Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Im Buch und in der Wirklichkeit P18 6

26. února 2018 v 20:00 |  Lydia
Díl 6

Hermiona nevěděla, co se děje. Byla velmi vyděšená, když se na ni Snape hladově vrhnul a začal ji tvrdě a žádostivě líbat.


Najednou byl všude a stále více se k ní svým vysokým, vytáhlým tělem tiskl, takže mohla i přes oba kabáty vnímat jeho tvrdé a vytrénované svaly. Jeho ruce ji navíc pevně a záměrně nestydatě hladily po stranách a jeho silné prsty se při tom často zaryly hluboko do jejího těla. Také jeho jazyk, který se opakovaně hluboko a bez okolků nořil do jejích úst, jí ve zpracování toho všeho příliš nepomáhal. Události celého večera ji převálcovaly skoro stejně, jako Snape samotný.

I přes to, jak moc byl Snape v ráži, cítil, jak se mu na hruď náhle položily její malé ruce a tlačily ho od sebe. Podrážděně ji pustil a hleděl na ni, ztěžka dýchaje, zklamaný a znejistěný. Vyhýbala se jeho pohledu. Že by přece jen neměl pravdu s výkladem její knihy? Ale vždyť mu dala zapravdu, že Calebem a Hannou vlastně popsala jeho a sebe. Co se tedy děje?

"Co je?" otázal se nemoudře, opřel se o zeď vedle její hlavy zleva a zprava a znovu se zkusil dostat k jejím ústům. Ona však vždycky otočila hlavu od něj.
Cítil něco, co už dlouho nevnímal.
Strach.
Ihned o několik kroků odstoupil.

"Merline, Snape. Ještě před hodinou jste pro mě byl mrtvý muž. A teď tu s Vámi stojím v malé uličce, tisknete mě na zeď a líbáte mě, jako kdybychom už se neměli dožít rána a jako bych byla nějaká malá levná šlapka, kterou chcete ojet zrovna teď a tady a hned.
Já… Je toho na mě teď nějak moc. Já nemůžu. Ne teď. Ne takto. A ne tady. Já musím v prvé řadě pochopit, že opravdu ještě žijete," vysypala ze sebe zmateně.

Ihned na ní poznal, že je opravdu zmatená a celá nejistá a přikývl.
Nebylo to ani v náznaku to, jak si představoval dnešní večer. Ale větřil, že by ho jeden jediný přešlap mohl stát všechno, co by ho s ní jinak čekalo, kdyby se podřídil jejím požadavkům.

"Pojďte, slečno Grangerová, doprovodím Vás domů," nabídl jí klidně.

"To nemusíte…," začala a chtěla mu odmlouvat.

"Já vím, ale nečekejte ode mě, že Vás v tomto počasí nechám toulat se Londýnem naprosto samotnou. Už předtím jste to velmi dobře řekla. Vždy jsem Vás chránil a zachraňoval, když bylo třeba. A nemám v úmyslu měnit své zvyklosti," přerušil ji rezolutně.
Jen si tiše povzdechla a pomalu vedle něj vykročila. V duchu se musela usmívat. Nevěřila, že by ji dnes večer před čímkoli musel chránit. Avšak zabrnkal jí na romantickou strunu tím, jaký způsob zvolil, aby mohl ještě o něco déle zůstat po jejím boku. Skutečně.
A ona přitom také nechtěla nic jiného. Konečně byl zase tu. A chtěl ji. Musela to nejprve pochopit.

Rychle se vnořila do svých myšlenek. Pozoroval to na ní vždy, když nenápadně zabrousil pohledem směrem k ní. Opravdu se zabývala tím, co jí oznámil dnešního večera svým překvapivým zjevením. Zcela jistě pro ni nebylo jednoduché, že její přání a myšlenky vůči němu objevil zrovna on sám. Proto ji v jejích myšlenkách o nové situaci nevyrušoval. Zakouzlil na ni jen Ohřívací kouzlo a slabé Štítové kouzlo, neboť znovu začalo mrholit, a mlčky kráčel vedle ní.
Skoro se sám vyděsil, když náhle sáhla svou malou ručkou po jeho, a pak s ním šla dál beze slova, avšak ruku v ruce. Jen pohlédl stranou a jedno obočí vytáhl udiveně vzhůru. Nevšimla si toho. Zarytě hleděla před sebe a obrácená do sebe sledovala jen své myšlenky a svou cestu.
Postupně však nabyla odvahu a vyslala palec na něžnou pouť přes hřbet jeho ruky. Připadlo mu cizí být se ženou, když se ho takovým způsobem dotýká. Přesto se mu toto její malé a přitom dojemné gesto líbilo. Dokonce se opravdu pobaveně pousmál, když zjistil, že se její palec nenápadně posunul až na místo, kde mohl nahmatat jeho puls, a pustil ho teprve ve chvíli, kdy stáli před jedním z obytných domů.

"Tak jsme tady," řekla tiše a on cítil, že příliš nevěděla, co by nyní měla dělat, když je jí takto divně.

"Hermiono, já chci…" začal, avšak tentokrát mu vpadla do řeči ona.

"Já vím, profesore. Pojďte," zašeptala mu a otevřela dveře. Následoval ji do chodby a po malých schodech nahoru. Jakmile otevřela také dveře jednoho bytu, rovněž ji následoval. Ovšem až poté, co na něho pokývla. Pořád se ještě zdálo, že jediná chybná reakce z jeho strany může zničit všechno.

Stál v malé chodbičce, když za ním zavřela dveře od bytu, a právě vztáhl ruce ke knoflíkům na límci svého kabátu, když se znovu objevila před ním a vážně na něho hleděla. Rychle se vysvlékla ze svého malého kabátu a nechala ho spadnout na zem.

"Ne… nehýbejte se…," šeptala a on ji poslechl. Podrážděně svěsil své ruce a nechal ji beze slova námitek, aby ho pozorovala.
Nikdy neměl rád, když se na něho dívali déle, než bylo nutné. Věděl, že není nijak zvlášť atraktivní, takže ho příliš dlouhé pohledy ostatních lidí, a především žen, vždy přiváděly k pocitům méněcennosti.
Avšak její pohled nyní vydržel. Zdálo se, že ona to prostě potřebuje. Její oči měly opravdu medovou barvu, zjistil, když vysloveně ohmatávala jeho obličej svým stále ještě nevěřícným pohledem.
Toho si nebyl vědom ani v době, kdy k němu vzhlížela ještě jako studentka.
Trochu se třásla, když zdvihla ruku a neuvěřitelně jemně pohladila bříšky prstů jeho tvář. Podlehl okamžité potřebě zavřít oči. Toto opatrné gesto vnímal jako skvělé. Žádná z mudlovských žen, se kterými se v posledních letech bavil, mu jakýkoli takový jemný a téměř nevinný druh něžnosti nedopřála. Možná bylo vždy naprosto jasné, co od těch setkání očekával. V tomto nikdy nenechal ty ženy pochybovat. Byl férový muž, když šlo o toto.
Cítil, jak mu to malé, avšak neuvěřitelně blahodárné gesto dělá velmi dobře.
Naproti tomu u ní se zdálo, že díky jeho tichému souhlasu získala odvahu, neboť nyní bříška jejích prstů pomalu tančila po celém jeho obličeji. Až dolů ke stojáčku jeho kabátu, který rozepínala dobu téměř nekonečnou.
Cítil, jak zadržela dech, když postupně odhalovala jeho krk, zohavený odulými jizvami.

Zaslechl její zděšené vydechnutí: "Ne," načež se k němu naklonila a zasypávala jeho zjizvený krk malými, nevinnými a lehoučkými polibky.
Ihned ztuhl, neboť nenáviděl, že takto zohavený musí dál žít. A ještě více nenáviděl skutečnost, že jí to teď ukazuje. Navíc ještě nikdy žádnému člověku nedovolil, aby se těch jizev dotknul. Byl těmi polibky, které dopřávala jeho zraněnému krku, naprosto překonán.
Malé ruce, putující po jeho hrudi, ho však ve stejném okamžiku, kdy zpozorovala jeho obranu, rychle zase uchlácholily. Přesto ze sebe vydal nahněvané zavrčení, následkem čehož se od jeho krku polekaně oddálila.
Nepodívala se mu do očí, avšak ihned se začala věnovat knoflíkům jeho kabátu. Znovu jí to dopřál, stejně jako nic nenamítal proti tomu, když mu pak kabát pomalu stáhla z ramen na zem. Přijmout to všechno pro něj bylo mnohem jednodušší, než náklonnost, kterou darovala jeho krku.

Jakmile se mu však přitiskla k hrudi a poslouchala tlukot jeho srdce, naprosto ho tím dostala. Intuitivně ji objal pažemi, což ji povzbudilo k tomu, aby mu své paže ovinula okolo boků a jen tak jednoduše ho držela blízko.
Toto malé, skoro dětinské gesto mu zcela jasně ukázalo, jak mnoho pro ni musel znamenat, když pro ni nyní bylo důležitější naslouchat tlukotu jeho srdce, než se s ním vrhnout do vášnivého dobrodružství. Dotklo se ho to.
Ještě o něco více pak skutečnost, že mu po několika minutách znovu pohlédla do obličeje a jedna malá slza skanula z koutku jejího oka a stékala po měkké tváři. Nikdy nečekal, že se někdy dozví, že byl opravdu někdo, kdo pro něho tenkrát upřímně truchlil. Ale ona truchlila. Tím si byl naprosto jistý.
Náhle už nepociťoval žádnou nezvladatelnou touhu, aby s ní cokoli uspěchal, a opatrně se k ní tedy sklonil, aby její rty zachytil pro další polibek.

Pro další polibek, na který tentokrát byla beze zbytku připravena i ona.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 26. února 2018 v 21:58 | Reagovat

Tak! Předevčírem se mi nepodařilo přidat komentář pod minulý díl, netuším proč. Tak doufám, že tentokrát to vyjde!
No, Hermiona teda umí zkazit "chvilku", to teda koukám. Severus na to zareagoval hezky po svém, to se mi líbí. Jsem nedočkavá na další pokračování 8-) .

2 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 26. února 2018 v 22:01 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Vysvětlila to celkem logicky. Po takové době se nějak nedokázala hned přeorientovat na to, že všechno, co si vysnila, by mohla být dokonce i pravda. Sedmou kapitolkou to završíme, tam to rozseknou. ;-)

3 martik martik | 26. února 2018 v 22:55 | Reagovat

Já jsem za tu 'zkázu okamžiku' vděčná.  Ten pomalý vývoj, který přivedl Severuse k takovému rozněžnění, mi je mnohem milejší. Díky za to.

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 27. února 2018 v 19:38 | Reagovat

[3]: Martik: Nedokážeš si představit, jak by to Severus provedl na ulici? :-D Ne, samozřejmě chápu, jak to myslíš, užij si i poslední kapitolku. 8-)

5 Michelle Michelle | 27. února 2018 v 21:22 | Reagovat

Ach, prostě něžná romantická.. Severus se zachoval přímo rytířsky, ale má pravdu, on se na tu chvíli dlouho chystal, Mia byla v šoku, zaslouží si chvíli na zpracování nové skutečnosti..

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 27. února 2018 v 21:28 | Reagovat

[5]: Michelle: To je něco pro Tebe, že? Romantika. ;-) Snad to Mia zpracuje dostatečně pro Michelle a dostatečně brzy pro Restku. :D

7 margareta margareta | 27. února 2018 v 22:24 | Reagovat

Tak mi to připadá správné. Nejprve kontrola pulsu palcem na zápěstí, potom hmatové ověření jeho fyzična a nakonec ještě přímý odposlech srdečních ozvěn. Teď už si může být jistá, že se po ní nesápe žádná zombie, ale normální nadržený chlap! A to ji, jak je vidět, rozhodně nijak neděsí, když si ho hned vzala domů! A nasadila tempo, které vyhovuje jí, což je moudré, když mají pro sebe byt a celou noc. A bude pro ně oba mnohem uspokojivější si to nejlepší nechat na finále, žejo! :-D :-P

8 sisi sisi | 28. února 2018 v 22:08 | Reagovat

Jsem měla pravdu, Severus Snape je dokonalý gentlemann, kterých po světě už moc nechodí. :-(
Děkuji za krásnou kapitolu,jsemráda, že to neuspěchají, že máme naději naještě jednu kapitolu s HG a SS.
Jinak jsem spíš naivka, to je poznat, očekávám samé dobré konce. A díky Tobě, Ardo z Lyry, tu jsou k mání. :-D

9 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 1. března 2018 v 19:00 | Reagovat

[7]: Margareta, [8]: Sissi: Děkuji dámy, Vaše spokojenost je i moje. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.