychle by se to provalilo. Neboť byla přesně to - fantastická čarodějka, která magii před lety odmítla. A žádná mladá mudlovská žena s dobrým mudlovským vzděláním a vystudovaným mudlovským povoláním. Nedostatky, které z toho plynou, by se rychle ukázaly.
Proto se upsala své velké vášni. Psaní. A opravdu v tom byla tak dobrá, že si tím mohla zajistit své živobytí. Nepřišla si na velké majetky, ale vydělala dost peněz na to, aby mohla normálně fungovat. To bylo vše, po čem toužila.
Být volná a dělat to, co milovala a moci žít - nerušeně žít. Byla naprosto šťastná a spokojená se svou situací.


Tento večer představovala prostřednictvím autorského čtení svůj nejnovější román. Její cílovou skupinou byly mladé ženy jejího věku a možná ty, které byly až o 5 let mladší nebo až o 15 let starší než ona. Cílová skupina, na kterou se svou nabídkou soustředilo i toto malé knihkupectví. Hermiona a Cassie na sebe proto jednou narazit musely.
Předčítání vyšlo dobře. Mladé ženy, které seděly okolo s šálkem čaje nebo skleničkou vína v ruce na polštářích, židlích nebo v křeslech, Hermioně nábožně naslouchaly, hodně se smály, dobře se bavily, byly však také ochotné soucítit s jejími postavami a jejím příběhem. Přesně vystihla vkus svých čtenářek a užívala si to, že se skupinkami těchto žen, pro které velmi ráda psala, může sedět, číst, zodpovídat jejich otázky a nechat se jimi rovněž inspirovat.
Jen jediná otázka ji tohoto večera zastihla nepřipravenou. Ačkoli musela vědět, že může přijít.

"Řekněte, Hermiono, Váš Caleb je opravdu velmi… no, řeknu to takhle… 'speciální' charakter," začala jedna malá, hezká žena s hustými dlouhými zrzavými vlasy. Seděla stranou od Hermiony na polštáři a kroužila vínem ve své skleničce.
"Nedokážu si dost dobře představit, jak je možné si něco takového, tedy lépe řečeno někoho takového, jen tak vymyslet. Takže moje otázka je, jestli jste tím myslela nějakého člověka, který skutečně existuje, a jestli je či byl součástí Vašeho života? Nechápejte mě prosím špatně. Nepochybuji o Vašich kreativních schopnostech. Ale pokud na tomto světě existuje takový podmanivý antihrdina jako on, pak bych ho ráda poznala," smála se zrzka a další ženy okolo souhlasně kývaly a chichotaly se také.
Hermiona však polkla a jenom koktala.

"Máte pravdu. Caleb měl opravdu svůj předobraz. V mém životě existoval muž, který byl jako on. Ačkoli, není to úplně tak. Nebyl zcela takový jako Caleb. Každopádně však byl speciální, to ano. A bezpochyby byl také antihrdinou. Ale podmanivý nebyl. Dobře, ani Caleb takový nutně není. Jeho předobraz takový však v žádném případě nebyl.
Přesto jsem ho měla vždy velmi ráda a moc jsem si ho vážila. A uvnitř jsem se o něho dost strachovala. Nikdy jsem nemohla uvěřit, že byl opravdu takový, jak se prezentoval. Možná jsem už tenkrát měla v hlavě to, co jsem nyní připisovala Calebovi. Myslím, že s Calebem jsem vyjádřila to, co jsem si vždy myslela ve vztahu k němu, jak jsem ho vždy viděla nebo ho vždy vidět chtěla," odpověděla Hermiona opatrně.

"Mluvíte v hádankách. Kdo to byl?" zeptala se ta malá zrzka směle a mrkla na ni.

"Byl to jeden z mých učitelů. Neuvěřitelně tvrdý a přísný a často také strašlivě nespravedlivý, nestrpěl žádnou slabost a neposlušnost, ale svým věděním a tím, co dokázal, byl pro mě opravdovým géniem, ke kterému jsem vždy vzhlížela a kterého jsem neustále zbožňovala.
Je tím, který mě toho ve škole naučil nejvíc. Především díky tomu jeho nevýslovnému postoji jsem si nikdy nedovolila něco nevědět nebo být v jeho předmětu slabá. A ano, přiznávám, vždy jsem na něho také trochu chtěla udělat dojem. Tak jako on udělal dojem na mě. To, že u muže s jeho věděním a výsledky a jeho brilantností je to naprosto nemožné, jsem pochopila až o mnoho let později. Stejnětak, jako jsem i mnoho ostatního pochopila až v pozdějších letech, a tím došla k závěru, že osobní kontakt s ním by byl vlastně naprosto nerealizovatelný," odvětila Hermiona a na své vděčné publikum náhle působila hodně ponořená do vlastních myšlenek a svého nitra.

"Vy jste ho měla fakt ráda, co? Jste s ním ještě v kontaktu nebo už je mimo? Mluvíte o něm pořád v minulém čase. Vězí v tom snad ještě něco dalšího než jen pouhý kontakt ztracený v proudu času? Myslím, že mezi studenty a učiteli to není až tak nezvyklé," vyptávala se zrzka troufale dál.

"On je…," začala Hermiona, ale dál se nedostala. Náhle ho zase viděla na podlaze Chroptící chýše, jak leží v kaluži vlastní krve a dochází mu dech, což doprovází to strašné chrčení a bublání.
"On už nežije. Byla to nehoda. Tragická nehoda, která se neměla stát. Moc jsem pro něho chtěla něco udělat. Měl žít dál. Ale já jsem to neuměla. Vykrvácel," šeptala zlomeně.

"Nehoda a učitel. To vyučoval chemii," řekla jiná žena chlapeckého vzezření, která také seděla blízko Hermiony a velmi dobře si všimla, jak se to Hermiony dotýkalo, a rozhodla se tedy odvést pozornost od tématu pomocí smíchu.
Podařilo se jí to. A ačkoli se Hermioně zdál smích, který náhle vypukl a ona se nemohla přidat, v tomto okamžiku nevhodný, byla té ženě velmi vděčná.

Bylo řečeno dost. Dotklo se jí to dost intenzivně.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 16. února 2018 v 21:34 | Reagovat

Tak tohle mě chytlo hned po prvních třech odstavcích. Jsem hrozně rád, jaké Severusovo entrée si pro nás autorka připravila :-D .

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 16. února 2018 v 21:49 | Reagovat

[1]: Resthefuture: To je jen připravená půda. Tato povídka je opravdu výživná. Opakuji: výživná. Rating P18, dámy. 8-)

3 martik martik | 16. února 2018 v 22:02 | Reagovat

Černý čaj s jahodovo-šlehačkovou příchutí popíjím v práci. A úplně to knihkupectví vidím. Jen doufám, že nás ta "výživnost" nezadusí, ale jen pouze na okamžik připraví o dech :-D  Těším se, díky.

4 resthefuture resthefuture | 16. února 2018 v 22:37 | Reagovat

Mimochodem takovéhle knihkupectví se mi velice líbí. Mám ráda takovou surovou skandinávskou architekturu a celkově severské pojetí interiéru, ale když je venku ošklivo, tak by se člověk nejradši zahrabal do podobné kavárny s tím jahodovo-šlehačkovým (já jsem teda spíš kafař :D) a strávil v nějakém velice pohodlném křesle celý den :)

5 alca alca | 17. února 2018 v 1:35 | Reagovat

Nádhera. Všechny povídky od Lydie patří mezi moje nejoblíbenější a už se nemůžu dočkat další části. Kolik dílků má tato povídka? Chtěla jsem si přečíst i ostatní povídky od Lydie,ale po zadání odkazu na originál už její dílo nelze najít. :-(
Děkuji moc za překlad,povídky 18+ mám nejradši :-P

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 17. února 2018 v 8:06 | Reagovat

[3]: Martik: Neboj, Severus bude dechberoucí jako vždycky. 8-)

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 17. února 2018 v 8:11 | Reagovat

[5]: Alča: Čeká nás sedm dílů. Lydia je skvělá, teď si to na účtu překopala, vše smazala a později zase publikovala. Pokusím se upravit odkazy na originály. Mám u ní vyhlídlé i další, ale nejsou dokončené a ona teď moc nepíše. :-(  I sama se kdysi vyslovila, ať to překládám kdyžtak až vcelku a hotové.

8 Nes Nes | 17. února 2018 v 23:34 | Reagovat

Ahoj kdy bude další kapitola už se nemůžu dočkat.

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 18. února 2018 v 8:41 | Reagovat

[8]: Nes: O Tobě dlouho nebylo slyšet, kočko! Jsem ráda, že jsi tu. :-) Pokračování bude obden, tedy dnes, abychom to do února sfoukly a Vy nebyly zbytecně dlouho napjaté a natěšené. ;-)  8-)

10 sisi sisi | 20. února 2018 v 21:59 | Reagovat

Jé, nové Snamione? Začíná to více, než slibně, moc se těším na pokračování. Bohuželjsem z rodu knihomolek, kterým připadá popíjení mezi literárními skvosty natolik barbarské, že se autorského čtení účastním pouze v knihovně, bez občerstvení,popřípadě v divadle, kde se čaj podává pouze o přestávce ve foiru. Jsou lidé, jako třeba Tonksová, kteří zakopnou i na rovině. Zakopnout s hrnkem, konvičkou, lahví, čehokoliv tekutého mezi regály, by neprospělo žádné knižní vazbě.
Bývalý nebožtík Snape tam určitě byl skryt pod mnoholičným a ten hlásek, o učiteli chemie, to nebyla náhoda. Honem k další kapitole. Díky za překlad 8-O

11 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. února 2018 v 13:03 | Reagovat

Sisi: :-) Kdo ví, jak se tam skoro-nebožtík skryl. Autorka zvolila variantu "deus ex machina" a prostě tam najednou byl. :D

12 Michelle Michelle | 22. února 2018 v 16:28 | Reagovat

Aha, takže mudlovske romány? Kde se dají sehnat? :-D
Začátek parádní, těším se na 18+, potřebuji nějakou vzpruhu 8-)

13 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. února 2018 v 19:31 | Reagovat

[12]: Michelle: Tak to jsme tady přímo pro Tebe. Užívej si Severuse! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.