Dotazy i dojmy směřujte do komentářů nebo na arda.z.lyry@seznam.cz <3

Symbiose 19 P16

12. února 2018 v 20:00 |  Vestilia
19. Ujišťování

Bylo to jen jemné položení jeho rtů na její. Nejprve. Zřejmě jen testoval situaci.
A jak na to měla zareagovat? Když si chtěla znovu zopakovat, že neví, jednoduše otázku otočila. Chtěla to ukončit, odtáhnout se od něj? Ne.


V té chvíli se ještě trochu více narovnal a polibek zintenzivnil. Přitiskl si ji ještě blíž k sobě a jeho rty objaly její spodní ret. Ani tomu se nebránila. Dokonce více než to. Ne, nechtěla, aby to skončilo. Ucukla teprve, až cítila, jak jeho jazyk opatrně přejíždí přes její rty, a tím naprosto jemně prosí o povolení. Ne daleko, jen dost daleko na to, aby mu mohla hledět do tváře.
Nechala Snapea, aby ji líbal, toho bledého muže s hákovitým nosem, jehož tmavé oči si ji teď intenzivně přeměřovaly.
"Neočekávej, že se za to nyní omluvím," řekl ve vyložené obžalobě.
Zakroutila hlavou.
To byl Severus Snape. Žádný krásný muž, ale ve variantě, která působí pěstěně, alespoň ne nepohledný. Zastavila se u jeho očí. Rozrušujícím způsobem temné, avšak zblízka bylo možné od sebe dobře odlišit panenku a duhovku, neboť ta byla protkána tmavě hnědými pigmenty a jakoby byla zasazena do kroužku stejné kvality.
To, že se k němu opravdu pomalu nakláněla, dokonce skláněla hlavu, poznala jen tak, že ty oči, které tak podmanivě zachytily její zrak, se rozšířily překvapením.
Ukradl jí ten polibek v přesvědčení, že mu ho nedá dobrovolně nebo s jasnou myslí. Překvapení, které bylo nyní zřetelně patrné, o tom jasně hovořilo.
Tato myšlenka jí prolétla hlavou, když zavřela oči a tu nepatrnou vzdálenost mezi nimi uzavřela dalším polibkem. Tím mu zřejmě dokázala opak. A to on tak rád používal slovo vševěd?
Pravou rukou ji uchopil za zátylek a lehce ji držel, jako by chtěl zabránit novému ucouvnutí. Na rozdíl od tohoto gesta, popsatelného jako jednoznačně dominantní, ji políbil zase naprosto jemně. Zůstal u opatrného laskání jejích rtů a ani jednou od ní nezkusil získat něco víc.
Hermiona si to vychutnávala. V žaludku ji to jemně šimralo.
Náhle se od ní odtrhl, jako kdyby se spálil, avšak ještě před tím, než se mohla zeptat, v čem spočíval ten náhlý zvrat, uslyšela i ona blížící se kroky, a pak už se také otevřely dveře.
"Severusi, doufám, že ještě stále žiješ," volala Poppy, když vyšla zpoza rohu a lehká nejistota v jejím hlase prozrazovala, že touto otázkou nežertovala.
"Tvá víra mi lichotí, Poppy," řekl Severus.
Ironie nebyla tak chladná jako obvykle. Léčitelka se tomu usmála. Její pohled pak zabloudil k Hermioně a přísně jí řekla:
"Pokud si dobře pamatuji, nařídila jsem ti týden klidu na lůžku. Běž si vyléčit tu chřipku, vypadáš naprosto odrovnaná."
Hermiona odpověděla pouze přikývnutím, což asi zároveň znamenalo i pozdrav na rozloučenou.
Líbala profesora Snapea.
Ta myšlenka ji pronásledovala až do usnutí.

Vzrušení posledního dne a skutečnost, že byla vlastně stále ještě nemocná chřipkou, pro ni byla působivě zdůrazněna příštího rána.
Zaklepání na dveře ji neprobudilo, takže Minerva znovu bez vyzvání vstoupila do Hermionina bytu, a našla tam Hermionu v hlubokém spánku. Teprve až jí zatřásla ramenem, se s úlekem probudila.
Chvíli se naprosto dezorientovaně rozhlížela okolo, než jí všechno připomněly její vzpomínky. Rychle se v posteli posadila a pohlédla do obličeje naprosto unavené Minervy. S alarmem v hlase se zeptala: "Je všechno v pořádku?"
Ředitelka přikývla.
"Ano, všechno je dobré. V noci jsem ještě velmi dlouho hovořila se Severusem. Pro jeho oficiální návrat je vše připraveno. Pak jen zajedu do Dublinu a postarám se o vzpomínky toho léčitele."
Po hlubokém nádechu dodala: "Severus opustí Bradavice, jakmile začne vyučování. Bude lepší, když ho tady nikdo neuvidí. A když bude moci snášet ten chaos okolo sebe na nějakém klidném místě."
Hermiona si ve vší eufórii prozatím ani neuvědomila to všeobecné pozdvižení v kouzelnickém světě ihned poté, kdy vyjde najevo jeho přežití.
"Jak chceš jeho stav vysvětlovat?" zeptala se Hermiona nervózně.
Tušila, že nevěrohodná historka by byla fatální. V očích kouzelnického světa byl hrdinou, ale jistě nebyl povznesený nade vší pochybnost.
Jeho pověsti by jen uškodilo, kdyby kdokoli přišel na bláznivou myšlenku, že svou smrt jen předstíral a v této věci se jednalo o spiknutí.
"Harry mi s tímto problémem pomohl. Vyprávěl mi o Sněhurce. Severusovo tělo se podobně jako v této pohádce zřejmě nacházelo v jakémsi druhu stáze, nevykazoval žádné známky života, ale nebyl zcela mrtvý. Proto nedošlo ani k rozkladu těla. A jedná se dokonce o tvůj nápad, který mi umožňuje předložit mnohem lepší vysvětlení než Albusovo nevysvětlitelné ochranné kouzlo. Kámen vzkříšení. Harry prostě Severusovi nepřál smrt. A tak jí ten kámen zabránil."
Hermiona se na ředitelku podívala opravdu zděšeně.
"Chcete zmiňovat relikvie?"
Harry o nich doteď striktně odmítal mluvit a Minerva a Kingsley - ti jediní, kteří o jejich existenci kromě Zlatého tria věděli - s ním v tomto ohledu souhlasili. Strach, že by se lidé mohli pustit do honby za mocnými magickými relikty, které považovali za mýtus, byl příliš veliký.
Minerva zakroutila hlavou.
"Jen o tom jednom. A ten odnynějška oficiálně platí za zničený. Stalo se to ve chvíli, kdy Voldemort na Harryho zakouzlil Avada Kedavra, a tím zničil svůj vlastní viteál. Všechno jsme si to důkladně promysleli, takhle to chtěl. Poslední slovo u toho má samozřejmě Kingsley, ale pro něho to bude pravda, a pokud bude chtít Ministerstvo dělat okolo Severusova osudu tajnosti, je to jejich rozhodnutí, ne naše. A přesně tak to budu také vysvětlovat každému v případě, že se na to zeptá."
Ano, celé to takto odpovídalo a přenese to zodpovědnost za další dění. Obě ženy na chvíli zmlkly, a ta starší pak pronesla: "Můžeš pak Severuse doprovodit? Nemá hůlku a jistě ovládá spoustu kouzel i bez ní, ale přemisťování je něco zcela jiného."
Hermiona ihned vyslovila "Ano, samozřejmě", ale teprve pak ji napadlo, že neví, kam ho má vzít.
"Kam půjde?"
Minerva se usmála.
"Pak si ještě odskočím do Dublinu a po všech rozhovorech v posledních letech jsem si jistá, že mu Tristan velmi rád pomůže."
Ano, to bylo více než pravděpodobné. Avšak zmínění mistra Hermionu nevyhnutelně přivedlo k následující otázce:
"Minervo, tak proto jsem se stala jeho žačkou? Byl to Severusův mistr - zařídila jsi takto co nejvíce styčných bodů?"
Neformulovala to jako výčitku, která by v tomto případě byla na místě. Ale stejně to chtěla vědět.
"Tristan za mnou přišel, Hermiono. Oslovil mě, jak mohu dopustit, aby se válečná hrdinka a navíc studentka mé koleje takto profesně zničila. Z novin už jsi byla známá jako talentovaná čarodějka. Když jsem mu k tomu popovídala o tvých výkonech v Kouzelných lektvarech, sám se rozhodl ti napsat. Avšak místo v Bradavicích jsem ti nechala volné z naprosté vypočítavosti. Už před dvěma lety bych byla mohla zaměstnat vhodného kandidáta. Ale chtěla jsem jen a pouze tebe a neváhala jsem ti v slzách klamně líčit dramatický nedostatek kandidátů. Byla to velmi dobrá příležitost, než abych ji mohla nechat odejít. Měla ses úmyslně rozpomínat na Severuse, měla jsi být stále znovu konfrontována s myšlenkami na něho. Kde jinde by to šlo lépe, než v jeho bytě a jeho učebně? Byla to jediná šance, kterou jsem měla, abych mohla mít vliv na tvé jednání."
Po krátké chvíli váhání ještě dodala: "Neznamená to, že bych tě bez této zvláštní situace nechtěla zaměstnat. Takhle jsem to zkrátka chtěla za každou cenu."
Vina jí zněla v hlase a Hermiona to pociťovala jako zbytečné.
"To je v pořádku, Minervo. Jsem ráda, že to vyšlo takto," řekla proto smířlivým tónem.
Ředitelce se zjevně ulevilo a přikývla. Pak řekla:
"Přichystám se na cestu, Hermiono. Pokud ti nedám vědět, můžeš přivést Severuse k Tristanovi o půl desáté. A jsem si jistá, že se neohlásím. Jednotlivosti na dnešní odpoledne si ještě dohodneme. A možná pak hned v Dublinu zůstaneš. Harry přemístí Kingsleyho k Tristanovi zhruba ve čtyři. A pak pana ministra překvapíme."
Jakmile Minerva opustila byt, Hermiona si zase lehla do postele. Bylo krátce po osmé, měla ještě hodinu a půl čas, než bude muset jít k Severusovi.
Ale kdy za ním chtěla?
Políbila ho. A vychutnávala si to.
Při této myšlence jí bylo jasné, že si to vychutná i příště. Že to chce.
Najednou se vstáváním velice spěchala.

Skoro o dvacet minut později stála s divoce bušícím srdcem přede dveřmi pokoje pro hosty, kde přenocoval. Chtěla ho bezpodmínečně vidět.
Jeho, muže, který podle Minervy disponoval obrovskou vůlí přežít. Hermiona byla v pokušení se rozesmát, neboť ji před ní skryl velmi pečlivě. Jednalo se však o detail, kterým se bude zabývat později.
Severus otevřel dveře tak prudce, jak to čekala, a nepůsobil překvapeně, když ji spatřil.
"Jdeš moc brzo," řekl bezvýrazně.
Hermiona zakroutila hlavou a zeptala se:
"Pustíš mě dovnitř?"
Otevřel tak, že jí uvolnil místo ve dveřích. Několika kroky vstoupila do místnosti a ihned se otočila zase k němu. Jeho pohled spočíval na ní a Severus švihem zapráskl dveře. Nepopošel k ní ani o krok.
"Co tady chceš?" zeptal se tak klidně, že si byla jistá, že se přesně o to snaží.
"Přišla jsi, aby sis se mnou podle domluvy vypila čaj a podiskutovala?"
Dodatek ovšem zněl už zase plný obvyklého výsměchu.
"Chtěla jsem tě vidět," odvětila upřímně, i když ne úplně. Chtěla ho líbat.
Stál od ní sotva pět kroků a zdálo se, když ho tak viděla, zase zvláštní, že ho líbala. Možná i proto, že jeho tvář byla naprosto neutrální a nic v jeho chování nenasvědčovalo zážitkům minulé noci. Nechoval se jinak než v posledních týdnech.
A oblečen byl také jako vždycky. Bílá košile a černé kalhoty, černý kabátec, standardní černý plášť ležel přes jednu ze židlí.
To byl profesor Severus Snape.
S hlubokým nádechem zavřela oči. Nebude prosit, sám o sobě se k ní nepřiblíží, neboť nechce být odmítnutý.
Myslela na uplynulý den, na své strachy, na své radosti.
Vždyť ona ho vůbec nechtěla odmítnout. Přišla sem přece kvůli opaku. I když se to zdálo být neskutečné, bylo to tak.
Otevřela zase oči a pomalým krokem přišla k němu a bez váhání položila ruku na jeho obličej.
Hermiona se neměla čeho obávat, výsměchu ani úšklebků, neboť on ji miloval. Dost na to, aby jí to vyjevil i přes své přesvědčení, že to stejně k ničemu není. Neměla co ztratit, ale bylo toho lákavě mnoho, co by mohla získat.
Zareagoval jinak než v noci. Majetnicky zřejmě bylo odpovídající označení pro způsob, jak ji k sobě přitáhl, dotýkal se jí a líbal ji. Nebylo v tom nic plachého, nic opatrného. Jeho ruce jí pevně přejížděly po zádech, stále níž, zatímco jeho jazyk požadoval otevření jejích rtů.
Krátce se zarazila, avšak právě když se chtěla vzdálit od toho, co se jí zdálo až příliš dobré, své snažení vzdal. Celá tato reakce na její pocity ji nechala zapomenout na všechno. Skoro vzdychavě se nadechla, přitiskla se k němu a maličko otevřela ústa. Ihned její němé pozvání následoval.
Neměla ponětí, jak dlouho u sebe stáli a líbali se, než to Severus ukončil, ustoupil o krok od ní a tiše si ji prohlížel. Dech se mu zrychlil a rty vypadaly plnější než obvykle. A to způsobila ona. U Merlina, on ji miloval.
Zase se k němu přiblížila, avšak místo pokračování v tom, co on sám přerušil, ji objal. Držel ji, hladil její obličej svým, líbal ji na tvář, ucho a šeptal:
"Ty jsi jen naprosto rozjitřená a přetažená."
Rozhodně zavrtěla hlavou.
"Uvidíš to jinak, až budu v Dublinu a noviny se budou prohrabávat mým životem. S tím stále se zvětšujícím odstupem se budeš stále víc děsit z toho, co se stalo."
"Nic se nezmění. A já doufám, že tě uvidím každý den."
Zhluboka se nadechl, vrtě hlavou, a pak řekl: "Musela ses zbláznit, pokud těmto věcem opravdu věříš." A ona mu odpověděla s úsměvem slyšitelným v jejích slovech: "Samozřejmě, že jsem se zbláznila. Dva a půl roku jsem vedla rozhovory se svým mrtvým profesorem."
Severus si pobaveně odfrkl.
Ještě chvíli stáli tiše v pevném objetí, než Severus zavelel:
"Doprovoď mě k muži, kterého jsem naposledy viděl před dvacet lety a který mě označil za ostudu kouzelnické společnosti."
Hermiona jemně odvětila: "Dneska má naprosto jiný názor."
Pustil ji a obešel ji.
"Donynějška si také myslel, že jsem mrtvý. Takto mnozí lidé začnou být shovívaví. Nyní zase žiji. Nezemřel jsem pro 'dobrou věc', avšak zrovna já jsem na rozdíl od mnoha jiných přežil. To je to, co si mnozí budou myslet. A nikdo nebude vědět, že nejsem jediný, kdo k tomu má příležitost."
Hermiona myslela na Rona, který ztratil svého bratra. Jako příklad toho, že by Severus mohl mít pravdu. Částečně.
"A když si to myslí mnozí, nebudou to všichni, ani většina z nich. Byl jsi připravený zemřít, nemohl jsi vědět, že pro tebe existuje záchrana."
Otevřel ústa, avšak ať už chtěl říci cokoli, upustil od toho. Místo toho pokrčil rameny a během chůze směrem k židli, kde ležel jeho plášť, nejasně řekl:

"Uvidíme."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nes nes | 14. února 2018 v 12:56 | Reagovat

ahoj kdy bude další kapitola?

2 margareta margareta | 14. února 2018 v 13:41 | Reagovat

Ten Severus je asi ještě trochu mimo, když ocicmává Hermionu a zároveň ji obviňuje, že je rozjitřená a přetažená. To by mu přišla víc v pohodě, kdyby mu dala facku?
Jsem zvědavá, jak se s tím vším srovná Ron O_O! A nenajde se více zájemců na oživení? Někteří by si to zasloužili přinejmenším stejně jako SS, ne-li více!
Děkuji a těším se na finále :-D  :-D  :-D

3 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 14. února 2018 v 13:56 | Reagovat

[1]: Nes: Ahoj, vítej u nás, nová komentátorko. Sleduj blog a zůstaň mu věrná. Dnes nás čeká poslední kapitola a pak ještě epilog. :-)

4 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 14. února 2018 v 13:58 | Reagovat

[2]: Margareta: To víš, taky se musí vzpamatovat z náhlého nového života. ;-) Princip kouzla Minerva vysvětlovala - nesmí se o tom mluvit, ty dvojice to musí dokázat samostatně. Takže ještě mají trochu času. Někteří. Nějací... :-P

5 Nes Nes | 14. února 2018 v 18:18 | Reagovat

[3]:Děkuji za přivítání a tvůj blog sledují již delší dobu.

6 ardazlyry ardazlyry | E-mail | 14. února 2018 v 20:48 | Reagovat

[5]: Nes: ... ale doteď jsi mlčela. Pro mě jsi tedy nová. ;-)

7 sisi sisi | 16. února 2018 v 8:57 | Reagovat

Děkuji, toto je tak nějak nečekaný vývoj událostí, ale samozřejmě je to přesně to, co potřebuji číst a moc se mi líbí. Snape je zase záhadný jako Snape, Hermiona napružená a ochotná pomáhat každému, kdo potřebuje, očekává i něco více? Za sebe mohu potvrdit, že očekávám sladký závěr povídky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.