Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Im Buch und in der Wirklichkeit P18 7

28. února 2018 v 20:00 |  Lydia
Díl 7

Měl pravdu. Na tento jejich druhý polibek byla nyní Hermiona opravdu připravená. Jestli to bylo tím, že si dala na čas a strávila tu opravdu tučnou informaci, kterou jí svým náhlým zjevením toho večera naservíroval - nebo to bylo tím, že ji tímto druhým polibkem už tolik nepřepadl, jako to bylo v onom prvním případě, nemohla přesně říct. Ale konečně si mohla vychutnávat jeho, jeho rty, jeho chuť, jeho vůni a všechno další v tomto okamžiku, neboť už sama sobě věřila, že je opravdu zase tady, a protože na to šel tentokrát skutečně klidně a s rozvahou.



Bylo jí jasné, že mu to jistě přišlo hloupé, když po cestě k jejímu bytu nahmatávala puls na jeho zápěstí a už ho nepustila, neboť to jemné tepání pod jejím palcem pro ni bylo naprosto uklidňujícím způsobem opojné. Také fakt, že se k němu ve svém bytě přimkla jako malá kočka a dopřála si krásnou chvilku, kdy jen poslouchala tlukot jeho srdce, zcela jistě nebyl to, co on od dnešní noci očekával a o čem snil.
Avšak ona to tak potřebovala, aby s ním nyní mohla být. Když ho líbala se stále větší žádostivostí, pořád ještě plně nevěřila tomu, že opravdu znovu vkročil do jejího života. Její polibky se mu velmi líbily, a po malé chvilce byl ještě odvážnější, a tím i dominantnější. Avšak teplo jeho těla, jeho puls a také tlukot jeho srdce jí daly šťastnou jistotu, že opravdu stále žije. V tomto okamžiku se znovu uklidnila a vrátila se do svého středu. Minimálně natolik, aby jí bylo jasné, že tuto noc s ním si chce prostě užít.

"Co ode mě chceš, Hermiono?" zeptal se, šeptaje jí přímo do ucha, jakmile se na chvilku oddělili a lapali po vzduchu. Tiše vrněla, neboť ihned po své otázce zabořil zuby do jemného místa pod jejím uchem. Ne příliš silně, aby jí opravdu ublížil, ale také ne příliš málo, aby se to u ní minulo patřičným účinkem.

"Dýchat. Chci tě slyšet dýchat," odpověděla naprosto zmateně a zadýchaně, neboť on mezitím svýma rukama pevně přejížděl po jejím štíhlém těle. A činil to nanejvýš rafinovaně. Celé její tělo vibrovalo a tálo pod jeho dotyky, po kterých tak dlouho toužila. Cítila se téměř zoufalá a svými štíhlými prsty zajela do jeho hustých vlasů, čímž mu rozvolnila účes.
Hermiona už nějaké zkušenosti s muži nasbírala, ale tak jako teď on se jí ještě žádný muž nedotýkal. Tak jako jeho také žádného jiného nevnímala. Žádný jiný také tak dobře nechutnal a nevoněl. A jeho nenapodobitelný hlas ji učinil v jeho náručí naprosto bezbrannou.
Nebo byl jen on schopen na ni takto působit, protože ho už tak dlouho a neuvěřitelně chtěla, že ji to téměř fyzicky bolelo vždy, když musela znovu a znovu pochopit, že ho už nikdy nebude moci mít? Že se ty nezčetné fantazie s ním nikdy nevyplní, neboť už je mrtvý, takže její fantazie nikdy nebudou ničím jiným, než jen fantaziemi… Měl na ni tak obrovský vliv právě proto, že tak nekonečně dlouho a intenzivně toužila po přesně takovém setkání s ním? Reagovala právě více na své obrazy, které si o něm vytvořila, než skutečně na něho?
Nevěděla a v této chvíli jí to také bylo lhostejné. Byla si jen vědoma toho, že s žádným jiným mužem po tak krátké předehře nebyla takto připravená jako se Snapem právě v této chvíli.

"To uslyšíš, Hermiono. Uslyšíš mě dýchat, hlasitě a zřetelně a také tvrdě, dlouze a velmi rychle. To ti slibuji," zasmál se tiše a Hermioně přeběhl příjemný mráz po zádech. Jeho chraplavý smích sice zněl naprosto drze, ale obsahoval v sobě také naprosto hříšný příslib.
"Otázkou zůstává, čím to bude způsobeno. Teď už velmi dobře víš, kam to všechno směřuje. Já jen chci od tebe vědět, jak mě chceš. Ve své knize jsi vykreslila tolik neuvěřitelně vzrušujících obrazů, že ani nevím, pro který se mám rozhodnout nejdříve. Kterou z tvých fantazií mám uspokojit jako první. Nyní ti tedy dávám šanci, aby ses rozhodla pro jednu z nich," předl jí dál do ucha. Svůj monolog přerušoval stále znovu a znovu cílenými a velmi účinnými polibky a malými kousnutími do jejího krku.
Jakoby mimochodem ji také jasně přitiskl ke stěně v její chodbičce a ihned se k ní znovu pevně a nekompromisně přitiskl - tak, jak to už udělal předtím v uličce. Tentokrát však Hermiona jeho jednání vítala upřímně a z celého srdce. Líbil se jí takhle. Nikdy si ho nepředstavovala jako přehnaně opatrného, nadmíru ohleduplného a sebeobětujícího nebo snad dokonce pasivního milence, který by si od ženy, která ho bude mít, nechal něco diktovat. A tento obraz se jí - v souvislosti s ním - vždycky velmi líbil a nanejvýš podněcoval její fantazii. Každému jinému muži by takové chování měla zcela jistě za zlé. Avšak s ním to nijak jinak nechtěla. Její kolena však hrozila, že vypoví službu, a tak vnímala oporu, kterou našla mezi jeho tvrdým tělem a stěnou, jako velmi příjemnou a uklidňující.

"Poslouchám, slečno Grangerová!" vyjel na ni náhle zostra, až nadskočila. Jeho tón jí jasně připomněl chvíle, kdy ho jako učitel bez váhání používal před třídou a kdy si jím vždy zajistil respekt a úplnou pozornost. Už tenkrát se za to upřímně styděla, že takto uměl její tělo vyburcovat. Tento večer to nebylo nic jiného. A ona už cítila vlnu velkého vzrušení, procházející jejím podbřiškem.

"Huh?" zajíkla se a on se zase potichu zasmál a lehce ji zvedl, což ji přimělo ovinout mu nohy okolo boků.

"Slečno Grangerová, vysloveně mi lichotí, že na Vás mám takový vliv až do té míry, že i s malým nasazením Vás naprosto umlčím. To jsem býval měl vědět dříve. Celé to pro Vás teď zjednodušíme," začal a opřel jí hrudník zase o stěnu.
Jakmile si byl jistý, že se takto udrží, chytily jeho ruce cíleně lem jejího topu a vytáhly ho nahoru a přes ruce. Odhodil ho na podlahu a oči mu žhnuly jako uhlíky. Svůj zrak zaměřil na její malá, plná ňadra, uložená v černé krajkové podprsence. Nepřítomně si olízl rty a Hermionu uklidnilo, když zjistila, že mu dělá problémy odtrhnout se od pohledu na její dekolt. Zřejmě nebyla jediná, kterou tato situace stála spoustu koncentrace.
"Jen kývnete nebo zakroutíte hlavou. Zůstaneme u vykání?" začal a jeho ruka, která ji nedržela pod zadečkem, začala z levého košíčku uvolňovat její ňadro. Zakroutila hlavou. I jí mezitím došlo, že "Vy" a "profesor" v této situaci je více než nepřiměřené.
"Dobře, já jsem Severus, jak víš," zašeptal hrubě, načež se sklonil k jejímu ňadru a pokrýval celou jeho plochu vlhkými polibky. Nemohla jinak, než zaklonit hlavu a zavřít oči, když se začal věnovat bradavce, sevřel ji zuby a zrovna do ní kousl, aby hned na to vyslal svůj jazyk jako jemně hladící sametový balzám, který měl za úkol olíznout jím způsobené poranění. Svou rukou uvolnil druhé ňadro.
"Chceš mě tvrdě a rychle? Mám být dominantní jako Caleb s Hannou? Chceš křičet mé jméno, zatímco tě budu šukat, jako jsi to ještě nikdy nezažila?" ptal se dál poté, co se odpoutal od jejího ňadra. Opravdu se mu dostalo jejího trochu plachého a nevěřícného kývnutí - nikdy by nečekala, že ho uslyší takto mluvit a už vůbec ne tímto hlasem - čemuž se vědoucně usmál.
"Doufal jsem, že bys to tak chtěla," šeptal jí, zatímco se vrátil k jejím ústům a líbal ji tvrdě a žádostivě a jazykem znovu dorážel tvrdě a hluboko do jejích úst, jako to už dělal v malé uličce, při čemž se frekvence jeho dechu velmi rychle zvýšila.
"Ne že bych ti všechno ostatní nechtěl dopřát. Ale myslím si, že toho později budu schopen daleko lépe. Takže tvé rozhodnutí vítám," pokračoval zhrublým horkým hlasem, když se od ní znovu oddělil, aby se pořádně nadechnul. Ona ho mezitím držela rukama okolo krku. Neměla zdání, co s ní prováděl a proč se mu cítila tak vydaná napospas, ale věděla, že jednoduše milovala.
"Kde mě chceš? Přímo tady?" nutil ji k další odpovědi a sklonil se k jejímu druhému ňadru poté, co zakroutila hlavou. Užíval si, jak tiše oddechuje, když označil svými zuby i její druhou bradavku.
"To je škoda. Tak nějak. Avšak nechává to dost prostoru pro spekulace a naděje. Chceš mě snad v obýváku? Tak, jako si Caleb Hannu vzal poprvé? Ohnutou přes psací stůl a zezadu? Takhle to miluji. Tím jsi měla vážně pravdu," vrněl dál a své prsty jí pevně a žádostivě zaryl do boků, zatímco ji opět vášnivě líbal.
"Ne?" rozklíčoval správně její mlčení.
"Tedy v ložnici, v posteli, v misionářské poloze nebo nějaké její pěkné variantě? Taky by se mi líbilo, kdybych u toho měl tvé nohy položené na ramenou. V této poloze se do tebe dostanu tak skvěle hluboko. Tušíš vůbec, jak báječné to pro mě bude?" šeptal hlubokým hlasem a znovu ji tak rozechvěl.

"Ložnice," vydechla, jakmile zjistila, že jí postel připadá pro první sexuální styk s ním jako to jediné vhodné a správné místo.

"To je aspoň slovo do rvačky," řekl už skoro lačně, vzal ji do náruče a vynesl ji z chodby do obýváku.
"Kde?" zeptal se úsečně a Hermiona cítila, jak se tvrdě tiskne k jejímu podbřišku a velmi dobře tušila, že i pro něj už je mluvení celkem náročné. Nenechala ho dlouho prosit a ukázala mu drobným posunkem, kde najde ložnici.

V ložnici ji znovu postavil na nohy, což nějak nepochopila. Spíš by čekala, že hned zamíří do postele.
O jeden pohled jeho černých očí a jedno slůvko zamumlané jeho hlubokým hlasem později však věděla, jaký měl pro ni přichystaný plán. Náhle před ním stála nahá. On však byl stále ještě celý oblečený, což vnímala jako pocit jistého nepohodlí. Ani jeho temný a smyslný pohled, kterým beze slova, avšak naprosto uznale bloudil po jejím těle, jí příliš nepomohl v uvolnění.
Byla si nyní naprosto vědoma jeho extrémně zřetelné mužné aury a bylo jí jasné, že doteď nepotkala maskulinnějšího muže, než byl on. Pokud by byla upřímná, žádný jiný by se mu nepřiblížil ani v náznaku.
A náhle jí všechno to, co ji na něm jinak vždy vzrušovalo, způsobovalo nepříjemné pocity. Opanoval ji ten starý známý, instinktivní strach každé ženy před mužskostí jako takovou. Nejistota, jak se zachová, když se mu odevzdá, v ní pod jeho neprůhledným pohledem narůstala společně s nervozitou.

"Byla tvá Hanna odvážnější, než jsi sama teď?" zeptal se jí tiše, když k ní o krok přistoupil a svým dlouhým ukazováčkem jí zvedl bradu.

"Možná," zašeptala a sklonila zrak.

"Žádala jsi hodně, Hermiono. A já tvá přání vyplním. Ale nejsem mužem, který dává víc, než sneseš. To s Calebem opravdu nemáme společné," vrněl a ve svém náručí ji opatrně, avšak jistě otočil a přistrčil ji k posteli.
Plná vzrušení a očekávání zaslechla jen tiché zašustění a její tělo pokryla husí kůže. Po malé chvilce ji začal sunout na postel tak, aby si lehla na břicho. Cítila, jak ji okamžitě následoval každý milimetr, o který se nechala od něj dál položit. Zdálo se, jako by už nechtěl ztratit žádný čas s ní ani nebýt příliš daleko. Jakmile ležela, cítila, jak jí ihned kolenem tlačí nohy od sebe.

"Nechceš se vysvléct?" zeptala se rozčileně, neboť jí bylo zcela jasné, co se nyní stane.

"Později," zavrněl a ve stejný okamžik už ho cítila u vchodu. Pomalu a klidně do ní vnikal a stále více ji vyplňoval. Vydal spokojené zasténání v momentě, kdy v ní byl celý. Jeho vlasy a horký dech ji příjemně lechtaly na krku. Velmi dobře mu teď rozuměla. Bylo neuvěřitelné, jak v ní pulzoval, tvrdý a horký. Dovolila si pod ním spokojené zavrnění.
Jako v příjemné mlze vnímala, jak se opřel zprava a zleva vedle ní a začal si ji brát v pomalém a velmi opatrném tempu. Stále více se uvolňovala a na krku si užívala jeho dech, který ztěžkl a vyjadřoval úsilí. V této poloze s ní ještě nikdo nesouložil a ona toho hluboce litovala. Byla to pro ni naprosto uvolněná poloha, která jemu dovolila vše, co pro sebe potřeboval a co pro něj bylo vzrušující. A její klitoris se neustále třel jeho vahou a tlakem jeho přírazů o postel, takže další stimulace už nebyla potřeba.
Své klidné tempo zachoval po úctyhodnou dobu, a ji tím učinil téměř bezbrannou, načež si konečně dovolil přirážet stále silněji, hlouběji a energičtěji a vyplnil tak své sliby. Rychle a tvrdě ho chtěla. Stejně tak ho i dostane. Slíbil jí zkušenost, kterou jí ještě nikdo jiný nedaroval. Dostane ji od něj. A ano, dýchal. Přesně tak, jak jí to dopředu řekl. A ona si byla jistá, že nikdy neslyšela nic hezčího. A nakonec ji přiměl také k tomu, aby křičela jeho jméno, ztracená v příjemném vrcholu, který i jemu dovolil, aby rovněž došel ke svému potěšení.


Když Hermiona zase otevřela oči, ráno bylo ještě mladé. Tělo ovládlo příjemné vyčerpání a naprosto skvělá, drobná bolest a ona se cítila skvěle vyčerpaná. Od Severuse Snapea si popravdě neslibovala mnoho. Dodržel všechno, co si s ním kdy představovala. A ano, prožili si některé z fantazií, které v knize připsala Calebovi a Hanně. A ta skutečnost s ním byla stokrát lepší než všechno, co kdy napsala. Tiše, avšak navýsost spokojeně se s povzdechem otočila pod jeho paží, položenou přes její boky, na záda a podívala se na něj. Ležel vedle ní naprosto uvolněný. Také on už byl celý nahý, a i když mu dlouho bylo nepříjemné odhalit před ní svou nahotu, nespatřila v pohledu na něj nic nepříjemného. Pro ni to byl skutečně krásný muž. Ne krásný v tradičním smyslu, žádnému ideálu krásy neodpovídal. Ale jeho dosavadní život, jeho odvaha, všechno, co věděl a uměl, jeho celá bytost a to, co jí ze sebe během celé noci ukázal, z něj pro Hermionu dělaly opravdového krasavce.

Maličko se zarazila, když uviděla na posteli mezi sebou a jím, v úrovni jejího pupíku, malou černou krabičku. Zvědavě po ní sáhla a srdce jí začalo okamžitě sprintovat.
Celou noc úzkostlivě dbal o to, aby se co do jejích přání a fantazií držel románové předlohy…
Otevřela malou krabičku a opravdu, nacházel se v ní jemný, stříbrný prstýnek ve tvaru hada, jehož jazyk tvořil malé písmeno S.

"Říkal jsem si, že bychom mohli přeskočit všechny ty otravné psychologické hříčky, které Caleb Hanně prováděl. Ta chudák holka si až do konce nebyla jistá, jestli ji skutečně miluje. Ty však máš moje 'Navždy' jisté, pokud bys ho chtěla," pronesl potichu, protože už dlouho nespal a nechtěl ji vyděsit.

Srdce mu bušilo, ačkoli se nutil zůstat v klidu ležet a sledovat ji, aniž by hnul brvou. Byla její pravda v knize také pravdou ve skutečnosti?

"Merline, Severusi," vysoukala ze sebe tak, že to sotva slyšel, a zírala na něho vykulenýma očima.
"To, prosím…" koktala a pomalu se posadila.

"Myslím, že opravdu nejsem dobrý, pokud se jedná o tebe. Je mi líto, že jsem tě znovu přepadl. Můžeš si samozřejmě ještě znovu nahmatat můj puls a poslouchat moje srdce, než moji nabídku k sňatku přijmeš," pronesl vážně, prstýnek jí zase vzal, krabičku zaklapl a položil na noční stolek. Jemně ji políbil na čelo.
Požádá ji o ruku ještě jednou, jindy. A pak už jistě splní jeho přání a nenechá ho samotného. A předtím ovšem pro to ještě leccos udělá. Víc, než kdy udělal Caleb.


KONEC
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 resthefuture resthefuture | 28. února 2018 v 22:09 | Reagovat

Tak tomu rikam originalni zadost o ruku 😂. Dekuju moc za preklad dalaiho skvostu do sbirky!

2 sisi sisi | 28. února 2018 v 22:29 | Reagovat

Tak a je to. Caleb a Hanna měli celou knihu o vášni už uzavřenou, Severus a Hermiona mají hodně inspirace a motivace pro sebe na několik dalších desetiletí.
To se tak dobře čte, když se jim daří rozvinout pěkný vztah. Děkuji za překlad, musela to být pořádná dřina, přeložit ak choulostivé konání a jejich cestu k vzájemnosti. Dík. :-)

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 1. března 2018 v 19:06 | Reagovat

[1]: Resthefuture: Tak. I Ty jsi spokojená, takže tato mise splnila svůj účel. :-D Díky za díky, mám radost. :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 1. března 2018 v 19:09 | Reagovat

[2]: Sisi: Díky za díky. :-) Jakmile Severus přestal hartusit, hned to začalo být příjemnější. ;-)  :-x
Toto Ti přijde jako choulostivé? Hm, zvažuji, jestli se pustit i do něčeho drsnějšího (konkrétnějšího, popisnějšího), ale nevím, jestli byste byly pro...

5 martik martik | 1. března 2018 v 20:02 | Reagovat

Tak se dočkali. Oba. A Severus se toho vážně nebojí, hned ji žádat o ruku, no teda (nevěřícně kroutí hlavou). Krásné to bylo, ale překládat bych to rozhodně nechtěla :-D Díky

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 1. března 2018 v 20:20 | Reagovat

[5]: Martik: Romantikaaa!!! :-)  :-) Překládat nemusíš, od toho jsem tady já. ;-)

7 alca alca | 2. března 2018 v 17:53 | Reagovat

Nádhera. Lydia píše skvělé snamionky a ty zase perfektně překládáš. :-D Už se moc těším,co dalšího si pro nás přichystáš. Moc děkuju za překlad :-)  :-)

8 ardazlyry ardazlyry | E-mail | Web | 3. března 2018 v 8:37 | Reagovat

[7]: Alca: Díky za díky pro sebe i autorku. Mám u ní vyhlídlé ještě dvě věci, ale nemá je dokončené. Tak si čekání ukrátíme něčím dalším. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.