Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Im Buch und in der Wirklichkeit P18 3

20. února 2018 v 20:00 |  Lydia
Díl 3

Mladá žena se krátce zahleděla do prázdna a oči se jí zamlžily.
O chvilku později se tázavě podívala na Hermionu.



"Půjdeme, miláčku? Je už hodně pozdě, měli bychom jít teď domů," přenesl Snapeův hlas Hermionu z jejího zděšení zpátky do reality. Jak si to jen mohl dovolit, takto manipulovat s pamětí mladé ženy? A navíc jí před očima. Jakmile se Cassie udiveně obrátila na něho, uviděla jeho vítězný, avšak chladný úsměv. Věděla, že by to pro Cassii bylo ještě více nepříjemné, pokud by mu nyní co nejrychleji nevyhověla.

"Ale samozřejmě, ty můj krasavče," vrátila mu to skrytě tak, že ten sarkastický podtón mohl vnímat jen on, avšak pro Cassii v tom nic nápadného nebylo. Káravě zdvihl jedno obočí.

"Slečno Holemanová, moje snoubenka se u Vás dnes večer cítila velice dobře. Děkuji, že jste jí umožnila zorganizovat takové příjemné autorské čtení. Nyní bych však svou lepší polovičku měl zase rád sám pro sebe," loučil se zdvořile s Cassií, která mu přikývla a rovněž se rozloučila s Hermionou.
Pak ji Snape s naprostou samozřejmostí chytil za ruku a vytáhl z obchodu.


"Miláčku? Snoubenka? Lepší polovička?" syčela na něho nazlobeně, jakmile se od něj v nenápadné postranní uličce blízko obchodu rozhodně odtáhla.

"Můj krasavče?" odpálil řízně nazpět.

"Vy jste si začal!" vyjela na něj.
"To však nebylo nutné. To jste dělat nemusel. Víte stejně dobře jako já, že takové věci mají vedlejší účinky. Nevykládala jsem jí nic, co by ospravedlňovalo použití paměťového kouzla," prskala dál a rozezleně po něm šlehala pohledem. Když jí však jedna z jeho rukou uchopila paži jako do svěráku a drsně ji přitáhla, zalapala však vystrašeně po dechu.

"Nejsem žádný neschopný břídil bůhví odkud! Pracuji vždy čistě a naprosto perfektně, jak byste měla vědět, slečno Grangerová.
A je to ženská. Přesně jako vy, moje drahá. A sama jste si zřejmě právě všimla, jak ukecané ženské vždycky jsou.
Věřte mi, ještě žiju a svůj život jsem si dobře zařídil. Mám ho teď rád a oceňuji, že v kouzelnickém světě sotva kdo ví o tom, že jsem přežil. A tak to taky zůstane. Nechci a nemůžu riskovat, že jakási mudlovská ženská vyžvaní víc, než je pro mě dobré," zuřil tiše syčeje.
Ztěžka polkla.

"Jste paranoidní. Když je to pro Vás tak bezva, že v kouzelnickém světě sotva kdo ví o tom, že jste přežil, proč jste tady? Co chcete ode mě?" zeptala se a už nemohla skrývat, že jí působí bolest.
Už to měla vepsané ve tváři. Zřejmě ano, neboť ji poté, co spatřil výraz jejího obličeje stažený bolestí, okamžitě zase pustil.

"Už nejste doma v kouzelnickém světě, podobně jako já. Tím jste pro mě přístupná. Nikdy byste se tam nevrátila jen kvůli tomu, abyste vyhlásila, že ještě žiju. Cena, kterou byste za to sama zaplatila, by byla příliš vysoká. Nemyslím si, že zájem o Vás - po tom skandálu s Weasleym - už utichl. A kromě toho jsem Vám to říkal už předtím. Jsem ten Váš zatracený Caleb. Chci svou odměnu za to, že jsem Vás tak osvěžujícím způsobem inspiroval," odpověděl stejně prudce jako krátce předtím ona. Ke konci však odkapával z jeho hlasu spíše výsměch a posměšné očekávání.

"Jen jestli nejste příliš domýšlivý, Snape," začala, avšak on ji přerušil.

"Co se stalo s profesorem?" zeptal se cynicky a vyšrouboval svá obočí znovu do působivých výšin.

"Ach," zafuněla podrážděně.
"Ano, byl jste mou předlohou pro Caleba. Ale napsala jsem ho já. Na té práci jste se nijak nepodílel. Nevidím tedy nic, za co bych Vás měla odměňovat. A taky nevím, proč. Podobnost s Vámi může být také jen čistě náhodná," pokusila se uniknout tomu, co on - jak tušila - ve skutečnosti opravdu myslel a stále znovu naznačoval. Čímž však také měl absolutní pravdu.

"Samozřejmě, slečno Grangerová," zasmál se pohrdavě.
"Samozřejmě vypadá jen náhodou stejně, jako já. Jen čistě náhodou je stejně vysoký jako já a má stejnou postavu. Jen náhodou je jeho hlas také plný a hluboký a Hanna ho přirovnává k nejjemnějšímu sametu. Obléká se také jen hloupou náhodou stále pouze do černé, přesně jako já. A jeho nesmírné, temné a vždy zdánlivě ohrožující charisma. To je také pouze náhodné a jen náhodou připomíná mě. Zcela zjevně. Ano. A jistě také pouze čirou náhodou má také černé vlasy a černé oči. Řekněte mi prosím, slečno Grangerová, když započítáte také kouzelnický svět, jak často se prosím pěkně vyskytují čistě černé oči?" rozčiloval se na ni stále hlasitěji. Sice se ovládal, ale řval stále víc. Takhle ho neznala a hodně ji to znejisťovalo.
"A není to také jen neuvěřitelná náhoda, že mu do úst vkládáte dost často slova, která bych zvolil i já sám?" pokračoval dál a přistupoval k ní stále blíž.
"A špión je také, jaká obdivuhodná náhoda.
Slečno Grangerová, uznejte to. Nebo ještě lépe, přiznejte se. Já jsem Váš Caleb. V Calebovi jste popsala mě.
A tím se konečně dostáváme k bodu, kdy přicházíte do hry Vy a moje odměna.
Vaše Hanna, jeho pozdější snoubenka, mladá holka. O dvacet let mladší než on, jestli se nemýlím? Zase jen náhoda. Samozřejmě. Je malá, drobná, křehká, s dlouhými, avšak pěstěnými kudrnami v sytém odstínu čokoládové hnědé a s očima medové barvy. Že?
Slečno Grangerová, slečno Grangerová. Už ze mě dál nedělejte hlupáka. Už tenkrát v Bradavicích jsem často cítil i viděl ty Vaše pohledy. Chtěla jste mě. Jen jste sama byla ještě nejistá ve svém přání. Ale už tenkrát jste mě chtěla. Jako mě stále ještě chcete i teď.
Protože však už bohužel nežiju, vypsala jste se tedy ze všech svých nenaplněných přání a tužeb Vaší duše spojených se mnou a fantazírovala jste.
A tím bychom se dostali k tomu, co po Vás chci. Chci Vás. Vás a Vaše fantazie. Chci to, co si přejete ode mě a se mnou a co jste nechala prožívat Hannu a Caleba na papíře. Nechci o tom jen číst. Chci to sám zažít, s Vámi.
Protože já Vás také chci. Už tenkrát v Bradavicích jsem Vás chtěl, avšak z nejrůznějších důvodů mě tehdy nikdy nenapadlo, že bych se s Vámi sblížil. Byl jsem Váš učitel a Voldemort byl neustálou hrozbou.
Mezitím však všechno to ztratilo na své důležitosti. Jen jedno stále trvá. Stále Vás chci. Chci rovněž všechno to, co jste napsala. Musíte jen přiznat, že jste psala o Calebovi a Hanně a před svým vnitřním okem jste viděla sebe samu spolu se mnou. Pokud půjdete touto cestou, pokud k tomu budete mít odvahu, můžeme mít společně všechno, co jste si pro nás vymyslela," dožadoval se a ona před ním na konci jeho promluvy stála rozrušená a třesoucí se.

Měl pravdu. Každým jednotlivým slovem právě vyslovil její pravdu. Ano, už v Bradavicích do něho byla zamilovaná. Nepochopitelné, avšak přece pravdivé. Jeho tajemná aura, jeho chladná neotřesitelná síla, všechno, co věděl a uměl, a nakonec také jeho oči a jeho nenapodobitelný hlas tu byly tenkrát pro ni.
Byla jedna z mála těch, které jeho smrt skutečně zarmoutila a kterých se dotkla, kteří pak pro něj upřímně plakali a truchlili.
A ano, po celá ta léta se opravdu ptala, co se stalo s jeho tělesnou schránkou bez života, jestli ho Nagini skutečně před svou smrtí pozřela.
Navíc se za všechna ta léta opravdu nemohla smířit se ztrátou jeho osoby. Právě s vědomím toho, jakou měl ve válce roli a jak probíhal jeho život, litovala ještě více toho, že musel odejít z tohoto světa, aniž by kdy byl opravdu milován. Tento fakt ji neustále pronásledoval, dokonce až do jejích snů. A ona si nakonec upřímně přála, aby byla tou, která ho skutečně milovala. Velice ráda by tu pro něho byla, kdyby byl jen ještě žil.
Někdy pak začala psát - což byl její způsob terapie. Ano, sepsala příběh o sobě a o něm, jak by si to s ním přála. Napřed se v konceptech stále jmenoval Severus a ona Hermiona. Jak však začínalo být více a více jasné, že právě tvoří svůj další román, přejmenovala ho. A rovněž ze sebe samé udělala Hannu.
Caleb se jí zdál pro něho vhodný.
Avšak na příběhu a přáních a touhách, které v něm zpracovala, se nezměnilo nic. Naprosto nic.
Měl úplnou pravdu. Byl jejím Calebem a ona byla ve skutečnosti svou Hannou. A ano, každý polibek, který si oba protagonisté v jejím románu vyměnili, byl polibkem, který by - tak, jak ho napsala - byla velice ráda prožila s ním, se Severusem Snapem.

Stále se ještě nekontrolovaně třásla, když mu v duchu dala zapravdu a přiznala, že ji prohlédl. Co jiného od něj také čekala? Neberouc v potaz to, že očekávala, že byl opravdu mrtvý, bylo vlastně více než jasné, že se ihned pozná, jakmile její nejnovější dílo dostane do rukou a přečte si ho. Ale ani s jedním nepočítala. Ani se skutečností, že ještě žije. Ani s možností, že by se kdy zajímal o jakoukoli z jejích knih - a už vůbec ne přímo o tuto knihu.
Avšak ze všeho nejméně počítala s tím, že se jí sám nabídne.

"Mám pravdu, Hermiono. A ty to víš. Stejnětak, jako to vím já. Vzdej to. Přiznej si to. Prosím," uslyšela pak, jak jí šeptá do ucha, a vyděsila se, protože si nevšimla, že se k ní zase tak přiblížil. Natolik byla chycená do vlastních myšlenek.
Když se jeho velké ruce náhle ztěžka položily okolo jejích boků a ona pohlédla do jeho náhle prosících černých očí, nemohla už jinak, než mu skutečně podlehnout, a pomalu přikývla.

"Konečně," zasyčel prudce. Ihned ji nekompromisně natlačil na nejbližší domovní zeď a okamžitě se lačně vrhnul na její ústa.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 20. února 2018 v 21:52 | Reagovat

Super! Něco mi dava tusit, ze dalsi kapitola bude stat rozhodne za to! Je zajimave jednou videt Severuse, ktery ma dlouhe proslovy a navic primo a konkretne formuluje co chce :-)

2 sisi sisi | 20. února 2018 v 22:36 | Reagovat

Mě to přišlo, jako že Sev škemral, aby se mu Hermiona odevzdala, jako to bylo v jejím románu, ale netušila jsem, že z toho udělají seriál. Vážně bych se i uvolila čumět na bednu, kdyby tam byl seriál s Calebem a Hanou popřípadě podle původní předlohy se Severusem a Hermionou. :-P
Díky za překlad, jede to hrozně rychle, jen ať cvše dopadne dobře. :-)

3 martik martik | 20. února 2018 v 23:19 | Reagovat

Na konci ve mně ulpěla jen jediná myšlenka: Ve své podmanivosti je až děsivý.
Díky za překlad.

4 nes nes | 21. února 2018 v 1:52 | Reagovat

Skvělí už se těšim na další kapitolu.

5 margareta margareta | 21. února 2018 v 11:35 | Reagovat

Právě jsem to dočetla a je to moc hezké.
Krásně si oba naběhli! On by k ní nikdy nepřišel, kdyby si její vyznání nepřečetl černé na bílém. A ona by nikdy své přiznání nenapsala a nevydala, kdyby věděla, že žije.
Že to vzal takhle hákem, se nedivím. Už čekal dost dlouho! Ale líbilo se mi, že jí nezapomněl dát na vědomí, že konečné rozhodnutí je na ní.
Co bude? Jestli spolu začnou žít, bude muset vylézt z anonymity, Hermiona ho v ní nenechá!
Děkuji za hezké čtení a těším se na další! ;-)  ;-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. února 2018 v 13:08 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Se Severusovými konkrétnostmi ještě počkej. Dvacet let žila Hermiona v tom, že už ho v životě neuvidí. Myslíš, že změnu takového kalibru stráví hned? :-?

7 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. února 2018 v 13:10 | Reagovat

[2]: Sisi: Tak madam chce nejen obrázky, ale dokonce i HG/SS seriál! 8-O Tady však vidím zásadní problém. Kdo by byl Severusem, majstr Rickman byl naprosto nenapodobitelný. O_O
Jasně, že to jede rychle, Severus už čekat nemůže. ;-)

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. února 2018 v 13:11 | Reagovat

[3]: Martik: Děsivý, hm, tady tu svou podmanivost rozvinul opravdu důkladně. Uvidíme, co na to Hermiona. Už zítra. ;-)

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 21. února 2018 v 13:13 | Reagovat

[4]: Nes: Těš se, pokračujem zítra.

[5]: Margareta: Ty už počítáš s tím, že ho Hermiona chce? Že budou žít spolu? Ale ani on, ani Hermiona nežijí ve styku s kouzelníky. U mudlů by to třeba prošlo v skrytu.

10 Michelle Michelle | 22. února 2018 v 16:42 | Reagovat

Miluju muže,kteří ví, co chtějí :-D  tohle vypadá slibně...

11 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. února 2018 v 19:35 | Reagovat

[10]: Michelle: Tak tenhleten to taky vždycky ví. Jen sem tam se v některé ff objeví, že musí něco, ehm, dostudovat.
A Michelle - hledám pro Tebe Severuse s dětmi. Kdysi sis přála tuto tematiku, takže jen sděluji, že je to na dobré cestě! ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.