Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Im Buch und in der Wirklichkeit P18 4

22. února 2018 v 20:00 |  Lydia
Díl 4

Přežil. Bylo to těsné, ale Brumbálův fénix ho právě v tom správném okamžiku našel v Chroptící chýši. Poslední jiskra života, kterou fénix využil, by v něm už nezůstala ani vteřinu.
Pták uronil své drahocenné slzy, a pak vzal těžce raněného Snapea na utajenou chatu ve Skotské vysočině.


Jakmile dorazili do malého letního domku, který mu kdysi Brumbál odkázal za jeho věrné služby, už tam byla Luni, Snapeova malá domácí skřítka. Domek byl zamýšlený jako místo, kde se Snape mohl ukrývat. Místo, kde ho nikdo nenajde, ani přítel, ani nepřítel. Místo, kde se může opravdu uvolnit a pořádně relaxovat. Brumbál opatřil malý domek nesmírným množstvím kouzel, takže bylo naprosto nemožné ho najít - kromě možnosti, že člověk věděl, kde domek leží.
Fénix předal Snapea do rukou jeho domácí skřítky. A vyplatilo se, že Snape byl malé skřítce sice přísným, ale vždy také dobrým, shovívavým a uznalým pánem. Nikdy s ní nejednal zle, nebil ji ani od ní nečekal, že by se sama trestala, když něco nezvládla nebo neuměla.
Takové jednání mu bylo vzdálené. V jeho životě a okolo něj už tak bylo tolik strašných věcí. Velmi často bylo od něho vyžadováno, aby byl nespravedlivý a podlý. V jeho vlastním útočišti už pak nechtěl, aby kvůli němu někdo trpěl.
Luni mu byla vděčná, a když přišel čas, obětavě se o něj starala. Domácí skřítci disponují zcela jiným druhem magie, která může mít i léčivé účinky. To milé stvoření tedy zvládlo svého pána uzdravit, jak jen to bylo možné, i když ne zcela běžnými způsoby.
Podařilo se, že se po veškeré její péči zotavil natolik, aby byl schopen si sám uvařit nějaké lektvary, které mu rovněž pomohly při uzdravování.

Netrvalo ovšem dlouho a Kingsley Pastorek stál před jeho dveřmi. Brumbál krátce před svou smrtí rozšířil ochranu malého domku ještě pro nejčestnějšího a nejdiskrétnějšího člena Řádu - vedle Snapea samotného - který se Snapem vybojoval …, aby se ujistil, že Snape nikdy nebude muset zaplatit za to, co brzy bude muset udělat. V každém případě ne více, než si duševně tak jako tak přivodí sám.

Snape nejprve nevěděl, co pro něho návštěva černošského kouzelníka znamená. Děs z toho byl ukrytý hluboko. Ale měl jistotu, že o jeho rozhodující roli a špiónské činnosti ve válce věděl, a doufal tedy ihned v jeho podporu a úctu.
Doufal správně. Kingsley s ním mluvil dlouho a hodně.
Při tom rychle vyšlo najevo, že Snape se nechtěl ukazovat na veřejnosti. Bylo jisté, že by ihned došlo k soudnímu jednání, jehož výsledek nikdo nemůže předvídat. Jako Smrtijed jednal samozřejmě jen kvůli špionážním účelům. Provedl však takto dost hanebných činů a také nikdy nebyl miláčkem ostatních lidí. Bylo mu tedy naprosto jasné, že měl mnohem víc odpůrců než sympatizantů. Ať už oprávněně nebo ne. To mu bylo jedno. Příběh už byl s konečnou platností dopsán, a tím ukončen. Chtěl pouze svou druhou šanci a chtěl žít, začít znovu.
Pastorek mu navrhnul, že ho bude dále krýt. O jeho chatě nikdo nevěděl. Odhalit ji mohli jen nejmocnější kouzelníci nebo čarodějky a on měl jako nový ministr kouzel prostředky k tomu, aby utajil cestu k této chatě. Stejně jako měl možnost zastřít působení magie ve Snapeově novém prostředí, stejně jako to dělal Brumbál. Veřejnost nechá - ve Snapeově zájmu - i nadále ve víře, že mistr lektvarů je mrtvý a že se Nagini před svou vlastní smrtí o jeho mrtvolu ještě "postarala".
Snape musel tváří v tvář této vymyšlené historce ztěžka polknout. Sám to nečekal, ale nyní, když stál na prahu života, který si přál už celá léta, avšak nikdy se neodvážil v něj doufat, se zdála cena, kterou za to měl zaplatit, přece jen hodně vysoká. Avšak cena za to, že se nechá s konečnou platností a naprosto oficiálně prohlásit za mrtvého, byla jistě nižší, než ta, kterou by zaplatil, kdyby se zjistilo, že přežil. A tak k tomu svolil.

Svolil tím k životu naprosto odloučenému a v ústraní. Ne že by to před tím pro něj bylo jiné. Avšak ta nová definitivnost byla něco odlišného.
Byl Kingsleymu velmi vděčný, když mu navrhnul, že ve své skrýši může vařit lektvary pro Svatého Munga. V nemocnici se několika cílenými kouzly postará o to, aby se neobjevila žádná otázka ohledně původu lektvarů. Takto měl alespoň nějaké zaměstnání.

V prvních letech byl se svým jednoduchým a osamělým bytím a svým novým životem skutečně smířený. Cenil si samoty a také nezvyklého klidu a míru a užíval si je. Zklidnil se tím.
Dobře se zotavil a znovu nabyl svých sil. Brzy se cítil zdravější a vitálnější, než mnoho dlouhých let předtím, a také měl více energie. Kromě toho se začal starat sám o sebe, pečovat o sebe a věnovat se svému vzezření i tělu. Bylo s podivem, jak se jisté věci mohly stát důležitějšími, když měl člověk najednou dost času, aby o nich přemýšlel, a pak se jim také věnoval.
Založil si také vlastní malou zahrádku a užíval si života a rozkvětu, který kolem sebe způsoboval.
Rovněž věnoval spoustu času tomu, aby zpracoval svou minulost. Velký úspěch zaznamenal při nočních můrách, které ho trápily, avšak přicházely stále řidčeji. Také Lily víc a více upadala v zapomnění. Zdálo se mu, jako by ho s koncem války konečně propustila. Bylo mu, jako by vůči ní vyrovnal svou vinu, takže ji nyní konečně mohl nechat v klidu odpočívat.
Avšak při tom všem byl nevytížený. Stále více se cítil sám.

Jednoho dne se tedy odhodlal ke kroku do mudlovského světa. Zašel si do Londýna. V jedné malé kavárně si vypil čaj, pozoroval pestrý, hlasitý a hlučný život okolo sebe a vsakoval ho do sebe a poprvé po mnoha letech měl rád tu městskou vřavu. Od nynějška to chtěl pravidelně a do mudlovského světa ho to táhlo stále znovu.

Rychle se mu zalíbil noční život mudlů. Byla to pro něj dobrá příležitost žít, zůstat nepoznaný, a přesto být u toho. Vždyť mudlovské ženy byly daleko otevřenější a méně komplikované než čarodějky. Vůči němu neměly žádné předsudky, neboť o něm nic nevěděly. Bylo to pro něj povzbuzující, když s ním lidé konečně jednali nepředpojatě. Navíc rychle zjistil, že v mudlovském světě existuje dokonce celá scéna, kde se cítil dobře, jako doma a v bezpečí a kde ho vítali s otevřenou náručí. Hudba této scény sice nebyla vždy podle jeho gusta, na to byl až příliš zvyklý na velmi kvalitní hudbu kouzelnického světa nebo možná už na ni byl moc starý, ale černá barva ho nějakým vlastním způsobem spojovala s těmi často příliš romantickými, zamyšlenými a vždy osobitými mudly.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 22. února 2018 v 20:34 | Reagovat

Život mudlů? :D To asi ne. :D

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. února 2018 v 20:52 | Reagovat

[1]: Magicmax: A proč by ne? S kouzelníky nikam pařit nechodil přeci. ;-)

3 Magicmax Magicmax | 22. února 2018 v 21:11 | Reagovat

[1]: Jsem Magicmax a taky byl nešel pařit s kouzelníky. :D Možná, sám nevím. :)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. února 2018 v 21:26 | Reagovat

[3]: Magicmax: Hledíš na Severuse Snapea ze svého pohledu. Zřejmě jedná podle jiného gusta. Asi bude třeba se s tím smířit. :D

5 sisi sisi | 22. února 2018 v 21:40 | Reagovat

Jsem ráda, že se Severus Snape dokázal jaksi sám od sebe s velkou pomocí skřítky a Fénixe uzdravit a spustil proces své vlastní revitalizace a resocializace.
Kde jinde, než u mudlů, ve světě tak anonymním a arogantním by našel otevřené dveře na heavymetalové koncerty? S podivem konstatuji, že taková hudba asi ještě existuje. Sama bych ji viděla někde v undergroundu, kam patří, ale to je už příliš podobné Snapeovu sklepení.
Jako záslužný čin považuji jeho práci pro nemocnici, péči o zahrádku.
Celý proces vaření lektvarů začíná sběrem surovin, a když s vše dělá ručně a poctivě, tak magie v lektvarech násobí svou sílu a lépe uzdravuje.
Moc děkuji za novou kapitolu, fakt jsem si ji užila, Severus mě vždycky překvapí svými stereotypy a charakterem solopsisty. :-)

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 22. února 2018 v 22:05 | Reagovat

[5]: Sisi: Jsem ráda, že jsi tu a užíváš si. Brzy pokračujeme dál. ;-)

7 resthefuture resthefuture | 23. února 2018 v 0:00 | Reagovat

Severuse si asi adoptoval nejaky emo gothic krouzek :))

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 23. února 2018 v 13:27 | Reagovat

[7]: Resthefuture: :D  :-D Napíšeš komentář s takovým obsahem a ještě přesně o půlnoci. :D

9 resthefuture resthefuture | 23. února 2018 v 15:33 | Reagovat

Toho jsem si ani nevšimla :-D. Ve vší pravdomluvnosti 8-).

10 margareta margareta | 24. února 2018 v 21:30 | Reagovat

Souhlasím s resthefuture, určitě to byli emo gothici. Musel na ně působit přímo uhrančivě! Vysoký muž v černém, temná aura, silná emanace magie.. určitě ho považovali za nějakého šamana z Bornea! Kdyby se dozvěděli, že je kouzelník, ani by se nedivili :-)

11 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 24. února 2018 v 21:39 | Reagovat

[10]: Margareta: :-D  :D Vy mě bavíte, holky, to je skvělé. Ještě že Vás tady mám. Díky. <3
Taková vedlejší poznámka, a tolik extra reakcí. Škoda, že autorka komentáře posílat nechce. :-(

12 margareta margareta | 24. února 2018 v 21:59 | Reagovat

Škoda nebo dobře. Možná by nebyla k těm naším vejšplechtům tak přívětivá jako ty,zuřila by a zakázala ti překládat! O_O

13 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 25. února 2018 v 8:39 | Reagovat

[12]: Margareta: Nemaluj čerta na zeď. Ona moc na řeči není, má svoje starosti, a komenty pod ff nejsou prirotou. ;-) Jsem ráda, že na mě tenkrát zareagovala a odpověděla mi. Kvázi mi dala souhlas ke všemu, co napsala. Tak jí vždy jen dám vědět, co jsem publikovala, ať má přehled. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.